WEBVTT

00:00:00.703 --> 00:00:03.515
Přesně takhle začíná válka.

00:00:03.515 --> 00:00:06.781
Jeden den žijete svůj obyčejný život,

00:00:06.781 --> 00:00:09.297
chystáte se na večírek,

00:00:09.297 --> 00:00:11.681
vezete děti do školy,

00:00:11.681 --> 00:00:14.394
objednáváte se k zubaři.

00:00:14.394 --> 00:00:18.020
A najednou nefungují telefony,

00:00:18.020 --> 00:00:21.957
nejde televize, na ulici 
pochodují ozbrojení muži,

00:00:21.957 --> 00:00:24.273
jsou tam zátarasy.

00:00:24.273 --> 00:00:28.750
Život, jaký jste znali, 
se promění ve zpomalený film.

00:00:28.750 --> 00:00:30.955
Zastaví se.

NOTE Paragraph

00:00:30.955 --> 00:00:33.513
Vypůjčím si příběh mé přítelkyně,

00:00:33.513 --> 00:00:36.491
bosenské kamarádky,
o tom, co prožila,

00:00:36.491 --> 00:00:40.868
protože si myslím, že vám
přesně demonstruje skutečnost.

00:00:40.868 --> 00:00:44.962
Jednoho dne v dubnu 1992 šla do práce,

00:00:44.962 --> 00:00:48.110
v minisukni a na vysokých podpatcích. 
Pracovala v bance.

00:00:48.110 --> 00:00:51.634
Byla to mladá matka. 
Žena, která miluje zábavu.

00:00:51.634 --> 00:00:53.468
Úžasný člověk.

00:00:53.468 --> 00:00:56.775
A najednou uviděla tank,

00:00:56.775 --> 00:00:59.981
jak jede po hlavní silnici v Sarajevu,

00:00:59.981 --> 00:01:03.533
a ničí vše, co mu stálo v cestě.

00:01:03.533 --> 00:01:07.564
Myslela si, že se jí to zdá, ale nezdálo.

00:01:07.564 --> 00:01:10.309
A běžela se schovat tak,
jak by to udělal každý z nás,

00:01:10.309 --> 00:01:14.326
a ukryla se za odpadkový koš,

00:01:14.326 --> 00:01:16.925
na vysokých podpatcích a v minisukni.

00:01:16.925 --> 00:01:21.144
A jak se tam tak schovávala,
cítila se směšně,

00:01:21.144 --> 00:01:23.840
ale viděla ten projíždějící tank s vojáky

00:01:23.840 --> 00:01:26.200
a pobíhající lidi a všechen chaos

00:01:26.200 --> 00:01:30.827
a pomyslela si:
"Cítím se jako Alenka v říši divů,

00:01:30.827 --> 00:01:33.162
která padá králičí norou,

00:01:33.162 --> 00:01:36.230
pořád níž a níž do chaosu,

00:01:36.230 --> 00:01:41.631
a můj život už nikdy nebude stejný".

NOTE Paragraph

00:01:41.631 --> 00:01:45.418
O pár týdnů později se moje
kamarádka tlačila v davu,

00:01:45.418 --> 00:01:50.368
v náruči svírající své miminko,

00:01:50.368 --> 00:01:52.904
aby ho dala cizímu člověku v autobuse,

00:01:52.904 --> 00:01:55.928
což byl jeden z posledních 
autobusů opouštějící Sarajevo,

00:01:55.928 --> 00:01:59.093
aby odvezl děti do bezpečí.

00:01:59.093 --> 00:02:03.203
Pamatuje si, jak se s matkou 
prodírala dopředu,

00:02:03.203 --> 00:02:06.629
okolo davy a davy lidí: "Vezměte si mé dítě! 
Vezměte si mé dítě!"

00:02:06.629 --> 00:02:12.682
A předala svého chlapečka někomu v okně.

00:02:12.682 --> 00:02:15.550
Neviděla ho roky.

00:02:15.550 --> 00:02:19.269
Obklíčení pokračovalo tři a půl roku,

00:02:19.269 --> 00:02:21.558
a bylo to obklíčení bez vody,

00:02:21.558 --> 00:02:26.847
bez energie, bez elektřiny, 
bez tepla, bez jídla,

00:02:26.847 --> 00:02:32.202
uprostřed Evropy, uprostřed 20. století.

