Jak se rozhodovat při těžkých volbách

Zde je proslov, který by vám mohl doslova změnit život. Jakou kariéru si vybrat?
Měli bychom se rozejít - nebo se vzít?! Kde bych měl žít? Velké rozhodnutí jako tahle mohou být mučivě obtížné. Ale to je proto, že o nich přemýšlíme špatným způsobem, říká filozofka Ruth Chang, která nám ukazuje nový mocný rámec pro utváření toho, kým skutečně jsme.

Myslete na obtížnou volbu,
které budete čelit v blízké budoucnosti.

Může to být volba mezi dvěmi profesemi

- umělec a účetní -

nebo místy pro bydlení - město nebo venkov -

nebo dokonce mezi dvěma lidmi, koho si vzít.

Můžete si vzít Betty nebo si můžete vzít Lolitu.

Nebo může jít o volbu, zda mít děti,

zda k sobě nastěhovat nemocného rodiče,

zda vychovávat vaše dítě ve víře,

kterou váš partner vyznává,

ale vy ne.

Nebo, jestli darovat vaše životní úspory na charitu.

Ta obtížná volba, kterou jste si vybavili,

byla nejspíše něco velkého, něco důležitého,

něco, na čem vám záleží.

Obtížné volby se zdají být příležitostmi

pro trápení se, lámání si hlavy,

skřípání zubů.

Já si ale myslím,
že jsme nesprávně pochopili obtížné volby

a roli, kterou hrají v našich životech.

Porozumění obtížným volbám

odhaluje skrytou sílu,

kterou vlastní každý z nás.

To, co dělá volbu obtížnou, je vztah,

jaký k sobě mají dané alternativy.

V jakékoliv jednoduché volbě je

jedna alternativa lepší než druhá.

Při obtížné volbě je

jedna alternativa lepší v některých ohledech,

a jiná alternativa je lepší v jiných ohledech,

ale celkově ani jedna z nich není lepší než ta druhá.

Vy se trápíte nad tím, jestli zůstat

v současném zaměstnání ve městě

nebo změnit váš život a přijmout

náročnější práci na venkově,

protože zůstat je v některých ohledech lepší,

zatímco v jiných je lepší se přestěhovat,

ale celkově ani jedna volba není lepší než ta druhá.

Neměli bychom si myslet,
že všechna obtížná rozhodnutí jsou velká.

Řekněme, že se rozhodujete, co si dát ke snídani.

Mohli byste si dát cereálie s vysokým obsahem vlákniny

nebo čokoládovou koblihu.

Předpokládejme, že při výběru záleží na

chutnosti a prospěšnosti zdraví.

Cereálie jsou zdravější,

ale kobliha chutná mnohem líp,

celkově ani jedno není lepší než druhé,

složitý výběr.

Velká a náročná rozhodnutí

mohou být snáze řešitelná,

když si uvědomíme,
že i drobné volby mohou být složité.

Konec konců, zvládáme přijít na to,
co posnídáme,

takže můžeme zvládnout i rozhodování,

jestli zůstat ve městě

nebo vzít novou práci na vesnici.

Také bychom si neměli myslet,
že obtížné volby jsou těžké,

protože jsme hloupí.

Když jsem dokončila vysokou školu,

nemohla jsem se rozhodnout
mezi dvěma profesními oblastmi,

filozofií a právem.

Opravdu jsem milovala filozofii.

Můžete se naučit skutečně skvělé věci

když jste filozof,

a to vše z pohodlí křesla.

Ale pocházím ze skromné imigrantské rodiny,

kde myšlenka luxusu

bylo si přinést vepřový jazyk a sendvič s marmeládou

na oběd do školy,

takže myšlenka o tom,
že strávím celý svůj život

posedáváním v křesle a věčným přemýšlením,

mně přišlo jako vrchol
extravagance a lehkomyslnosti.

Takže jsem vytáhla svůj žlutý notýsek,

namalovala čáru ve středu,

a pokusila se sepsat důvody

pro a proti každé alternativě.

Pamatuji si, že jsem si v duchu říkala,

kéž bych věděla, jak by můj život

v každé z těch profesí vypadal.

Kéž by mi Bůh nebo Netflix poslali DVD

o mých dvou budoucích kariérách -
- měla bych vyřešeno.

Srovnala bych jednu vedle druhé,

viděla bych, která z nich je lepší,

a volba by byla jednoduchá.

Žádné DVD jsem ale nedostala.

A protože jsem nemohla přijít na to,
která je lepší,

udělala jsem to,
co mnozí dělají v těžkých rozhodnutích.

Vybrala jsem si tu nejbezpečnější možnost.

Strach z toho, že bych byla nezaměstnaným filozofem

mě dovedla k tomu,
že jsem se stala právníkem,

a jak jsem zjistila,

právničina mi příliš nevyhovovala.

Neseděla k tomu, kdo jsem.

Takže nyní jsem filozof

a studuji obtížné volby.

