Janine di Giovanni: Co jsem viděla za války
-
0:01 - 0:04Přesně takhle začíná válka.
-
0:04 - 0:07Jeden den žijete svůj obyčejný život,
-
0:07 - 0:09chystáte se na večírek,
-
0:09 - 0:12vezete děti do školy,
-
0:12 - 0:14objednáváte se k zubaři.
-
0:14 - 0:18A najednou nefungují telefony,
-
0:18 - 0:22nejde televize, na ulici
pochodují ozbrojení muži, -
0:22 - 0:24jsou tam zátarasy.
-
0:24 - 0:29Život, jaký jste znali,
se promění ve zpomalený film. -
0:29 - 0:31Zastaví se.
-
0:31 - 0:34Vypůjčím si příběh mé přítelkyně,
-
0:34 - 0:36bosenské kamarádky,
o tom, co prožila, -
0:36 - 0:41protože si myslím, že vám
přesně demonstruje skutečnost. -
0:41 - 0:45Jednoho dne v dubnu 1992 šla do práce,
-
0:45 - 0:48v minisukni a na vysokých podpatcích.
Pracovala v bance. -
0:48 - 0:52Byla to mladá matka.
Žena, která miluje zábavu. -
0:52 - 0:53Úžasný člověk.
-
0:53 - 0:57A najednou uviděla tank,
-
0:57 - 1:00jak jede po hlavní silnici v Sarajevu,
-
1:00 - 1:04a ničí vše, co mu stálo v cestě.
-
1:04 - 1:08Myslela si, že se jí to zdá, ale nezdálo.
-
1:08 - 1:10A běžela se schovat tak,
jak by to udělal každý z nás, -
1:10 - 1:14a ukryla se za odpadkový koš,
-
1:14 - 1:17na vysokých podpatcích a v minisukni.
-
1:17 - 1:21A jak se tam tak schovávala,
cítila se směšně, -
1:21 - 1:24ale viděla ten projíždějící tank s vojáky
-
1:24 - 1:26a pobíhající lidi a všechen chaos
-
1:26 - 1:31a pomyslela si:
"Cítím se jako Alenka v říši divů, -
1:31 - 1:33která padá králičí norou,
-
1:33 - 1:36pořád níž a níž do chaosu,
-
1:36 - 1:42a můj život už nikdy nebude stejný".
-
1:42 - 1:45O pár týdnů později se moje
kamarádka tlačila v davu, -
1:45 - 1:50v náruči svírající své miminko,
-
1:50 - 1:53aby ho dala cizímu člověku v autobuse,
-
1:53 - 1:56což byl jeden z posledních
autobusů opouštějící Sarajevo, -
1:56 - 1:59aby odvezl děti do bezpečí.
-
1:59 - 2:03Pamatuje si, jak se s matkou
prodírala dopředu, -
2:03 - 2:07okolo davy a davy lidí: "Vezměte si mé dítě!
Vezměte si mé dítě!" -
2:07 - 2:13A předala svého chlapečka někomu v okně.
-
2:13 - 2:16Neviděla ho roky.
-
2:16 - 2:19Obklíčení pokračovalo tři a půl roku,
-
2:19 - 2:22a bylo to obklíčení bez vody,
-
2:22 - 2:27bez energie, bez elektřiny,
bez tepla, bez jídla, -
2:27 - 2:32uprostřed Evropy, uprostřed 20. století.
-
2:32 - 2:36Měla jsem čest být mezi těmi reportéry,
-
2:36 - 2:38kteří obklíčení přežili,
-
2:38 - 2:41a tím, že jsem tam byla,
mám tu čest a privilegium, -
2:41 - 2:44protože mě to naučilo všechno,
-
2:44 - 2:48nejen o tom být reportérkou,
ale o tom být lidskou bytostí. -
2:48 - 2:50Naučila jsem se o soucitu,
-
2:50 - 2:54naučila jsem se o obyčejných lidech,
kteří mohli být hrdinové, -
2:54 - 2:58naučila jsem se o společném sdílení.
Naučila jsem se o přátelství. -
2:58 - 3:01Ale nejvíc ze všeho jsou se naučila o lásce.
