Návrh čisté energie -- závod na vrchol!

Na samém úvodu konference TED2013 pokládá Jennifer Granholm otázku zaměřenou především na Američany, avšak s celosvětovými důsledky: Jak vytvoříme více pracovních míst? Její hlavní myšlenka: Investujme do nových alternativních zdrojů energie. A její hlavní výzva: Dá se to provést s naším špatně fungujícím Kongresem anebo bez něj?

No, byla jsem představena jako

bývalá guvernérka státu Michigan,

ale ve skutečnosti jsem vědec.

No dobře, politický vědec, to se tak úplně nepočítá,

ale má laboratoř byla laboratoř demokracie,

tedy Michigan a jako každý dobrý vědec,

jsem experimentovala se způsoby

jak dosáhnout co největšího dobra

pro co největší počet.

Ale byly tam tři problémy, tři hádanky,

které jsem nemohla vyřešit

a chtěla bych se s vámi o ty problémy podělit,

ale co je nejdůležitější,

myslím, že jsem přišla na návrh řešení.

První problém,

kterému čelí nejenom Michigan, ale každý stát, je

jak vytvořit kvalitní pracovní místa v Americe

v globální ekonomice?

Takže mi dovolte podělit se s vámi
o několik empirických dat z mé laboratoře.

Byla jsem zvolena v roce 2002 a na konci
mého prvního roku v úřadu, v roce 2003,

mi zavolal jeden z mých zaměstnanců, který řekl,

"Guvernérko, máme velký problém.

Máme tady jednu malou obec
jménem Greenville, Michigan,

počet obyvatel 8.000

a ti brzy přijdou o jejich hlavního zaměstnavatele,

kterým je firma vyrábějící lednice,
kterou provozuje Electrolux."

A já řekla, "Dobře, kolik lidí pracuje v Electroluxu?"

A on na to, "3.000 z 8.000 obyvatel Greenville."

Takže je to město s jedním zaměstnavatelem.

A Electrolux se chystá odejít do Mexika.

A tak říkám, "Zapomeň na to. Jsem nová guvernérka.

Dokážeme to napravit. Zajedeme do Greenville

s celou naší vládou a jednoduše

uděláme nabídku, kterou nemůže odmítnout."

Takže jsem přivedla celou naši vládu

a setkali jsme se se všemi
papaláši z malého Greenville --

se starostou, městským hospodářem
a ředitelem místní školy --

a v podstatě jsme vyprázdnili kapsy

a vytáhli jsme na stůl všechny naše žetony,

pobídky, cokoliv, abychom
přesvědčili Electrolux zůstat

a jak jsme udělali tu hromadu žetonů

a posunuli jsme ji k vedení Electroluxu.

A v té hromádce byly věci
jako nulové daně na 20 let

nebo že bychom pomohli postavit novou továrnu,

spolufinancovali ji. Odboráři, kteří zastupují dělníky

řekli, že udělají bezprecedentní ústupky

a oběti, jen aby ta místa v Greenville zůstala.

Takže vedení Electroluxu si vzalo naší kupku,

náš seznam pobídek a šlo ven z místnosti

na 17 minut.

Pak se vrátili a řekli,

"Wow, to je to nejštědřejší,

co kdy někdo udělal, aby tady udržel pracovní místa.

Ale není nic, čím byste mohli

vynahradit fakt, že v Juaréz
v Mexiku můžeme platit jen

1,57 $ za hodinu. Takže odcházíme."

A tak odešli. A když se to stalo, bylo to jako by

v Greenville vybuchla atomová bomba.

Vlastně tu budovu opravdu strhli.

To je muž, který je poslední den v práci.

A v měsíci, kdy z výrobní linky sjela poslední lednice,

si zaměstnanci Electroluxu v Greenville

uspořádali setkání, které nazvali poslední večeře.

Konalo se to ve velkém sále v Greenville

a já tam šla, protože jsem jako
guvernér byla opravdu frustrovaná,

že jsem nezabránila odlivu těch pracovních míst

a chtěla jsem truchlit s nimi.

Když jsem vstoupila do té místnosti-- byly tam tisíce lidí.