NOTE Paragraph

00:02:32.202 --> 00:02:36.004
Měla jsem čest být mezi těmi reportéry,

00:02:36.004 --> 00:02:38.423
kteří obklíčení přežili,

00:02:38.423 --> 00:02:41.461
a tím, že jsem tam byla, 
mám tu čest a privilegium,

00:02:41.461 --> 00:02:43.651
protože mě to naučilo všechno,

00:02:43.651 --> 00:02:47.780
nejen o tom být reportérkou,
ale o tom být lidskou bytostí.

00:02:47.780 --> 00:02:50.135
Naučila jsem se o soucitu,

00:02:50.135 --> 00:02:53.946
naučila jsem se o obyčejných lidech,
kteří mohli být hrdinové,

00:02:53.946 --> 00:02:58.317
naučila jsem se o společném sdílení.
Naučila jsem se o přátelství.

00:02:58.317 --> 00:03:01.228
Ale nejvíc ze všeho jsou se naučila o lásce.

00:03:01.228 --> 00:03:06.507
Dokonce uprostřed děsivé zkázy, smrti a chaosu,

00:03:06.507 --> 00:03:09.643
jsem se naučila, jak obyčejní
lidé pomáhají svým sousedům,

00:03:09.643 --> 00:03:12.287
dělí se o potraviny,
vychovávají děti,

00:03:12.287 --> 00:03:15.539
odtahují někoho,
kdo byl postřelen uprostřed silnice,

00:03:15.539 --> 00:03:18.396
i když tím ohrožujete svůj vlastní život,

00:03:18.396 --> 00:03:21.647
pomáhají lidem, kteří byli zraněni, do taxíku

00:03:21.647 --> 00:03:24.268
aby je zkusili odvézt do nemocnice.

NOTE Paragraph

00:03:24.268 --> 00:03:27.487
Tolik jsem se toho naučila o sobě.

00:03:27.487 --> 00:03:30.512
Martha Gellhornová, jedna z mých hrdinek,
jednou řekla:

00:03:30.512 --> 00:03:35.710
"Jen jednu válku můžete milovat. 
Zbytek je zodpovědnost."

00:03:35.710 --> 00:03:39.246
I poté jsem psala reportáže o mnoha válkách,

00:03:39.246 --> 00:03:41.875
tolik, že je nemůžu spočítat,

00:03:41.875 --> 00:03:44.958
ale nic nebylo takové jako Sarajevo.

NOTE Paragraph

00:03:44.958 --> 00:03:48.913
Minulý duben jsem se vrátila na hodně zvláštní -

00:03:48.913 --> 00:03:52.687
nazvala jsem to "bláznivé středoškolské setkání".

00:03:52.687 --> 00:03:57.030
Bylo to 20. výročí tohoto obklíčení,

00:03:57.030 --> 00:03:59.502
počátek obléhání Sarajeva,

00:03:59.502 --> 00:04:03.942
ale nemám ráda slovo "výročí",
protože to zní jako oslava,

00:04:03.942 --> 00:04:05.345
a toto nebyla oslava.

00:04:05.345 --> 00:04:09.333
Bylo to opravdu neveselé
shromáždění reportérů,

00:04:09.333 --> 00:04:12.724
kteří tam pracovali během války,
humanitárních zdravotníků

00:04:12.724 --> 00:04:17.193
a samozřejmě statečných 
a odvážných obyvatel Sarajeva.

00:04:17.193 --> 00:04:19.612
A co mě opravdu nejvíce zasáhlo,

00:04:19.612 --> 00:04:21.353
co mi zlomilo srdce,

00:04:21.353 --> 00:04:23.523
byla chvíle, když jsem
šla hlavní ulicí Sarajeva,

00:04:23.523 --> 00:04:27.598
kde má kamarádka Aida 
před 20 lety viděla ten tank,

00:04:27.598 --> 00:04:34.295
a na té silnici stálo více
než 12 000 červených křesel,

00:04:34.295 --> 00:04:35.921
prázdných,

00:04:35.921 --> 00:04:38.190
a každé z nich symbolizovalo

00:04:38.190 --> 00:04:41.907
člověka, který zemřel během obléhání.

