Argumenty ve prospěch rybích farem

Míříme do světové potravinové krize: život téměř 3 miliard lidí závisí na zdrojích potravy z moří a při našem aktuálním tempu lovíme už tak mnohem více ryb, než kolik jich příroda dokáže nahradit. V této přednášce plné faktů nám podnikatel a ochránce přírody Mike Velings otevře oči a nabízí řešení: akvakulturu, neboli chov ryb. „Musíme začít s oceánem zacházet jako farmáři, ne jako lovci,“ říká a opakuje slova Jacquase Cousteaua. „Přijde den, kdy lidé budou požadovat ryby z chovů – ryby, jejichž chov je udržitelný a zdravý – a nespokojí se s ničím jiným.“

Pocházím z národu
nejvyšších lidí na světě,

Nizozemců.

Nebylo tomu tak vždy.

Ve skutečnosti se výška lidí
na celé planetě zvyšuje.

Během posledních 150 let
jsme ve vyspělých zemích

vyrostli v průměru o 10 centimetrů.

Vědci mají mnoho teorií o tom,
proč tomu tak je,

ale téměř všechny zahrnují výživu,

jmenovitě nárůst mléčných výrobků a masa.

Během posledních 50 let

se světová spotřeba masa
více než zčtyřnásobila

ze 71 na 310 miliónů tun.

A podobně v případě mléka a vajec.

V každé společnosti, kde vzrostly příjmy,
vzrostla i spotřeba bílkovin.

Víme, že celosvětově bohatneme.

A jak je na vzestupu střední třída,
tak roste i světová populace,

ze současných 7 miliard
na 9,7 miliard do roku 2050.

To znamená, že v roce 2050

budeme potřebovat
o 70 procent více bílkovin,

než kolik má v současnosti
lidstvo k dispozici.

Poslední odhady OSN předpovídají,
že do konce tohoto století

vzroste světová populace na 11 miliard,

což znamená, že budeme potřebovat
mnohem více bílkovin.

Je to ohromná výzva.

Natolik, že v nedávné době

tým z Global Sustainability Institute
na Anglia Ruskin varoval,

že pokud nezměníme náše globální politiky
a systémy potravinářské produkce,

naše společnosti mohou
skutečně do 30 let zkolabovat.

Oceány jsou v současnosti hlavním zdrojem
živočišných bílkovin.

Přes 2,6 miliardy lidí je na nich
každodenně závislých.

Zároveň je ale globálně
rybolov 2,5 krát vyšší,

než co mohou oceány udržitelně zvládnout.

Znamená to, že lidé vyloví
z oceánu mnohem více ryb,

než kolik dokáže oceán
přirozeně nahradit.

WWF vydal nedávno zprávu,
podle které jen v posledních 40 letech

klesl počet mořských živočichů
na polovinu.

Podle jiné zprávy přes 90 procent
našich největších dravých ryb,

jako je mečoun nebo tuňák obecný,

od padesátých let zmizelo.

Po celém světě je mnoho skvělých
a udržitelných rybářských iniciativ,

které pracují na lepších postupech
a lepší organizaci rybolovu.

Ale v zásadě se všechny

tyto iniciativy snaží udržet
současný výlov stabilní.

Je nepravděpodobné,
i s nejlépe organizovaným rybolovem,

že budeme schopni získat z oceánu
o mnoho více než dnes.

Musíme přestat takto vykořisťovat
naše oceány.

Musíme zmírnit tlak na ně vyvíjený.

Jsme v bodě,

kdy pokud budeme ještě více tlačit
na zvýšení produkce,

mohli bychom čelit totálnímu kolapsu.

Naše současné systémy nenakrmí
rostoucí populaci.

Takže jak to zařídíme?

Jak bude svět vypadat za pouhých 35 let,

kdy nás bude o 2,7 miliardy víc
sdílet ty stejné zdroje?

Mohli bychom se všichni stát vegany.

Zní to jako skvělý nápad,

který je ale nerealistický

a neskutečně obtížný
zrealizovat celosvětově.

Lidé jedí živočišné bílkoviny,
ať se nám to líbí nebo ne.

Předpokládejme, že se nám nepovede

změnit naše návyky,
budeme pokračovat stejně

a neuspokojíme poptávku.

