Sebevražední cvrčci, zombie švábi a jiné příběhy o parazitech

My lidé si zakládáme na své svobodné vůli a nezávislosti... a přitom je tu šedá eminence, kterou nemusíme brát v úvahu. Ed Yong, coby spisovatel knih o vědě, vysvětluje v této fascinující, zábavné a znepokojivé přednášce, že si parazité osvojili umění manipulace v neuvěřitelné míře. Tak mají na nás vliv? Je to víc než pravděpodobné.

Stádo pakoňů, hejno ryb,

houf ptáků.

Mnoho zvířat se sdružuje do velkých skupin,

které patří k nejúžasnějším divům

přírody.

Ale proč se tyto skupiny formují?

Běžná odpověď zahrnuje věci jako

hledání bezpečnosti ve velkém počtu
nebo lovení ve smečkách

nebo sdružování se kvůli páření a množení

a všechna tato vysvětlení,

i když jsou často pravdivá,

vytvářejí velký předpoklad o chování zvířat,

a to, že zvířata řídí své vlastní činy,

že ovládají svá těla.

Často tomu tak není.

Toto je artemia, žábronohý korýš.

Asi ji znáte spíš jako žábronožku.

Je malá a obvykle žije sama,

ale může se sdružovat
do těchto velkých červených rojů,

které měří až metry

a formuje je kvůli parazitovi.

Tyto žábronožky jsou infikované tasemnicí.

Tasemnice je vlastně dlouhé živé střevo

s genitáliemi na jednom konci
a zahnutými ústy na druhém.

Jako nezávislý novinář s ní sympatizuji.

(Smích)

Tasemnice vysává z těla artemie živiny,

ale také dělá další věci.

Kastruje je,

mění jejich barvu z průhledné
na jasně červenou,

kvůli ní žijí déle

a jak zjistil biolog Nicolas Rode,

nutí je plavat ve skupinách.

Proč? Protože tasemnice,
stejně jako mnoho dalších parazitů,

má komplikovaný životní cyklus,

který zahrnuje mnoho různých hostitelů.

Žábronožka je jen jedním
krokem na její cestě.

Její konečná stanice je tato,

plameňák růžový.

Jen v plameňákovi se může
tasemnice rozmnožovat,

a aby se tam dostala manipuluje
svého žábronožčího hostitele,

aby vytvářel tyto nápadné barevné roje,

které plameňák lépe postřehne

a sežere,

a to je tajemstvím rojů artemií.

Nejsou pospolité z vlastní vůle

ale proto, že jsou ovládány.

Není to bezpečnost ve velkém počtu.

Je to vlastně úplný opak.

Tasemnice unese jejich mozky a těla

a změní je na prostředek

jak se dostat do plameňáka.

A tady je další příklad

manipulace parazitem.

Toto je sebevražedný cvrček.

Tento cvrček spolkl larvu strunovce.

Strunovec v něm doroste
do velikosti dospělce,

ale potřebuje se dostat do vody,
aby se mohl pářit

a udělá to uvolněním proteinů,

které nakazí cvrčkův mozek

a způsobí jeho nevyzpytatelné chování.

Když se cvrček příblíží k vodě,

například k takovémuto bazénu,

skočí do ní a utopí se

a strunovec se vykroutí ven

ze sebevrahovy mrtvoly.

V cvrčcích je opravdu hodně místa.
Kdo by to byl řekl?

Tasemnice a strunovci nejsou sami.

Jsou součástí celé kavalerie

parazitů ovládajících mysl,

hub, virů a červů a hmyzu a dalších,

kteří se zaměřují na podrobení a ovládnutí

vůle svých hostitelů.

Poprvé jsem se s tímto
stylem života setkal

v "Zázracích života" Davida Attenborougha

asi před 20 lety

a pak později ve skvělé knize s názvem

"Vládce parazit" od mého přítele Carla Zimmera.

A od té doby jsem o těchto tvorech psal.

Jen málo témat v biologii mě ohromilo víc.

Jakoby paraziti ovládli můj vlastní mozek.

Protože jsou stejně vždycky působiví

a nádherně děsiví.

Když píšete o parazitech

vaše slovní zásoba překypuje frázemi jako

"pohlcený zaživa" a "roztrhá jeho tělo".

(Smích)

Ale je v tom víc.

Jsem spisovatel a kolegové v publiku

ví, že milujeme příběhy.

Paraziti chtějí, abychom odolali vábení

prvoplánových příběhů.

Jejich svět je samý zvrat

a nečekané vysvětlení.

Proč sebou například

tato housenka

začne tak rozčíleně házet,

když se přiblíží jiný hmyz k ní

a k těmto bílým zámotkům, takže to vypadá

že je chrání?

