1
00:00:00,703 --> 00:00:03,515
Přesně takhle začíná válka.

2
00:00:03,515 --> 00:00:06,781
Jeden den žijete svůj obyčejný život,

3
00:00:06,781 --> 00:00:09,297
chystáte se na večírek,

4
00:00:09,297 --> 00:00:11,681
vezete děti do školy,

5
00:00:11,681 --> 00:00:14,394
objednáváte se k zubaři.

6
00:00:14,394 --> 00:00:18,020
A najednou nefungují telefony,

7
00:00:18,020 --> 00:00:21,957
nejde televize, na ulici 
pochodují ozbrojení muži,

8
00:00:21,957 --> 00:00:24,273
jsou tam zátarasy.

9
00:00:24,273 --> 00:00:28,750
Život, jaký jste znali, 
se promění ve zpomalený film.

10
00:00:28,750 --> 00:00:30,955
Zastaví se.

11
00:00:30,955 --> 00:00:33,513
Vypůjčím si příběh mé přítelkyně,

12
00:00:33,513 --> 00:00:36,491
bosenské kamarádky,
o tom, co prožila,

13
00:00:36,491 --> 00:00:40,868
protože si myslím, že vám
přesně demonstruje skutečnost.

14
00:00:40,868 --> 00:00:44,962
Jednoho dne v dubnu 1992 šla do práce,

15
00:00:44,962 --> 00:00:48,110
v minisukni a na vysokých podpatcích. 
Pracovala v bance.

16
00:00:48,110 --> 00:00:51,634
Byla to mladá matka. 
Žena, která miluje zábavu.

17
00:00:51,634 --> 00:00:53,468
Úžasný člověk.

18
00:00:53,468 --> 00:00:56,775
A najednou uviděla tank,

19
00:00:56,775 --> 00:00:59,981
jak jede po hlavní silnici v Sarajevu,

20
00:00:59,981 --> 00:01:03,533
a ničí vše, co mu stálo v cestě.

21
00:01:03,533 --> 00:01:07,564
Myslela si, že se jí to zdá, ale nezdálo.

22
00:01:07,564 --> 00:01:10,309
A běžela se schovat tak,
jak by to udělal každý z nás,

23
00:01:10,309 --> 00:01:14,326
a ukryla se za odpadkový koš,

24
00:01:14,326 --> 00:01:16,925
na vysokých podpatcích a v minisukni.

25
00:01:16,925 --> 00:01:21,144
A jak se tam tak schovávala,
cítila se směšně,

26
00:01:21,144 --> 00:01:23,840
ale viděla ten projíždějící tank s vojáky

27
00:01:23,840 --> 00:01:26,200
a pobíhající lidi a všechen chaos

28
00:01:26,200 --> 00:01:30,827
a pomyslela si:
"Cítím se jako Alenka v říši divů,

29
00:01:30,827 --> 00:01:33,162
která padá králičí norou,

30
00:01:33,162 --> 00:01:36,230
pořád níž a níž do chaosu,

31
00:01:36,230 --> 00:01:41,631
a můj život už nikdy nebude stejný".

32
00:01:41,631 --> 00:01:45,418
O pár týdnů později se moje
kamarádka tlačila v davu,

33
00:01:45,418 --> 00:01:50,368
v náruči svírající své miminko,

34
00:01:50,368 --> 00:01:52,904
aby ho dala cizímu člověku v autobuse,

35
00:01:52,904 --> 00:01:55,928
což byl jeden z posledních 
autobusů opouštějící Sarajevo,

36
00:01:55,928 --> 00:01:59,093
aby odvezl děti do bezpečí.

37
00:01:59,093 --> 00:02:03,203
Pamatuje si, jak se s matkou 
prodírala dopředu,

38
00:02:03,203 --> 00:02:06,629
okolo davy a davy lidí: "Vezměte si mé dítě! 
Vezměte si mé dítě!"

39
00:02:06,629 --> 00:02:12,682
A předala svého chlapečka někomu v okně.

40
00:02:12,682 --> 00:02:15,550
Neviděla ho roky.

41
00:02:15,550 --> 00:02:19,269
Obklíčení pokračovalo tři a půl roku,

42
00:02:19,269 --> 00:02:21,558
a bylo to obklíčení bez vody,

43
00:02:21,558 --> 00:02:26,847
bez energie, bez elektřiny, 
bez tepla, bez jídla,

44
00:02:26,847 --> 00:02:32,202
uprostřed Evropy, uprostřed 20. století.

