Proč v pravěkých jeskyních po celé Evropě nacházíme těchto 32 znaků?

Psaný jazyk, typický znak lidské civilizace, se neobjevil náhodně a z ničeho nic. Tisíce let před rozvojem systémů písma kreslili naši předkové geometrické znaky na stěny jeskyní, v nichž přebývali. Paleoantropoložka, badatelka v oboru skalního umění a TED Senior Fellow Genevieve von Petzingerová studuje a kodifikuje tyto pravěké značky v jeskyních po celé Evropě. Rovnoměrnost jejích nálezů naznačuje, že grafická komunikace a schopnost uchovávat a přenášet sdělení po delší dobu, může být mnohem starší, než jsme si dosud mysleli.

Něco na těch jeskyních bude.

Potemnělý otvor ve vápencovém
útesu, který vás vtahuje dovnitř.

Portálem přecházíte
ze světla do tmy,

vstupujete do podzemního světa.

Do míst věčného přítmí,
zemitého pachu, poklidného ticha.

V Evropě před dávnými věky vstupovali
do těchto podzemních světů i pravěcí lidé.

Na důkaz své přítomnosti

po sobě zanechali tajemné
rytiny a malby, jako je třeba tato stěna

s postavami, trojúhelníky a klikatými
čarami ve španělské jeskyni Ojo Guareña.

Teď procházíte stejnou cestou
jako tito nejstarší umělci.

Na tomto fantaskním místě
jak z jiného světa

není těžké získat pocit,

že slyšíte tlumené kročeje
kožených bot na měkké zemi

a že vidíte blikání louče
za ohybem chodby.

V jeskyni se často divím,

co tyto lidi vedlo k tomu,
aby se vydali tak hluboko

do nebezpečných a úzkých chodeb
a zanechali zde svoji stopu.

Tento videoklip jsme natočili
půl kilometru pod zemí,

v jeskyni Cudon ve Španělsku.

V dosud neprozkoumané části jeskyně

jsme našli řadu
červených nástropních maleb.

Plazili jsme se kupředu jako vojáci
a strop se přitom neustále snižoval.

Nakonec jsme dospěli až do bodu,
kdy byl strop tak nízko,

že můj manžel a zároveň
fotograf projektu, Dylan,

už nedokázal zaostřit digitální
zrcadlovkou na strop.

Zatímco on mě filmoval,

s jedinou svítilnou jsem dál fotila
řadu červených maleb kompaktem,

který máme právě pro tyto příležitosti.

Půl kilometru pod zemí.

Doopravdy.

Co tam dole kdo dělal
s pochodní nebo kamennou lampou?

(smích)

Třeba já, že. Dává to smysl?

Přesně toto jsou otázky,

na které při svém výzkumu hledám odpovědi.

Studuji jedno z nejstarších
umění na světě.

Umění, které vytvořili nejstarší
umělci v Evropě

před 10 až 40 tisíci lety.

Nestuduji toto umění
jenom proto, že je krásné,

což samozřejmě je,

ale zajímá mě vývoj novodobé mysli.

Evoluce kreativity, představivosti,
abstraktního myšlení,

toho, co znamená být člověkem.

Všechny živočišné druhy spolu
nějak komunikují,

ale jenom lidé tuto schopnost
pozdvihli na vyšší úroveň.

Naše touha a schopnost
podělit se a spolupracovat

se nemalou měrou podílela
na našem evolučním úspěchu.

Náš moderní svět staví na globální
síti výměny informací,

což z velké části umožňuje
právě naše schopnost komunikovat,

hlavně pak graficky nebo písemně.

Stavíme ale na mentálním úspěchu těch,
kteří tu byli tak dlouho před námi

a snadno zapomínáme,

že některé schopnosti
tehdy ještě neexistovaly.

To je jedna z věcí, která mě na studiu
dávné historie fascinuje nejvíc.

Tito lidé neměli nikoho,
o koho by se mohli opřít.

To oni byli tím základním kamenem.

Přestože od té doby spatřila světlo světa

celá řada důležitých vynálezů,

chtěla bych dnes mluvit o vynálezu,
kterým je grafická komunikace.

Existují tři typy komunikace,

mluvená, posunková –
například znaková řeč –

a grafická komunikace.

Mluvená a posunková komunikace
jsou ve své podstatě pomíjivé.

