Piráti, sestřičky a další rebelující designéři

V této ódě na designové odpadlíky Alice Rawsthornová vyzdvihuje práce nepravděpodobných návrhářů, od Černovouse po Florence Nightingalovou. Načrtnutím myšlenkové linie od těchto smělých myslitelů k moderním vizionářům jako Buckminster Fuller, Rawsthornová ukazuje, jak ti největší designéři jsou často těmi největšími rebely.

Design je prchavý fenomén,

jehož význam se v průběhu časů mění.

Všechny inspirující designové projekty
mají jednu věc společnou:

začaly jako sen.

A čím odvážnější sen,

tím větší výkon je potřeba vynaložit.

A proto jsou téměř pokaždé
ti největší designéři

největšími snílky, rebely a renegáty.

Tak tomu bylo v historii

již od roku 300 před Kristem,

kdy se malý třináctiletý hoch stal králem

vzdálené, velmi chudé
a malé země v Asii.

Snil o dobývání území, bohatství a moci

prostřednictvím vojenských tažení.

Jeho schopnosti návrháře -

ať už to zní jakkoli nepravděpodobně --

byly klíčovými pro jeho úspěch.

V té době

byly všechny zbraně vyráběny ručně
s různými parametry.

Takže pokud lukostřelci došly
během bitvy šípy,

nemohl by vystřelit
šípy jiného lukostřelce

ze svého luku.

To samozřejmě znamenalo
menší efektivitu při boji

a větší zranitelnost.

Čeng problém vyřešil tak,

že trval na naprosto stejném designu
všech luků a šípů,

aby mohly být zaměnitelné.

To samé udělal u dýk,
seker, oštěpů, štítů

a dalších druhů zbraní.

Jeho děsivě vyzbrojená armáda
vyhrávala bitvu za bitvou

a během 15 let,

se jeho malému království
povedlo podrobit

všechny své větší,
bohatší a silnější sousedy

a založit mocnou Čínskou říši.

Nikdo by tehdy, samozřejmě,

nepopsal Čenga jako designéra --

proč by měli?

A přesto instinktivně a nevědomky
použil design

s ohromnou důmyslností,

aby dosáhl svých cílů.

Tak jako jiný, stejně
nepravděpodobný, náhodný návrhář,

který se nezdráhal použít násilí
k získání toho, co chtěl.

Byl to Edward Teach známý
jako pirát Černovous.

To byla zlatá éra pirátství,

kdy piráti jako Teach
terorizovali širé oceány.

Koloniální obchod vzkvétal

a pirátství bylo vysoce výnosné.

Chytřejší piráti jako on si brzy
uvědomili, že pro největší úlovek

musí zaútočit na nepřátele
tak brutálně,

že se jim okamžitě vzdají.

Jinými slovy

mohli zajímat lodě bez ztráty munice

nebo ztrát na životech.

Edward Teach se redesignoval
jako Černovous

osvojením role nemilosrdného surovce.

Nosil těžké kabáty a velké klobouky,
aby zdůraznil svoji výšku.

Nechal si narůst hustý černý vous
zakrývající jeho obličej.

Na obou ramenech připevněné pistole.

Dokonce připevnil sirky ke krempě
svého klobouku a zapálil je,

takže výhrůžně prskaly,
když byla jeho loď připravena k útoku.

Stejně jako hodně pirátů té doby

vyvěšoval vlajku s morbidními symboly

lidské lebky a dvou zkřížených kostí.

Tyto symboly značí smrt
v tolika kulturách,

že jejich význam byl okamžitě rozpoznán,

i v bezprávném, nevzdělaném
světě širého oceánu:

vzdejte se nebo budete trpět.

Všechny rozumné
oběti se raději okamžitě vzdaly.

Můžeme říct,

že Edward Teach
a jemu podobní piráti

by mohli být vnímáni jako
průkopníci komunikačního designu

a jejich smrtící symbol --

(Smích)

je toho víc --

jejich smrtící symbol
lebky a zkřížených kostí

byl předchůdce dnešních log,

jako ta velká červená písmena za mnou,

ale samozřejmě s jiným poselstvím.

(Smích)

Design byl užíván
i za ušlechtilejším účelem,

stejně geniální a stejně
nepravděpodobným designérem,

zdravotní sestrou z 19. století,
Florence Nightingalovou.

Jejím cílem bylo poskytnout každému
dostačující zdravotní péči.

Nightingalová se narodila do
velké bohaté anglické rodiny,

která byla zděšená když jako dobrovolník
pracovala v polních nemocnicích

během Krymské války.

Na místě si rychle uvědomila,

že více pacientů umírá na infekce

ze špinavých a páchnoucích cel

než na zranění z bitev.

Takže se zasadila o navrhování a výstavbu

čistších, lehčích, vzdušnějších klinik.

Doma v Británii

odstartovala další kampaň,

tentokrát pro civilní nemocnice,

a trvala na tom, aby se stejné
principy uplatnily i v nich.

Její návrh lůžkových oddělení

dominoval vzhledu nemocnic
po další desetiletí

a některé prvky se využívají dodnes.

Ale v té době

byl už design vnímán jako
nástroj průmyslového věku.

Byl formalizován a profesionalizován,

omezoval se však jen na některé úkoly

a většinou sloužil ke komerčním účelům,

než k instinktivnímu používání,

jako za Florence Nightingalové, Černovouse
a Čenga.

