Copak nám to plave před očima? - Michael Mauser

Celou lekci můžete vidět na: http://ed.ted.com/lessons/what-are-those-floaty-things-in-your-eye-michael-mauser

Proti jasnému a jednolitému pozadí, jako čisté nebe, nebo prázdná obrazovka, můžete občas pozorovat věci, které vám plavou před očima. Co jsou ty drobné věci zač a jak to, že je vidíte? Michael Mauser vám vysvětlí vizuální jev plaváčků a mžitek.

Lekce Michael Mauser, animace Reflective Films.

Všimli jste si někdy,
že vám něco plave v zorném poli?

Může to vypadat jako červ
nebo průsvitná kapka.

Zmizí pokaždé,
když se na něj soustředíte,

a objeví se znova,
když se podíváte jinam.

Ale nevyplachujte si oči!

Pozorujete jen běžný úkaz,

kterému říkáme plaváček.

Odborně se jim říká
muscae volitantes,

latinsky "polétavé mušky,"

a jak název napovídá,
dokáží být protivné.

Nejsou to broučci
nebo jakékoli vnější objekty.

Existují přímo ve vašem oku.

Můžou působit živě,
hýbou se a mění tvar.

Ale živé nejsou.

Plaváčci jsou objekty,
které vrhají stín na sítnici,

na světlocitlivou tkáň za naším okem.

Jde o kousky tkáně,

červené krvinky,

nebo shluky proteinů.

Protože se vznášejí uvnitř oka,

v gelovité náplni zvané sklivec,

hýbou se spolu s pohybem oka,

a pohupují se, když se oko zastaví.

Většinou jsou jen stěží viditelné.

Jsou zřetelnější,
když se přiblíží k sítnici.

Jako když ruku pod lampou
přiblížíte ke stolu

a získáte tím ostřejší stín.

Plaváčci jsou obzvlášť nápadní

při pohledu na jednolitou plochu,

třeba monitoru počítače,

sníh

nebo jasné nebe.

Zde vám souvislé pozadí
umožní plaváčky rozlišit.

Čím jasnější je světlo,
tím víc se stáhne zornice.

Podobného efektu dosáhneme

výměnou zdroje rozptýleného světla
za jednoduchou žárovku,

i takto se stín proostří.

Existuje i další vizuální jev,
který se plaváčkům podobá,

i když s nimi nesouvisí.

Pokud vidíte míhající světelné tečky,

při pohledu na jasné nebe,

zažíváte mžitky,
neboli entoptický jev modrého pole.

V jistém smyslu
jde o pravý opak plaváčků.

Tentokrát nevidíte stíny,

ale pohyblivá okna,
která pouští světlo přímo do sítnice.

Tato okna vznikají z bílých krvinek,

které plují cévami v povrchu sítnice.

Leukocyt může být tak velký,
že cévu skoro vyplní

a vytvoří před sebou mezeru v plazmě.

Tato mezera i bílá krvinka

jsou průsvitné modrým světlem,

narozdíl o červených krvinek v okolí.

V daném místě tak vidíme
tečku bílého světla,

jak kopíruje cévní trasy
v rytmu našeho pulsu.

Za ideálních podmínek

můžete za tečkou vidět
i něco jako tmavý ohon.

Jsou to červené krvinky,
nahromaděné za leukocytem.

Některá vědecká muzea mají
ukázka projekce modrého světla,

dovolující pozorovat tyto mžitky
mnohem jasněji než obvykle.

I když takový efekt
může zažít každý z nás,

množství a druhy se velmi liší.

Plaváčků si často vůbec nevšimneme,

náš mozek se učí je nevnímat.

Pokud je ale plaváčků mnoho,

nebo jsou tak velké, že narušují vidění,

mohou naznačovat vážnější stav,
který bude vyžadovat léčbu.

Ve většině případů ale entoptické jevy,

jako jsou plaváčky nebo mžitky,

jen mírně připomínají,
že co zdánlivě vidíme,

závisí stejnou měrou
na naší biologii a mysli,

jako na věcech tam venku.