Zapomenutá vesmírná technologie může změnit způsob pěstování potravin

Čeká nás nárůst populace na 10 miliard lidí - ale co budeme všichni jíst? Lisa Dysonová znovu objevila nápad vyvinutý NASA v 60. letech pro daleké vesmírné lety. A toto může být klíč k vynalezení jiného způsobu, jak získáváme potraviny.

Představte si, že jste členem
posádky kosmonautů

a cestujete na Mars nebo
jinou vzdálenou planetu.

Cesta může trvat rok

nebo i déle.

Prostor a zdroje na palubě

budou omezené.

Takže vy a posádka musíte vymyslet,
jak produkovat jídlo

s minimálními vstupy.

Co když si s sebou můžete vzít
jen pár sáčků semínek

a vypěstovali byste úrodu
během několika hodin?

Co kdyby z úrody vzešlo
ještě více semínek,

které by vám umožnily
nakrmit celou posádku

pouze těmito několika sáčky semínek
po celou dobu trvání cesty?

Vědci z NASA vymysleli způsob,
jak to udělat.

Jejich řešení je velmi zajímavé,

zahrnuje mikroorganismy,

což jsou jednobuněčné organismy.

Použili také vodík z vody.

Použité mikroby se řadí
mezi hydrogentrofní,

a s těmito hydrogentrofními mikroby
můžete vytvořit silný uhlíkový cyklus,

který udrží život na palubě vesmírné lodi.

Kosmonauti vydechují oxid uhličitý,

který je zachytáván mikroby

a přeměněn do výživné,
na uhlík bohaté úrody.

Kosmonauti sní tuto
na uhlík bohatou úrodu

a uhlík zase vydechnou
ve formě oxidu uhličitého,

který následně zachytí mikroby

a zpracují na výživnou úrodu,

z níž je uhlík vydechováním kosmonautů

opět vrácen ve formě oxidu uhličitého.

Takže tímto způsobem se vytvoří
uzavřený uhlíkový cyklus.

Proč je to důležité?

Jako lidé potřebujeme uhlík,
abychom přežili.

A svůj uhlík získáváme z jídla.

Při dlouhé kosmické cestě

prostě nebudete schopni po cestě
sbírat žádný uhlík,

takže musíte vymyslet,
jak ho recyklovat na palubě.

Tohle je chytré řešení, že?

Pointa je v tom, že tento výzkum
se nikdy nevyužil.

Zatím jsme necestovali na Mars
nebo na žádnou jinou planetu.

Výzkum byl proveden v 60. a 70. letech.

Můj kolega, dr. John Reed, a já

se zabýváme recyklací uhlíku tady na Zemi.

Chtěli jsme najít technická řešení,

která se věnují změně klimatu.

A objevili jsme tento výzkum

pročítáním článků z 60. let
- 1967 a pozdějších -

články o této práci.

Zdálo se nám to to jako dobrý nápad.

Tak jsme si řekli, dobrá,
Země je jako kosmická loď.

Jsme limitováni prostorem
a omezenými zdroji,

a tady na Zemi opravdu
potřebujeme vymyslet,

jak lépe recyklovat náš uhlík.

Napadlo nás, mohli bychom vzít

některé z nápadů NASA

a aplikovat je tady na Zemi?

Mohli bychom pěstovat tyto mikroby NASA,

abychom získali cenné produkty
tady na Zemi?

Založili jsme pro to společnost.

A zde jsme zjistili, že tyto mikroby,

nazývám je přírodními
superuhlíkovými recyklátory,

jsou významnou třídou mikrobů,

že byly přehlížené a málo prozkoumané,

a že mohou vytvořit cenné produkty.

Začali jsme pěstovat
tyto mikroby v laboratoři

a zjistili, že s nimi můžeme vytvořit

základní aminokyseliny z oxidu uhličitého.

A dokonce jsme vytvořili
jídlo bohaté na proteiny,

které má profil aminokyselin

podobný některým zvířecím proteinům.

Dále jsme je kultivovali

a zjistili jsme, že můžeme vyrobit olej.

Oleje jsou používány
k výrobě mnoha produktů.

Vyrobili jsme olej podobný
citrusovému oleji,

který se používá na dochucení
a ve vůních,

ale může být použit jako
biologicky odbouratelný čistič

nebo jako palivo pro trysky.

Vyrobili jsme olej
podobný palmovému oleji.

Palmový olej se používá k výrobě

širokého spektra spotřebního
a průmyslového zboží.

Začali jsme spolupracovat s výrobci
na rozšíření technologii ve větším měřítku

a momentálně s nimi pracujeme

na uvedení některých produktů na trh.

Věříme, že tato technologie
může pomoci ekonomicky recyklovat

oxid uhličitý do hodnotných produktů,

něco, co je užitečné pro planetu,

ale je užitečné i pro byznys.

To je to, co dnes děláme.

Ale zítra, tento typ technologie
a používání tohoto druhu mikrobů

nám může pomoci
udělat něco ještě většího,

pokud to dotáhneme do další fáze.

Věříme, že tento typ technologie

nám opravdu může pomoci
řešit problém zemědělství.

A umožní nám vytvořit typ
udržitelného zemědělství,

které se přizpůsobí tak,
aby pokrylo budoucí poptávku.

Proč bychom potřebovali
udržitelné zemědělství?

Ve skutečnosti se odhaduje,

že v roce 2050 populace dosáhne 10 miliard

a my počítáme s tím, že bude třeba

zvýšit produkci potravin o 70 %.

Navíc budeme potřebovat více
zdrojů a surovin

pro výrobu spotřebního
a průmyslového zboží.

Takže jak se přizpůsobíme poptávce?