-
3:01 - 3:07Dokonce uprostřed děsivé zkázy, smrti a chaosu,
-
3:07 - 3:10jsem se naučila, jak obyčejní
lidé pomáhají svým sousedům, -
3:10 - 3:12dělí se o potraviny,
vychovávají děti, -
3:12 - 3:16odtahují někoho,
kdo byl postřelen uprostřed silnice, -
3:16 - 3:18i když tím ohrožujete svůj vlastní život,
-
3:18 - 3:22pomáhají lidem, kteří byli zraněni, do taxíku
-
3:22 - 3:24aby je zkusili odvézt do nemocnice.
-
3:24 - 3:27Tolik jsem se toho naučila o sobě.
-
3:27 - 3:31Martha Gellhornová, jedna z mých hrdinek,
jednou řekla: -
3:31 - 3:36"Jen jednu válku můžete milovat.
Zbytek je zodpovědnost." -
3:36 - 3:39I poté jsem psala reportáže o mnoha válkách,
-
3:39 - 3:42tolik, že je nemůžu spočítat,
-
3:42 - 3:45ale nic nebylo takové jako Sarajevo.
-
3:45 - 3:49Minulý duben jsem se vrátila na hodně zvláštní -
-
3:49 - 3:53nazvala jsem to "bláznivé středoškolské setkání".
-
3:53 - 3:57Bylo to 20. výročí tohoto obklíčení,
-
3:57 - 4:00počátek obléhání Sarajeva,
-
4:00 - 4:04ale nemám ráda slovo "výročí",
protože to zní jako oslava, -
4:04 - 4:05a toto nebyla oslava.
-
4:05 - 4:09Bylo to opravdu neveselé
shromáždění reportérů, -
4:09 - 4:13kteří tam pracovali během války,
humanitárních zdravotníků -
4:13 - 4:17a samozřejmě statečných
a odvážných obyvatel Sarajeva. -
4:17 - 4:20A co mě opravdu nejvíce zasáhlo,
-
4:20 - 4:21co mi zlomilo srdce,
-
4:21 - 4:24byla chvíle, když jsem
šla hlavní ulicí Sarajeva, -
4:24 - 4:28kde má kamarádka Aida
před 20 lety viděla ten tank, -
4:28 - 4:34a na té silnici stálo více
než 12 000 červených křesel, -
4:34 - 4:36prázdných,
-
4:36 - 4:38a každé z nich symbolizovalo
-
4:38 - 4:42člověka, který zemřel během obléhání.
-
4:42 - 4:46Jen v Sarajevu, ne v celé Bosně,
-
4:46 - 4:49a ta řada se táhla od jednoho konce města
-
4:49 - 4:51do jeho velké části.
-
4:51 - 4:55Ale nejsmutnější byla malá křesílka
-
4:55 - 4:57pro děti.
-
4:57 - 5:01Nyní píšu o Sýrii,
-
5:01 - 5:04a začala jsem o ní psát, protože věřím, že
-
5:04 - 5:06někdo to musí udělat.
-
5:06 - 5:09Věřím, že se o tom svět musí dozvědět.
-
5:09 - 5:13Znovu vidím takový vzor války v Bosně.
-
5:13 - 5:15A když jsem poprvé přijela do Damašku,
-
5:15 - 5:18zažila jsem tu zvláštní chvíli, kdy lidé
-
5:18 - 5:21nechtěli uvěřit, že se schyluje k válce,
-
5:21 - 5:23a bylo to úplně totéž co v Bosně
-
5:23 - 5:26a skoro v každé zemi, kterou jsem
navštívila, kde došlo k válce. -
5:26 - 5:28Lidé nechtějí věřit, že válka přichází,
-
5:28 - 5:32takže neodcházejí. Neodchází,
ani když ještě můžou. -
5:32 - 5:34Nevyzvednou si své peníze.
-
5:34 - 5:37Zůstávají, protože chcete zůstat ve svém domě.
-
5:37 - 5:42A pak udeří válka a chaos.
-
5:42 - 5:45Rwanda je místo,
které mě hodně pronásleduje. -
5:45 - 5:51Roku 1994 jsem nakrátko opustila Sarajevo,
abych informovala o genocidě ve Rwandě. -
5:51 - 5:56Mezi dubnem a srpnem 1994
-
5:56 - 6:01byl vyvražděn milion lidí.
-
6:01 - 6:06Pokud mě tedy děsilo 12 000 křesel
-
6:06 - 6:08pouhým číslem,
-
6:08 - 6:11tak chci, abyste se alespoň na vteřinu
zamysleli nad milionem lidí. -
6:11 - 6:14A abych uvedla příklad, vzpomínám si,
-
6:14 - 6:19když jsem se dívala na cestu,
kam až jsem dohlédla, -
6:19 - 6:25aspoň míli daleko, se kupily hromady těl,
dvakrát vyšší než já, -
6:25 - 6:27povraždění.