45
00:02:32,202 --> 00:02:36,004
Měla jsem čest být mezi těmi reportéry,

46
00:02:36,004 --> 00:02:38,423
kteří obklíčení přežili,

47
00:02:38,423 --> 00:02:41,461
a tím, že jsem tam byla, 
mám tu čest a privilegium,

48
00:02:41,461 --> 00:02:43,651
protože mě to naučilo všechno,

49
00:02:43,651 --> 00:02:47,780
nejen o tom být reportérkou,
ale o tom být lidskou bytostí.

50
00:02:47,780 --> 00:02:50,135
Naučila jsem se o soucitu,

51
00:02:50,135 --> 00:02:53,946
naučila jsem se o obyčejných lidech,
kteří mohli být hrdinové,

52
00:02:53,946 --> 00:02:58,317
naučila jsem se o společném sdílení.
Naučila jsem se o přátelství.

53
00:02:58,317 --> 00:03:01,228
Ale nejvíc ze všeho jsou se naučila o lásce.

54
00:03:01,228 --> 00:03:06,507
Dokonce uprostřed děsivé zkázy, smrti a chaosu,

55
00:03:06,507 --> 00:03:09,643
jsem se naučila, jak obyčejní
lidé pomáhají svým sousedům,

56
00:03:09,643 --> 00:03:12,287
dělí se o potraviny,
vychovávají děti,

57
00:03:12,287 --> 00:03:15,539
odtahují někoho,
kdo byl postřelen uprostřed silnice,

58
00:03:15,539 --> 00:03:18,396
i když tím ohrožujete svůj vlastní život,

59
00:03:18,396 --> 00:03:21,647
pomáhají lidem, kteří byli zraněni, do taxíku

60
00:03:21,647 --> 00:03:24,268
aby je zkusili odvézt do nemocnice.

61
00:03:24,268 --> 00:03:27,487
Tolik jsem se toho naučila o sobě.

62
00:03:27,487 --> 00:03:30,512
Martha Gellhornová, jedna z mých hrdinek,
jednou řekla:

63
00:03:30,512 --> 00:03:35,710
"Jen jednu válku můžete milovat. 
Zbytek je zodpovědnost."

64
00:03:35,710 --> 00:03:39,246
I poté jsem psala reportáže o mnoha válkách,

65
00:03:39,246 --> 00:03:41,875
tolik, že je nemůžu spočítat,

66
00:03:41,875 --> 00:03:44,958
ale nic nebylo takové jako Sarajevo.

67
00:03:44,958 --> 00:03:48,913
Minulý duben jsem se vrátila na hodně zvláštní -

68
00:03:48,913 --> 00:03:52,687
nazvala jsem to "bláznivé středoškolské setkání".

69
00:03:52,687 --> 00:03:57,030
Bylo to 20. výročí tohoto obklíčení,

70
00:03:57,030 --> 00:03:59,502
počátek obléhání Sarajeva,

71
00:03:59,502 --> 00:04:03,942
ale nemám ráda slovo "výročí",
protože to zní jako oslava,

72
00:04:03,942 --> 00:04:05,345
a toto nebyla oslava.

73
00:04:05,345 --> 00:04:09,333
Bylo to opravdu neveselé
shromáždění reportérů,

74
00:04:09,333 --> 00:04:12,724
kteří tam pracovali během války,
humanitárních zdravotníků

75
00:04:12,724 --> 00:04:17,193
a samozřejmě statečných 
a odvážných obyvatel Sarajeva.

76
00:04:17,193 --> 00:04:19,612
A co mě opravdu nejvíce zasáhlo,

77
00:04:19,612 --> 00:04:21,353
co mi zlomilo srdce,

78
00:04:21,353 --> 00:04:23,523
byla chvíle, když jsem
šla hlavní ulicí Sarajeva,

79
00:04:23,523 --> 00:04:27,598
kde má kamarádka Aida 
před 20 lety viděla ten tank,

80
00:04:27,598 --> 00:04:34,295
a na té silnici stálo více
než 12 000 červených křesel,

81
00:04:34,295 --> 00:04:35,921
prázdných,

82
00:04:35,921 --> 00:04:38,190
a každé z nich symbolizovalo

83
00:04:38,190 --> 00:04:41,907
člověka, který zemřel během obléhání.