Moderní zemědělství nemůže
udržitelně růst, aby poptávku pokrylo.

Existuje spousta důvodu, proč tomu tak je.

Například to, že moderní zemědělství patří

k největším producentům
skleníkových plynů.

Ve skutečnosti produkuje
více skleníkových plynů

než naše auta, náklaďáky, naše letadla

a naše vlaky dohromady.

Dalším důvodem je, že moderní zemědělství
jednoduše zabírá hodně místa.

Zabrali jsme 19,4 milionů čtverečních mílí
pro plodiny a dobytek.

Jak to vypadá?

No, je to přibližně stejná velikost jako
součet rozlohy Jižní Ameriky a Afriky.

Dám vám konkrétní příklad.

V Indonésii byla vymýcena
plocha panenských pralesů

odpovídající přibližně rozloze Irska

a to jen mezi lety 2000 a 2012.

Pomyslete na to množství druhů,
na diverzitu,

která byla tímto procesem zničena,

ať už jde o životy rostlin, hmyzu
nebo živočichů.

A přírodní úložiště uhlíku
bylo také zničeno.

Dovolte mi ukázat, co to znamená
pro vás.

Mýcení udělalo místo
pro nové palmové plantáže.

A jak jsem již zmínila,

palmový olej se používá
k výrobě mnoha produktů.

Ve skutečnosti se odhaduje,
že 50 % spotřebního zboží

využívá při výrobě palmový olej.

Zahrnuje to věci jako zmrzlinu,
sušenky...

Zahrnuje to oleje na vaření.

Také čisticí prostředky, mýdla,
toaletní vody.

Vy a já pravděpodobně
máme v kuchyních a koupelnách

celou řadu položek,

vyrobených s použitím palmového oleje.

Takže vy i já přímo těžíme
z mýcení pralesů.

Moderní zemědělství má problémy

a my potřebujeme řešení
pokud chceme růst udržitelně.

Věřím, že mikroby mohou být
částečnou odpovědí -

obzvláště tyto super uhlíkové recyklátory.

Tyto super uhlíkové recyklátory,

podobně jako rostliny nám slouží
jako přírodní recyklátor

ve svých ekosystémech,
kde mohou prosperovat.

Daří se jim na exotických místech na Zemi,

třeba v hydrotermálních průduších
nebo v horkých pramenech.

V těchto ekosystémech si berou uhlík

a recyklují ho na živiny potřebné
pro tyto ekosystémy.

A jsou bohaté na živiny jako:

oleje, proteiny, minerály a karbohydráty.

Mikroby jsou již nyní nedílnou
součástí našeho života.

Když si vychutnáváte sklenici
vína pinot noir v pátek večer

po dlouhé a těžké práci přes týden,

vychutnáváte si produkci mikrobů.

Když si dáte pivo z místního pivovaru,

je to produkt mikrobů.

Stejně tak chleba, sýr nebo jogurt.

Všechno to jsou produkty mikrobů.

Ale krása a síla spojená s těmito
super uhlíkovými recyklátory

spočívá ve faktu, že dokáží vyrábět

během hodin oproti měsícům.

To znamená, že vyprodukujeme úrodu

mnohem rychleji než dnes.

Rostou ve tmě,

takže mohou růst v jakémkoli
ročním období,

v jakékoliv geografické či jiné lokalitě.

Dokáží růst v kontejnerech,
vyžadují minimum místa.

Můžeme se dostat k modelu
vertikálního zemědělství.

Místo našeho tradičního
horizontálního zemědělství,

které vyžaduje spoustu místa,

můžeme růst vertikálně.

A zvýšit tak produkci na jednotku plochy.

Pokud zavedeme tento přístup
a budeme používat recyklátory uhlíku,

pak nebudeme muset vymýtit
už žádné pralesy,

abychom vyrobili potraviny
a spotřební zboží.

Protože ve velkém měřítku,

ve skutečnosti svůj výnos
můžete zvýšit 10 tisíc krát

- například ve srovnání se sójou,

když zasejete sójové boby
na stejnou plochu půdy

během jednoho roku.

Deset tisíckrát během jednoho roku.

Toto myslím novým typem zemědělství.

Toto mám na mysli,
když hovořím o systému,

který nám umožní trvale udržitelně
růst a uspokojit poptávku 10 miliard.

A co bude produktem tohoto
nového typu zemědělství?

Už jsme vyrobili proteinové jídlo,

tak si můžete představit něco podobného
sójovému masu

nebo jídlu z obilovin
nebo pšeničné mouky.

Už jsme vyrobili oleje,

tak si můžete představit něco
podobného kokosovému oleji

nebo olivovému oleji
nebo sójovému.

Tento typ úrody může
skutečně produkovat živiny,

které nám dávají těstoviny a chléb,

koláče, mnoho druhů živin.

Navíc, protože olej se používá
k výrobě mnoha dalšího zboží,

průmyslového i spotřebního zboží,

můžete si představit, že dokážeme
vyrobit detergenty, mýdla, emulze atd,

za použití tohoto typu úrody.

Nejen, že nám dochází prostor,

ale pokud nadále budeme fungovat
v rámci statusu quo

s moderním zemědělstvím riskujeme,

že okrademe své potomky
na této nádherné planetě.

Nemusí to tak skončit.

Dokážeme si představit hojnou budoucnost.

Dovolte nám vytvořit systémy,
které zabrání naší planetě,

naší vesmírné lodi, havarovat.

Dovolte nám také rozvinout
systémy a způsoby života,

které budou přínosné
pro životy nás všech

a pro oněch 10 miliard,
které zde budou v roce 2050.

Děkuji mnohokrát.

(potlesk)