Bolestivý problém umělých končetin

Co přimělo Davida Sengeha k tomu, že vyrobil velice pohodlné umělé končetiny? Vyrostl v africkém Sierra Leone, kde mnoho z jeho milovaných lidí přišlo o končetiny během brutální občanské války. Když si všiml, že lidé s protézami je ve skutečnosti nepoužívají, rozhodl se zjistit proč -- a poté problém vyřešil se svým týmem v Media Lab na MIT.

Narodil jsem se a vyrostl v Sierra Leone,

nádherné malé zemi

v západní Africe,

v zemi bohaté na přírodní zdroje

a tvůrčí lidi.

Přesto je Sierra Leone nechvalně známa

pro deset let trvající
občanskou válku v 90. letech,

během níž byly vypáleny celé vesnice.

Odhaduje se, že 8 000 mužů, žen a dětí

přišlo během tohoto konfliktu
o ruce nebo nohy.

Když jsem společně se svou rodinou
během jednoho z útoků

prchal do bezpečí,
bylo mi zrovna 12 let,

rozhodl jsem se, že udělám vše,
co bude v mých silách,

abych zajistil, že moje děti

nezažijí stejné hrůzy,
jaké jsem zažil já.

To by ostatně mohli už i v Sierra Leone,

protože válka a s ní spojené amputace

již nepatří mezi tamní způsoby,
jak se dostat k moci.

Když jsem pozoroval své přátele,
své milované,

jak se zotavují ze škod,

jednou z věcí, která mě hluboce rmoutila,

byl fakt, že mnoho tamních
lidí s amputacemi

nechtělo užívat umělé končetiny.

Jak jsem zjistil, důvod byl ten,

že důlky v pouzdrech protéz

způsobovaly nohám bolesti,
protože vůbec neseděly.

Pouzdro je část protézy,

do které člověk bez končetiny
vloží pahýl nohy.

Pod ním je připojen kloub.

I v rozvinutém světě

trvá mnohdy tři týdny a občas i roky,

než si pacienti na pouzdra
protéz zvyknou, pokud vůbec.

Protetikové nadále používají běžné metody

jako odlévání

k výrobě pouzder z jednoho materiálu.

Taková pouzdra často vytváří nesnesitelný

tlak na končetiny pacientů,

což jim způsobuje otlaky a puchýře.

A nezáleží na tom,

jak dobrý je kloub protézy.

Pokud je pouzdro nepohodlné,

nedokážete protézu naplno využít,

což je v naší době jednoduše nepřijatelné.

Když jsem jednoho dne
před asi dvěma a půl lety

potkal profesora Hugha Herra,

ptal se mě, zda nevím,
jak tento problém vyřešit.

odpověděl jsem: „Ne, zatím ne,

ale ohromně rád bych na to přišel."

A tak jsem v rámci svého doktorátu na MIT

navrhl vlastní typ pouzdra pro protézy,

jež lze vyrobit rychle a levně

a je mnohem pohodlnější

než běžné protézy.

Použil jsem magnetickou rezonanci,

abych zmapoval přesný
tvar pacientovy nohy.

Metodou konečných prvků
jsem vytvořil model,

abych lépe odhadl namáhání a tlak

běžných sil,

Pak lze vytvořit pouzdro určené k výrobě.

Používáme 3D tiskárnu pro vytváření

pouzder z více materiálů,

což přispívá ke snížení tlaku

na pacientovo tělo.

Získáváme data, která využíváme

k vytváření nových pouzder při zachování
rychlosti výroby i nizké ceny.

Právě jsme v naší laboratoři vyrobili

tento typ protézy

pro jednoho z našich pacientů.
Je americký veterán,

který přišel o nohu před 20 lety.

Za tu dobu nosil už tucty protéz,

a o našem vytisknutém pouzdru prohlásil:

„Je tak měkké,
je to jako chodit po polštářích,

je to zatraceně sexy."

(Smích)

Postižení by v naší době

nemělo nikomu bránit,

aby prožil smysluplný život.

Mou nadějí a touhou je,
aby nástroje a procesy,

které vyvíjíme
v naší výzkumné skupině,

přinesly vysoce funkční protézy

každému, kdo je potřebuje.

Způsob, kterým chci začít léčit duše těch,

kdo jsou postiženi válkou a nemocí,

vytváření pohodlných
a dostupných rozhraní

k jejich tělům.

Ať už to bude u lidí v Sierra Leone
nebo v Bostonu,

doufám, že to nejen napraví,

ale i přetvoří jejich
chápání lidského potenciálu.

Děkuji mnohokrát.

(Potlesk)