Lepší způsob hovorů o interrupci

Interrupce je nesmírně běžná. Například v Americe podstoupí interrupci během svého života 1 ze 3 žen, přesto silné emoce vyvolané tímto tématem - a vysoce zpolitizovaná rétorika okolo - nechávají málo prostoru pro promyšlenou, otevřenou debatu. V této osobní. hloubavé přednášce vysvětluje Aspen Baker, proč sama není ani "pro život" ani "pro volbu", nýbrž "pro hlas" - a pro významné role, které může naslouchání a vyprávění příběhů sehrát v diskuzích o náročných tématech.

Bylo uprostřed léta, už nějakou
dobu po zavření,

v baru Berkeley v centru města,
kde jsme s kamarádkou Polly

pracovaly jako barmanky.

Obvykle jsme si po skončení směny
daly drink -- tentokrát však ne.

"Jsem těhotná.

Nevím, co udělám,"
řekla jsem Polly.

Bez zaváhání odpověděla:
"Byla jsem na interrupci."

Před Polly mi nikdo jiný neřekl,
že byl na interrupci.

Před několika měsíci jsem
dokončila vysokou

a když jsem zjistila, že jsem těhotná,
byla jsem teprve chvíli v novém vztahu.

Když jsem přemýšlela nad svými možnostmi,
netušila jsem, jak se rozhodnout,

jaká kritéria použít.

Jak jsem měla poznat, jaké
rozhodnutí je správné?

Obávala jsem se, že interrupce budu
později litovat.

Dospívala jsem na plážích
jižní Kalifornie,

vyrůstala jsem uprostřed války našeho
národa o interrupci.

Narodila jsem se v karavanu na třetí
výročí případu Roe proti Wadeovi.

Naše komunita byli surfující křesťané.

Záleželo nám na Bohu, méně obdařených
a oceánu.

Všichni bylo pro život.

Jako dítě mě myšlenka na interrupci tak
dojímala, že jsem věděla,

že pokud otěhotním, nikdy
bych ji nemohla podstoupit.

A potom jsem ji podstoupila.

Byl to krok do neznáma.

Ale Polly mi dala jeden výjimečný dárek:

vědomí, že v tom nejsem sama

a uvědomění si, že interrupce je něco,
o čem můžeme mluvit.

Interrupce je běžná.

Podle Institutu Guttmacher podstoupí
1 ze 3 žen v Americe

během svého života interrupci.

Posledních několik dekád se dialog
o interrupci v USA omezil

na "pro život" a "pro volbu".

Je to politické a polarizující.

Nakolik se o interrupci vzrušeně debatuje,
je pro nás ojedinělé,

buď jako pro ženy nebo
lidi obecně,

mluvit spolu navzájem o
vlastních interrupcích.

Je zde propast.

Mezi tím, co se děje v politice a
tím, co se děje v životě.

A v této propasti je válečná mentalita.

Pramení zde postoj:
"Jste s námi, nebo proti nám?"

Není to jen o interrupci.

Je zde mnoho důležitých témat, o kterých
nedokážeme mluvit.

Proto je náplní mého života hledání

jak přesunout konflikt ke konverzaci.

Jsou dvě základní cesty jak začít.

Jednou z nich je pozorně naslouchat.

A druhou cestou je sdílet příběhy.

Takže před 15 lety jsem spoluzaložila
organizaci nazvanou Exhale,

abych začala naslouchat lidem,
kteří podstoupili interrupci.

Jako první jsme vytvořili linku,
kam mohli ženy i muži zavolat

pro emoční podporu.

Bez souzení a politiky - je těžké tomu
uvěřit, ale předtím nic podobného

nikdy neexistovalo.

Potřebovali jsme nový rámec, který
by udržel všechny zkušenosti,

které jsme na lince vyslechli.

Feministka, která lituje své interrupce.

Katolička, která je za svou vděčná.

Osobní zkušenosti, které nezapadaly
úhledně do nějaké škatulky.

Nemysleli jsme si, že je vhodné, abychom
po ženách chtěli, aby si vybraly stranu.

Chtěli jsme jim ukázat, že celý svět
byl na jejich straně,

když procházely touto velmi
osobní zkušeností.

Vynalezli jsme proto "pro hlas".

Kromě interrupce pracuje pro hlas na
těžkých problémech, se kterými

se roky potýkáme globálně.

Problémy jako imigrace, náboženská
tolerance, násilí na ženách.

Pracuje také na hluboce osobních tématech,
která mohou zajímat pouze vás

a vaši nejbližší rodinu a přátele.

Mají nevyléčitelnou nemoc,
zemřela jim matka,

mají dítě se speciálními potřebami
a nemohou o tom mluvit.

Naslouchání a vyprávění příběhů
jsou známky praktikování pro hlasu.

Naslouchání a vyprávění příběhů.

To zní docela hezky.

Zní to možná jednoduše?
To bychom dokázali všichni.

Není to jednoduché.
Je to velmi náročné.

Pro hlas je náročný, protože mluvíme
o věcech, o kterých se všichni přou

nebo o věcech, o kterých nechce
nikdo mluvit.

Ráda bych vám řekla, že když se rozhodnete
být pro hlas, naleznete

nádherné momenty pokroku
a zahrady plné květin,

kde naslouchání a vyprávění příběhů
vytváří úžasné aha momenty.

