První tajemství designu je... všímat si.
-
0:01 - 0:04Ve skvělém filmu z roku 1980,
"Bratři Bluesovi," -
0:04 - 0:09je scéna, kde John Belushi
poprvé navštíví Dana Aykroyda -
0:09 - 0:12v jeho bytě v Chicagu.
-
0:12 - 0:15Je to stísněné, malé místo
-
0:15 - 0:17a jenom metr od
vlakových kolejí. -
0:19 - 0:20John sedí na Danově posteli
-
0:20 - 0:23kolem projede vlak,
-
0:23 - 0:25všechno v pokoji se začne třást.
-
0:25 - 0:29John se ptá: "Jak často
tudy ten vlak projíždí?" -
0:29 - 0:34Dan odpoví: "Tak často,
že to už pak nevnímáš." -
0:34 - 0:36A pak něco spadne ze zdi.
-
0:37 - 0:39Všichni víme, o čem mluví.
-
0:39 - 0:42Jako lidské bytosti si na
každodenní věci zvykneme -
0:42 - 0:43velmi rychle.
-
0:44 - 0:47Jako produktový designér,
je mojí prací si každodenních věcí všímat, -
0:47 - 0:51vnímat je a snažit
se je vylepšit. -
0:51 - 0:55Například vidíte toto ovoce?
-
0:56 - 0:58Vidíte tuhle nálepku?
-
0:59 - 1:02Ta nálepka tam nebyla,
když jsem byl dítě. -
1:03 - 1:05Ale během tech let, někde
-
1:05 - 1:08měl někdo ten nápad
ji na to ovoce dát. -
1:08 - 1:08Proč?
-
1:08 - 1:10Aby bylo jednodušší
-
1:10 - 1:12si u kasy
namarkovat. -
1:12 - 1:13No, to je super,
-
1:13 - 1:15rychleji se dostaneme
z obchodu. -
1:15 - 1:17Ale teď je tu nový problém.
-
1:17 - 1:19Přijdeme domů, máme hlad
-
1:19 - 1:23a vidíme tohle zralé, šťavnaté
ovoce na kuchyňské desce, -
1:23 - 1:26chceme ho vzít a sníst ho.
-
1:26 - 1:29Jenže, teď musíme
hledat tu nálepku. -
1:31 - 1:35A zaboříme se do ovoce nehtem,
čímž ho poškodíme. -
1:35 - 1:37A pak tu nálepku sloupávat --
-
1:37 - 1:38víte, co myslím.
-
1:38 - 1:40A pak ji z prstu sundat.
-
1:40 - 1:43(potlesk)
-
1:44 - 1:46Není to zábava,
-
1:46 - 1:47vůbec ne.
-
1:48 - 1:50Ale stalo se něco zajímavého.
-
1:50 - 1:53Nejspíš jste to pocítili jen
když se to stalo poprvé. -
1:53 - 1:55Chtěli jsme si dát kousek ovoce.
-
1:55 - 1:56Byli jste naštvaní.
-
1:56 - 1:58Prostě jste si ho chtěli dát.
-
1:59 - 2:00Podesáté,
-
2:00 - 2:03jste už méně naštvaní,
-
2:03 - 2:06a prostě nálepku sundáte.
-
2:06 - 2:08Posté, alespoň pro mne,
-
2:08 - 2:10mi to už bylo jedno.
-
2:10 - 2:13Prostě jsem vzal kousek ovoce,
-
2:13 - 2:17zajel do něho nehty,
odstranil nálepku z prstů, -
2:17 - 2:19a pak se pozastavil:
-
2:19 - 2:22"Není tu další nálepka?"
-
2:24 - 2:25Proč to tak je?
-
2:25 - 2:27Proč si zvykáme na každodenní věci?
-
2:27 - 2:30Jako lidské bytosti máme
omezenou mozkovou kapacitu. -
2:30 - 2:35Naše mozky si tyto úkony
převedou na zvyky, -
2:35 - 2:39aby se uvolnilo místo
na nové věci. -
2:39 - 2:41Říká se tomu habituace
-
2:41 - 2:44a je to jeden z nejzákladnějších
principů jak se učíme. -
2:46 - 2:48Habituace není vždy špatná.
-
2:49 - 2:51Pamatujete si na autoškolu?
