Nezastavitelný pochod k politické reformě

Před sedmi lety internetový aktivista Aaron Swartz přesvědčil Lawrence Lessiga k tomu, aby se postavil za politickou reformu. Rok po Aaronově tragické smrti Lessig pokračuje v jeho kampani s cílem osvobodit politiku ve Spojených státech ze smrtelného stisku zkaženosti. V této ohnivé, hluboce osobní přednášce Lessig vyzývá všechny občany k angažovanosti a nabízí srdečnou připomínku, abychom se nikdy nevzdávali naděje.

Takže čip, básník a chlapec.

Je tomu už skoro 20 let,

když v červnu 1994 Intel oznámil,

že objevil chybu

v jádru svého čipu Pentium.

Hluboko v kódu SRT algoritmu,

který kalkuluje zprostředkující
kvocienty nezbytné

pro iterační plovoucí body divizí --

nevím, co to znamená,
ale tohle se píše na Wikipedii --

byla zde chyba,

která znamenala jistou pravděpodobnost,

že výsledkem kalkulace bude chyba,

a ta pravděpodobnost
byla u jedné z každých

360 miliard kalkulací.

Podle Intelu by průměrná tabulka v Excelu

byla chybou postižena
jednou za 27 000 let.

Nepovažovali to za důležité,

ale komunitu to velmi rozzuřilo.

Nadšenci do technologií
tvrdili, že tato chyba

musí být napravena.

Nehodlali tiše stát,

když jim Intel dával tyto čipy.

Takže tu byla celosvětová revoluce.

Lidé pochodovali a žádali --

no dobře, nebylo to přesně takto --

ale povstali a požadovali,

aby Intel toto chybu napravil.

A Intel dal bokem 475 milionů dolarů,

aby tím financoval výměnu milionů čipů

a tím chybu napravil.

Takže miliardy dolarů v naší společnosti

byly vynaloženy k nápravě problému,

který mohl přijít jednou
za každých 360 miliard

kalkulací

Číslo 2, básník.

Tohle je Martin Niemöller.

Znáte jeho poezii.

Když nacisté dosáhli svého vrcholu,

začal opakovat verš:

"Nejdříve si přišli pro komunisty

a já neudělal nic,

nevyslovil jsem se,
protože jsem nebyl komunista.

Přišli si pro socialisty.

Přišli si pro odboráře.

Přišli si pro Židy.

A pak si přišli pro mě.

Ale nezůstal tu nikdo,
kdo by se vyslovil pro mě."

V tomhle Niemöller přináší určitý vhled.

Toto je vhled do jádra inteligence.

Můžeme to nazývat "porozumění vodítku".

Je to určitý druh zkoušky:

Dokážete rozpoznat

skrytou hrozbu a odpovědět na ni?

Dokážete zachránit sebe či svůj druh?

Mravenci jsou v tomto celkem dobří.

Krávy už tolik ne.

Vidíte ten vzor?

Dokážete vidět vzor a pak ho rozpoznat

a pak s tím něco udělat? Číslo 2.

Číslo 3, chlapec.

Toto je můj přítel Aaron Swartz.

Je to i Timův přítel.

Je přítelem mnohých z vás zde v publiku.

Před 7 lety

za mnou Aaron přišel s otázkou.

Bylo to těsně před mou
první TED přednáškou.

Byl jsem tak hrdý.
Mluvil jsem s ním o přednášce -

"Zákony, které dusí kreativitu".

A Aaron se na mě podíval

a byl trochu netrpělivý a řekl:

"Takže jak vůbec hodláš

vyřešit problémy, o kterých mluvíš?

Copyright, internetovou politiku,

jak vůbec hodláš
k těmto problémům přistupovat,

když tady je taková podstatná zkaženost

v tom, jak vláda a samospráva fungují?"

To mě trošku rozhodilo.

Nesdílel mou radost.

A já mu řekl: "Aarone,

to není můj obor, není to můj obor."

On se zeptal: "Jako akademicky,
že to není tvůj obor?"

A já: "Ano, jako akademik
říkám, není to můj obor."

On se zeptal: "A co jako občan?

Jako občan."

Tak tohle byl způsob, jak Aaron fungoval.

On neříkal. On se ptal na otázky.

A jeho otázky mluvily tak jasně,

jako objetí od mého čtyřletého syna.

Říkal mi:

"Musíš mít vodítko, stopu.