Světová zdravotnická organizace
upozornila,

že 800 milionů lidí trpí podvýživou
a nedostatkem jídla,

což je způsobeno tou stejnou
rostoucí světovou populací

a horším přístupem ke zdrojům,
jako jsou voda, energie a půda.

Je snadné si představit

svět plný nepokojů, demonstrací
a ještě větší podvýživy.

Lidé mají hlad

a nám nebezpečně rychle dochází
přírodní zdroje.

Z mnoha, mnoha důvodů

potřebujeme změnit naše
systémy potravinářské výroby.

Musíme být lepší a řešení existuje.

Toto řešení spočívá v akvakultuře ‒

chovu ryb, mořských plodů, korýšů

a pěstování rostlin,
jako jsou mořské řasy.

Jak jednou řekl velký hrdina oceánů
Jacques Cousteau:

„Musíme začít používat oceán
jako zemědělci, ne jako lovci.

O tom je celá civilizace ‒
chov namísto lovu.“

Ryby jsou poslední potravou,
kterou lovíme.

A proč slýchám fráze typu

„život chované ryby je příliš krátký“
nebo „odlov v přírodě, samozřejmě!“

o rybách, o kterých nevíme vůbec nic?

Nevíme, čím se během života živily

a nevíme, s čím vším přišly do styku.

A pokud se jedná o velkou dravou rybu,

ta mohla včera plout
podél pobřeží Fukušimy.

Nevíme to.

Málo lidí si uvědomuje,

že v rybolovu nevysledujete
původ ryby dále než k lovci,

který zvíře ulovil.

Posečkejme chvíli

a pobavme se o tom,
proč jsou ryby nejlepší potravinou.

Jsou zdravé,
předcházejí onemocněním srdce,

poskytují klíčové aminokyseliny

a mastné Omega 3 kyseliny,

na rozdíl od téměř všech
ostatních druhů masa.

Kromě toho, že jsou zdravé,

jsou mnohem zajímavější a rozmanitější.

Zamysleme se ‒
většinou je chov zvířat velmi monotónní.

Kráva je kráva, ovce je ovce,
prase je prase

a drůbež ‒ krůta, kachna a kuře ‒
v podstatě to samé.

A pak je tady 500 druhů chovných ryb.

Ne ty, které jsou na pultech
západních supermarketů,

ale to není podstatné.

A ryby se dají chovat
velmi zdravým způsobem,

jak pro nás, tak pro planetu,
tak pro ryby.

Vypadá to, že jsem posedlý rybami, vím.

(smích)

Totiž,

mou skvělou ženu a partnerku
Amy Novograntz a mě

akvakultura zaujala před pár lety.

Inspirovala nás Sylvia Earle,

která v roce 2009 získala TED Prize.

Vlastně jsme se potkali
na Mission Blue 1 na Galapágách.

Amy tam byla jakožto ředitelka TED Prize

a já jako podnikatel z Nizozemí
a znepokojený občan,

který se rád potápí a zbožňuje oceány.

Mission Blue změnila náš život.

Zamilovali jsme se, vzali se

a odjeli jsme opravdu plni inspirace

a rozhodnuti, že chceme opravdu
něco udělat pro ochranu oceánů.

Něco trvalého,

něco, co by způsobilo opravdovou změnu,

a něco, co bychom mohli dělat společně.

Nečekali jsme,
že nás to zavede k chovu ryb.

Ale pár měsíců poté, co jsme se vrátili,

jsme se ocitli na setkání
v Conservation International,

kde generální ředitel WorldFish
mluvil o akvakultuře

a žádal místnost plnou ekologů,
aby se k ní přestali obracet zády,

uvědomili si, co se děje,
a opravdu se zapojili,

protože akvakultura má potenciál

být přesně tím, co naše oceány
a populace potřebují.

Když jsme slyšeli statistiky,
byli jsme ohromeni,

že jsme o tomto průmyslu
neslyšeli už dříve,

a nadchla nás možnost něco s tím udělat.

Co se týče statistik,

nyní je celosvětová spotřeba ryb,

jak volně žijících, tak chovaných,

dvakrát tak velká než množství hovězího

vyprodukovaného za poslední rok.

Všechny, jak velké, tak malé,

rybářské lodě na celém světě

dohromady vyprodukují
asi 65 milionů tun mořských plodů

pro lidskou spotřebu.

Poprvé v historii tento rok akvakultura

vyprodukovala více, než co jsme vylovili.

