Další epidemie? Nejsme na ni připraveni

V roce 2014 se svět vyhnul děsivé globální epidemii eboly díky tisícům obětavých zdravotníků — a upřímně řečeno, i díky značné dávce štěstí. Až při zpětném ohlédnutí vidíme, co jsme mohli udělat lépe. Podle Billa Gatese přichází čas převést všechny naše nejlepší nápady do praxe, počínaje plánováním scénářů, přes výzkum vakcín, až po výcvik zdravotníků. Říká: „není třeba propadat panice, musíme ale začít něco dělat.“

Když jsem byl malý,

byla pro nás nejobávanější
pohromou jaderná válka.

Proto jsme u nás ve sklepě
měli barel jako je tento,

naplněný konzervami a balenou vodou.

Kdyby došlo na jaderný útok,

měli jsme seběhnout dolů po schodech,
dřepnout na bobek a vyjíst barel do dna.

Dnes už největší nebezpečí
pro vznik globální katastrofy

nevypadá takhle.

Ale vypadá spíš takhle.

Pokud něco v příštích desetiletích
zabije více než 10 milionů lidí,

spíše než válka to bude
s největší pravděpodobností

vysoce nakažlivý virus.

Ne rakety, ale mikroby.

Částečně k tomu přispívá fakt,

že jsme investovali obrovské sumy
do jaderného zastrašování.

Ale na systémy proti šíření
epidemií jsme přispěli jen málo.

Na další epidemii nejsme připraveni.

Podívejte se na ebolu.

Určitě jste o ní všichni četli v novinách,

spousta náročných úkolů.

Osobně jsem to důkladně studoval
pomocí analytických nástrojů,

které používáme ke sledování
postupu vymýcení obrny.

Když se podíváte, co se dělo,

zjistíte, že problém nebyl v systému,
který by dostatečně nefungoval,

ale v tom, že jsme neměli
vůbec žádný systém.

Vlastně chybělo několik
na první pohled klíčových věcí.

Neměli jsme tým epidemiologů,
připravených jít tam, kam bylo třeba,

aby prozkoumali, co je to za nemoc
a vyhodnotili, kam až se rozšířila.

Zprávy o výskytu přicházely na papíře.

S velkým zpožděním se dávaly na internet

a byly velice nepřesné.

Neměli jsme zdravotnický tým,
připravený na výjezd.

Neměli jsme jak připravovat lidi.

Médecins Sans Frontières odvedla
skvělou práci při organizaci dobrovolníků.

Ale i tak jsme byli při přesunu
tisíců pracovníků do těchto zemí

mnohem pomalejší, než jak by bylo třeba.

A obrovská epidemie by vyžadovala
mít stovky tisíc pracovníků.

Neměli jsme tam nikoho, kdo by
kontroloval způsoby léčby.

Nikdo nekontroloval diagnostiky.

Nikdo nepřišel na to,
jaké nástroje jsme měli použít.

Například jsme mohli odebrat
krev od přeživších,

zpracovat ji a plazmu poskytnout
lidem, aby je chránila.

To jsme ale nikdy nevyzkoušeli.

Takže toho bylo hodně, co chybělo.

A jde opravdu o celosvětové selhání.

WHO má prostředky na sledování epidemií,
ale ne na věci, o kterých jsem mluvil.

V kinech to chodívá úplně jinak.

Skupina pohledných epidemiologů
je připravena kdykoli vyrazit,

přemístit se a zachránit situaci,
ale to je jen čistokrevný Hollywood.

Selhání při přípravách může
vést k další epidemii,

podstatně ničivější, než byla ebola.

Podívejme se na postup eboly
v průběhu tohoto roku.

Zemřelo okolo 10 000 lidí,

a téměř všichni byli ze tří
západoafrických zemí.

Nákaza se nerozptýlila dále ze tří důvodů.

Prvním bylo, že zdravotníci odvedli
spoustu heroické práce.

Vyhledávali lidi a zabránili
dalším nákazám.

Druhým byla povaha viru.

Ebola se nešíří vzduchem.

A když jsou jí nakaženi,

je většině lidí tak zle,
že jsou upoutaní na lůžko.

Třetím důvodem je, že se nákaza
příliš nedostala na území měst.

A ještě že tak.

Pokud by zasáhla větší městská území,

počty obětí by byly mnohem vyšší.

Příště už takové štěstí mít nemusíme.

