Return to Video

Proč nepřestávám mluvit, přestože se posmívají mému přízvuku.

  • 0:01 - 0:03
    Míval jsem vracející se sen,
  • 0:03 - 0:05
    v kterém přicházím do místnosti plné lidí
  • 0:06 - 0:09
    a snažím se nenavázat s nikým oční kontakt.
  • 0:10 - 0:12
    Dokud si mě někdo nevšiml
  • 0:12 - 0:13
    a já začnu panikařit.
  • 0:14 - 0:16
    Ta osoba ke mně přijde
  • 0:16 - 0:19
    a povídá: "Ahoj, mé jméno je X Y"
  • 0:19 - 0:20
    A jak se jmenuješ ty?
  • 0:20 - 0:23
    A já jsem potichu,
    nedokážu odpovědět.
  • 0:25 - 0:28
    Po chvíli trapného ticha povídá:
  • 0:28 - 0:29
    "Zapomněl si snad své jméno?"
  • 0:30 - 0:31
    A já stále zticha.
  • 0:32 - 0:37
    A poté, pomalu,
    se všichni ostatní začnou ke mně otáčet
  • 0:37 - 0:39
    a ptát se skoro jedním hlasem:
  • 0:40 - 0:45
    (voice-over několika hlasů)
    "Zapomněl si snad své jméno?"
  • 0:45 - 0:48
    Jak jsou hlasy stále hlasitější,
    chci odpovědět, ale nedělám to.
  • 0:50 - 0:52
    Jsem vizuální umělec.
  • 0:53 - 0:55
    Něco z mé práce je vtipné,
  • 0:55 - 0:59
    a něco docela srandovní
    takovým trpkým humorem.
  • 1:00 - 1:05
    A jedna věc, kterou
    skutečně zbožňuji,
  • 1:05 - 1:07
    je tvoření těchto animací,
  • 1:07 - 1:11
    kde namlouvám mnoho druhů postav
  • 1:11 - 1:12
    Byl jsem medvídek.
  • 1:12 - 1:14
    "Ahoj!"
  • 1:14 - 1:16
    (smích)
  • 1:16 - 1:18
    SS: Byl jsem velrybou.
  • 1:18 - 1:20
    "Ahoj!"
  • 1:20 - 1:21
    (smích)
  • 1:21 - 1:22
    SS: Byl jsem přáníčkem.
  • 1:22 - 1:24
    "Ahoj!"
  • 1:24 - 1:25
    (smích)
  • 1:25 - 1:28
    SS: Můj oblíbený - Frankesteinovo monstrum.
  • 1:29 - 1:31
    "Ahoj!"
  • 1:31 - 1:32
    (smích)
  • 1:32 - 1:34
    SS: U této role jsem si celkem zabručel.
  • 1:34 - 1:37
    Před pár lety jsem vytvořil
    tohle vzdělávací video
  • 1:37 - 1:40
    o historii video her.
  • 1:40 - 1:44
    A pro tohle video jsem musel
    jít do postavy ze hry Space Invader.
  • 1:44 - 1:46
    "Ahoj!"
  • 1:46 - 1:47
    SS: Splnění snu, vážně!
  • 1:47 - 1:48
    (smích)
  • 1:48 - 1:50
    A když jsem to video zveřejnil online,
  • 1:50 - 1:53
    jen jsem seděl u počítače
    mačkaje tlačítko "obnovit",
  • 1:53 - 1:55
    natěšen na reakce a odpovědi.
  • 1:55 - 1:57
    Přišel první komentář.
  • 1:57 - 1:58
    "Dobrá práce"
  • 1:58 - 1:59
    SS: Ano!
  • 2:00 - 2:01
    Zmáčkl jsem "obnovit".
  • 2:01 - 2:04
    "Výborné video! Těším se na další"
  • 2:04 - 2:07
    SS: Tohle byla jen první část
    dvojdílného videa.
  • 2:07 - 2:09
    Chystal jsem se začít pracovat
    na té druhé.