Ale pozor, poptávka roste.

V následujících 35 letech

budeme potřebovat o 85 milionů tun více,
abychom uspokojili poptávku.

To je skoro jeden a půl krát tolik,

než kolik můžeme ulovit z oceánů
po celém světě.

Opravdu velké množství.

Lze tedy předpokládat,
že ho nezískáme z oceánů.

Musíme ho získat chovem.

A když mluvíme o chovu,

na něj potřebujeme zdroje.

Stejně jako lidé potřebují jíst,
aby rostli a přežili,

potřebují to i zvířata.

Kráva potřebuje asi 4 až 4,5 kg krmiva

a skoro 8 000 litrů vody,

aby vyprodukovala jen 0,5 kg masa.

Odborníci se shodují na tom,
že je nemožné

chovat krávy pro všechny
obyvatele planety.

Nemáme na to prostě dostatek
krmiva a vody.

A nemůžeme kvůli tomu
nadále kácet pralesy.

A pitné vody je na Zemi
velmi omezené množství.

Potřebujeme něco účinnějšího,

abychom udrželi lidstvo naživu.

Porovnejme to nyní s chovem ryb.

Z pouhých 0,5 kg krmiva lze získat
0,5 kg rybího masa

a některé druhy potřebují i méně.

Jak je to možné?

Je to zaprvé tím, že ryby plavou.

Nemusí celý den postávat
a odolávat gravitaci jako my.

Většina ryb je studenokrevných

a nemusí se zahřívat.

Ryba má chladnou hlavu.

(smích)

A potřebuje velmi málo vody,
což se zdá zvláštní,

ale jak se říká,
ryba ve vodě plave, ale skoro ji nepije.

Ryba je nejméně náročný zdroj bílkovin
dostupný pro člověka, kromě hmyzu.

Kolik toho už víme.

Například kromě těch
65 milionů tun ulovených ročně

pro lidskou spotřebu,

je uloveno dalších 30 milionů tun
na krmení zvířat,

převážně sardinek a ančoviček
pro akvakulturní průmysl,

které se použijí na rybí moučku a olej.

Je to šílenství.

65 % tohoto rybolovu
je špatně zorganizováno.

Týkají se ho některé
z nejhorších problémů naší doby.

Ničí naše oceány.

Týkají se ho ty nejhorší problémy
spojené s otrokářstvím.

Stanford nedávno publikoval článek,
ve kterém stálo,

že pokud by 50 % světového
akvakulturního průmyslu přestalo

používat rybí moučku,

naše oceány by byly zachráněny.

Zamysleme se nad tím na chvíli.

Víme, že oceány mají mnoho
dalších problémů.

Znečištění, okyselení,

rozpad korálových útesů, atd.

Ale toto jen zdůrazňuje dopad rybolovu

a míru, s jakou je to vše propojeno.

Rybolov, chov ryb, kácení pralesů,

změna klimatu, nezávadnost potravin, atd.

Při hledání alternativ

se průmysl masivně zaměřil

na pozemní náhražky,

jako je sója, drůbeží separát,

krevní moučka z jatek, a tak dále.

Volba těchto náhražek je pochopitelná.

Ale není správná.

Není udržitelná, není zdravá.

Už jste někdy viděli kuře na dně oceánu?
Samozřejmě, že ne.

A pokud krmíte lososa pouze sójou,
doslova praskne.

Losos je masožravec
a nedokáže sóju strávit.

Chov ryb je zdaleka

ten nejlepší způsob chovu
dostupný pro člověka.

Ale má velmi špatnou reputaci.

Případy nadměrného používání chemikálií,

přenosu virů a chorob
na volně žijící populaci,

ničení ekosystémů a znečištění,

úniku ryb a páření se s divokými druhy,

které změnilo celkový genetický fond,

a poté samozřejmě již zmíněné

neudržitelné druhy krmiva.

Blahoslaveny byly dny,

kdy jsme si mohli
prostě vychutnat cokoliv,

co jsme měli na talíři.

Ale teď už víme, co jíme.

A nelze to vzít zpět. Není to legrace.

Potřebujeme důvěryhodný,
transparentní potravinový systém,

který produkuje zdravé potraviny.

Dobrá zpráva je,

že desetiletí vývoje a výzkumu

vedla k novým technologiím a poznatkům,

které nám umožňují být lepší.