Můžu vám říct, že strach z neznáma,

který je běžným rozhodujícím faktorem

při obtížných volbách,

spočívá v jejich nepochopení.

Je chybou myslet si, že v těžkých volbách

je jedna alternativa skutečně lepší než ta druhá,

ale my jsme příliš hloupí na to,
abychom věděli která

a poněvadž nevíme která, tak bude lepší

vybrat si tu méně riskantní.

I když porovnáváme dvě alternativy

s veškerými informacemi, volba je stále těžká.

Obtížné volby jsou obtížné

ne kvůli naší neznalosti,

jsou obtížné, protože prostě neexistuje nejlepší volba.

Pokud nejlepší volba neexistuje

a ručička vah se nepřiklání
ve prospěch jedné alternativy

před druhou,

potom obě alternativy musí být stejně dobré.

Takže možná bychom si měli uvědomit,

že těžké volby nabízejí stejně dobré možnosti.

To nemůže být pravda.

Pokud alternativy jsou stejně dobré,

měli byste si prostě hodit mincí

a zdá se, že je chybou přemýšlet -

tak tu máme způsob, jak by jste se měli
rozhodnout mezi dvěma profesemi,

místy kde žít, lidmi, které si vzít: Hoďte si mincí.

Existuje další důvod,

proč těžké volby nejsou volby

mezi dvěmi stejně dobrými možnostmi.

Předpokládejme,
že si máte vybrat mezi dvěma profesemi:

mohli byste být investiční bankéř

nebo grafik.

Je tu řada věcí, na kterých záleží,
když se rozhodujete,

jako třeba jak vás ta práce baví,

úroveň finančního zabezpečení,

hledisko času pro založení rodiny a tak dále.

Možná, že se v kariéře grafika dostanete

ke špičkovým formám

obrazového vyjádření.

Možná vás kariéra bankéře

dostane na špici

nových forem finančních manipulací.

Představte si tyhle dvě práce, jakkoli chcete, tak,

že ani jedna není lepší než ta druhá.

Předpokládejme, že jednu z nich trochu vylepšíme.

Dejme tomu, že banka o vás usiluje,

přidají vám 500 dolarů měsíčně na vaší výplatě.

Dělají tyhle peníze navíc práci bankéře

lepší než práci grafika?

Nikoliv nutně.

Vyšší výplata dělá kariéru bankéře

lepší než tomu bylo předtím,

ale možná to není dost na to, abyste se rozhodli

být bankéřem raději než grafikem.

Ale pokud vylepšení v jedné z těchto prací

ji pořád nedělá lepší než tu druhou,

potom obě původní profesní možnosti

nemohly být stejně dobré.

Pokud začnete s dvěmi věcmi, které jsou stejně dobré

a jednu z nich vylepšíte,

tak teď musí být lepší než ta druhá.

To ale není případ s možnostmi v těžkých volbách.

Takže teď tu máme hádanku.

Máme dvě práce.

Ani jedna z nich není lepší než ta druhá,

ale ani nejsou stejně dobré.

Takže jak si máme vybrat?

Zdá se, že tu máme problém.

Možná volba sama je problematická

a srovnání je nemožné.

Ale tak to určitě není.

Není to tak, že se snažíme vybrat mezi

dvěmi věcmi, které nemůžou být srovnány.

Zvažujeme tu výhody dvou prací,
po tom všem,

nikoliv výhody čísla 9

a talíře smažených vajíček.

Srovnání celkových výhod dvou prací

je něco, co můžeme udělat

a něco, co často děláme.

Myslím, že problém nastává

kvůli nevědomému předpokladu,

který děláme co se týče hodnot.

Nevědomky předpokládáme, že hodnoty

jako spravedlnost, krása, laskavost

jsou vědecky měřitelné,

stejně jako délka, hmotnost a váha.

Vezměme si jakkoukoliv srovnávací otázku,
která neobsahuje hodnotu,

jako třeba, který z dvou kufrů je těžší?

Jsou tu jenom tři možnosti.

Váha jednoho kufru je větší, menší

nebo stejná jako váha druhého kufru.

Vlastnost jako hmotnost může být reprezentovaná

reálnými čísly - jeden, dva, tři a tak dále --

a jsou tu jenom tři možná srovnání

mezi jakýmikoliv dvěmi reálnými čísly.

Jedno číslo je větší, menší

nebo stejné jako to druhé.

To ale neplatí pro hodnoty.

Jako racionální lidé

máme tendenci se domnívat,

že vědecké myšlení je klíčem

ke všemu důležitému na světě,

ale svět hodnot

je jiný než svět vědy.

Věci jednoho světa

mohou být vyčísleny.

Věci dalšího světa nemohou.

Neměli bychom se domnívat,

že svět toho, co je - svět vzdáleností a hmotností

má tu samou strukturu jako svět věcí nehmatatelných,

svět toho, co bychom měli dělat.

Takže, pokud to, na čem nám záleží

- radost dítěte, láska, kterou chováte k vašemu partnerovi -

nemůže být reprezentováno reálnými čísly,

potom není žádný důvod věřit,

že při volbě jsou jenom tři možnosti:

že jedna alternativa je lepší, horší nebo stejná

jako ta druhá.