  • 2:09 - 2:10
    Zmáčkl jsem "obnovit".
  • 2:10 - 2:14
    "Kde je část DRUHÁ?
    KDEEE? Potřebuji ji HNEEED. :P"
  • 2:14 - 2:15
    (smích)
  • 2:15 - 2:18
    SS: Lidé a nejen má mamka
    o mne říkali hezké věci
  • 2:18 - 2:19
    na internetu!
  • 2:19 - 2:22
    Cítil jsem, že to konečně přišlo.
  • 2:22 - 2:23
    Zmáčkl jsem "obnovit".
  • 2:23 - 2:26
    "Jeho hlas je otravný. Bez urážky."
  • 2:26 - 2:29
    SS: OK, neuražen. Obnovit.
  • 2:29 - 2:32
    "Mohl bys to udělat znovu tentokrát
    bez burákového másla v puse?"
  • 2:32 - 2:37
    SS: OK, alespoň je odezva tak nějak
    konstruktivně kritická. ."Obnovit"
  • 2:37 - 2:39
    "Prosím nepoužívej tenhle hlas znovu,
  • 2:39 - 2:41
    jen těžko je mu rozumět."
  • 2:41 - 2:42
    SS: "obnovit"
  • 2:42 - 2:45
    "Nemohl jsem sledovat
    kvůli indickému přízvuku."
  • 2:45 - 2:46
    SS: OK, OK, OK, dvě věci.
  • 2:46 - 2:48
    První, nemám indický přízvuk,
  • 2:48 - 2:50
    mám pákistánský, OK?
  • 2:50 - 2:53
    A druhá, celkem zjevně
    mám pákistánský přízvuk.
  • 2:53 - 2:56
    (smích)
  • 2:56 - 2:58
    Ale podobné komentáře přicházely dále,
  • 2:58 - 3:01
    tak jsem přišel na to, že bych je měl
    prostě ignorovat
  • 3:01 - 3:04
    a začít pracovat na druhé části videa.
  • 3:04 - 3:06
    Nahrál jsem moje audio,
  • 3:06 - 3:09
    ale pokaždé,
    když jsem se dostal na editaci,
  • 3:09 - 3:10
    tak jsem prostě nemohl.
  • 3:12 - 3:15
    Úplně pokaždé mne to vracelo do dětství,
  • 3:15 - 3:18
    kdy jsem měl s mluvením velké problémy.
  • 3:18 - 3:21
    Koktal jsem odnepaměti.
  • 3:22 - 3:24
    Jako kluk ve třídě,
  • 3:24 - 3:26
    který by nikdy nezvedl ruku,
    aby se na něco zeptal
  • 3:26 - 3:27
    nebo aby odpověděl.
  • 3:27 - 3:29
    Když zvonil telefon,
  • 3:29 - 3:32
    běžel jsem do koupelny,
    abych ho nemusel zvedat já.
  • 3:33 - 3:36
    Když to bylo pro mě,
    rodiče řekli, že nejsem doma.
  • 3:36 - 3:38
    V koupelně jsem strávil spoustu času.
  • 3:40 - 3:42
    Nesnášel jsem představování se,
  • 3:42 - 3:44
    obzvláště ve skupinách.
  • 3:44 - 3:47
    Vždy jsem koktal své jméno
    a někdo by řekl:
  • 3:47 - 3:49
    "Zapomněl si snad své jméno?"
  • 3:49 - 3:50
    A pak by se všichni zasmáli.
  • 3:51 - 3:53
    Tenhle vtípek nikdy neomrzel.
  • 3:55 - 3:57
    (smích)
  • 3:58 - 4:01
    Strávil jsem své dětství
    v pocitu, že když promluvím,
  • 4:01 - 4:07
    bude hned jasné,
    že je něco se mnou špatně,
  • 4:07 - 4:08
    že nejsem normální.
  • 4:09 - 4:11
    Takže jsem zůstal většinou potichu.