Ochraňuje snad své sourozence?

Ne.

Tato housenka byla napadena

parazitickou vosou, která do ní nakladla vajíčka.

Vajíčka se vylíhla a mladé vosy

pohltily housenku zaživa

než roztrhaly její tělo.

Vidíte, co tím myslím?

Housenka nezemřela.

Vypadá to, že tam pár vos zůstalo

a ovládly ji tak, aby chránila jejich sourozence,

kteří se přeměňují

v dospělce v těch zámotcích.

Tato housenka je hlavou bijící zombie bodyguard,

který chrání potomky

tvora, který ho zabil.

(Potlesk)

Máme toho ještě hodně. Mám jen 13 minut.
(Smích)

Někteří z vás asi teď

zoufale tápají po útěše

v myšlence, že tyto věci jsou zvláštnosti

přírodního světa, že jsou to výstřednosti

a tento úhel pohledu je pochopitelný,

protože z podstaty věci jsou paraziti docela malí

a tráví hodně svého času

v tělech někoho jiného.

Snadno je přehlédnete,

ale to neznamená, že nejsou důležití.

Před pár lety vzal muž jménem Kevin Lafferty

skupinu vědců do ústí tří kalifornských řek

a ti zvážili a rozpitvali

a zaznamenali téměř všechno, co mohli najít.

a našli

parazity v extrémním nadbytku.

Zvlášť běžné byly motolice,

malí červíci, kteří se zaměřují na vykastrování svých hostitelů

jako tohoto nešťastného šneka.

Jedna motolice je malá, mikroskopická,

ale dohromady váží tolik,

jako všechny ryby v těch ústích řek

a třikrát až devětkrát víc než všichni ptáci.

A pamatujete si toho strunovce, kterého jsem vám ukazoval,

to s tím cvrčkem?

Jeden japonský vědec jménem Takuya Sato

ho našel v jednom potoce,

tyhle věci ženou tolik cvrčků

a kobylek do vody,

že utopený hmyz

činí asi 60 procent stravy místních pstruhů.

Manipulace není zvláštnost.

Je to zásadní a běžná součást

světa kolem nás,

a vědci teď objevili

stovky příkladů takových manipulátorů,

a je ještě lepší, že začínají chápat

jak přesně tito tvorové ovládají své hostitele.

A toto je jeden z mých oblíbených příkladů.

Toto je ampulex compressa,

smaragdově zelená vosička,

a je obecně známo,

že smaragdově zelená vosička, která má

nějaká oplodněná vajíčka,

musí chtít švába.

Když nějakého najde

bodne ho žihadlem,

které je zároveň smyslovým orgánem,

tento objev byl uveřejněn před třemi týdny.

Bodne ho žihadlem, které je smyslovým orgánem

vybaveným malými senzorickými hrboly,

které jí umožňují vnímat typickou texturu

švábova mozku.

A tak stejně jako člověk, který poslepu šmátrá v tašce,

najde mozek a vstříkne jed

do dvou velmi specifických seskupení neuronů.

Izraelští vědci Frederic Libersat a Ram Gal

zjistili, že jed je velmi specifickou chemickou zbraní.

Nezabije švába ani ho neuspí.

Šváb může odejít

nebo uletět nebo utéct pokud chce,

ale nechce,

protože jed odstraní jeho motivaci k chůzi,

jen to.

Vosa vlastně vymaže kolonku "utéct z nebezpečí"

ve švábově operačním systému,

což jí umožňuje vést svou bezmocnou oběť

zpátky do svého hnízda prostřednictvím jeho tykadel,

jako když člověk venčí psa.

A když tam jsou naklade na něj vajíčka,

vajíčka se vylíhnou, pohltí ho zaživa, roztrhají mu tělo,

bla bla bla, však už to znáte.

(Smích) (Potlesk)

Řekl bych, že po bodnutí

už šváb není švábem.

Je spíš rozšířením vosy,

stejně jako cvrček byl rozšířením strunovce.

Tito hostitelé nemohou přežít nebo se rozmnožovat.

Ovládají svůj osud asi tak jako

moje auto.

Když se dovnitř dostanou paraziti,

hostitel už nepřijde ke slovu.

Lidem samozřejmě

není manipulace cizí.

Bereme léky, abychom změnili chemii v našich mozcích

a svoje nálady

a co jiného jsou argumenty reklam
nebo velkých myšlenek,

než pokus ovlivnit mysl někoho jiného?

Ale tyto naše pokusy

jsou primitivní a trapné ve srovnání

s precizní specifičností parazitů.