Nyní můžeme chovat ryby
bez těchto problémů.

Myslím na zemědělství
před zelenou revolucí ‒

akvakultura teď prochází modrou revolucí.

Díky novým technologiím

můžeme získat krmivo,
které je naprosto přírodní,

s minimálním dopadem,

a které se skládá z mikrobů, hmyzu,
mořských řas a mikrořas.

Je to zdravé pro lidi,
pro ryby i pro planetu.

Například mikroby mohou

být skvělou alternativou
pro vysoce kvalitní rybí krmivo

ve velkém množství.

Hmyz je

v první řadě příkladem skvělé recyklace,

protože se živí zbytky potravin.

Ale mysleme také na muškaření.

Použití hmyzu jako rybího krmiva
je tedy logické.

Není zapotřebí velkých ploch půdy,

není třeba kácet deštné pralesy.

A mikroby a hmyz jsou dokonce
čistými producenty vody.

Zatímco tu hovoříme, tato revoluce začíná,

potřebuje jen nabrat rozměr.

Nyní jsme schopni chovat
mnohem více druhů než kdy dřív.

V kontrolovaných, přirozených podmínkách
chovat šťastné ryby.

Představuji si například

uzavřený systém,
který je efektivnější než chov hmyzu

a který umožňuje produkci
zdravých, šťastných a chutných ryb,

s minimem tekutého odpadu,

s minimem potřebné energie a vody

a přírodním krmivem s minimálním dopadem.

Nebo ekosystém, ve kterém je
chováno společně až 10 druhů,

v symbióze, tak jako v přírodě.

Je třeba velmi málo krmiva,
nízký dopad na přírodu.

Třeba takové řasy živící se
odpadní vodou z chovu ryb.

Po celém světě se objevují
skvělé technologie.

Od alternativ v boji proti nemocem,

aby už nebylo zapotřebí
antibiotik a chemikálií,

po automatická krmítka,
která rozpoznají, kdy jsou ryby hladové

a umožní tak úsporu krmiva
a menší znečištění.

Softwarové systémy,
které sbírají data z farem

pro zlepšení chovných postupů.

Po celém světě se dějí skvělé věci.

A buďte si jisti,
že tohle všechno je možné za ceny,

jež konkurují cenám,
které platí farmáři dnes.

V budoucnu už nebude možné se vymlouvat
a neudělat správnou věc.

Někdo tedy musí vše pospojovat

a pořádně všechen tento vývoj nakopnout.

A na tom jsme
posledních pár let pracovali

a na tom musíme pracovat společně.

Znovu se nad vším od základů zamyslet

s holistických přístupem
napříč hodnotovým řetězcem

a to vše po celém světě propojit

společně se skvělými podnikateli,

kteří chtějí sdílet společnou vizi.

Nyní je čas změnit tento průmysl

a posunout ho udržitelným směrem.

Je to mladý průmysl, ještě hodně poroste.

Je to velký úkol, ale ne tak přehnaný,
jak si myslíte. Je to možné.

Musíme zmírnit nápor na oceány.

Chceme jíst dobře a zdravě.

A pokud jíme maso, musí být ze zvířete,

které mělo šťastný a zdravý život.

Musíme věřit tomu, co jíme,

a žít dlouho.

A to nejen lidé v San Francisku
nebo v Severní Evropě,

ale my všichni.

I ty nejchudší země.

Nejde jen o peníze.

Lidé si dají raději něco čerstvého,
zdravého a důvěryhodného

než něco z daleka, o čem nic nevědí.

Jsem na tom všichni stejně.

A přijde den,

kdy si lidé uvědomí ‒
ne, budou požadovat rybu z chovu,

rybu, která byla dobře a zdravě chovaná,

a cokoliv jiného odmítnou.

Můžete pomoci to urychlit.

Ptejte se, když si objednáte mořské plody.

Odkud je ta ryba?

Kdo ji choval?

Čím byla krmena?

Informace o tom,
odkud ryba je a jak byla chována,

musí být mnohem dostupnější.

A spotřebitelé musí tlačit
na akvakulturní průmysl,

aby udělal správnou věc.

Takže pokaždé, když si objednáte,

chtějte vědět víc

a ukažte, že vás zajímá, co jíte

a co je vám předloženo.

A nakonec vás poslechnou.

A všichni z toho budeme těžit.

Děkuji vám.

(potlesk)