Nebezpečí mlčení

"Trávíme tolik času posloucháním věcí, které lidé říkají, že výjimečně věnujeme pozornost tomu, co neříkají," říká básník "slam poet" a učitel Clint Smith. Krátký a silný příspěvek od srdce o hledání odvahy k promluvení proti ignoranci a nespravedlnosti.

Dr. Martin Luther King, Jr.

v projevu z roku 1986, ve kterém
poukazuje na hnutí za lidská práva,

konstatuje: "Nakonec

si nebudeme pamatovat
slova našich nepřátel,

ale mlčení našich přátel."

Jako učitel jsem přijal tuto
zprávu za vlastní.

Každý den, všude kolem sebe

vidíme následky mlčení

projevující se ve formě diskriminace

násilí, genocidy a války.

Ve třídě vyzývám studenty,

aby zkoumali mlčení ve svých
vlastních životech

skrze poezii.

Pracujeme společně,
abychom zaplnili tato místa,

poznali je, pojmenovali je,

abychom pochopili,
že nemusí být zdrojem studu.

Ve snaze vytvořit ve své třídě atmosféru,

kde se studenti nebojí sdílet intimnosti

o svém mlčení,

mám vyvěšeny čtyři základní
principy, na tabuli,

která visí vpředu třídy

a kterou všichni studenti
na začátku roku podepisují:

Čti kriticky, piš vědomě,

mluv jasně, říkej svou pravdu.

Často se přistihnu, že přemýšlím
nad posledním bodem:

říkej svou pravdu.

A uvědomil jsem si,

že pokud po svých studentech
budu chtít, aby se ozvali,

musím povědět svou pravdu

a být k nim upřímný o momentech,

kdy jsem to neučinil.

Tak jim říkám, že když jsem vyrůstal,

v katolické rodině v New Orleans,

během půstu jsem byl vždy učen,

že ta nejsmysluplnější věc,
co může kdo udělat,

je se něčeho vzdát,

obětovat něco, v čem si většinou libujete,

abyste dokázali Bohu,
že rozumíte jeho svátosti.

Vzdal jsem se limonády,
McDonaldu, hranolek

francouzáků a všeho mezi tím.

Ale jednoho roku jsem se vzdal mluvení.

Došlo mi, že nejcennější věc,
kterou mohu obětovat

je můj vlastní hlas.
Neuvědomil jsem si ale,

že toho jsem se vzdal už velmi dávno.

Strávil jsem až moc svého času

říkáním věcí, které lidé chtěli slyšet,

místo věcí které potřebovali slyšet.

Říkal jsem si, že mi nebylo
určené být něčí svědomí,

protože jsem musel stále přijít na to své.

Někdy jsem prostě neřekl nic,

uchlácholil ignoranci svým tichem,

nevědom si toho, že uznání
nepotřebuje slova

k podpoře své existence.

Když byl křesťan bit, protože byl gay,

dal jsem ruce do kapes

a odešel se svěšenou hlavou,
jako bych si toho ani nevšiml.

Nemohl jsem týdny používat svou skříňku,
protože mi západka na zámku

připomínala tu, kterou
jsem si dal na ústa,

když se na mě bezdomovec na rohu

podíval očima hledajícíma ujištění,

že stojí za pohled.

Víc jsem se staral o dotýkání
displeje svého Applu,

než abych mu skutečné jablko dal.

Když žena na benefičním večeru řekla:

"Jsem na tebe pyšná.

Musí být těžké učit tyto
chudé, neinteligentní děti."

Nic jsem neřekl, protože jsme očividně
potřebovali její peníze více,

než mí studenti svou důstojnost.

Trávíme tolik času

posloucháním věcí, které lidé říkají,

že výjimečně věnujeme
pozornost tomu, co neříkají.

Mlčení je pozůstatek strachu.

Cítí vaše nedostatky,

nevolností stíná váš jazyk.

Je to vzduch, který prchá z vaši hrudi,

protože se necítí bezpečně
ve vašich plicích.

Mlčení je genocida ve Rwandě.
Mlčení je Katrina.

To je to, co slyšíte, když už nezbyl
dostatek pytlů na těla.

Je to zvuk poté, co už je uvázána oprátka.

Je to spálení. Jsou to řetězy.
Je to privilegium. Je to bolest.

Není čas vybírat si bitvy,

když si bitvy už vybrali vás.

Nedovolím mlčení ovinout se
kolem mé nerozhodnosti.

Řeknu křesťanovi, že je lev,

útočiště odvahy a geniality.

Zeptám se bezdomovce, jak se jmenuje

a jaký měl den, protože někdy,

vše co lidé chtějí, je být člověkem.

Řeknu té ženě, že moji
studenti mohou hovořit o

transcendentalismu, jako by
jejich příjmení bylo Thoreau,

a jen proto, že viděla jednu
epizodu "The WIre"

neznamená, že ví něco o mých dětech.

Takže tento rok,

místo vzdávání se něčeho,

budu žít každý den, jako bych měl mikrofon

zastrčený pod svým jazykem,

jeviště stojící na rubu mých zábran.

Protože kdo potřebuje pódium,

když vše, co jste kdy potřebovali,
je váš hlas?

Děkuji.

(Potlesk)