-
2:51 - 2:52Já ano.
-
2:53 - 2:56Ruce křečovitě drží volant
v pozici 10 a 2. -
2:56 - 2:58Dáváte pozor na všechno, co je venku,
-
2:58 - 3:02auta, světla, chodci.
-
3:02 - 3:04Je to hodně o nervy.
-
3:05 - 3:09Tak moc, že jsem ani nemohl
s nikým v autě mluvit -
3:09 - 3:10a ani jsem neposlouchal hudbu.
-
3:11 - 3:13Pak se stalo něco zajímavého.
-
3:13 - 3:17Jak týdny utíkaly,
řízení se stávalo jednodušší a jednodušší. -
3:18 - 3:20Zvykli jste si na to.
-
3:21 - 3:23Začala to být zábavné a přirozené.
-
3:23 - 3:26A mohli jste zase mluvit s přáteli
-
3:26 - 3:26a poslouchat hudbu.
-
3:26 - 3:29Takže je dobrý důvod proč
si naše mozky zvykají. -
3:29 - 3:33Pokud by to nedělaly,
všímali bychom si každého detailu, -
3:33 - 3:34vždycky.
-
3:35 - 3:36Bylo by to vyčerpávající,
-
3:36 - 3:39a nemohli bychom se naučit
nic nového. -
3:40 - 3:43Ale někdy není habituace dobrá.
-
3:44 - 3:48Zabraňuje nám všímat
si problémů kolem nás, -
3:48 - 3:49a to je špatně.
-
3:49 - 3:53A pokud nám zabrání všímat si
problémů a spravit je, -
3:53 - 3:55tak to je opravdu hodně špatně.
-
3:56 - 3:58Komici o tom ví všechno.
-
3:58 - 4:03Kariéra Jerryho Seinfelda byla postavena
celá na malých detailech, -
4:03 - 4:07ty drobné hloupé věci, které
děláme každý den a nepamatujeme si je. -
4:08 - 4:11Vypráví nám, jak byl
u kamarádů na návštěvě -
4:11 - 4:13a chtěl se jenom
v klidu osprchovat. -
4:13 - 4:17Chytil rukojeť kohoutku
a trochu s ním otočil jedním směrem -
4:17 - 4:19a voda byla o 100 stupňů moc horká.
-
4:19 - 4:23Otočil druhým směrem a voda byla
o 100 stupňů moc studená. -
4:23 - 4:26Jenom si chtěl dát příjemnou sprchu.
-
4:26 - 4:28Všichni jsme to zažili,
-
4:28 - 4:30jen si to nepamatujeme.
-
4:30 - 4:31Ale Jerry ano,
-
4:31 - 4:33a to je práce komika.
-
4:33 - 4:36Ale designéři, inovátoři
a podnikatelé, -
4:36 - 4:39naší prací je nejen si
těch věcí všímat, -
4:39 - 4:42ale jít o krok dále
a napravit je. -
4:43 - 4:45Tahle osoba,
-
4:45 - 4:46to je Mary Andersonová.
-
4:47 - 4:49V roce 1902 v New York City
-
4:49 - 4:51byla na návštěvě.
-
4:51 - 4:56Byl studený, mokrý den, sněžilo
a jí bylo teplo uvnitř tramvaje. -
4:57 - 5:02Během cesty si všimla
jak řidič otevírá okno, -
5:02 - 5:07aby mohl odklidit sníh
z okna a jet dál. -
5:08 - 5:12Když ale otevřel okno, všechen
studený mokrý vzduch se nahrnul dovnitř, -
5:12 - 5:14a všichni cestující trpěli.
-
5:15 - 5:18Pravděpodobně si
většina pasažérů řekla: -
5:18 - 5:21"Nedá se nic dělat,
musí otevřít okno, aby to vyčistil." -
5:21 - 5:23"Takhle to prostě je."
-
5:23 - 5:25Ale Mary ne.
-
5:25 - 5:26Mary si řekla:
-
5:26 - 5:30"Co kdyby řidič mohl
vyčistit okno zevnitř, -
5:30 - 5:33aby byli v bezpeční a jeli
-
5:33 - 5:36a pasažéři mohli zůstat v teple?"