Ve 20. století,

byl komerční etos tak silný,

že každý designér,
který se od něj odchýlil,

riskoval pověst podivína nebo excentrika.

Mezi nimi byl i jeden z mých
oblíbených hrdinů designu,

brilantní Lázsló Moholy-Nagy.

Maďarský umělec a designér,

jehož experimenty s vlivem
technologie na každodenní život

byly tak vlivné,

že stále ovlivňují design
digitálního obrazu

na telefonech a počítačových obrazovkách.

V Německu 20. let radikalizoval
designu školu Bauhaus,

a přesto se mu někteří jeho
bývalí kolegové vyhýbali,

když se pokoušel založit nový
Bauhaus v Chicagu o pár let později.

Jeho nápady byly troufalé a chytré,

ale jeho přístup k designu
byl příliš experimentální,

stejně jako jeho důraz
na vnímání designu jako

postoje k životu, ne jako profesi,
která jde s dobou.

Bohužel to samé platí

i pro dalšího rebela designu:
Richarda Buckminstera Fullera.

Další úžasný vizionář

a aktivista designu,

který byl naprosto oddán
navrhování udržitelné společnosti

tak průkopnickým způsobem,

že začal mluvit
o důležitosti environmentalismu

v designu už ve 20. letech.

Navzdory jeho snahám

byl mnohými kolegy designového
establišmentu zesměšňován,

ovšem připouštím,

že některé jeho experimenty selhaly,

jako například létající auto,
které se nikdy nevzneslo.

A přesto, geodetická kupole,

jeho návod na postavení
nouzového přístřeší

ze zbytků dřeva, kovu, plastu,

kusů větví, starých dek,
plastového pažení --

všeho, co bylo v té době dostupné --

je jeden z největších úspěchů
humanitárního designu

a poskytl tímto od té doby

mnoha lidem v zoufalé situaci

potřebnou skrýš.

Byla to odvaha a elán
radikálních designérů

jako Bucky a Moholy,

co mě přivedlo k designu.

Začala jsem kariéru jako žurnalistka
a zahraniční korespondent.

Psala jsem o politice, ekonomice
a korporátních záležitostech,

mohla jsem se specializovat
na kterýkoli z těchto oborů.

Ale vybrala jsem si design,

protože je to jeden
z nejsilnějších dostupných nástrojů

ke zlepšení kvality života.

Díky, designoví nadšenci na TEDu.

(Potlesk)

Ač velmi obdivuji úspěchy
profesionálních designérů,

které jsou mimořádné a obrovské,

také věřím tomu,

že design velmi těží z originality,

laterálního myšlení

a vynalézavosti rebelů a odpadlíků.

Žijeme v pozoruhodné době pro design,

protože tyto dva tábory
se sbližují.

Díky i jen základnímu posunu
v digitálních technologiích

mohou designéři pracovat nezávisleji,

v rámci nebo mimo komerční kontext,

usilovat o ambicióznější
a eklektické cíle.

Takže teoreticky

díky platformám jako crowdfunding,
zpracování dat, sociální média,

získávají profesionální designéři
větší svobodu,

improvizovaní designéři více prostředků

a doufejme,

že i kladné přijetí jejich nápadů.

Pár z mých nejoblíbenějších příkladů
tohoto pochází z Afriky,

kde nová generace designérů

vyvíjí neuvěřitelné technologie
internetu věcí

pro splnění snu Florence Nightingalové
o zlepšení zdravotní péče v zemích,

kde má více lidí
přístup k mobilnímu telefonu

než k čisté vodě.

Mezi nimi je Arthur Zang.

Mladý inženýr designér z Kamerunu,

který přizpůsobil počítačový
tablet v Cardiopad,

přenosný přístroj monitorující srdce.

Může sledovat srdeční aktivity pacientů
ve vzdálených oblastech.

Data jsou poté poslány po mobilní síti

k analýze do dobře vybavených nemocnic

stovky mil daleko.

A pokud objeví specialisté nějaký problém,

doporučí vhodnou léčbu.

Což ušetří spoustě pacientům

dlouhou, drahou a často zbytečnou cestu

do těchto nemocnic

a bude pravděpodobnější,

že si nechají srdce vyšetřit.

Arthur Zang začal pracovat
na Cardiopadu před 8 lety

v posledním ročníku svého studia.

Nepovedlo se mu však
přesvědčit běžné investory

na získání investice pro rozjezd projektu.

Napsal svůj nápad na Facebook,

kde si ho všimla Kamerunská vláda

a zajistila mu vládní grant.

Teď už nevyvíjí pouze Cardiopad,

ale i další mobilní lékařské
přístroje pro různé potíže.

A není sám,

protože je tu mnoho dalších
inspirujících a podnikavých designérů,

kteří pracují na svých
výjimečných projektech.

Než skončím, chtěla bych
vám jich pár ukázat.

Tohle je Peek Vision.

Skupina keňských doktorů a designérů,

kteří vyvinuli svojí vlastní
technologii internetu věcí

jako přenosnou soupravu na kontrolu očí.

Tohle je Gabriel Maher,

který vyvíjí nový způsob jazyka,

který nám umožní mluvit
o genderových změnách

bez odkazů k tradičním stereotypům.

Všichni tito designéři a mnoho dalších
následují své sny

maximálním využitím své svobody,

s disciplínou profesionálních designérů

a nápaditostí rebelů a odpadlíků.

A těžit z toho budeme my všichni.

Děkuji

(Potlesk)