84
00:04:41,907 --> 00:04:46,194
Jen v Sarajevu, ne v celé Bosně,

85
00:04:46,194 --> 00:04:48,781
a ta řada se táhla od jednoho konce města

86
00:04:48,781 --> 00:04:51,055
do jeho velké části.

87
00:04:51,055 --> 00:04:54,558
Ale nejsmutnější byla malá křesílka

88
00:04:54,558 --> 00:04:57,414
pro děti.

89
00:04:57,414 --> 00:05:00,541
Nyní píšu o Sýrii,

90
00:05:00,541 --> 00:05:03,731
a začala jsem o ní psát, protože věřím, že

91
00:05:03,731 --> 00:05:05,987
někdo to musí udělat.

92
00:05:05,987 --> 00:05:08,992
Věřím, že se o tom svět musí dozvědět.

93
00:05:08,992 --> 00:05:12,962
Znovu vidím takový vzor války v Bosně.

94
00:05:12,962 --> 00:05:15,191
A když jsem poprvé přijela do Damašku,

95
00:05:15,191 --> 00:05:17,593
zažila jsem tu zvláštní chvíli, kdy lidé

96
00:05:17,593 --> 00:05:21,153
nechtěli uvěřit, že se schyluje k válce,

97
00:05:21,153 --> 00:05:23,088
a bylo to úplně totéž co v Bosně

98
00:05:23,088 --> 00:05:25,902
a skoro v každé zemi, kterou jsem
navštívila, kde došlo k válce.

99
00:05:25,902 --> 00:05:28,445
Lidé nechtějí věřit, že válka přichází,

100
00:05:28,445 --> 00:05:31,912
takže neodcházejí. Neodchází, 
ani když ještě můžou.

101
00:05:31,912 --> 00:05:33,582
Nevyzvednou si své peníze.

102
00:05:33,582 --> 00:05:37,477
Zůstávají, protože chcete zůstat ve svém domě.

103
00:05:37,477 --> 00:05:41,516
A pak udeří válka a chaos.

104
00:05:41,516 --> 00:05:45,319
Rwanda je místo, 
které mě hodně pronásleduje.

105
00:05:45,319 --> 00:05:51,473
Roku 1994 jsem nakrátko opustila Sarajevo,
abych informovala o genocidě ve Rwandě.

106
00:05:51,473 --> 00:05:56,322
Mezi dubnem a srpnem 1994

107
00:05:56,322 --> 00:06:00,523
byl vyvražděn milion lidí.

108
00:06:00,523 --> 00:06:05,750
Pokud mě tedy děsilo 12 000 křesel

109
00:06:05,750 --> 00:06:07,822
pouhým číslem,

110
00:06:07,822 --> 00:06:11,453
tak chci, abyste se alespoň na vteřinu
zamysleli nad milionem lidí.

111
00:06:11,453 --> 00:06:13,990
A abych uvedla příklad, vzpomínám si,

112
00:06:13,990 --> 00:06:19,071
když jsem se dívala na cestu,
kam až jsem dohlédla,

113
00:06:19,071 --> 00:06:25,160
aspoň míli daleko, se kupily hromady těl,
dvakrát vyšší než já,

114
00:06:25,160 --> 00:06:26,884
povraždění.

115
00:06:26,884 --> 00:06:30,219
A to bylo jen malé procento mrtvých.

116
00:06:30,219 --> 00:06:32,188
A byly tam matky, držící své děti,

117
00:06:32,188 --> 00:06:35,529
které byly nalezeny ve smrtelné agónii.

118
00:06:35,529 --> 00:06:38,859
Hodně jsme se toho z války naučili,

119
00:06:38,859 --> 00:06:41,211
a zmínila jsem Rwandu,

120
00:06:41,211 --> 00:06:45,329
protože to je místo, jako v Jižní Africe,

121
00:06:45,329 --> 00:06:49,311
kde již téměř 20 let dochází ke zlepšení.

122
00:06:49,311 --> 00:06:52,779
56 procent poslanců parlamentu tvoří ženy,

123
00:06:52,779 --> 00:06:55,231
což je úžasné,

124
00:06:55,231 --> 00:06:59,257
a nyní je to také v rámci ústavy,

125
00:06:59,257 --> 00:07:02,430
opravdu nesmíte říct Hutu nebo Tutsi.

126
00:07:02,430 --> 00:07:06,299
Nesmíte nikoho rozlišovat 
podle národní příslušnosti,

127
00:07:06,299 --> 00:07:10,845
což byla první věc, která 
odstartovala tento masakr.