Musíš mít vodítko, protože tady je

chyba v jádru operačního systému

této demokracie,

a není to chyba jednou za každých
360 miliard pokusů,

kdy se naše demokracie snaží rozhodovat.

Děje se to pokaždé,

při každém závažném problému.

Musíme ukončit tuhle tupost
naší politické společnosti.

Musíme přijmout, ukazuje se,

to slovo je fourmi-formatický přístup --

teda aspoň podle internetu --

mravenčí oceňující přístup.

To nás přinutí uvědomit si tu chybu

zachránit náš druh
a náš demos tj. řecky lid.

Pokud znáte Aarona Swartze,

víte, že jsme ho ztratili

před více než rokem.

Bylo to asi 6 týdnů před tím,

než jsem měl svou TED přednášku,

a já byl Chrisovi vděčný,

že mě o tuto TED přednášku požádal,

ne za šanci k vám promluvit,

i když i to bylo skvělé,

ale protože mě to vytáhlo
z mimořádné deprese.

Já nebyl schopen popsat ten smutek.

Musel jsem se soustředit.

Musel jsem se soustředit
na to, co vám řeknu.

To mě zachránilo.

Ale po tom rozruchu, nadšení,

té síle, která vychází z komunity,

jsem začal toužit po něčem méně sterilním,

méně akademickém přístupu
k těmto problémům,

těm problémům, o kterých jsem mluvil.

Zaměřili jsme se na New Hampshire,

který se stal cílem
našeho politického hnutí,

protože primárky v New Hampshire

jsou nuvěřitelně důležité.

Byla to skupina pojmenovaná
Newhampshirská Rebélie,

která začala mluvit o tom, jak učinit

problém této zkaženosti
tématem v roce 2016.

Ale našel se někdo jiný,
kdo zaujal mou představivost,

žena jménem Doris Haddock,
známá jako Babča D.

1. ledna 1999, před 15 lety,

ve věku 88 let,
se Babča D vydala na cestu.

Vyšla pěšky z Los Angeles

a vydala se směrem na Washington D.C.

s jednoduchou cedulkou
na hrudi, na níž stálo:

"Kampaň za reformu financí."

O 18 měsíců později,

ve věku 90 let,

dorazila do Washingtonu
se stovkami následovníků,

včetně kongresmenů, kteří sedli do auta

a vyjeli asi míli z města,

aby s ní mohli vejít zpátky.

(Smích)

Já ale nemám 13 měsíců,

abych mohl jít přes celou zemi.

Mám 3 děti, které nerady chodí pěšky,

a ženu, která zřejmě

stále nesnáší, když tu pro ni nejsem.

Kdo ví proč.

Takže tohle nebylo možné.

Ale pak mě napadlo,

mohli bychom trochu zremixovat Babču D?

Co kdybychom místo 5 150 km

ušli jen 300 km přes New Hampshire

v lednu?

Takže 11. ledna

na výročí smrti Aarona,

jsme pěšky vyšli
a skončili jsme 24. ledna,

tedy den, kdy se Babča D narodila.

Celkem 200 lidí se přidalo
k naší pěší chůzi,

jak jsme šli z vršku
až na spodek New Hampshire,

a mluvili při tom o tom problému.

A co mě nejvíce udivilo,

něco, co jsem vůbec nečekal,

bylo to zaujetí a hněv,

který tu byl mezi všemi,
se kterými jsme se po cestě bavili.

Našel jsem průzkum,
podle kterého 96 % Američanů

věří, že je nutné omezit vliv

peněz na politiku.

Politici a vědátoři
teď říkají, že není nic,

co by se s tím dalo udělat,

Američany to nezajímá,

ale to má svůj důvod:

91 % Američanů

se domnívá, že se s tímto
problémem nedá nic dělat.

A je to ten rozdíl mezi 96 a 91 %,

který vysvětluje naši
rezignaci na politiku.

Chci říct, nakonec, 96 % z nás

si přeje, abychom létali jako Superman,

ale protože při nejmenším 91 %
z nás věří, že nemůžeme,

tak neskáčeme z vysokých budov pokaždé

když máme nutkání.

Je tomu tak, protože přijímáme svá omezení

a stejně tak je to s touto reformou.

Ale když dáte lidem naději,

začnete tím rozmrazovat
ten totální pocit bezmocnosti.

Jak říkal Harvey Milk,
pokud jim dáte naději,

dáte jim šanci, způsob jakým myslet na to,

že tato změna je možná.

