Troufalé ženy, které umí číst

V některých částech světa polovina žen neumí číst a psát. Důvody jsou různé, ale v mnoha případech není gramotnost jejich otci, manželi, nebo dokonce matkami považovaná za důležitou. Fotografka a spolupracovnice TEDu Laura Boushnak navštívila země jako Jemen, Egypt a Tunisko, aby zviditelnila odvážné ženy – studentky, politické aktivistky, 60leté matky – které jdou proti statistikám.

Mé projekty jakožto arabské fotografky

byly vždy hojně inspirovány
mými vlastními zážitky.

Vášeň pro vědění,
kterou jsem v sobě objevila

a která mi umožnila překonat bariéry,
jež mě dělily od lepšího života,

mi byla také motivací pro projekt
Umím číst a psát.

Vedena svou vlastní zkušeností,

jelikož ani mně nebylo nejprve
umožněno dále studovat,

jsem se rozhodla prozkoumat a
zdokumentovat příběhy dalších žen,

které své životy změnily vzděláním;

odkryly a zpochybnily překážky,
které jim stály v cestě.

Zabývala jsem se mnoha
problémy vzdělávání žen,

s ohledem na rozdíly
mezi arabskými zeměmi,

založené na ekonomických
a sociálních faktorech.

Jsou mezi nimi negramotnost žen,
v této oblasti poměrně vysoká;

vzdělávací reformy; programy pro
studentky, které školu nedokončí;

i politické aktivity
univerzitních studentek.

Na začátku nebylo

vždy lehké ženy k účasti
na projektu přesvědčit.

Teprve když jsem jim vysvětlila,

jak jejich příběh může
ovlivnit životy dalších žen

a že ve své vlastní komunitě budou pro
ostatní vzorem, některé z nich přikývly.

Snažila jsem se o společný,
reflexivní přístup,

proto jsem je požádala,
aby na své fotografie

napsaly svými vlastními slovy vzkaz.

Fotografie jsme potom
vystavily v některých třídách,

aby inspirovaly a motivovaly další ženy,

které procházejí podobným
vzděláním a situacemi.

Jemenská učitelka Aisha napsala:

„Chtěla jsem se vzdělávat,
abych byla nezávislá

a nemusela se ve všem spoléhat na muže.“

Jedna z prvních účastnic
byla Umm El-Saad z Egypta.

Když jsme se seznámily,
neuměla se skoro ani podepsat.

Absolvovala devítiměsíční kurz čtení

vedený místní neziskovou
organizací na předměstí Káhiry.

Po několika měsících už
vtipkovala, že manžel

vyhrožuje zákazem dalších hodin,

protože zjistil, že jeho nyní

gramotná žena mu čte smsky.

(Smích)

To od ní nebylo pěkné.

Kvůli tomu se ale Umm El-Saad do
programu samozřejmě nepřihlásila.

Viděla jsem na ní, jak si chce sama
zařídit jednoduché každodenní úkoly,

maličkosti, které považujeme
za samozřejmost,

od přepočítání peněz na trhu
až po pomáhání dětem s úkoly.

I přes svou chudobu a
omezené názory komunity,

která vzdělávání žen znevažuje,

Umm El-Saad a její egyptské spolužačky

po čtení a psaní dychtily.

V Tunisku jsem potkala Asmu,

jednu ze čtyř aktivistek,
se kterými jsem dělala rozhovor.

Tato ateistka a studentka bioinženýrství
je hodně aktivní na sociálních sítích.

O své zemi, která se pyšní
tzv. Arabským jarem, říká:

„Vždycky jsem snila o tom,
že objevím novou bakterii.

Teď po revoluci se tu
jedna objeví každý den.“

Asma tím myslela vzestup
náboženského fanatismu v regionu,

který zejména pro ženy
představuje další překážku.

Ze všech žen, které jsem poznala,
mě nejvíc zasáhla Fayza z Jemenu.

Fayza musela odejít ze školy,
když se v osmi letech vdala.

Toto manželství trvalo rok.

Ve 14 se stala třetí ženou 60letého muže,

a když jí bylo 18, byla z ní
rozvedená matka tří dětí.

I přes svou chudobu,

společenské postavení rozvedené ženy
v ultrakonzervativní společnosti,

a přes nesouhlas rodičů se
Fayza rozhodla vrátit do školy.

Věděla, že nad svým životem může
získat kontrolu jen pomocí vzdělání.

Teď je jí 26.

Získala grant od místní
neziskové organizace,

aby si mohla zaplatit
obchodní studia na univerzitě.

Chce si najít práci, pronajmout si byt

a vzít si k sobě zpět své děti.

V arabských zemích teď
probíhají ohromné změny,

boje, které musejí ženy svádět
jsou nesmírné.

Tak jako ženy, které jsem fotila,

jsem i já musela překonat mnoho překážek,
abych se mohla stát fotografkou.

Hodně lidí mi přitom říkalo,
co smím a nesmím.

Umm El-Saad, Asma a Fayza,
ale i mnoho dalších žen v arabském světě

nám ukazují, že je možné překonat
překážky na cestě za vzděláním,

jež, jak vědí, je nejlepším
prostředkem k lepší budoucnosti.

Nyní bych ráda skončila citátem Yasminy,

jedné ze čtyř aktivistek,
se kterými jsem mluvila v Tunisku.

Yasmina napsala:

„Zpochybňujte svá přesvědčení.

Buďte tím, kým chcete být,
ne tím, koho z vás chtějí mít.

Nenechte se zotročovat,
narodily jste se přece svobodné.“

Děkuji.

(Potlesk)