Vyžadují blízký kontakt, aby mohla
být zpráva vyslána a přijata.

A okamžitě po přenosu navěky zmizí.

Grafická komunikace naopak
tento vzájemný vztah nepotřebuje.

Díky tomuto vynálezu bylo poprvé možné

zprávu přenést a uchovat déle,

než jen na letmý okamžik v čase a místě.

Evropa je jedním z prvních míst,

kde se grafické znaky pravidelně
objevují v jeskyních,

skalních úkrytech a některé dokonce
i na otevřených prostranstvích.

Ale to není Evropa, kterou známe dnes.

Byl to svět, kterému vládl ledový příkrov

silný tři až čtyři kilometry,

rozlehlé travnaté pláně a zmrzlá tundra.

Byla to doba ledová.

Za posledních sto let

jsme na kontinentu našli více než 350
míst s malbami z doby ledové,

která byla vyzdobena zvířaty, abstraktními
motivy a dokonce i lidskými postavami,

jako jsou třeba tyto rytiny
v jeskyni Grotta dell'Addaura na Sicílii.

Umožňují nám letmo nahlédnout

do tvůrčího světa a představivosti
těchto prvních umělců.

Od okamžiku, kdy byly objeveny,

to byly malby zvířat,
které stály v popředí zájmu vědců.

Třeba tento černý kůň
z Cullalvery ve Španělsku

nebo tento neobvyklý
purpurový bizon z La Pasiegy.

Mě ke studiu tohoto umění
přivedly abstraktní obrazce,

kterým říkáme geometrické znaky.

Na většině nalezišť

jsou geometrické znaky mnohem hojnější
než obrázky zvířat a lidí.

Když jsem se svým výzkumem
v roce 2007 začínala,

neexistoval dokonce ani
úplný seznam všech obrazců,

natož pak povědomí o tom,

zda se stejné obrazce objevují
na různých místech a v časových obdobích.

Než jsem se ale mohla začít
zabývat těmito otázkami,

musela jsem vytvořit databázi

všech známých geometrických znaků
ze všech nalezišť skalního umění.

Přestože na některých místech
byly obrazce dobře zdokumentovány,

obvykle na těch, na kterých
byly pěkné malby zvířat,

existoval také velký počet těch,
o nichž toho nebylo moc známo.

Nebyly podrobně popsány.

Některé z nich nikdo neviděl
minimálně půl století.

A na takové obrazce jsem se
při své terénní práci zaměřila.

Během dvou let

jsem se svým věrným mužem Dylanem
strávila více než 300 hodin v podzemí,

chozením, plazením a protahováním se
úzkými otvory na 52 nalezištích

ve Francii, Španělsku,
Portugalsku a na Sicílii.

A řeknu vám, že to stálo za to.

Na 75 % nalezišť, které jsme navštívili,
jsme našli nové nezdokumentované znaky.

Toto byla ta úroveň přesnosti,
kterou jsem potřebovala,

abych mohla začít hledat odpovědi
na zásadnější otázky.

Podívejme se teď na tyto odpovědi.

Když pominu hrstku izolovaných obrazců,
existuje pouze 32 geometrických znaků.

Pouze 32 znaků

za 30 000 let a na celém
evropském kontinentu.

To je velmi malý počet.

Pokud se nejednalo o náhodné
čmáranice nebo výzdobu,

čekali bychom mnohem větší rozmanitost,

ale místo toho nacházíme stejné znaky,

které se opakují v průběhu času
a na různých místech.

Některé znaky postupně
ztratily na oblibě a vymizely,

jiné vznikly později.

Ale 65 % znaků se používalo
po celou dobu –

čáry, obdélníky, trojúhelníky,
ovály a kruhy.

Jako tyto z konce doby ledové,

které jsme našli na 10 000 let starém
nalezišti vysoko v Pyrenejích.

Některé znaky jsou na místech
vzdálených od sebe tisíce kilometrů,

jiné jsou rozesety na menší ploše

a další nacházíme pouze v jedné oblasti.

Tyto dělené obdélníky

se vyskytují jenom v severním Španělsku.

Někteří vědci se domnívají,
že by mohlo jít

o druh rodinných nebo klanových znaků.

Jen na okraj –

rané skalní umění vykazuje
pozoruhodnou podobnost

od Francie a Španělska
až po Indonésii a Austrálii.