  • 4:12 - 4:16
    Takže jak vidíte,
    bylo pro mě velkým krokem
  • 4:16 - 4:18
    používat vlastní hlas ve své tvorbě.
  • 4:18 - 4:20
    Pokaždé, když jsem nahrál audio,
  • 4:20 - 4:23
    potýkal jsem se s tím,
    že jsem každou větu řekl mnohokrát,
  • 4:23 - 4:25
    takže jsem se pak vracel
  • 4:25 - 4:28
    a vybral tu, o které jsem si myslel,
    že stojí za prd nejméně.
  • 4:31 - 4:34
    Audio editace je jako
    Photoshop na váš hlas.
  • 4:34 - 4:38
    Můžete ho zpomalit, zrychlit,
    udělat ho hlubší, přidat ozvěnu.
  • 4:38 - 4:42
    A kdybych se zakoktal v průběhu,
    a kdybych se zakoktal v průběhu,
  • 4:42 - 4:43
    jen se vrátím, a opravím to.
  • 4:43 - 4:45
    Je to kouzlo.
  • 4:45 - 4:48
    Používání mého velmi upraveného
    hlasu v mé tvorbě
  • 4:48 - 4:51
    bylo pro mě možností,
    jak znít sám sobě normálně.
  • 4:52 - 4:54
    Ale po komentářích k videu,
  • 4:55 - 4:57
    už mi to nedávalo pocit normálnosti.
  • 4:58 - 5:00
    Tak jsem přestal svůj hlas,
    ve své tvorbě používat.
  • 5:02 - 5:06
    Od té doby jsem hodně přemýšlel,
    co znamená být normální.
  • 5:07 - 5:09
    Přišel jsem na to,
  • 5:09 - 5:13
    že "normální" má hodně
    co do činění s očekáváním.
  • 5:13 - 5:15
    Dám vám příklad.
  • 5:15 - 5:16
    Narazil jsem na příběh
  • 5:16 - 5:18
    o antickém autorovi Homérovi.
  • 5:19 - 5:22
    Homér, ve svých dílech
    zmínil jen velmi málo barev.
  • 5:23 - 5:24
    A když už tak udělal,
  • 5:24 - 5:26
    zdá se, že ještě k tomu tak nějak špatně.
  • 5:27 - 5:30
    Například moře
    je popisováno jako vínově rudá.
  • 5:30 - 5:34
    tváře lidí jsou občas zelené
    a ovce jsou fialové.
  • 5:35 - 5:36
    Ale ne jenom u Homéra.
  • 5:36 - 5:39
    Když si projdete
    celou starověkou literaturou --
  • 5:39 - 5:41
    starověké Číny, Islandu, Řecka, Indie
  • 5:41 - 5:43
    a dokonce i původní hebrejskou bibli --
  • 5:43 - 5:46
    všude je zmíněno jen pár barev.
  • 5:47 - 5:50
    Nejpopulárnější teorie,
    proč tomu tak může být je,
  • 5:50 - 5:53
    že kultury si začaly
    uvědomovat barvu,
  • 5:53 - 5:56
    až poté, co ji dokázaly samy vyrobit.
  • 5:56 - 5:58
    Takže v podstatě,
    barvu uvidíte,
  • 5:58 - 5:59
    až když ji dokážete vyrobit.
  • 6:00 - 6:03
    Barva jako je červená nebyla
    pro mnoho kultur těžká na výrobu --
  • 6:03 - 6:06
    začali jí vidět jako barvu
    relativně dost brzo.
  • 6:06 - 6:09
    Ale barvu jako modrá,
    na výrobu mnohem náročnější --
  • 6:09 - 6:12
    neumělo mnoho kultur
  • 6:12 - 6:13
    po delší dobu vyrobit.
  • 6:13 - 6:16
    A stejně tak ji do té doby neviděli.
  • 6:16 - 6:19
    Takže mezitím,
    přestože byla všude okolo nich,
  • 6:19 - 6:22
    ji jednoduše neměli schopnost vidět.