-
5:37 - 5:39A tak hned na místě
vytáhla svůj notes -
5:39 - 5:44a začala kreslit to,
co se stalo prvním stěračem. -
5:45 - 5:49Jako produktový designér
se snažím učit se od lidí jako je Mary -
5:49 - 5:52vidět svět takový jaký je,
-
5:52 - 5:54ne jaký si myslíme, že je.
-
5:55 - 5:56Proč?
-
5:56 - 5:59Protože je snadné řešit
problém, který vidí každý. -
6:00 - 6:04Ale je těžké řešit problém,
který skoro nikdo nevidí. -
6:04 - 6:07Někteří si myslí,
že se s tím narodíte -
6:07 - 6:09nebo také ne,
-
6:09 - 6:14jako by Mary Andersonová byla
naprogramovaná vidět svět jasněji. -
6:15 - 6:17To nebyl můj případ.
-
6:17 - 6:18Musel jsem se k tomu dopracovat.
-
6:20 - 6:22Během mých let u Applu
-
6:22 - 6:27nás Steve Jobs vyzýval
chodit do práce každý den -
6:27 - 6:31a vidět naše produkty
skrze oči našich zákazníků, -
6:31 - 6:33nových zákazníků,
-
6:33 - 6:36těch, kteří se bojí
a mohou být frustrováni -
6:36 - 6:39ale i v nadějném očekávání, že jejich
technologická novinka -
6:39 - 6:41začne pracovat rovnou.
-
6:41 - 6:44Říkal tomu zůstat začátečníkem,
-
6:44 - 6:48a chtěl, abychom se soustředili
na všechny malé detaily, -
6:48 - 6:52aby byly rychlejší, snazší a
bezproblémové pro nové zákazníky. -
6:53 - 6:57Jasně si pamatuji
na počáteční dny iPodu. -
6:57 - 6:59V 90. letech,
-
6:59 - 7:01pokud vás bavily přístroje jako mne,
-
7:03 - 7:08naběhli jste do obchodu
pro tu nejžhavější novinku. -
7:09 - 7:11Trvalo mi dostat
se do obchodu, -
7:11 - 7:15přistroj si koupit, dojet domů,
začít rozbalovat. -
7:15 - 7:19A najednou, tu byla
zase nálepka: -
7:19 - 7:22s nápisem, "Před použitím nabít."
-
7:22 - 7:24Co?
-
7:24 - 7:25Neuvěřitelné.
-
7:25 - 7:27Právě jsem ztratil tolik času
koupí tohoto produktu -
7:27 - 7:29a teď ho musím ještě nabít?
-
7:29 - 7:33Musím čekat celou věčnost,
než budu moct zkusit novou hračku. -
7:33 - 7:35Bylo to šílené.
-
7:35 - 7:36Ale víte co?
-
7:36 - 7:38Tehdy to bylo v každém přístroji.
-
7:38 - 7:40Když to bylo na baterky,
-
7:40 - 7:42museli jste si je nejdříve nabít.
-
7:43 - 7:45Steve si toho všiml
-
7:45 - 7:46a řekl:
-
7:46 - 7:49"Tohle se nesmí našemu
produktu stát." -
7:49 - 7:50Co jsme tedy udělali?
-
7:50 - 7:53Normálně, když máte produkt
s pevným diskem uvnitř, -
7:53 - 7:56zapnete ho na půl hodiny
v továrních podmínkách, -
7:56 - 7:59abyste se ujistili, že bude
fungovat i následující léta -
7:59 - 8:02až ho zákazník vytáhne z krabice.
-
8:02 - 8:05Co jsme udělali my?
-
8:05 - 8:08Zapnuli jsme přístroj přes dvě hodiny.
-
8:08 - 8:09Proč?
-
8:09 - 8:12Zaprvé, mohli jsme vytvořit
kvalitnější produkt, -
8:12 - 8:14snadno testovatelný
-
8:14 - 8:17a ujistili se, že bude
skvělý i pro zákazníka. -
8:18 - 8:19Ale nejdůležitější bylo,
-
8:19 - 8:22že baterie byla plně nabitá
-
8:22 - 8:23k okamžitému užití.
-
8:23 - 8:27Takže zákazník,
plný nadšení -
8:27 - 8:29mohl začít používat rovnou.
-
8:29 - 8:31Bylo to skvělé a fungovalo to.