00:04:41.907 --> 00:04:46.194
Jen v Sarajevu, ne v celé Bosně,

00:04:46.194 --> 00:04:48.781
a ta řada se táhla od jednoho konce města

00:04:48.781 --> 00:04:51.055
do jeho velké části.

00:04:51.055 --> 00:04:54.558
Ale nejsmutnější byla malá křesílka

00:04:54.558 --> 00:04:57.414
pro děti.

NOTE Paragraph

00:04:57.414 --> 00:05:00.541
Nyní píšu o Sýrii,

00:05:00.541 --> 00:05:03.731
a začala jsem o ní psát, protože věřím, že

00:05:03.731 --> 00:05:05.987
někdo to musí udělat.

00:05:05.987 --> 00:05:08.992
Věřím, že se o tom svět musí dozvědět.

00:05:08.992 --> 00:05:12.962
Znovu vidím takový vzor války v Bosně.

00:05:12.962 --> 00:05:15.191
A když jsem poprvé přijela do Damašku,

00:05:15.191 --> 00:05:17.593
zažila jsem tu zvláštní chvíli, kdy lidé

00:05:17.593 --> 00:05:21.153
nechtěli uvěřit, že se schyluje k válce,

00:05:21.153 --> 00:05:23.088
a bylo to úplně totéž co v Bosně

00:05:23.088 --> 00:05:25.902
a skoro v každé zemi, kterou jsem
navštívila, kde došlo k válce.

00:05:25.902 --> 00:05:28.445
Lidé nechtějí věřit, že válka přichází,

00:05:28.445 --> 00:05:31.912
takže neodcházejí. Neodchází, 
ani když ještě můžou.

00:05:31.912 --> 00:05:33.582
Nevyzvednou si své peníze.

00:05:33.582 --> 00:05:37.477
Zůstávají, protože chcete zůstat ve svém domě.

00:05:37.477 --> 00:05:41.516
A pak udeří válka a chaos.

NOTE Paragraph

00:05:41.516 --> 00:05:45.319
Rwanda je místo, 
které mě hodně pronásleduje.

00:05:45.319 --> 00:05:51.473
Roku 1994 jsem nakrátko opustila Sarajevo,
abych informovala o genocidě ve Rwandě.

00:05:51.473 --> 00:05:56.322
Mezi dubnem a srpnem 1994

00:05:56.322 --> 00:06:00.523
byl vyvražděn milion lidí.

00:06:00.523 --> 00:06:05.750
Pokud mě tedy děsilo 12 000 křesel

00:06:05.750 --> 00:06:07.822
pouhým číslem,

00:06:07.822 --> 00:06:11.453
tak chci, abyste se alespoň na vteřinu
zamysleli nad milionem lidí.

00:06:11.453 --> 00:06:13.990
A abych uvedla příklad, vzpomínám si,

00:06:13.990 --> 00:06:19.071
když jsem se dívala na cestu,
kam až jsem dohlédla,

00:06:19.071 --> 00:06:25.160
aspoň míli daleko, se kupily hromady těl,
dvakrát vyšší než já,

00:06:25.160 --> 00:06:26.884
povraždění.

00:06:26.884 --> 00:06:30.219
A to bylo jen malé procento mrtvých.

00:06:30.219 --> 00:06:32.188
A byly tam matky, držící své děti,

00:06:32.188 --> 00:06:35.529
které byly nalezeny ve smrtelné agónii.

NOTE Paragraph

00:06:35.529 --> 00:06:38.859
Hodně jsme se toho z války naučili,

00:06:38.859 --> 00:06:41.211
a zmínila jsem Rwandu,

00:06:41.211 --> 00:06:45.329
protože to je místo, jako v Jižní Africe,

00:06:45.329 --> 00:06:49.311
kde již téměř 20 let dochází ke zlepšení.

00:06:49.311 --> 00:06:52.779
56 procent poslanců parlamentu tvoří ženy,

00:06:52.779 --> 00:06:55.231
což je úžasné,

00:06:55.231 --> 00:06:59.257
a nyní je to také v rámci ústavy,

00:06:59.257 --> 00:07:02.430
opravdu nesmíte říct Hutu nebo Tutsi.

00:07:02.430 --> 00:07:06.299
Nesmíte nikoho rozlišovat 
podle národní příslušnosti,

00:07:06.299 --> 00:07:10.845
což byla první věc, která 
odstartovala tento masakr.