  • 6:22 - 6:23
    Byla neviditelná.
  • 6:23 - 6:25
    Nebylo to pro ně divné.
  • 6:27 - 6:29
    A tento příběh mi pomohl
    zasadit své zkušenosti do kontextu.
  • 6:30 - 6:33
    Takže, když jsem si
    poprvé přečetl ty komentáře,
  • 6:33 - 6:36
    moje počáteční reakce byla,
    si brát všechno velmi osobně.
  • 6:37 - 6:38
    Ale ti lidé nevěděli,
  • 6:38 - 6:41
    jak nesebevědomý jsem ohledně svého hlasu.
  • 6:42 - 6:45
    Většinou reagovali na můj přízvuk –
  • 6:45 - 6:48
    není běžné,
    aby vypravěč měl přízvuk.
  • 6:49 - 6:51
    Ale přesto,
    co je vlastně normální?
  • 6:51 - 6:55
    Víme, že hodnotitelé
    najdou více chyb ve vašem psaní,
  • 6:55 - 6:56
    pokud si myslí,
    že jste černoch.
  • 6:57 - 7:01
    Víme, že profesoři méně pomíhají
    studentům z menšin nebo studentkám.
  • 7:02 - 7:05
    A víme, že životopisy s
    "bělošsky" znějícím jménem
  • 7:05 - 7:08
    dostávají více odpovědí,
    než ty s "černošsky" znějícími.
  • 7:09 - 7:10
    Proč to tak je?
  • 7:11 - 7:13
    Kvůli našim očekáváním
    toho, co je normální.
  • 7:14 - 7:16
    Myslíme si, že je normální,
  • 7:16 - 7:18
    když černoch student má chyby v psaní.
  • 7:18 - 7:20
    Myslíme si, že je normalní,
  • 7:20 - 7:23
    když studentka nebo
    student z menšiny neuspěje.
  • 7:24 - 7:26
    A myslíme si, že je normální,
  • 7:26 - 7:29
    přijmout do zaměstnaní
    jako tu lepší volbu bělocha než černocha.
  • 7:29 - 7:32
    Ale výzkumy také ukazují,
    že tento druh diskriminace,
  • 7:32 - 7:34
    ve většině případů,
    je prostě nadržování,
  • 7:34 - 7:38
    jehož příčinou, je spíše pomoc
    těm, ke který máte blíž,
  • 7:38 - 7:42
    než chuť ublížit těm,
    ke kterým tak blízko nemáte.
  • 7:43 - 7:46
    A dělat si odstup od cizích
    začíná už ve velmi útlém věku.
  • 7:46 - 7:48
    Nechte mě uvést příklad.
  • 7:48 - 7:51
    Jedna knihovna,
    která katalogizuje postavy
  • 7:52 - 7:55
    ze sbírek dětských knih
    vydaných každý rok,
  • 7:55 - 8:00
    zjistila, že v roce 2014
    jen okolo 11 procent knih
  • 8:00 - 8:02
    mělo nebělošskou postavu.
  • 8:02 - 8:06
    A jen rok před tím
    tohle číslo bylo jen okolo 8 procent,
  • 8:06 - 8:10
    přestože polovina dnešních amerických dětí
    má své rodinné pozadí z menšin.
  • 8:10 - 8:11
    Polovina.
  • 8:11 - 8:13
    Takže tu jsou dva problémy.
  • 8:13 - 8:16
    Zaprvé, dětem se říká,
    že mohou být kdokoliv,
  • 8:16 - 8:17
    dělat cokoliv,
  • 8:17 - 8:19
    a přesto většina příběhů,
    které si děti čtou,
  • 8:19 - 8:21
    jsou o lidech, kteří nejsou jako oni.