-
8:31 - 8:32Lidem se to líbilo.
-
8:32 - 8:35Dnes má skoro každý produkt,
který je na baterky -
8:35 - 8:38plně nabitý hned po rozbalení,
-
8:38 - 8:40i když nemá pevný disk.
-
8:40 - 8:45Ale tehdy, jsme si
toho všimli a spravili to -
8:45 - 8:47a teď to dělá každý.
-
8:47 - 8:50Už žádné: "Před použitím nabít."
-
8:51 - 8:53A proč vám tohle říkám?
-
8:53 - 8:55Je to o vidění neviditelného problému,
-
8:55 - 8:59ne zjevný problém, to je důležité,
-
8:59 - 9:02ne jen pro produktový design,
ale pro vše co děláme. -
9:03 - 9:06Neviditelné problémy jsou
všude kolem nás, -
9:06 - 9:08můžeme je vyřešit.
-
9:08 - 9:12Ale nejdříve je musíme
vidět, vnímat je. -
9:13 - 9:15Váhám nad tím
dát vám tipy -
9:15 - 9:18ohledně neurovědy a psychologie.
-
9:18 - 9:21Je tu příliš mnoho zkušených
lidí v TED komunitě, -
9:21 - 9:24kteří toho ví víc
než kdy budu já. -
9:24 - 9:27Ale řeknu vám pár rad,
které dělám já, -
9:27 - 9:30které můžeme dělat všichni
v boji proti habituaci. -
9:30 - 9:34Moje první rada je dívat se zeširoka.
-
9:34 - 9:36Když narazíte na problém,
-
9:36 - 9:39někdy je více kroků,
které k němu vedou. -
9:39 - 9:42A někdy i hodně kroků po něm.
-
9:42 - 9:46Pokud si poodstoupíte
a podíváte se zeširoka, -
9:46 - 9:48možná můžete změnit některé škatulky
-
9:48 - 9:49snadněji než problém.
-
9:49 - 9:50Možná je můžete zkombinovat.
-
9:50 - 9:54Možná je můžeme odstranit všechny,
aby došlo ke zlepšení. -
9:54 - 9:56Například takové termostaty.
-
9:56 - 10:00Začaly se objevovat po roce 1900
a používaly se velmi jednoduše. -
10:00 - 10:02Mohli jste je posunout nahoru nebo dolů.
-
10:02 - 10:03Lidé to chápali.
-
10:04 - 10:06Ale v sedmdesátých letech,
-
10:06 - 10:08přišla energetická krize
-
10:08 - 10:11a zákazníci přemýšleli
jak na energiích ušetřit. -
10:11 - 10:13Co se stalo?
-
10:13 - 10:16Designéři termostatů
přidali nový krok. -
10:16 - 10:18Namísto posouvání nahoru a dolů,
-
10:18 - 10:20jste ho teď museli naprogramovat.
-
10:20 - 10:23Mohli jste si říct, kdy
chcete jakou teplotu. -
10:23 - 10:25To znělo skvěle.
-
10:25 - 10:28Každý termostat to začínal mít.
-
10:28 - 10:32Ale zjistilo se, že nikdo
energii neušetřil. -
10:32 - 10:34Jak to?
-
10:34 - 10:37Lidé nemohli předpovědět budoucnost.
-
10:37 - 10:40Nevěděli jaké budou týdny
v příštím období, -
10:40 - 10:42v příštím roce.
-
10:42 - 10:45Nikdo nic neušetřil,
-
10:45 - 10:46a co se stalo?
-
10:46 - 10:48Designéři termostatů se vrátili
k rýsovacím prknům -
10:48 - 10:50a soustředili se na krok programování.
-
10:51 - 10:53Vytvořili lepší uživatelské rozhraní,
-
10:53 - 10:56lepší dokumentaci.
-
10:56 - 11:00Ale po letech lidé stále
neušetřili žádnou energii, -
11:00 - 11:03protože prostě nemohli
předpovědět budoucnost. -
11:03 - 11:05Co jsme udělali?
-
11:05 - 11:09Namísto programování jsme
přidali algoritmus, který se sám učil, -
11:09 - 11:12prostě pozoroval, kdy jste zvedli
teplotu nahoru, dolů -
11:12 - 11:14a jakou máte rádi teplotu,
když vstáváte, -
11:14 - 11:16nebo když odcházíte.