Byla to velká událost. Lidé tam obědvali

u kulatých stolů a hrála tam smutná kapela

nebo spíš kapela hrající
smutně. Asi oboje. (Smích)

A přišel ke mě jeden muž,

potetovaný, s culíkem a kšiltovkou na hlavě

a měl s sebou své dvě dcery

a říká, "Zdravím, to jsou moje dvě dcery."

Řekl, "Je mi 48

a pracoval jsem v té továrně 30 let.

Šel jsem tam po střední škole.

Pracoval tam i můj otec," řekl.

"Pracoval tam i můj dědeček.

Jediné, co umím, je jak dělat lednice."

A podíval se na své dcery

a položil si ruku na srdce

a říká, "Takže, guvernérko,

kde mě asi tak vezmou?

kde mě asi tak vezmou?"

A na to se mě nezeptal jen ten muž,

ale všichni v tom sále

a upřímně, každý dělník z těch 50.000 továren,

které byly zavřeny v prvním desetiletí tohoto století.

Hádanka číslo 1: Jak vytvořit pracovní místa

v Americe v globální ekonomice?

Číslo 2, v rychlosti:

Jak vyřešit problém globální změny klimatu,

když v této zemi ani nemáme
národní energetickou politiku

a když se nám nedaří schvalovat zákony.

Popravdě, nedávno byl proveden průzkum,

který srovnával účinnost schvalování v Kongresu

s řadou jiných nepříjemných věcí

a bylo zjištěno, že Kongres je na tom

hůř než švábi, vši,

skupina Nickelback, čištění zubních
kanálků a Donald Trump. (Smích)

Ale počkejte, dobrá zpráva je, že je alespoň lepší

než perníkové varny a kapavka. (Smích)

Máme problém lidi.

To mě přimělo zamyslet se, co je to?

Co v té laboratoři, kterou tam vidím,

v laboratořích demokracie, co se stalo?

Jaké zákony byly přijaty,

které skutečně přinesly nějaké změny

a byly schváleny oběmi polityckými stranami?

Takže když se vás zeptám,

jaká Obamova vládní opatření,

způsobila podstatné změny napříč zemí,

co by jste řekli?

Dá se říct Obamacare, až na to,
že to nebyly dobrovolné změny.

Jak víme, zapojila se pouze polovina států.

Dal by se říct stimulační balíček,
ale ten nevyžadoval změnu politik.

Věc, která způsobila podstatné změny v politice,

byla "Závod na vrchol" ve vzdělávání.

Proč? Vláda přišla s balíkem 4,5 miliard dolarů

a řekla guvernérům napříč zemí, ať o něj soupeří.

Čtyřicet osm guvernérů soutěžilo,

přesvědčujíc 48 zákonodárců, aby v podstatě

zvedli standardy pro středoškoláky,

aby si všichni udělali přípravu na vysokou školu.

Čtyřicet osm sátu se zapojilo do vytvoření národní [vzdělávací] politiky od zdola.

Tak si říkám, proč bychom
nemohli udělat něco podobného

a vytvořit Závod na vrchol v místech s čistou energií?

Protože koneckonců, když se podíváte na souvislosti,

v posledních osmi letech bylo soukromým
sektorem globálně investováno

investováno 1,6 bilionu dolarů

a každý dolar představuje pracovní místo

a kde ty místa jdou?

No, jdou do míst, které mají politiku, jako Čína.

Skutečně, byla jsem v Číně, abych viděla co dělají

a dali tam pro nás dohromady takové divadýlko

a jak jsem stála vzadu v místnosti
během jedné prezentace

a stála vedle jednoho čínského úředníka,

sledovali jsme to a on,

"Tak co, kdy si myslíte, že US budou mít
svou národní energetickou politiku?"

A já na to, "Můj bože --
s problémy v Kongresu, kdo ví?"

A víte co udělal? On na to, říká,

"Dejte si na čas."

Protože oni vidí naši pasivitu jako jejich příležitost.

Takže, co kdybychom se rozhodli vytvořit

výzvu pro guvernéry naší země

a stálo by to stejnou sumu

jakou schválily obě strany v Kongresu

pro Závod na vrchol ve vzdělávání, 4,5 miliardy,

což může znít jako dost,
ale ve skutečnosti je to méně

než jedna desetina procenta federálních výdajů.

