Šťastné mapy

Navigační aplikace nám umožňují najít tu nejrychlejší cestu kamkoli právě směřujeme. Ale co když bychom se raději prošli? Vědec Daniele Quercia vytvořil demo verzi "šťastných map", které při hledání trasy berou v potaz nejenom to, kam chcete, ale také jak se po cestě chcete cítit.

Musím se Vám přiznat.

Jako vědec a inženýr jsem se
po mnoho let zaměřoval na produktivitu.

Produktivita může být posedlostí,

a dnes bych Vám chtěl povědět o cestě,

která mne dostala z této posedlosti
a vrátila mě do mnohem bohatější reality.

Před pár lety, po dokončení doktorátu
v Londýně, jsem se přestěhovat do Bostonu.

Žil jsem v Bostonu a pracoval v Cambridge.

Koupil jsem si závodní kolo to léto

a každý den jsem na něm jezdil do práce.

Používal jsem svůj telefon
pro vyhledání trasy.

Poslal mne přes Massachusettskou třídu,
"Mass. Av.",

nejkratší cestou z Bostonu do Cambridge.

Po měsíci, kdy jsem takhle

každý den jezdil po auty přecpané
Mass. Av.,

jsem se jednoho dne vydal jinudy.

Nejsem si zcela jistý proč
jsem jel jinudy, vlastně zajížďkou.

Jen si pamatuji ten pocit překvapení;

překvapení, že jsem našel ulici bez aut,

v protikladu k Mass. Av. plné aut;

překvapení z nalezení ulice
zahalené v listí a obklopené stromy.

Po tom překvapení se ale dostavil
pocit zahanbení.

Jak jsem mohl být tak zaslepený?

Celý měsíc

jsem byl tak pohlcen svou
mobilní aplikací,

že cesta tam a zpět byla tou jedinou věcí:

ta nejkratší cesta.

Při této cestě,
tam vůbec nebyla úvaha o tom,

že bych si cestu užil,

žádné potěšení ze spojení s přírodou,

bez možnosti se podívat lidem do očí.

A proč?

Protože jsem šetřil jednu minutu
z mého dojíždění.

A teď se Vás zeptám: jsem sám?

Kolik z Vás nikdy nepoužilo
naváděcí aplikaci pro nalezení cesty?

Většina, ne-li všichni, z Vás ano.

A nechápejte mne špatně - a navigace
jsou obrovskou změnou

pro motivování lidí poznávat město.

Vytáhnete si telefon a ihned zjistíte,
kam jít.

Avšak aplikace také předpokládá,

že existuje pouze hrstka směrů k cíli.

Má moc z těch pár směrů

udělat ty jediné směry k cíli.

Po této zkušenosti jsem se změnil.

Změnil jsem svůj výzkum
z tradičního sběru dat

na pochopení toho,
jak lidé prožívají město.

Využil jsem počítačových věd

na replikování sociálně vědního experimentu
v měřítku, ve webové měřítku.

Uchvátila mne krása a génius

tradičních pokusů v sociálních vědách,

prováděných Jane Jacobsovou, Stanley Milgramem,
Kevinem Lynchem.

Výsledkem toho výzkumu
je vytvoření nových map.

map, ve kterých nenajdete jen
nejkratší cestu, tu modrou,

ale i nejpříjemnější,

tu červenou.

Jak je to možné?

Einstein jednou řekl:

"Logika Vás dostane z A do B.

Představivost Vás zavede kamkoli."

Takže s trochou představivosti,

potřebujeme pochopit,

které části města považují za krásné.

Na Cambridgžské univerzitě jsme s kolegy

přemýšleli o jednoduchém pokusu.

Kdybych Vám ukázal tyto dvě
městské scenérie,

a zeptal se Vás, která je krásnější,

kterou byste si vybrali?

Nestyďte se.

Kdo říká A? Kdo říká B?

Skvělé.

S kořeny v této myšlence

jsme vytvořili crowdsourcingovou platformu,

internetovou hru.

Hráčům jsou předvedeny páry
městských scenérií,

a jsou požádáni, aby si vybrali jednu,
která je krásnější, tišší a šťastnější.

Na základě tisícovky uživatelských hlasů

jsme byli schopni vidět, kde
vzniká konsensus.

Jsme schopni vidět, které
z městských scenérií

dělají lidi šťastnými.

Po té práci, jsem se šel
do laboratoří Yahoo,

a začal spolupracovat s Lucou a Rossanem,

a společně agregovali ty vítězící
místa v Londýně,

abychom vytvořili mapu města,

kartografii beroucí v potaz lidské emoce.

Při tomto mapování, nejenom
že vidíte a propojíte

body A a B nejkratší cestou,

ale jste taky schopni vidět
i ta krásná místa,

krásnou cestu, tichou cestu.

V testech účastníci považovali veselou,
krásnou i tichou cestu

za mnohem příjemnější než tu nejkratší,

a to jen přidáním pár minut
času na cestu.

Účastníci taky milují spojování
vzpomínek s místy.

Sdílené vzpomínky -
tam, kde byla stará budova BBC;

osobní vzpomínky -
kde jsem zažil první polibek.

Taky si pamatovali, jak některé cesty
voní nebo zní.

Takže co kdybychom měli mapovací nástroj,

který by poskytoval ty
nejpříjemnější trasy,

založené nejenom na estetice,

ale také na pachu, zvuku nebo vzpomínkách?

To je směr, kterým se
náš výzkum ubírá aktuálně.

Obecněji můj výzkum usiluje o to,

vyhnout se nebezpečí jen jediné cesty,

a tak zbavení lidí plného poznání
města, ve kterém žijí.

Jděte cestou přes park,
ne přes parkoviště,

a máte zcela jinou cestu.

Jděte cestou plnou lidí, které milujete,

ne cestu plnou aut,

a máte zcela jinou cestu.

Je to tak jednoduché.

Chtěl bych zakončit s touto myšlenkou:

pamatujete si film "Truman Show?"

Je to mediální satyra, ve které
skutečný člověk neví,

že žije v uměle vytvořeném světě.

Možná žijeme ve světě, který je
tvořen pro produktivitu.

Podívejte se na své každodenní zvyky

a jak Truman v tom filmu, uprchněte
z tohoto uměle vytvořeného světa.

Proč?

No, pokud považujete dobrodružství
za nebezpečné, zkuste rutinu. Je smrtící.

Děkuji.

(potlesk)