-
11:16 - 11:17A víte co?
-
11:17 - 11:18Fungovalo to.
-
11:18 - 11:22Lidé ušetřili energii
bez jakéhokoliv programování. -
11:23 - 11:25Takže nezáleží na to, co děláte.
-
11:25 - 11:29Pokud si poodstoupíte a podíváte se
na všechny ty škatulky, -
11:29 - 11:32možná je způsob jak je odstranit
nebo je zkombinovat, -
11:32 - 11:34aby se stal proces mnohem jednodušším.
-
11:35 - 11:38Takže to je moje první rada.
Dívejte se zeširoka. -
11:38 - 11:42Moje druhá rada,
dívejte se zblízka. -
11:42 - 11:45Jedním z mých největších učitelů
byl můj dědeček. -
11:47 - 11:49Naučil mě o světě všechno.
-
11:50 - 11:53Naučil mě jak se věci staví
a jak je opravit, -
11:53 - 11:57nástroje a techniky potřebné
pro úspěšný projekt. -
11:58 - 12:02Pamatuji si na jeden příběh,
který mi říkal o šroubech -
12:02 - 12:06a jak je nutné mít pro každou práci
ten správný šroub. -
12:06 - 12:08Je hodně druhů šroubů:
-
12:08 - 12:12šrouby do dřeva, do kovů,
do betonu, hmoždinky, -
12:12 - 12:14seznam pokračoval dál
-
12:15 - 12:18Naší prací je vytvořit
produkty, které si mohou -
12:18 - 12:22zákazníci nainstalovat
i bez profesionální pomoci. -
12:23 - 12:24Co jsme udělali?
-
12:25 - 12:28Vzpomněl jsem si
na dědečkův příběh, -
12:28 - 12:29tak jsme si řekli,
-
12:29 - 12:31"Kolik různých šroubů
se vejde do krabice? -
12:31 - 12:34Dva, tři, čtyři nebo pět?
-
12:34 - 12:37Protože je tolik typů zdí."
-
12:37 - 12:39Tak jsme o tom přemýšleli
a přizpůsobovali, -
12:39 - 12:43nakonec jsme přišli na tři
různé šrouby, které jsme dali do krabice. -
12:44 - 12:46Mysleli jsme si, že jsme problém vyřešili.
-
12:46 - 12:49Ale ukázalo se, že ne.
-
12:50 - 12:51Produkt jsme prodávali
-
12:51 - 12:54a lidé s ním neměli
dobrou zkušenost. -
12:54 - 12:55Co jsme udělali?
-
12:55 - 12:57Vrátili se zpátky
k rýsovacím prknům -
12:57 - 13:01hned jak jsme zjistili,
že se nám to nepovedlo. -
13:01 - 13:04A navrhli jsme zvláštní,
speciální šroub, -
13:04 - 13:06ke zklamání našich investorů.
-
13:06 - 13:10Říkali: "Proč trávíte tolik času
na malinkém šroubu? -
13:10 - 13:12Jdetě a prodejte víc!"
-
13:12 - 13:15A my odpověděli: "Prodáme více,
pokud to uděláme dobře." -
13:16 - 13:18A nakonec se to povedlo.
-
13:18 - 13:21Jeden speciální šroub,
mohl být v krabici jediný, -
13:21 - 13:24snadno se přidělal
a zavěsil na zeď. -
13:26 - 13:32Takže když se soustředíme
na malé neviditelné detaily -
13:32 - 13:34a díváme se a řekneme si
-
13:34 - 13:36"Je to důležité
-
13:36 - 13:38nebo se to tak prostě vždycky dělalo?
-
13:38 - 13:41Možná se toho můžeme zbavit."
-
13:42 - 13:47Moje poslední rada je
myslet mladistvě. -
13:48 - 13:53Každý den se setkávám se zajímavými
dotazy od mých tří dětí. -
13:53 - 13:54Vymýšlejí si otázky jako:
-
13:54 - 13:57"Proč auta dopravní zácpu neobletí?"
-
13:58 - 14:01"Proč nemám místo
tkaniček suchý zip?" -
14:02 - 14:04Někdy jsou to chytré dotazy.