128
00:07:10,845 --> 00:07:13,952
A jeden humanitární pracovník, můj kamarád,
mi řekl krásný příběh.

129
00:07:13,952 --> 00:07:15,435
Já si myslím, že je krásný.

130
00:07:15,435 --> 00:07:20,352
Byla skupinka dětí,
pomíchaní Hutuové a Tutsiové,

131
00:07:20,352 --> 00:07:23,066
a skupina žen, které je adoptovaly,

132
00:07:23,066 --> 00:07:27,000
a ony se seřadily a jedno 
dítě bylo dáno té další.

133
00:07:27,000 --> 00:07:30,166
Nebylo to nějaké odškodnění za to, 
že ty jsi Tutsi,

134
00:07:30,166 --> 00:07:33,081
ty jsi Hutu, možná
jsi zabil mou matku,

135
00:07:33,081 --> 00:07:34,927
možná jsi zabil mého otce.

136
00:07:34,927 --> 00:07:40,233
Jenom byli všichni spolu v
takovém usmiřovacím duchu.

137
00:07:40,233 --> 00:07:43,817
Myslím, že je to pozoruhodné.

138
00:07:43,817 --> 00:07:46,659
Když se mě lidé ptají,
jak ještě můžu psát o válce,

139
00:07:46,659 --> 00:07:48,871
a proč v tom pokračuju,

140
00:07:48,871 --> 00:07:50,340
tohle je odpověď.

141
00:07:50,340 --> 00:07:53,731
Když se vracím do Sýrie, 
vlastně už příští týden,

142
00:07:53,731 --> 00:07:57,692
vidím neuvěřitelně odvážné lidi,

143
00:07:57,692 --> 00:07:59,965
někteří bojují za demokracii,

144
00:07:59,965 --> 00:08:03,982
za věci, které každý den 
považujeme za samozřejmé.

145
00:08:03,982 --> 00:08:07,220
A tohle je opravdu důvod,
proč to dělám.

146
00:08:07,220 --> 00:08:11,688
V roce 2004 se mi narodil chlapeček,

147
00:08:11,688 --> 00:08:14,883
a říkala jsem mu moje záračné dítě,

148
00:08:14,883 --> 00:08:17,929
protože poté, 
co jsem viděla tolik smrti

149
00:08:17,929 --> 00:08:22,106
zkázy, chaosu a temnotě v mém životě,

150
00:08:22,106 --> 00:08:25,965
se narodila taková jiskra naděje.

151
00:08:25,965 --> 00:08:30,162
Pojmenovala jsem ho Luca, 
což znamená "Nositel světla",

152
00:08:30,162 --> 00:08:35,085
protože opravdu vnesl
světlo do mého života.

153
00:08:35,085 --> 00:08:38,536
Mluvím o něm, protože když
mu byly čtyři měsíce,

154
00:08:38,536 --> 00:08:43,208
můj zahraniční šéfredaktor 
mě donutil vrátit se do Bagdádu,

155
00:08:43,208 --> 00:08:46,540
kde jsem pracovala po
celou dobu Sadámova režimu,

156
00:08:46,540 --> 00:08:49,419
během pádu Bagdádu
a toho, co následovalo.

157
00:08:49,419 --> 00:08:52,513
Pamatuju si, že jsem 
s pláčem nastupovala do letadla,

158
00:08:52,513 --> 00:08:55,499
brečela jsem, že musím 
opustit svého synka.

159
00:08:55,499 --> 00:08:57,732
A když už jsem tam byla,

160
00:08:57,732 --> 00:09:00,467
jedna známá irácká politička,
která byla má přítelkyně,

161
00:09:00,467 --> 00:09:02,941
mi řekla: "Co tady děláš?

162
00:09:02,941 --> 00:09:04,782
Proč nejsi doma s Lucou?"

163
00:09:04,782 --> 00:09:08,567
Řekla jsem: "Já to musím vidět." Byl rok 2004,

164
00:09:08,567 --> 00:09:12,954
což byl počátek neuvěřitelně 
krvavých časů v Iráku.

165
00:09:12,954 --> 00:09:16,194
"Musím to vidět, musím vidět,
co se tady děje.

166
00:09:16,194 --> 00:09:17,059
Musím to oznámit."