Můžete mít virus, u kterého se lidé
nakažení infekcí cítí natolik zdraví,

že nastoupí do letadla
nebo se vypraví na trh.

Zdrojem viru může být buď
běžná epidemie, jako je ebola

nebo může jít také o bioterorismus.

Jsou věci, které by mohly všechno
doslova tisícinásobně zhoršit.

Podívejme se na model
šíření viru vzduchem,

jak tomu bylo v případě
španělské chřipky v roce 1918.

Stalo by se tohle:

rozšířila by se ohromnou
rychlostí po celém světě.

Na následky epidemie by zemřelo
přes 30 milionů lidí.

Takže jde o vážný problém.

Mělo by nás to znepokojovat.

Naštěstí ale můžeme vytvořit
velice dobrý reakční systém.

Máme výhody plynoucí z vší té vědy
a techniky, o které zde byla řeč.

Máme mobilní telefony,

takže můžeme dostávat informace
od veřejnosti a šířit je zpět.

Máme satelitní mapy, na kterých vidíme,
kde lidé žijí a kudy se pohybují.

Pokroky v biologii by měly

dramaticky snížit dobu,
která uplyne od určení patogenu

po vývoj léků a vakcín
proti tomuto patogenu.

Takže nástroje jsou dostupné,

ale musí se dostat do celosvětového
systému zdravotní péče.

Potřebujeme připravenost.

Myslím, že nejlepší lekci
si opět můžeme vzít z toho,

jak se připravujeme na válku.

Máme profesionální vojáky
čekající vyrazit na povel.

Máme zálohy, které umožňují
výrazně posílit počty lidí.

NATO má mobilní jednotku schopnou
velmi rychlého nasazení.

NATO pořádá spousty vojenských cvičení,
aby ověřilo: jestli jsou lidé vycvičeni,

jak znají pohonné hmoty a logistiku,

zda používají stejné rádiové frekvence.

Takže ti jsou naprosto připravení k akci.

To jsou věci, kterými se musíme zabývat
při přípravách na epidemie.

O které klíčové součásti jde?

Za prvé, potřebujeme důkladný systém
zdravotní péče v chudých zemích.

Aby zde matky mohly bezpečně rodit

a dětem se dostalo všech očkování.

Odtud se totiž velmi brzy
rozšiřují epidemie dál.

Potřebujeme zdravotnické zálohy:

spousty lidí, kteří absolvovali
výcvik a mají zázemí,

kteří jsou připraveni vyrazit,
s odbornými znalostmi.

A pak potřebujeme tyto zdravotníky
napojit na armádu,

s výhodou využít její schopnosti
rychlého přesunu, její znalost logistiky

a zabezpečení oblastí.

Potřebujeme provádět simulace,

hry na šíření mikrobů, ne bojová cvičení,
abychom viděli, kde máme nedostatky.

Naposledy se v USA uskutečnila
taková hra lidí s mikroby

v roce 2001 a příliš se nevydařila.

Zatím je výsledek 1:0 pro mikroby.

A konečně potřebujeme pokročilý výzkum
a vývoj na poli vakcinace a diagnostiky.

Existuje několik průlomových objevů
jako například adeno-asociovaný virus,

který by mohl fungovat
opravdu velmi rychle.

Neznám přesný rozpočet
kolik by to stálo,

ale jsem si zcela jistý, že by byl skromný
ve srovnání s potenciálními škodami.

Světová banka odhaduje, že v případě
celosvětové chřipkové epidemie

by celosvětové bohatství kleslo
o více než 3 biliony dolarů

a byly by tu miliony a miliony mrtvých.

Tyto investice nabízejí významné přínosy

i mimo pouhou připravenost na epidemie.

Základní zdravotnická péče,
výzkum a vývoj,

to jsou věci, které by snížily globální
nerovnost v dostupnosti zdravotní péče

a udělaly svět spravedlivějším
a také bezpečnějším.

Myslím, že tohle by určitě
měla být prvořadá věc.

Není třeba propadat panice.

Nemusíme si dělat zásoby špaget
nebo se schovávat po sklepech.

Ale musíme začít něco dělat,
protože čas nehraje v náš prospěch.

Pokud existuje aspoň jedna pozitivní věc,
kterou přinesla epidemie eboly,

pak je to ta, že posloužila jako včasné
varování, budíček, abychom se připravili.

Pokud teď začneme, můžeme být
na příští epidemii připraveni.

Děkuji vám.

(Potlesk)