-
14:05 - 14:08Přišel ke mě můj syn a já mu řekl:
-
14:08 - 14:11"Běž se podívat do poštovní schránky."
-
14:11 - 14:15Podíval se na mě tázavě a řekl:
-
14:15 - 14:20"A proč nám poštovní schránka neřekne
sama, když bude mít dopis?" (smích) -
14:20 - 14:24"To je docela dobrá otázka."
-
14:25 - 14:27Ptají se na hodně věcí
-
14:27 - 14:32a někdy zjistíme, že nemáme
ty správné odpovědi. -
14:32 - 14:38Říkáme: "Synu, takhle to prostě funguje."
-
14:38 - 14:41Čím více jsme něčemu vystaveni,
-
14:41 - 14:43tím více si na to zvykáme.
-
14:43 - 14:45Ale děti tu nejsou ještě tak dlouho,
-
14:45 - 14:47aby si na to zvykli.
-
14:47 - 14:49Takže když narazí na problém,
-
14:49 - 14:51snaží se ho ihned vyřešit
-
14:51 - 14:54a někdy najdou lepší cestu,
-
14:54 - 14:56která je vážně lepší.
-
14:56 - 15:02Takže moje rada je mít
v týmu mladé lidi -
15:02 - 15:04nebo lidi s mladou myslí.
-
15:04 - 15:07Protože když je budete mít,
-
15:07 - 15:10všichni v pokoji budou
přemýšlet jako mladí. -
15:10 - 15:14Picasso kdysi řekl:
"Každé dítě je umělec -
15:15 - 15:20Problém je, aby zůstalo
umělcem i když vyroste." -
15:22 - 15:26Viděli jsme svět jasněji,
když jsme ho viděli poprvé, -
15:26 - 15:28než se dám do cesty
dostaly návyky. -
15:29 - 15:31Naší výzvou je dostat se zpátky,
-
15:31 - 15:34cítit tu frustraci,
-
15:34 - 15:36vidět ty malé detaily,
-
15:36 - 15:38vidět zeširoka
-
15:38 - 15:39vidět zblízka
-
15:39 - 15:41myslet mladě
-
15:42 - 15:44a zůstat začátečníky.
-
15:44 - 15:45Není to jednoduché.
-
15:45 - 15:47Vyžaduje to potlačit
-
15:47 - 15:50nejzákladnější způsob,
jakým dáváme světu smysl. -
15:52 - 15:53Pokud se to podaří,
-
15:53 - 15:55můžeme vytvořit úžasné věci.
-
15:55 - 15:58Pro mě to je lepší produktový design.
-
15:59 - 16:04Pro vás to může být
něco jiného, něco silného. -
16:06 - 16:09Našim úkolem je vstát
každý den a říct si: -
16:09 - 16:12"Jak mohu zažít svět lépe?"
-
16:12 - 16:17A pokud to uděláme tak možná,
-
16:17 - 16:21možná se zbavíme těch
hloupých malých nálepek. -
16:22 - 16:24Moc vám děkuji
-
16:24 - 16:26(potlesk)
- Title:
- První tajemství designu je... všímat si.
- Speaker:
- Tony Fadell
- Description:
-
Jako lidské bytosti si na "tak to prostě je" velmi rychle zvykáme. Ale designéři v tom vidí příležitost. Mohou věci být lepší? Jak? V téhle svěží a vtipné přednášce nám muž stojící za iPodem a Nest termostatem poradí, jak si všímat a začít věci měnit.
- Video Language:
- English
- Team:
- closed TED
- Project:
- TEDTalks
- Duration:
- 16:41
Dimitra Papageorgiou approved Czech subtitles for The first secret of design is ... noticing | ||
Dimitra Papageorgiou approved Czech subtitles for The first secret of design is ... noticing | ||
Kateřina Jabůrková accepted Czech subtitles for The first secret of design is ... noticing | ||
Kateřina Jabůrková edited Czech subtitles for The first secret of design is ... noticing | ||
Kateřina Jabůrková edited Czech subtitles for The first secret of design is ... noticing | ||
Kateřina Jabůrková edited Czech subtitles for The first secret of design is ... noticing | ||
Kateřina Jabůrková edited Czech subtitles for The first secret of design is ... noticing | ||
Kateřina Jabůrková edited Czech subtitles for The first secret of design is ... noticing |