00:07:10.845 --> 00:07:13.952
A jeden humanitární pracovník, můj kamarád,
mi řekl krásný příběh.

00:07:13.952 --> 00:07:15.435
Já si myslím, že je krásný.

00:07:15.435 --> 00:07:20.352
Byla skupinka dětí,
pomíchaní Hutuové a Tutsiové,

00:07:20.352 --> 00:07:23.066
a skupina žen, které je adoptovaly,

00:07:23.066 --> 00:07:27.000
a ony se seřadily a jedno 
dítě bylo dáno té další.

00:07:27.000 --> 00:07:30.166
Nebylo to nějaké odškodnění za to, 
že ty jsi Tutsi,

00:07:30.166 --> 00:07:33.081
ty jsi Hutu, možná
jsi zabil mou matku,

00:07:33.081 --> 00:07:34.927
možná jsi zabil mého otce.

00:07:34.927 --> 00:07:40.233
Jenom byli všichni spolu v
takovém usmiřovacím duchu.

00:07:40.233 --> 00:07:43.817
Myslím, že je to pozoruhodné.

00:07:43.817 --> 00:07:46.659
Když se mě lidé ptají,
jak ještě můžu psát o válce,

00:07:46.659 --> 00:07:48.871
a proč v tom pokračuju,

00:07:48.871 --> 00:07:50.340
tohle je odpověď.

NOTE Paragraph

00:07:50.340 --> 00:07:53.731
Když se vracím do Sýrie, 
vlastně už příští týden,

00:07:53.731 --> 00:07:57.692
vidím neuvěřitelně odvážné lidi,

00:07:57.692 --> 00:07:59.965
někteří bojují za demokracii,

00:07:59.965 --> 00:08:03.982
za věci, které každý den 
považujeme za samozřejmé.

00:08:03.982 --> 00:08:07.220
A tohle je opravdu důvod,
proč to dělám.

NOTE Paragraph

00:08:07.220 --> 00:08:11.688
V roce 2004 se mi narodil chlapeček,

00:08:11.688 --> 00:08:14.883
a říkala jsem mu moje záračné dítě,

00:08:14.883 --> 00:08:17.929
protože poté, 
co jsem viděla tolik smrti

00:08:17.929 --> 00:08:22.106
zkázy, chaosu a temnotě v mém životě,

00:08:22.106 --> 00:08:25.965
se narodila taková jiskra naděje.

00:08:25.965 --> 00:08:30.162
Pojmenovala jsem ho Luca, 
což znamená "Nositel světla",

00:08:30.162 --> 00:08:35.085
protože opravdu vnesl
světlo do mého života.

00:08:35.085 --> 00:08:38.536
Mluvím o něm, protože když
mu byly čtyři měsíce,

00:08:38.536 --> 00:08:43.208
můj zahraniční šéfredaktor 
mě donutil vrátit se do Bagdádu,

00:08:43.208 --> 00:08:46.540
kde jsem pracovala po
celou dobu Sadámova režimu,

00:08:46.540 --> 00:08:49.419
během pádu Bagdádu
a toho, co následovalo.

00:08:49.419 --> 00:08:52.513
Pamatuju si, že jsem 
s pláčem nastupovala do letadla,

00:08:52.513 --> 00:08:55.499
brečela jsem, že musím 
opustit svého synka.

00:08:55.499 --> 00:08:57.732
A když už jsem tam byla,

00:08:57.732 --> 00:09:00.467
jedna známá irácká politička,
která byla má přítelkyně,

00:09:00.467 --> 00:09:02.941
mi řekla: "Co tady děláš?

00:09:02.941 --> 00:09:04.782
Proč nejsi doma s Lucou?"

00:09:04.782 --> 00:09:08.567
Řekla jsem: "Já to musím vidět." Byl rok 2004,

00:09:08.567 --> 00:09:12.954
což byl počátek neuvěřitelně 
krvavých časů v Iráku.

00:09:12.954 --> 00:09:16.194
"Musím to vidět, musím vidět,
co se tady děje.

00:09:16.194 --> 00:09:17.059
Musím to oznámit."