Z federálního pohledu je to chyba v zaokrouhlení.

Ale cena za tuhle soutěž by byla,

můžete prostě, řekněme,
vezměte si třeba Prezidentův cíl.

Chce, aby Kongres přijal 80%
standard pro čistou energii

do roku 2030.

Jinými slovy, že budete muset do roku 2030

získat 80 procent energie z obnovitelných zdrojů.

Proč o to místo toho nepožádat jednotlivé státy?

A představte si, co by se mohlo stát,

protože každý region má co nabídnout.

Vemte si státy jako Iowa a Ohio --

mimochodem, politicky velmi důležité státy --

ty dva guvernéry, co by řekli,

staneme se národními lídry výrobě

větrných turbín a větrné energie.

Vemte si slunné státy, tzv. Sluneční pás,

my budeme státy produkující solární energii

a možná Jerry Brown řekne, "Dobrá, já vytvořím

průmyslovou oblast v Kalifornii,

která bude schopná vyrábět solární panely,

abychom je nemuseli kupovat z Číny,

ale kupovali je v USA."

Ve skutečnosti, každý region by to mohl dělat.

Vidíte, máme solární a větrné příležitosti napříč zemí.

Pokud se podíváte na vyšší
a severnější státy na západě,

ty mohou dělat geotermální energii

nebo si můžete vzít Texas a říct,

mohli bychom být lídry v řešení chytrých sítí.

Ve středovýchodních státech,
které mají přístup k lesům

a zemědělskému odpadu, mohou říct,

my můžeme být lídry v biopalivech.

V horní části severovýchodu, můžeme být lídry

v řešeních energetické účinnosti.

Podél východního pobřeží, budeme lídři ve

větrné energii.

Můžete si vzít Michigan a říct, my budeme lídři

ve výrobě vnitřností pro elektrická
vozidla, jako třeba Li-Ion baterie.

Každý region má co nabídnout

a když vytvoříte soutěž,

tak to respektuje jednotlivé státy i federalismus.

Je to dobrovolné. Možná by se
zapojil i Texas a Jižní Karolína,

které se nezapojily do Závodu
na vrchol u vzdělávání,

mohly by se zapojit i ony. Proč?

Protože republikánští i demokratičtí guvernéři

milují stříhání stuh.

Chceme přinést místa. Jenom říkám.

A podporuje to inovaci na státní úrovni

v těchto laboratořích demokracie.

Teď by kdokoli z vás, kdo poslední dobou sleduje něco o politice,

mohl říct, "OK, skvělý nápad, ale opravdu?

Že by Kongres dal dohromady čtyři a půl miliardy dolarů?

Ti se nemůžou shodnout na ničem."

Takže byste mohli počkat a protlačit to Kongresem,

i když byste měli být velmi netrpěliví.

Anebo, jako správní rebelové, bychom mohli obejít Kongres.

Obejít Kongres.

Co kdybychom se soukromým sektorem
vytvořili výzvu guvernérům?

Co kdyby několik vysoce hodnotných firem

a jednotlivců, kteří jsou tady na TEDu, rozhodlo,

že by vytvořili, dohromady, jen pár z nich,

že by vytvořili národní konkurenci guvernérům,

aby závodili na vrchol

a viděli jak guvernéři zareagují?

Co kdyby to vše začalo tady na TEDu?

Co kdybyste byli u toho,

když jsme přišli na to jak rozlousknout hádanku

jak vytvořit dobře placenou práci v Americe -- (Potlesk) --

a národní energetickou politiku

a vytvořili národní energetickou
strategii odzdola nahoru?

Protože, drazí TEDisti,

jestli jste stejně netrpěliví jako já,

tak víte, že naši ekonomičtí konkurenti,

naše ostatní národy s námi soupeří

a dávají si nás k večeři.

A my se můžeme bránit anebo ne.

Můžeme být u stolu nebo můžeme být na stole.

A já nevím jak vy,

ale já radši povečeřím.

Děkuji mnohokrát. (Potlesk)