Don Draper si může jenom přát, aby byl tak elegantní

a přesný jako smaragdově zelená vosička.

Myslím si, že je to jeden z důvodů proč jsou paraziti

tak zlověstní a tak působiví.

Tak si zakládáme na své svobodné vůli

a nezávislosti,

že vyhlídka ztráty těchto hodnot

a čelení nepředvídanému

zahrnuje mnoho našich nejhlubších společených obav.

Orwellovské dystopie a temné kabaly

a superzloduši ovládající mysl -

tyto pojmy naplňují naše nejtemnější představy,

ale v přírodě se to děje pořád.

Což mě vede ke zřejmé

a znepokojivé otázce:

Existují nějací temní zlověstní paraziti,

kteří ovládají naše chování

aniž bychom o tom věděli,

kromě NSA?

Jestli ano -

(Smích) (Potlesk)

Teď mám na čele červenou tečku, že ano?

(Smích)

Jestli ano, toto je dobrý kandidát.

Toto je toxoplasma gondii nebo zkráceně Toxo,

protože děsivý tvor

si vždycky zaslouží pěknou přezdívku.

Toxo napadá savce,

širokou škálu savců,

ale může se sexuálně množit jen v kočce.

A vědci jako Joanne Webster ukázali,

že pokud se Toxo dostane do krysy nebo do myši,

změní hlodavce v střelu vyhledávající kočku.

Pokud infikovaná krysa ucítí opojnou vůni

kočičí moči,

utíká přímo ke zdroji tohoto zápachu

místo logičtějšího směru od něj.

Kočka sní krysu. Toxo může mít sex.

To je klasický příběh jako z Jíst, meditovat, milovat.

(Smích) (Potlesk)

Jste velmi velkorysí lidé.

Ahoj Elizabeth, líbila se mi tvoje přednáška.

Jak parazit ovládne svého hostitele

takovým způsobem?

Nevíme.

Víme, že Toxo uvolňuje enzym,

který vytváří dopamin, látku ovlivňující

odměňování a motivaci.

Víme, že míří na určité části hlodavcova mozku,

včetně těch ovlivňujících sexuální vzrušení.

Ale jak tyto dílky skládačky zapadají do sebe

není úplně jasné.

Jasné je, že ta věc

je jediná buňka.

Nemá žádný nervový systém.

Nemá vědomí.

Nemá ani tělo.

Ale manipuluje se savcem?

My jsme savci.

Jsme jistě inteligentnější než pouhá krysa

ale naše mozky mají stejnou základní strukturu,

stejné typy buněk,

proudí jimi stejné chemikálie

a stejní paraziti.

Odhady se hodně liší, ale některá čísla naznačují,

že každý třetí člověk na světě

má v mozku Toxo.

To obyčejně nevede k žádné zjevné nemoci.

Parazit zůstává v klidovém stavu

po dlouhou dobu.

Ale existují nějaké důkazy, že tito lidé,

kteří jsou nositeli si vedou trochu jinak

v osobnostních dotaznících než ostatní,

mají mírně vyšší riziko dopravních nehod

a existují nějaké důkazy, že schizofrenici

mají větší pravděpodobnost, že jsou infikováni.

Myslím si, že tyto důkazy jsou stále neprůkazné

a i mezi badateli o Toxo

se liší názory na to, jestli parazit

opravdu ovlivňuje naše chování.

Ale vzhledem k rozšířenosti takových manipulátorů

by bylo zcela nepravděpodobné,

aby byli lidé jediným druhem,

který není podobně ovlivněn.

A myslím si, že tato schopnost soustavně

ovlivňovat naše myšlení o světě

činí parazity úžasnými.

Soustavně nás zvou k pohledu na okraj přírodního světa

a k otázce zda chování, které vidíme,

ať už je jednoduché a zjevné

nebo nepochopitelné a záhadné,

není výsledkem jednotlivců,

kteří se tak chovají z vlastní vůle,

ale protože jsou donuceni

vůlí někoho jiného.

I když tato idea může být znepokojující,

i když zvyky parazitů mohou být hrozné,

myslím si, že díky své schopnosti nás překvapovat

jsou stejně úžasní a charismatičtí

jako jakákoliv panda nebo motýl nebo delfín.

Na konci knihy "O původu druhů"

píše Charles Darwin o velikosti života

a o jeho nekonečných nejkrásnějších

a nejúžasnějších formách,

a rád bych si myslel, že mohl snadno mluvit

o tasemnici, kvůli které jsou žábronožky společenské

nebo o vose, která vede švába na procházku.

Ale možná ze mě mluví jen parazit.

Děkuji.

(Potlesk)