Design je prchavý fenomén, jehož význam se v průběhu časů mění. Všechny inspirující designové projekty mají jednu věc společnou: začaly jako sen. A čím odvážnější sen, tím větší výkon je potřeba vynaložit. A proto jsou téměř pokaždé ti největší designéři největšími snílky, rebely a renegáty. Tak tomu bylo v historii již od roku 300 před Kristem, kdy se malý třináctiletý hoch stal králem vzdálené, velmi chudé a malé země v Asii. Snil o dobývání území, bohatství a moci prostřednictvím vojenských tažení. Jeho schopnosti návrháře - ať už to zní jakkoli nepravděpodobně -- byly klíčovými pro jeho úspěch. V té době byly všechny zbraně vyráběny ručně s různými parametry. Takže pokud lukostřelci došly během bitvy šípy, nemohl by vystřelit šípy jiného lukostřelce ze svého luku. To samozřejmě znamenalo menší efektivitu při boji a větší zranitelnost. Čeng problém vyřešil tak, že trval na naprosto stejném designu všech luků a šípů, aby mohly být zaměnitelné. To samé udělal u dýk, seker, oštěpů, štítů a dalších druhů zbraní. Jeho děsivě vyzbrojená armáda vyhrávala bitvu za bitvou a během 15 let, se jeho malému království povedlo podrobit všechny své větší, bohatší a silnější sousedy a založit mocnou Čínskou říši. Nikdo by tehdy, samozřejmě, nepopsal Čenga jako designéra -- proč by měli? A přesto instinktivně a nevědomky použil design s ohromnou důmyslností, aby dosáhl svých cílů. Tak jako jiný, stejně nepravděpodobný, náhodný návrhář, který se nezdráhal použít násilí k získání toho, co chtěl. Byl to Edward Teach známý jako pirát Černovous. To byla zlatá éra pirátství, kdy piráti jako Teach terorizovali širé oceány. Koloniální obchod vzkvétal a pirátství bylo vysoce výnosné. Chytřejší piráti jako on si brzy uvědomili, že pro největší úlovek musí zaútočit na nepřátele tak brutálně, že se jim okamžitě vzdají. Jinými slovy mohli zajímat lodě bez ztráty munice nebo ztrát na životech. Edward Teach se redesignoval jako Černovous osvojením role nemilosrdného surovce. Nosil těžké kabáty a velké klobouky, aby zdůraznil svoji výšku. Nechal si narůst hustý černý vous zakrývající jeho obličej. Na obou ramenech připevněné pistole. Dokonce připevnil sirky ke krempě svého klobouku a zapálil je, takže výhrůžně prskaly, když byla jeho loď připravena k útoku. Stejně jako hodně pirátů té doby vyvěšoval vlajku s morbidními symboly lidské lebky a dvou zkřížených kostí. Tyto symboly značí smrt v tolika kulturách, že jejich význam byl okamžitě rozpoznán, i v bezprávném, nevzdělaném světě širého oceánu: vzdejte se nebo budete trpět. Všechny rozumné oběti se raději okamžitě vzdaly. Můžeme říct, že Edward Teach a jemu podobní piráti by mohli být vnímáni jako průkopníci komunikačního designu a jejich smrtící symbol -- (Smích) je toho víc -- jejich smrtící symbol lebky a zkřížených kostí byl předchůdce dnešních log, jako ta velká červená písmena za mnou, ale samozřejmě s jiným poselstvím. (Smích) Design byl užíván i za ušlechtilejším účelem, stejně geniální a stejně nepravděpodobným designérem, zdravotní sestrou z 19. století, Florence Nightingalovou. Jejím cílem bylo poskytnout každému dostačující zdravotní péči. Nightingalová se narodila do velké bohaté anglické rodiny, která byla zděšená když jako dobrovolník pracovala v polních nemocnicích během Krymské války. Na místě si rychle uvědomila, že více pacientů umírá na infekce ze špinavých a páchnoucích cel než na zranění z bitev. Takže se zasadila o navrhování a výstavbu čistších, lehčích, vzdušnějších klinik. Doma v Británii odstartovala další kampaň, tentokrát pro civilní nemocnice, a trvala na tom, aby se stejné principy uplatnily i v nich. Její návrh lůžkových oddělení dominoval vzhledu nemocnic po další desetiletí a některé prvky se využívají dodnes. Ale v té době byl už design vnímán jako nástroj průmyslového věku. Byl formalizován a profesionalizován, omezoval se však jen na některé úkoly a většinou sloužil ke komerčním účelům, než k instinktivnímu používání, jako za Florence Nightingalové, Černovouse a Čenga. Ve 20. století, byl komerční etos tak silný, že každý designér, který se od něj odchýlil, riskoval pověst podivína nebo excentrika. Mezi nimi byl i jeden z mých oblíbených hrdinů designu, brilantní Lázsló Moholy-Nagy. Maďarský umělec a designér, jehož