167
00:09:17,059 --> 00:09:20,623
A ona řekla: "Jdi domů,

168
00:09:20,623 --> 00:09:23,909
protože když zmeškáš jeho první zoubek,

169
00:09:23,909 --> 00:09:26,907
když zmeškáš jeho první krůček,
nikdy si to neodpustíš.

170
00:09:26,907 --> 00:09:30,770
Ale na světě vždycky bude další válka."

171
00:09:30,770 --> 00:09:35,111
Bohužel vždycky budou války.

172
00:09:35,111 --> 00:09:38,965
Klamu sama sebe, když si myslím,
že jako novinářka,

173
00:09:38,965 --> 00:09:40,731
jako reportérka, jako spisovatelka,

174
00:09:40,731 --> 00:09:45,569
je můžu tím, co dělám, zastavit.
Nemůžu.

175
00:09:45,569 --> 00:09:48,116
Nejsem Kofi Annan. 
Ani on nemůže zastavit válku.

176
00:09:48,116 --> 00:09:51,093
Pokoušel se vyjednávat v Sýrii,
ale nedokázal to.

177
00:09:51,093 --> 00:09:55,089
Nejsem pracovnice OSN, 
která dokáže vyřešit konflikty.

178
00:09:55,089 --> 00:09:57,372
Nejsem dokonce ani lékařka 
z humanitární organizace

179
00:09:57,372 --> 00:10:00,198
a nemůžu vám říct, kolikrát 
jsem se cítila bezmocná,

180
00:10:00,198 --> 00:10:03,469
když jsem před sebou viděla umírat lidi,
a nemohla je zachránit.

181
00:10:03,469 --> 00:10:07,304
Jediné, co jsem, je svědek.

182
00:10:07,304 --> 00:10:12,358
Můj úkol je dát hlas lidem,
kteří jsou němí.

183
00:10:12,358 --> 00:10:15,591
Můj kolega to popsal jako
záblesk světla

184
00:10:15,591 --> 00:10:18,353
v nejtemnějších koutech světa.

185
00:10:18,353 --> 00:10:21,000
A to se snažím dělat.

186
00:10:21,000 --> 00:10:24,036
Nejsem vždycky úspěšná,

187
00:10:24,036 --> 00:10:26,577
a někdy je to neuvěřitelně frustrující,

188
00:10:26,577 --> 00:10:28,783
protože máte pocit, jako
když píšete do prázdna,

189
00:10:28,783 --> 00:10:31,112
nebo se vám zdá,
že se nikdo nezajímá.

190
00:10:31,112 --> 00:10:33,361
Kdo se zajímá o Sýrii? 
Kdo se zajímá o Bosnu?

191
00:10:33,361 --> 00:10:35,374
Kdo se zajímá o Kongo,

192
00:10:35,374 --> 00:10:37,648
Pobřeží slonoviny, Libérii, Sierra Leone,

193
00:10:37,648 --> 00:10:39,763
celou řadu takových míst,

194
00:10:39,763 --> 00:10:43,736
která si já budu pamatovat 
po zbytek života?

195
00:10:43,736 --> 00:10:46,989
Ale mým řemeslem je svědčit

196
00:10:46,989 --> 00:10:50,171
a to je podstata, to je jádro věci,

197
00:10:50,171 --> 00:10:52,712
pro nás reportéry, 
kteří tohle dělají.

198
00:10:52,712 --> 00:10:56,303
A jediné, co opravdu můžu, je doufat,

199
00:10:56,303 --> 00:10:58,911
ne v zákonodárce a politiky,

200
00:10:58,911 --> 00:11:01,308
protože i když bych chtěla věřit,

201
00:11:01,308 --> 00:11:03,773
že čtou moje slova a něco dělají,

202
00:11:03,773 --> 00:11:06,933
nedělám si iluze.

203
00:11:06,933 --> 00:11:11,150
Já doufám v to, že pokud si
vzpomenete na cokoliv, co jsem řekla,

204
00:11:11,150 --> 00:11:14,703
nebo na mé příběhy
zítra ráno nad snídaní,

205
00:11:14,703 --> 00:11:17,385
pokud si vzpomenete na příběh Sarajeva,

206
00:11:17,385 --> 00:11:20,876
nebo na příběh Rwandy,

207
00:11:20,876 --> 00:11:23,449
pak jsem splnila svou práci.

208
00:11:23,449 --> 00:11:25,487
Moc vám děkuji.

209
00:11:25,487 --> 00:11:32,717
(Potlesk)