-
6:27 - 6:30A to bylo jen malé procento mrtvých.
-
6:30 - 6:32A byly tam matky, držící své děti,
-
6:32 - 6:36které byly nalezeny ve smrtelné agónii.
-
6:36 - 6:39Hodně jsme se toho z války naučili,
-
6:39 - 6:41a zmínila jsem Rwandu,
-
6:41 - 6:45protože to je místo, jako v Jižní Africe,
-
6:45 - 6:49kde již téměř 20 let dochází ke zlepšení.
-
6:49 - 6:5356 procent poslanců parlamentu tvoří ženy,
-
6:53 - 6:55což je úžasné,
-
6:55 - 6:59a nyní je to také v rámci ústavy,
-
6:59 - 7:02opravdu nesmíte říct Hutu nebo Tutsi.
-
7:02 - 7:06Nesmíte nikoho rozlišovat
podle národní příslušnosti, -
7:06 - 7:11což byla první věc, která
odstartovala tento masakr. -
7:11 - 7:14A jeden humanitární pracovník, můj kamarád,
mi řekl krásný příběh. -
7:14 - 7:15Já si myslím, že je krásný.
-
7:15 - 7:20Byla skupinka dětí,
pomíchaní Hutuové a Tutsiové, -
7:20 - 7:23a skupina žen, které je adoptovaly,
-
7:23 - 7:27a ony se seřadily a jedno
dítě bylo dáno té další. -
7:27 - 7:30Nebylo to nějaké odškodnění za to,
že ty jsi Tutsi, -
7:30 - 7:33ty jsi Hutu, možná
jsi zabil mou matku, -
7:33 - 7:35možná jsi zabil mého otce.
-
7:35 - 7:40Jenom byli všichni spolu v
takovém usmiřovacím duchu. -
7:40 - 7:44Myslím, že je to pozoruhodné.
-
7:44 - 7:47Když se mě lidé ptají,
jak ještě můžu psát o válce, -
7:47 - 7:49a proč v tom pokračuju,
-
7:49 - 7:50tohle je odpověď.
-
7:50 - 7:54Když se vracím do Sýrie,
vlastně už příští týden, -
7:54 - 7:58vidím neuvěřitelně odvážné lidi,
-
7:58 - 8:00někteří bojují za demokracii,
-
8:00 - 8:04za věci, které každý den
považujeme za samozřejmé. -
8:04 - 8:07A tohle je opravdu důvod,
proč to dělám. -
8:07 - 8:12V roce 2004 se mi narodil chlapeček,
-
8:12 - 8:15a říkala jsem mu moje záračné dítě,
-
8:15 - 8:18protože poté,
co jsem viděla tolik smrti -
8:18 - 8:22zkázy, chaosu a temnotě v mém životě,
-
8:22 - 8:26se narodila taková jiskra naděje.
-
8:26 - 8:30Pojmenovala jsem ho Luca,
což znamená "Nositel světla", -
8:30 - 8:35protože opravdu vnesl
světlo do mého života. -
8:35 - 8:39Mluvím o něm, protože když
mu byly čtyři měsíce, -
8:39 - 8:43můj zahraniční šéfredaktor
mě donutil vrátit se do Bagdádu, -
8:43 - 8:47kde jsem pracovala po
celou dobu Sadámova režimu, -
8:47 - 8:49během pádu Bagdádu
a toho, co následovalo. -
8:49 - 8:53Pamatuju si, že jsem
s pláčem nastupovala do letadla, -
8:53 - 8:55brečela jsem, že musím
opustit svého synka. -
8:55 - 8:58A když už jsem tam byla,
-
8:58 - 9:00jedna známá irácká politička,
která byla má přítelkyně, -
9:00 - 9:03mi řekla: "Co tady děláš?
-
9:03 - 9:05Proč nejsi doma s Lucou?"
-
9:05 - 9:09Řekla jsem: "Já to musím vidět." Byl rok 2004,
-
9:09 - 9:13což byl počátek neuvěřitelně
krvavých časů v Iráku. -
9:13 - 9:16"Musím to vidět, musím vidět,
co se tady děje. -
9:16 - 9:17Musím to oznámit."