Ráda bych vám řekla, že vás tam na
uvítanou čeká feministická slavnost

nebo že tam je dávno ztracené
sesterství lidí, kteří jsou připraveni

vám krýt záda, když jste na dně.

Vyprávět své vlastní příběhy
může být zraňující a vyčerpávající,

když máte pocit, že to nikoho nezajímá.

Když se navzájem opravdu posloucháme,

uslyšíme věci, které nás donutí
posunout své vnímání.

Nikdy není ideální čas, ani
ideální místo

začít těžký rozhovor.

Nikdy se nestane, že všichni budou na
stejné vlně, mít stejný pohled

nebo mít stejnou minulost.

Pojďme mluvit o naslouchání a
jak být dobrým posluchačem.

Existuje mnoho způsobů, jak být dobrým
posluchačem, zmíním jen pár.

Jedním z nich je, klást otevřené otázky.

Můžete se zeptat sami sebe nebo někoho,
koho znáte:

"Jak se cítíš?"

"Jaké to bylo?"

"V co teď doufáš?"

Dalším způsobem, jak být dobrým
posluchačem, je užívat reflexivní jazyk.

Když někdo mluví o své
osobní zkušenosti,

používejte slova, která používá on.

Když někdo mluví o interrupci
a řekne slovo "miminko",

můžete říct "miminko".

Pokud řeknou "plod",
můžete říct "plod".

Když se někdo popíše
jako genderově nejistý,

můžete říct "genderově nejistý".

Pokud někdo trochu vypadá jako on,
ale řeknou, že jsou ona -- je to v pohodě.

Říkejte tomu člověku ona.

Když odrážíme jazyk člověka,
který s námi sdílí svůj příběh,

vyjadřujeme tím, že máme zájem o to,
porozumět tomu, kdo je

a čím prochází.

Stejným způsobem, jakým doufáme, že
se lidé budou zajímat o nás.

Nikdy nezapomenu na jednu schůzi
Exhale poradců,

kde jedna dobrovolnice mluvila o
množství hovorů

křesťanek, které mluvily o Bohu.

Někteří naši dobrovolníci jsou věřící,
ale zrovna tahle nebyla.

Nejprve pro ni bylo divné mluvit
s volajícími o Bohu.

Tak se rozhodla, že si zvykne.

Stoupla si doma před zrcadlo
a řekla slovo "Bůh".

"Bůh".

"Bůh".

"Bůh".

"Bůh".

"Bůh".

"Bůh".

Znovu, znovu a znovu, dokud
už to slovo neznělo cize,

když ho vyslovila.

Vyřčením slova Bůh se z této dobrovolnice
nestala křesťanka,

ale stala se z ní mnohem lepší posluchačka
jiných křesťanek.

Další způsob, jak být pro hlas,
je sdílet příběhy.

Riziko, kterému se vystavujete, když
sdílíte svůj příběh s někým jiným je,

že za stejných podmínek jako vy,

by se rozhodli jinak.

Například, když vyprávíte příběh
o své interrupci,

zjistíte, že ona si možná to dítě nechala.

Možná ho dala k adopci.

Možná to řekla svým rodičům
a partnerovi -- nebo také ne.

Možná cítila úlevu a sebedůvěru,
zatímco vy jste cítili smutek a ztrátu.

To je v pořádku.

Empatie se vytváří v okamžiku, kdy si
sebe představíme v kůži druhého.

Neznamená to, že musíme všichni
dopadnout stejně.

Není to souhlas, není to shoda,
o co pro hlasu jde.

Vytváří kulturu a společnost, která si
cení toho, co nás dělá výjimečnými.

Cení si toho, co z nás dělá lidi,
našich chyb a nedokonalostí.

Tento způsob přemýšlení nám dovoluje
vidět rozdíly mezi sebou s respektem,

namísto strachu.

A vytváří empatii, kterou potřebujeme,

abychom zvládli všechny ty způsoby,
kterými se navzájem zraňujeme.

Stigma, stud, předsudky, diskriminace,
utiskování.

Pro hlas je nakažlivý, a čím více
se praktikuje,

tím více se šíří.

Minulý rok jsem byla opět těhotná.

Tentokrát jsem se těšila na
narození svého syna.

A nikdy se mě lidi tolik neptali, jak
se cítím, jako když jsem byla těhotná.

(Smích)

A jakkoli jsem odpověděla, ať už jsem
se cítila úžasně, natěšeně

nebo vyděšeně a naprosto zpanikařeně,

vždycky tu byl někdo, kdo mi odpověděl:
"Vím, o čem mluvíš".

Bylo to úžasné.

Byl to vítaný a dramatický rozdíl oproti
tomu, co zažívám,

když mluvím o svých smíšených pocitech
z interrupce.

Pro hlas je o opravdových příbězích
opravdových lidí,

které mají dopad na to, jakým způsobem
je interrupce,

a mnoho dalších zpolitizovaných a
stigmatizovaných problémů,

chápáno a diskutováno.

Od sexuality a duševního zdraví
po chudobu a uvěznění.

Je to mnohem více než jediné
správné nebo špatné rozhodnutí,

naše zkušenost existuje na spektru.

Pro hlas se zaměřuje na rozhovor
o lidské zkušenosti

a všem zpřístupňuje podporu
a respekt.

Děkuji.

(Potlesk)