Výskyt mnoha stejných znaků
na tak vzdálených místech,

zejména z doby před 30 až 40 tisíci lety,

stále více poukazuje na to,

že kořeny tohoto objevu sahají
až ke společnému původu v Africe.

To je ale předmětem budoucího výzkumu.

Zpět k tématu.

Není pochyb, že tyto znaky
měly pro své tvůrce význam,

třeba jako tyto 25 tisíc let
staré basreliéfy

v La Roque de Venasque ve Francii.

My možná nevíme, co znamenaly,
ale lidé ve své době to věděli určitě.

Opakování stejných znaků
po tak dlouhou dobu a na tolika místech

napovídá tomu, že tito umělci
tvořili svá díla s jistým záměrem.

Hovoříme-li o geometrických obrazcích,

které mají konkrétní kulturní
a všem srozumitelný význam,

je docela dobře možné,

že před sebou máme jeden z nejstarších
systémů grafické komunikace na světě.

Teď nemluvím o písmu.

V té době neexistovalo dost znaků na to,

aby se jimi dala vyjádřit všechna
slova mluveného jazyka,

což je předpokladem pro vznik
kompletního systému písma.

Nenalézáme ani znaky, které by se
dostatečně pravidelně opakovaly,

aby se mohly stát abecedou.

Ale máme i několik
zcela ojedinělých výjimek.

Třeba tuto stěnu ze španělské La Pasiegy,
známou jako „Nápis“.

Nalevo jsou symetrické značky,

uprostřed zřejmě stylizované
ztvárnění rukou,

a napravo něco, co vypadá
trochu jako závorka.

Nejstarší systémy grafické
komunikace na světě –

sumerské klínové písmo,
egyptské hieroglyfy, první čínské znaky –

se všechny objevily
před 4 až 5 tisíci lety

a všechny se vyvinuly
z dřívějšího protosystému

tvořeného počtářskými značkami
a piktografickými znázorněními,

kde se význam shodoval s obrázkem.

Obrázek ptáka by tedy ve skutečnosti
představoval dané zvíře.

Teprve později se tyto piktogramy
začaly více stylizovat,

až byly téměř k nepoznání,

a začaly vznikat další symboly,

které představovaly všechna
ostatní chybějící slova v jazyce,

například zájmena, příslovce,
přídavná jména.

Když toto všechno víme,

zdá se vysoce nepravděpodobné,
že by geometrické znaky z doby ledové

mohly skutečně být abstraktními
písemnými znaky.

Pravděpodobnější je to,

že tito nejstarší umělci také
dělali počtářské znaky,

třeba jako tuto řadu čar
v Riparo di Za Minic na Sicílii,

nebo vytvářeli stylizovaná
zpodobnění okolního světa.

Mohly by některé znaky
představovat zbraně nebo obydlí?

A co třeba nebeské objekty,
jako jsou souhvězdí?

Nebo dokonce části krajiny:
řeky, hory, stromy.

Třeba tento černý objekt ve tvaru pera
mezi podivnými znaky ve tvaru zvonů

z naleziště El Castillo ve Španělsku.

Vypadá sice jako ptačí pero,

ale nemohl by třeba znázorňovat
rostlinu nebo strom?

Tyto otázky si někteří vědci
začali pokládat v souvislosti

s určitými znaky na určitých místech.

Věřím, že přišel čas, abychom
tuto kategorii jako celek přehodnotili.

Ironií samozřejmě je,

že poté, co jsem pečlivě všechny znaky
zařadila do jedné kategorie,

mám pocit, že mým dalším krokem
je bude postupně rozřazovat podle toho,

jak budeme identifikovat
a vyčleňovat různé typy zobrazení.

Nechápejte mě špatně,

pozdější vznik plně rozvinutého písma

je po zásluze impozantním počinem.

Nesmíme ale zapomínat na to,

že tyto první systémy písma
nevznikly z ničeho nic.

A že už i před 5 tisíci lety

lidé stavěli na něčem mnohem starším,

něčem, jehož původ sahá desítky
tisíc let do minulosti –

na geometrických znacích
Evropy doby ledové a ještě starších.

Vycházeli z dávného momentu
v naší kolektivní historii,

kdy někdo poprvé přišel na nápad
udělat grafickou značku

a navždy tak změnil povahu toho,
jak spolu komunikujeme.

Děkuji.

(potlesk)