-
9:17 - 9:21A ona řekla: "Jdi domů,
-
9:21 - 9:24protože když zmeškáš jeho první zoubek,
-
9:24 - 9:27když zmeškáš jeho první krůček,
nikdy si to neodpustíš. -
9:27 - 9:31Ale na světě vždycky bude další válka."
-
9:31 - 9:35Bohužel vždycky budou války.
-
9:35 - 9:39Klamu sama sebe, když si myslím,
že jako novinářka, -
9:39 - 9:41jako reportérka, jako spisovatelka,
-
9:41 - 9:46je můžu tím, co dělám, zastavit.
Nemůžu. -
9:46 - 9:48Nejsem Kofi Annan.
Ani on nemůže zastavit válku. -
9:48 - 9:51Pokoušel se vyjednávat v Sýrii,
ale nedokázal to. -
9:51 - 9:55Nejsem pracovnice OSN,
která dokáže vyřešit konflikty. -
9:55 - 9:57Nejsem dokonce ani lékařka
z humanitární organizace -
9:57 - 10:00a nemůžu vám říct, kolikrát
jsem se cítila bezmocná, -
10:00 - 10:03když jsem před sebou viděla umírat lidi,
a nemohla je zachránit. -
10:03 - 10:07Jediné, co jsem, je svědek.
-
10:07 - 10:12Můj úkol je dát hlas lidem,
kteří jsou němí. -
10:12 - 10:16Můj kolega to popsal jako
záblesk světla -
10:16 - 10:18v nejtemnějších koutech světa.
-
10:18 - 10:21A to se snažím dělat.
-
10:21 - 10:24Nejsem vždycky úspěšná,
-
10:24 - 10:27a někdy je to neuvěřitelně frustrující,
-
10:27 - 10:29protože máte pocit, jako
když píšete do prázdna, -
10:29 - 10:31nebo se vám zdá,
že se nikdo nezajímá. -
10:31 - 10:33Kdo se zajímá o Sýrii?
Kdo se zajímá o Bosnu? -
10:33 - 10:35Kdo se zajímá o Kongo,
-
10:35 - 10:38Pobřeží slonoviny, Libérii, Sierra Leone,
-
10:38 - 10:40celou řadu takových míst,
-
10:40 - 10:44která si já budu pamatovat
po zbytek života? -
10:44 - 10:47Ale mým řemeslem je svědčit
-
10:47 - 10:50a to je podstata, to je jádro věci,
-
10:50 - 10:53pro nás reportéry,
kteří tohle dělají. -
10:53 - 10:56A jediné, co opravdu můžu, je doufat,
-
10:56 - 10:59ne v zákonodárce a politiky,
-
10:59 - 11:01protože i když bych chtěla věřit,
-
11:01 - 11:04že čtou moje slova a něco dělají,
-
11:04 - 11:07nedělám si iluze.
-
11:07 - 11:11Já doufám v to, že pokud si
vzpomenete na cokoliv, co jsem řekla, -
11:11 - 11:15nebo na mé příběhy
zítra ráno nad snídaní, -
11:15 - 11:17pokud si vzpomenete na příběh Sarajeva,
-
11:17 - 11:21nebo na příběh Rwandy,
-
11:21 - 11:23pak jsem splnila svou práci.
-
11:23 - 11:25Moc vám děkuji.
-
11:25 - 11:33(Potlesk)
- Title:
- Janine di Giovanni: Co jsem viděla za války
- Speaker:
- Janine di Giovanni
- Description:
-
Reportérka Janine di Giovanni byla vyslána na nejhorší místa země, aby se vrátila s příběhy z Bosny, Sierra Leone a naposledy ze Sýrie. Vypráví příběhy lidských momentů uprostřed velkých konfliktů -- a prozkoumává šokující proměnu, kdy se z přátelských městských ulic stane vybombardované bojiště.
- Video Language:
- English
- Team:
- closed TED
- Project:
- TEDTalks
- Duration:
- 11:53
Jan Kadlec approved Czech subtitles for What I saw in the war | ||
Jan Kadlec commented on Czech subtitles for What I saw in the war | ||
Jan Kadlec edited Czech subtitles for What I saw in the war | ||
Jan Kadlec edited Czech subtitles for What I saw in the war | ||
Stanislav David accepted Czech subtitles for What I saw in the war | ||
Stanislav David edited Czech subtitles for What I saw in the war | ||
Stanislav David edited Czech subtitles for What I saw in the war | ||
Soňa Baštincová edited Czech subtitles for What I saw in the war |