  • 8:21 - 8:24
    A zadruhé, většinové skupiny
    si neuvědomují
  • 8:24 - 8:27
    rozsah své podobností s menšinami --
  • 8:27 - 8:30
    sdílíme každodenní zkušenosti, naděje,
  • 8:30 - 8:32
    sny, obavy,
  • 8:32 - 8:34
    a lásku k hummusu.
  • 8:34 - 8:35
    Je vynikající!
  • 8:35 - 8:37
    (smích)
  • 8:38 - 8:41
    Tak jako modrá barva
    pro starověké Řeky,
  • 8:41 - 8:44
    nejsou menšiny částí toho,
    co vidíme jako normální,
  • 8:45 - 8:50
    protože "normální" je prostě následkem
    vlivu našeho minulého a
  • 8:50 - 8:52
    současného prostředí.
  • 8:54 - 8:56
    A tady začínají být věci složitější.
  • 8:57 - 9:01
    Dokáži přijmou předexistenci chápaní
    "normálnosti" kdy -- normální je dobré,
  • 9:01 - 9:05
    a vše ostatní mimo to, dle této
    velmi strohé definice, je špatné.
  • 9:06 - 9:10
    Nebo můžu zpochybnit tu
    dohodu o "normálnosti"
  • 9:10 - 9:12
    svou tvorbou
  • 9:12 - 9:13
    a svým hlasem
  • 9:14 - 9:16
    a svým přízvukem
  • 9:17 - 9:18
    a jak tu stojím na jevišti,
  • 9:18 - 9:21
    přestože jsem z toho podělaný
    a raději bych byl ve své koupelně.
  • 9:22 - 9:23
    (smích)
  • 9:23 - 9:26
    (potlesk)
  • 9:33 - 9:36
    Pomalu začínám používat svůj hlas
  • 9:36 - 9:38
    znovu ve své tvorbě.
  • 9:38 - 9:39
    A je to fajn.
  • 9:39 - 9:41
    Neznamená to, že se nezhroutím
  • 9:41 - 9:42
    až mi příště
    řeknou,
  • 9:42 - 9:45
    že huhlám jakobych měl
    burákové máslo v puse.
  • 9:45 - 9:47
    (smích)
  • 9:47 - 9:49
    Jenom to znamená,
    že mnohem lépe chápu,
  • 9:49 - 9:51
    co je v sázce,
  • 9:51 - 9:54
    a že vzdát se není řešením.
  • 9:57 - 9:59
    Starověcí Řekové se přece jednou
    neprobudili a neřekli si:
  • 9:59 - 10:01
    Ta obloha je modrá.
  • 10:01 - 10:05
    Trvá dlouho, než lidé uchopí,
    co dlouho ignorovali.
  • 10:07 - 10:11
    Takže musíme neustále zpochybňovat
    naše chápání "normálního",
  • 10:11 - 10:15
    protože toto nám jednou,
    jako společnosti, umožní
  • 10:15 - 10:18
    uvidět nebe, takové,
    jaké ve skutečnosti je.
  • 10:20 - 10:26
    "Děkuji, děkuji vám, děkuji,
    děkuji, děkuji vám.
  • 10:26 - 10:28
    Gghrhg = Děkuji
  • 10:28 - 10:28
    (smích)
  • 10:28 - 10:30
    SS: Děkuji vám.
  • 10:30 - 10:34
    (potlesk)
Title:
Proč nepřestávám mluvit, přestože se posmívají mému přízvuku.
Speaker:
Safwat Saleem
Description:

Umělec Safwat Saleem vyrostl s koktáním - ale jako nezávislý tvůrce animací se rozhodl vdechnout život postavičkám svých animací svým vlastním hlasem. Když se začali komentátoři na YouTube posmívat jeho pákistánskému přízvuku, zranilo ho to a začal svůj hlas v tvorbě vynechávat. Poslechněte si okouzlující a přemýšlivém vystoupení o tom, jak tento TED Fellow znovu získal svůj hlas a sebejistotu.
more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
10:48

Czech subtitles

Revisions

Our website uses cookies for analysis purposes.