Jak mohou falešné zprávy skutečně ublížit

14. dubna 2014 teroristická organizace Boko Haram unesla více než 200 školaček z nigerijského města Chibok. Po celém světě byl zločin označován sloganem #BringBackOurGirls ("Vraťte nám naše dívky"), ale v Nigérii označili vládní úředníci událost za vymyšlenou, což zpozdilo veškeré snahy o záchranu dívek. V této silné řeči novinářka Stephanie Busari odkazuje na chibockou tragédii, aby vysvětlila smrtelné nebezpečí falešných zpráv a co můžeme dělat proto, abychom jim zabránili.

Chci vám říci příběh o jedné dívce.

Ale nemůžu vám říct její pravé jméno.

Tak jí říkejme třeba Hadiza.

Hadize je dvacet let.

Je stydlivá,

ale má krásný úsměv,
který jí rozzáří tvář.

Ale má neustále bolesti.

A nejspíš bude muset brát léky
po celý zbytek svého života.

Chcete vědět proč?

Hadiza je dívka z Chiboku

a 14. dubna 2014 byla unesena

teroristickou skupinou Boko Haram.

Nicméně se jí podařilo uniknout tím,

že vyskočila z nákladního auta
unášejícího dívky.

Ale když přistála, zlomila si obě nohy

a musela se plazit po břiše,
aby se schovala ve křoví.

Řekla mi, že se bála,
že se pro ni Boko Haram vrátí zpět.

Byla jedna z 57 dívek, které se ten den
zachránily výskokem z nákladních aut.

Tento příběh vyvolal,
zcela právem, vlnu diskusí

napříč světem.

Lidé jako Michelle Obamová, Malála a další

protestovaly proti událostem

a zhruba ve stejné době --
tehdy jsem totiž žila v Londýně --

jsem byla vyslána z Londýna do Abuji
zúčastnit se Světového ekonomického fóra,

které Nigérie poprvé hostila.

Ale když jsme dorazili, bylo jasné,
že po městě koluje jen jediný příběh.

Začali jsme vyvíjet tlak na vládu.

Vytrvale jsme kladli otázky
ohledně jejich kroků

k získání dívek zpět.

Pochopitelně však nebyli příliš nadšeni

z našeho neustálého vyptávání

a řekněme jen, že jsme obdrželi slušné
množství "alternativních faktů".

(Smích)

Vlivní Nigerijci nám tehdy říkali,

že jsme naivní

a že nechápeme
politickou situaci v Nigérii.

Ale také nám řekli,

že příběh o dívkách z Chiboku

byla falešná zpráva.

Bohužel, tento výmysl přetrval

a i dnes je v Nigérii mnoho lidí,

kteří věří, že dívky nikdy uneseny nebyly.

A přesto jsem mluvila s lidmi jako tito --

otřesení rodiče,

kteří nám řekli, že v den,
kdy Boko Haram unesl jejich dcery,

běželi do lesa Sambisa
za vozidly unášejícími jejich dcery.

Byli ozbrojeni mačetami,
ale byli nuceni vrátit se,

protože Boko Haram měl zbraně.

Na dva roky se zprávy
začaly zabývat jinými tématy

a dva roky

jsme o dívkách mnoho neslyšeli.

Všichni předpokládali, že zahynuly.

Ale loni v dubnu

jsem obdržela toto video.

Toto je snímek z videa,

které Boko Haram natočil
jako důkaz jejich života

a prostřednictvím zdroje
jsem obdržela toto video.

Ale než jsem ho mohla zveřejnit,

musela jsem cestovat
na severovýchod Nigérie

a mluvit s rodiči, abych si video ověřila.

Na potvrzení jsem nemusela čekat dlouho.

Jedna z matek mi po zhlédnutí videa řekla,

že kdyby se mohla natáhnout do notebooku

a vytáhnout z něj své dítě,

tak by tak učinila.

Jen vy z publika, kdo jste rodiči jako já,

si dokážete představit muka,

kterými si ta matka prošla.

Toto video odstartovalo
vyjednávání s Boko Haram.

A jeden nigérijský senátor mi řekl,
že do vyjedávání se pustili

jen díky tomuto videu,

neboť už dlouho považovali
dívky z Chiboku za mrtvé.

Loni v říjnu bylo osvobozeno
jednadvacet dívek.

Bohužel, téměř 200 jich
je stále pohřešovaných.

Musím se přiznat, že jsem
nebyla nestrannou pozorovatelkou,

co se týče tohoto příběhu.

Jsem rozčilená, když si vzpomenu
na všechny promarněné příležitosti

k záchraně těchto dívek.

Jsem rozčilená, když pomyslím na to,
co mi řekli jejich rodiče:

že kdyby byly dcerami bohatých a mocných,

byly by nalezeny mnohem dříve.

A jsem rozčilená z toho,

že falešné informace,

podle mého názoru,

způsobily zpoždění;

zčásti to byl důvod,
proč se dívky nevrátily dříve.

Tohle svědčí o tom, jak velké nebezpečí
pramení z falešných zpráv.

Co s tím tedy můžeme dělat?

Jsou tu někteří velmi chytří lidé,

chytří inženýři z Googlu a Facebooku,

kteří se snaží používat technologie
k zastavení šíření falešných zpráv.

Ale přesně si myslím,
že každý z nás -- vy i já --

v tom hrajeme důležitou roli.

My jsme ti, kteří sdílí obsah.

My jsme ti, kteří tyto příběhy
sdílí na internetu.

V dnešní době jsme všichni propagovateli

a za to, co sdílíme, neseme odpovědnost.

Když pracuji jako novinářka,

musím kontrolovat a ověřovat informace.

Věřím svým instinktům,
ale neustále si kladu otázky.

Proč mi ten člověk vypráví tu historku?

Co může získat tím,
že sdílí tyto informace?

Má něco za lubem?

Jsem přesvědčena, že my všichni
si musíme klást podobné otázky

ohledně informací, na které
narazíme na internetu.

Výzkumy prokázaly, že někteří z nás
sdílí příběhy, a přitom zběžně zhlédnou

pouze titulek.

Kdo z nás to už udělal?

Vím, že já ano.

Ale co kdybychom

přestali na informace, které objevíme,
pohlížet jen povrchově?

Co kdybychom se zastavili
a pomysleli na možné následky

informací, které předáváme dál,

a jejich potenciál k zažehnutí
násilí či nenávisti?

Co kdybychom se zastavili
a pomysleli na skutečné následky

informací, které sdílíme?

Mockrát vám děkuji za pozornost.

(Potlesk)