Naděje.

A naděje je tou jednou věcí,
ve které jsme my, Aaronovi přátelé,

u něj selhali, protože jsme ho nechali

ztratit ten pocit naděje.

Já toho kluka miloval jako svého syna.

Ale zklamali jsme ho.

A já miluji svou zemi,

a tu já zklamat nehodlám.

Nezklamu ji.

Tento pocit naděje si musíme udržet,

a pro něj musíme bojovat,

bez ohledu na to, jak nemožná
se tahle bitva může zdát.

Co následuje?

Inu, začali jsme
s tímto pochodem dvou set lidí

a příští rok nás bude 1000,

na různých cestách

během toho lednového pochodu,

a setkáme se v Concordu,
abychom tuhle věc oslavili,

a pak v roce 2016, před primárkama,

tady bude 10 000 lidí
pochodovat v tomto státě,

a setkají se v Concordu,
aby tuto věc oslavili.

A jak jsme pochodovali,
lidé ve všech koutech země

se nás začali ptát:
"Můžeme udělat to stejné

i u nás?"

Proto jsme spustili platformu G.D.Walkers,

tedy Chodci Babči D,

a Chodci Babči D po celé zemi

budou pochodovat
pro tuto reformu. Číslo 1.

Číslo 2, na tomto pochodu,

jeden ze zakladatelů
Thunderclap, David Cascino,

byl s námi

a řekl: "No, s čím můžeme pomoct?"

A tak rozvinuli platformu,

kterou ohlašují dnes,

která nám dovoluje dát voliče dohromady,

všechny, kdo jsou
angažovaní v této myšlence reformy.

Ať už jste

v New Hampshire nebo mimo New Hampshire,

můžete se zapsat a informovat se,

jaký je postoj kandidátů
k tomuto problému,

tak abyste věděli, koho volit

do funkce, která tuto možnost

učiní reálnou.

A konečně číslo 3, to nejtěžší.

Žijeme v době Super PAC.

Společnost Merriam včera oznámila,

že slovník Merriam-Webster bude obsahovat
Super PAC jako slovo.

Je to oficiální slovo ve slovníku.

Takže 1. května, známého jako May Day,

zkusíme experiment.

Zkusíme spustit

něco, co považujeme za Super PAC,

který má zrušit všechny Super PACy.

A jak to má fungovat?

Po celý poslední rok jsme pracovali

s analytiky a politickými experty,

abychom spočítali, kolik by stálo

vyhrát dost hlasů
v Kongresu Spojených států,

abychom tuto reformu umožnili.

Jaké je to číslo? Půl miliardy? Miliarda?

O kolik jde?

Ať už je to číslo jakékoli,

chceme začít vybírat peníze.
Jako na HitHitu.

Ten nelze využít k politickým účelům,

ale stejně, chceme nějak vybírat peníze,

aby to byla první kampaň odspodu,

ve které budou lidé
přispívat malými příspěvky

v závislosti na dosažení
velmi ambiciózních cílů,

a když bude těchto cílů dosaženo,

obrátíme se na velké přispěvatele

ve snaze přesvědčit je
k přispění, abychom umožnili

řídit takový zvláštní Super PAC nezbytný

k tomu, abychom vyhráli,

abychom změnili způsob,
jakým peníze ovlivňují politiku.

Takže 8. listopadu,

o kterém jsem zjistil, že je to den,

kdy by Aaronovi bylo 30 let,

8. listopadu,

oslavíme 218 reprezentantů

ve Sněmovně a 60 senátorů

v Senátu Spojených Států,

kteří budou angažování této myšlence

podstatné reformy.

Minulou noc jsme slyšeli o přáních.

Tady je jedno mé přání.

1. května může i jeden.

Ideály jednoho kluka mohou

spojit jeden národ
za jednou důležitou myšlenkou,

že my jsme lidé,

my jsme ti lidé,
kterým byla slíbena vláda,

vláda, která měla být

závislá jen na lidech, lidu,

o kterém nám Madison řekl,

že v něm bohatý neznamená víc než chudý.

1. května může i jeden.

A pak se můžete i vy
připojit k tomuto hnutí,

ne protože jste politik,

ne protože jste expert,

ne protože je to váš obor,

ale protože pokud jste,

tak jste občan.

Aaron se zeptal mě.

A já se teď ptám vás.

Děkuji vám mnohokrát.

(Potlesk)