Potřebujeme zavést nový, čtvrtý vztah,

který jde za rámec lepší, horší nebo stejné alternativy,

který popisuje, co se děje v těžkých volbách.

Ráda bych řekla, že alternativy jsou

"na stejné úrovni".

Když alternativy jsou na stejné úrovni,

může velmi záležet na tom, kterou si vyberete,

ale jedna alternativa není lepší než druhá.

Spíše, alternativy jsou si

podobné v hodnotách,

ve stejné lize hodnot,

zatímco zároveň jsou velmi odlišné

v typu hodnot.

Proto je výběr tak těžký.

Chápání obtížných voleb tímto způsobem

o nás odhaluje něco,
o čem jsme nevěděli.

Každý z nás má moc

si vytvořit důvody.

Představte si svět ve kterém každá volba, které čelíte

je jednoduchá volba,

že vždy existuje nejlepší alternativa.

Pokud existuje nejlepší alternativa,

potom je to ta, kterou byste si měli vybrat,

protože k racionálnímu chování patří to,

že děláte to lepší, raději než horší,

že si vyberete to, pro co máte více důvodů.

V takovém světě

by bylo nejrozumnější

nosit černé ponožky místo růžových,

jíst cereálie místo koblihů,

žít ve městě raději než na venkově,

vzít si Betty místo Lolity.

Svět plný lehkých voleb

by nás zotročil důvody.

Když o tom popřemýšlíte,

je šílené věřit,

že důvody, které jste měli,

určily, že bylo nejracionálnější se věnovat

přesně těm koníčkům, které máte,

žít přesně v tom domě, který máte,

pracovat přesně v tom zaměstnání, které děláte.

Misto toho jste čelili alternativám, které

byly na stejné úrovni, těžké volby,

a vy jste si pro sebe vytvořili důvody,

abyste si vybrali ten koníček, ten dům a tu práci.

Když jsou alternativy na stejné úrovni,

důvody, které jsou nám dány, ty důvody,

které určují, jestli děláme chybu,

neříkají to, co máme dělat.

Je to tu, v oblasti těžkých voleb,

kde musíme použít

naší normativní sílu,

abyste si pro sebe vytvořili důvody,

abyste ze sebe udělali

ten typ člověka,

pro kterého je žítí na venkově

vhodnější než městský život.

Když si vybíráme mezi

možnostmi, které jsou na stejné úrovni,

můžeme udělat něco skutečně pozoruhodného.

Můžeme se odevzdat až za rámec možností.

Tady jsem.

To je mé skutečné já. Jsem pro bankovnictví.

Jsem pro čokoládové koblihy.

V těžkých volbách, tahle odpověď

je racionální odpověď,

ale není diktována důvody, které nám byly dány.

Naopak, je podpořena důvody,
které jsme si sami vytvořili.

Když si vytváříme pro sebe důvody,

abychom se stali tímto člověkem
raději než tím druhým,

tak se bezvýhradně stáváme těmi lidmi,
kterými skutečně jsme.

Můžete říci, že se stáváme tvůrci

svých životů.

Takže, když čelíme obtížných volbám,

neměli bychom mlátit hlavou o zeď,

abychom zjistili, která alternativa je lepší.

Nejlepší alternativa neexistuje.

Místo toho, abychom hledali vnější důvody,

měli bychom je hledat v sobě, například:

Kým chci být?

Možná, že se rozhodnete být bankéřem,
který nosí růžové ponožky,

miluje cereálie a žije na venkově,

a já bych se možná rozhodla být grafikem,
který nosí černé ponožky,

miluje koblihy a žije ve městě.

Co děláme v obtížných volbách je

čistě na nás.

Lidé, kteří neuplatňují svou normativní sílu
v těžkých volbách

jsou přelétavci.

Všichni známe tyto typy lidí.

Já jsem se nechala unést do právničiny.

Nešla jsem do právničiny naplno.

Nebyla jsem pro právničinu.

Přelétavci povolují světu,

aby psal jejich život.

Odevzdávají se mechanismu odměn a trestu --

poplácávání po zádech, strach, jednoduchost volby--

aby se rozhodli, co budou dělat.

Takže lekce těžkých voleb je:

zamyslete se, do čeho můžete jít naplno,

nad tím, pro co můžete být zapálení

a skrze obtížné volby

se tím člověkem staňte.

Místo, aby byly zdrojem utrpení a strachu,

těžké volby jsou vzácné příležitosti,

abychom oslavili to, co je výjimečné

ohledně lidskosti,

protože důvody, které určují,
zda jsou naše volby

správné nebo nesprávné,

někdy dojdou,

a je tu, v těžkých volbách,

kde máme tu sílu

si pro sebe vytvořit důvody,

abychom se stali konkrétními lidmi,
kterými jsme.

A proto těžké volby nejsou kletbou

ale požehnáním.

Děkuji.

(Potlesk)