00:09:17.059 --> 00:09:20.623
A ona řekla: "Jdi domů,

00:09:20.623 --> 00:09:23.909
protože když zmeškáš jeho první zoubek,

00:09:23.909 --> 00:09:26.907
když zmeškáš jeho první krůček,
nikdy si to neodpustíš.

00:09:26.907 --> 00:09:30.770
Ale na světě vždycky bude další válka."

NOTE Paragraph

00:09:30.770 --> 00:09:35.111
Bohužel vždycky budou války.

00:09:35.111 --> 00:09:38.965
Klamu sama sebe, když si myslím,
že jako novinářka,

00:09:38.965 --> 00:09:40.731
jako reportérka, jako spisovatelka,

00:09:40.731 --> 00:09:45.569
je můžu tím, co dělám, zastavit.
Nemůžu.

00:09:45.569 --> 00:09:48.116
Nejsem Kofi Annan. 
Ani on nemůže zastavit válku.

00:09:48.116 --> 00:09:51.093
Pokoušel se vyjednávat v Sýrii,
ale nedokázal to.

00:09:51.093 --> 00:09:55.089
Nejsem pracovnice OSN, 
která dokáže vyřešit konflikty.

00:09:55.089 --> 00:09:57.372
Nejsem dokonce ani lékařka 
z humanitární organizace

00:09:57.372 --> 00:10:00.198
a nemůžu vám říct, kolikrát 
jsem se cítila bezmocná,

00:10:00.198 --> 00:10:03.469
když jsem před sebou viděla umírat lidi,
a nemohla je zachránit.

00:10:03.469 --> 00:10:07.304
Jediné, co jsem, je svědek.

00:10:07.304 --> 00:10:12.358
Můj úkol je dát hlas lidem,
kteří jsou němí.

00:10:12.358 --> 00:10:15.591
Můj kolega to popsal jako
záblesk světla

00:10:15.591 --> 00:10:18.353
v nejtemnějších koutech světa.

00:10:18.353 --> 00:10:21.000
A to se snažím dělat.

00:10:21.000 --> 00:10:24.036
Nejsem vždycky úspěšná,

00:10:24.036 --> 00:10:26.577
a někdy je to neuvěřitelně frustrující,

00:10:26.577 --> 00:10:28.783
protože máte pocit, jako
když píšete do prázdna,

00:10:28.783 --> 00:10:31.112
nebo se vám zdá,
že se nikdo nezajímá.

00:10:31.112 --> 00:10:33.361
Kdo se zajímá o Sýrii? 
Kdo se zajímá o Bosnu?

00:10:33.361 --> 00:10:35.374
Kdo se zajímá o Kongo,

00:10:35.374 --> 00:10:37.648
Pobřeží slonoviny, Libérii, Sierra Leone,

00:10:37.648 --> 00:10:39.763
celou řadu takových míst,

00:10:39.763 --> 00:10:43.736
která si já budu pamatovat 
po zbytek života?

00:10:43.736 --> 00:10:46.989
Ale mým řemeslem je svědčit

00:10:46.989 --> 00:10:50.171
a to je podstata, to je jádro věci,

00:10:50.171 --> 00:10:52.712
pro nás reportéry, 
kteří tohle dělají.

00:10:52.712 --> 00:10:56.303
A jediné, co opravdu můžu, je doufat,

00:10:56.303 --> 00:10:58.911
ne v zákonodárce a politiky,

00:10:58.911 --> 00:11:01.308
protože i když bych chtěla věřit,

00:11:01.308 --> 00:11:03.773
že čtou moje slova a něco dělají,

00:11:03.773 --> 00:11:06.933
nedělám si iluze.

NOTE Paragraph

00:11:06.933 --> 00:11:11.150
Já doufám v to, že pokud si
vzpomenete na cokoliv, co jsem řekla,

00:11:11.150 --> 00:11:14.703
nebo na mé příběhy
zítra ráno nad snídaní,

00:11:14.703 --> 00:11:17.385
pokud si vzpomenete na příběh Sarajeva,

00:11:17.385 --> 00:11:20.876
nebo na příběh Rwandy,

00:11:20.876 --> 00:11:23.449
pak jsem splnila svou práci.

NOTE Paragraph

00:11:23.449 --> 00:11:25.487
Moc vám děkuji.

NOTE Paragraph

00:11:25.487 --> 00:11:32.717
(Potlesk)