experimenty s vlivem technologie na každodenní život byly tak vlivné, že stále ovlivňují design digitálního obrazu na telefonech a počítačových obrazovkách. V Německu 20. let radikalizoval designu školu Bauhaus, a přesto se mu někteří jeho bývalí kolegové vyhýbali, když se pokoušel založit nový Bauhaus v Chicagu o pár let později. Jeho nápady byly troufalé a chytré, ale jeho přístup k designu byl příliš experimentální, stejně jako jeho důraz na vnímání designu jako postoje k životu, ne jako profesi, která jde s dobou. Bohužel to samé platí i pro dalšího rebela designu: Richarda Buckminstera Fullera. Další úžasný vizionář a aktivista designu, který byl naprosto oddán navrhování udržitelné společnosti tak průkopnickým způsobem, že začal mluvit o důležitosti environmentalismu v designu už ve 20. letech. Navzdory jeho snahám byl mnohými kolegy designového establišmentu zesměšňován, ovšem připouštím, že některé jeho experimenty selhaly, jako například létající auto, které se nikdy nevzneslo. A přesto, geodetická kupole, jeho návod na postavení nouzového přístřeší ze zbytků dřeva, kovu, plastu, kusů větví, starých dek, plastového pažení -- všeho, co bylo v té době dostupné -- je jeden z největších úspěchů humanitárního designu a poskytl tímto od té doby mnoha lidem v zoufalé situaci potřebnou skrýš. Byla to odvaha a elán radikálních designérů jako Bucky a Moholy, co mě přivedlo k designu. Začala jsem kariéru jako žurnalistka a zahraniční korespondent. Psala jsem o politice, ekonomice a korporátních záležitostech, mohla jsem se specializovat na kterýkoli z těchto oborů. Ale vybrala jsem si design, protože je to jeden z nejsilnějších dostupných nástrojů ke zlepšení kvality života. Díky, designoví nadšenci na TEDu. (Potlesk) Ač velmi obdivuji úspěchy profesionálních designérů, které jsou mimořádné a obrovské, také věřím tomu, že design velmi těží z originality, laterálního myšlení a vynalézavosti rebelů a odpadlíků. Žijeme v pozoruhodné době pro design, protože tyto dva tábory se sbližují. Díky i jen základnímu posunu v digitálních technologiích mohou designéři pracovat nezávisleji, v rámci nebo mimo komerční kontext, usilovat o ambicióznější a eklektické cíle. Takže teoreticky díky platformám jako crowdfunding, zpracování dat, sociální média, získávají profesionální designéři větší svobodu, improvizovaní designéři více prostředků a doufejme, že i kladné přijetí jejich nápadů. Pár z mých nejoblíbenějších příkladů tohoto pochází z Afriky, kde nová generace designérů vyvíjí neuvěřitelné technologie internetu věcí pro splnění snu Florence Nightingalové o zlepšení zdravotní péče v zemích, kde má více lidí přístup k mobilnímu telefonu než k čisté vodě. Mezi nimi je Arthur Zang. Mladý inženýr designér z Kamerunu, který přizpůsobil počítačový tablet v Cardiopad, přenosný přístroj monitorující srdce. Může sledovat srdeční aktivity pacientů ve vzdálených oblastech. Data jsou poté poslány po mobilní síti k analýze do dobře vybavených nemocnic stovky mil daleko. A pokud objeví specialisté nějaký problém, doporučí vhodnou léčbu. Což ušetří spoustě pacientům dlouhou, drahou a často zbytečnou cestu do těchto nemocnic a bude pravděpodobnější, že si nechají srdce vyšetřit. Arthur Zang začal pracovat na Cardiopadu před 8 lety v posledním ročníku svého studia. Nepovedlo se mu však přesvědčit běžné investory na získání investice pro rozjezd projektu. Napsal svůj nápad na Facebook, kde si ho všimla Kamerunská vláda a zajistila mu vládní grant. Teď už nevyvíjí pouze Cardiopad, ale i další mobilní lékařské přístroje pro různé potíže. A není sám, protože je tu mnoho dalších inspirujících a podnikavých designérů, kteří pracují na svých výjimečných projektech. Než skončím, chtěla bych vám jich pár ukázat. Tohle je Peek Vision. Skupina keňských doktorů a designérů, kteří vyvinuli svojí vlastní technologii internetu věcí jako přenosnou soupravu na kontrolu očí. Tohle je Gabriel Maher, který vyvíjí nový způsob jazyka, který nám umožní mluvit o genderových změnách bez odkazů k tradičním stereotypům. Všichni tito designéři a mnoho dalších následují své sny maximálním využitím své svobody, s disciplínou profesionálních designérů a nápaditostí rebelů a odpadlíků. A těžit z toho budeme my všichni. Děkuji (Potlesk)