Můj jednoduchý vynález, který udrží mého dědu v bezpečí

Šedesát procent lidí s demencí se zatoulává; je to velmi nepříjemná záležitost jak pro pacienta, tak pro pečovatele. V tomto poutavém projevu přichází mladý vynálezce Kenneth Shinozuka s neotřelým řešením, jak pomoci svému dědovi, toulajícímu se po nocích, a své tetě, která se o něj stará ... a ostatním pacientům s Alzheimerem, jak sám doufá.

Jaká je nejrychleji rostoucí hrozba
pro zdraví Američanů?

Rakovina? Infarkt? Cukrovka?

Nic z toho,

je jí Alzheimrova nemoc.

Každých 67 sekund

je v USA diagnostikován případ
s Alzheimerem.

V roce 2050 stoupne počet pacientů
až trojnásobně,

péče o ně a o zbývající stárnoucí populaci

se stane velkou společenskou výzvou.

V rodině máme přímou zkušenost

s obtížemi v péči
o pacienta s Alzheimerem.

Vyrůstal jsem v rodině o třech generacích.

S dědou jsme si byli vždy velmi blízcí.

Když mi byly čtyři roky,

procházeli jsme se s dědou
parkem v Japonsku,

když se náhle ztratil.

Byl to jeden z nejděsivějších okamžiků,
co jsem kdy zažil,

současně to bylo první upozornění na to,

že můj děda trpí Alzheimerovou nemocí.

Za posledních 12 let
se jeho stav neustále zhoršoval

a jeho toulky způsobovaly
naší rodině hodně stresu.

Má teta, jeho hlavní pečovatelka,

se usilovně snažila být v noci vzhůru
a hlídat ho,

přesto se mu často podařilo odejít.

Začal jsem mít velké starosti o svou tetu

stejně jako o bezpečí svého dědy.

Usilovně jsem hledal řešení,
které by naší rodině mohlo pomoci,

ale nedařilo se mi.

Později, jednou v noci před dvěma roky,

jsem se staral o svého dědu
a uviděl jsem jej vstávat z postele.

V okamžiku, kdy položil nohu na podlahu,

mě napadlo, proč neumístit tlakový senzor
na jeho patu?

Jakmile by vykročil z postele,

tlakový senzor by detekoval nárůst tlaku
způsobený vahou těla

a poté by bezdrátově zaslal
zvukové varování na telefon pečovatele.

Takto by mohla teta
spát v noci v klidu,

bez obav o dědovo toulání.

Nyní bych vám předvedl tuto ponožku.

Mohli byste prosím přijít
s modelem na pódium?

Výborně.

Jakmile pacient stoupne na podlahu --

(zvonění) --

na telefon pečovatele je zasláno upozornění.

Děkuji. (potlesk)

Děkuji modelu s ponožkou.

Zde je nákres předběžného návrhu.

Mé nadšení pro vytvoření
senzorové technologie

snad pramení z celoživotní lásky
pro čidla a techniku.

Když mi bylo šest let,

spadl jeden rodinný přítel v koupelně

a způsobil si vážná zranění.

Začal jsem mít starost o své prarodiče

a rozhodl se vyvinout
chytrý koupelnový systém.

V dlaždicích koupelnové podlahy
by byly umístěné pohybové senzory

k detekování pádu starších pacientů.

Vzhledem k tomu,
že mi bylo pouze šest

a ještě jsem neměl absolvovanou školku,

neměl jsem potřebné prostředky a nástroje
k přetavení své myšlenky v realitu.

Přesto ve mně má badatelská zkušenost

vzbudila silnou touhu
využít senzory k pomoci starým lidem.

Skutečně věřím, že senzory dokáží
zlepšit kvalitu života starým lidem.

Uvědomil jsem si, že v připravovaném plánu
čelím třem zásadním výzvám:

první, tvorba čidla;

druhá, návrh obvodu;

a třetí, vytvoření
mobilní aplikace.

Uvědomil jsem si, že můj projekt
je ve skutečnosti mnohem složitější,

než jsem si původně představoval.

Prvně jsem musel vytvořit
tenké a ohebné čidlo,

které by bylo
na pacientově chodidle komfortní.

Po náročném hledání a zkoušení
různých materiálů jako guma,

která byla nakonec příliš tlustá
na pohodlné nošení,

jsem se rozhodl
pro tenký tištěný senzor

s elektricky vodivými částicemi
citlivými na tlak.

Při stlačení
vodivost mezi částicemi roste.

Tudíž bylo možné navrhnout obvod
pro měření tlaku

za pomoci měření elektrického odporu.

Dále bylo nutné navrhnout nositelný
bezdrátový obvod,

ovšem bezdrátový přenos
spotřebovává mnoho energie

a vyžaduje těžké rozměrné baterie.

Naštěstí jsem objevil Bluetooth
s nízkou spotřebou,

které vyžaduje jen málo energie
a může být napájeno knoflíkovou baterií.

Toto zabránilo vypnutí systému
uprostřed noci.

Nakonec bylo nutné naprogramovat aplikaci,
která by změnila

telefon pečovatele v bezdrátové
monitorovací zařízení.

Za tímto účelem jsem musel rozšířit
své znalosti programování v Javě a XCode

a také jsem se musel naučit programovat
nízkoenergetická Bluetooth zařízení

sledováním výukových videí na YouTube
a čtením různých knih.

Propojením všech komponent jsem
úspěšně vytvořil dva prototypy,

jeden, ve kterém je čidlo
umístěno uvnitř ponožky,

a druhé s odnímatelným čidlem,

připevnitelným kdekoliv,
kde je kontakt

s ploskou pacientova chodidla.

Přibližně rok jsem zařízení
testoval na dědovi,

a mělo to 100 % úspěšnost,

zaznamenalo to
přes 900 případů zatoulání.

Minulé léto jsem testoval
beta verzi svého zařízení

v několika domech s pečovatelskou službou
v Kalifornii

a v současnosti zpracovávám
jejich zpětnou vazbu

pro další vylepšení zařízení
a jeho uvedení na trh.

Při testování zařízení na řadě pacientů

jsem si uvědomil,
že potřebuji vymyslet řešení

pro lidi,
kteří nechtějí spát v noci s ponožkami.

Data ze senzorů
získaných z množství pacientů

mohou sloužit ke zlepšení péče

a možná vést i k vyléčení nemoci.

Nyní například analyzuji

korelace mezi četností
nočních toulek pacientů

a jejich denními aktivitami a stravou.

Nikdy nezapomenu jak mé zařízení
poprvé zachytilo

mého dědu při vstávání z postele.

V té chvíli jsem byl skutečně ohromen
možnostmi technologií

změnit život k lepšímu.

Lidé žijící šťastně a zdravě --

to je svět, o kterém sním.

Velmi vám děkuji.

(potlesk)