CCWH29 Velká francouzská revoluce KHAN

Velká francouzská revoluce.

Ahoj, jsem John Green.

Sledujete Crash kurz světových dějin

a dnes se budeme zabývat Velkou francouzskou revolucí.

Je pravda, že toto nebyla až do roku 1794 vlajka Francie,

ale my si prostě myslíme, že pruhy vypadají dobře.

Jako tento chlápek, hm?

Takže, zatímco Americká revoluce je považována za celkem dobrou událost,

Velká francouzská revoluce je často viděna jako krvavý, anarchistický bordel...

Pane Greene, pane Greene!

Vsadím se, že - jako vždy - je to trošku komplikovanější.

Vlastně ne, bylo to dost hrozný.

Takže, jako mnoho revolucí,

závěrem došlo k výměně autoritativního režimu

za autoritativní režim.

I kdyby ta revoluce byla chaos,

její ideje změnily dějiny lidstva o hodně víc,

než Americká revoluce.

(znělka)

Dobře, takže v 18. století byla Francie bohatou a lidnatou zemí,

ale měla systematický problém s výběrem daní

kvůli tomu, jak byla společnost rozvrstvena.

Ve Francii měli systém s králi a šlechtou, který dnes nazýváme starověkým režimem.

Díky Vám, tři roky středoškolské francouzštiny!

Pro většinu Francouzů to stálo zanic,

protože ti lidé, kteří měli peníze -

šlechta a duchovní - nikdy daně neplatili.

V roce 1789 byla Francie hluboce zadlužena

kvůli jejich financování Americké revoluce.

Dík, Francie!

Oplatíme ti to v první a druhé světové!

Král Ludvík XVI. utratil polovinu státního rozpočtu,

aby spravoval federální dluh.

Ludvík se snažil pod dohledem mnoha ministrů financí reformovat tento systém.

Dokonce se dožadoval demokracie na místní úrovni,

ale všechny jeho pokusy zlepšit situaci zkrachovaly

a Francie brzy prakticky vyhlásila bankrot.

To se hezky doplňovalo s krupobitími, která zničila celoroční úrodu,

čímž se zvyšovaly ceny potravin a způsobilo to rozsáhlý hlad,

který skutečně rozčílil Francouze, protože oni jídlo milují.

Mezitím král nepůsobil, že je na mizině,

protože nevypadal, že by hladověl, a nosil luxusní obuv.

On a jeho žena, Marie Antoinetta,

navíc žili ve velmi krásném paláci ve Versailles z pověření Boha,

ale osvícenští myslitelé, například Kant,

pozměnili celou koncepci náboženství tímto:

Hlavní podstatou osvícenství

je osvobození člověka z jeho nevyspělosti,

především co se týče náboženství.

Takže v zásadě rolníci hladověli,

intelektuálové se začínali zajímat o to,

jestli by Bůh mohl nebo měl zachránit krále,

a šlechta byla na vážkách, jestli jíst fois gras a pěvce,

že zapomněla vytvořit smysluplnou finanční reformu.

Jako odezvu krize svolal Ludvík XVI. generální stavy,

nejbližší instituci, kterou Francie měla ke státnímu parlamentu,

a která se nesešla od roku 1614.

Generální stav byl jako superparlament,

vytvořen ze zástupců prvního stavu,

= šlechty, druhého stavu = duchovenstva

a třetího stavu = všech ostatních.

Třetí stav se ukázal mít okolo 600 zástupců,

první a druhý stav měli oba okolo 300

a po několika hlasováních bylo vše v mrtvém bodě.

A třetí stav prohlásil něco jako:

Víte co?

Jděte se bodnout, lidi.

Odcházíme a budeme naše vlastní Národní shromáždění.

To ale nepotěšilo krále Ludvíka XVI.

Když nové Národní shromáždění opustilo místnost na krátkou pauzu,

král uzamkl dveře a prohlásil něco jako:

,,Promiňte, chlapi, nemůžete jít dovnitř.

A pokud se nemůžete shromáždit, jak můžete být Národním shromážděním?"

Překvapivě, zástupci třetího stavu

byli schopni najít jinou místnost ve Francii, tentokrát to byl vnitřní tenisový kurt,

kde vyslovili slavnou přísahu Tenisového kurtu

a souhlasili, že se nevzdají, dokud nebude ustanovena francouzská ústava.

Načež Ludvík XVI. reagoval posláním vojska do Paříže

primárně proto, aby potlačil vzpoury kvůli nedostatku jídla,

ale revolucionáři to považovali za provokaci.

Reagovali na to tím, že 14. července dobyli věznici Bastillu

a 14. 7. je od té doby nazváno Dnem Bastilly.

Bastilla byla dobyta, aby byli vězni osvobozeni,

ačkoliv v té době jich bylo ve vězení jen 7,

ale hlavně proto, aby byly získány zbraně.

Skutečně zásadní krok udělalo Národní shromáždění 4.srpna,

když odstranili původní režim.

Feudální práva, desátky, šlechtické výsady, nerovné daně,

to vše ve jménu nové ústavy odstranili.

A poté, 26. srpna, Národní shromáždění

vyhlásilo Deklaraci práv člověka a občana,

která rozvrhla systém práv odpovídající každému

a tato práva byla nedílnou součástí nové ústavy.

To je dost odlišné od americké Listiny základních práv a svobod,

která byla s nechutí k ústavě na závěr připojena

a neplatila pro otroky.

Doromac - jak jsem ji nazýval na střední -

prohlásila, že každý má právo na svobodu, majetek a ochranu.

Práva, která by Velká francouzská revoluce zajistila,

byla mimořádně málo ochranitelská,

ale jak bylo uvedeno minulý týden, to stejné by se dalo říci

o mnoha dalších údajně úspěšných revolucí.

OK, podívejme se na video.

Mezitím, zpět ve Versailles, Ludvík XVI. byl stále králem Francie

a vypadalo to, že Francie by mohla být konstituční monarchií,

což by znamenalo, že královská rodina

by si mohla ponechat jejich úžasné sídlo.

Ale pak, v říjnu 1789, začaly kolovat pomluvy,

že Marie Antoinetta si někde v paláci nakřečkovala obilí.

A během události s názvem Pochod žen

skupina ozbrojených venkovanek zaútočila na palác

a požadovala, aby se Ludvík a Marie Antoinetta přestěhovali do Paříže.

Což udělali, protože se všichni po zuby ozbrojených venkovanek báli.

A to je hezké připomenutí toho, že pro mnoho lidí v té době

nebyla Velká francouzská revoluce především o nóbl osvícenských idejích,

ale šlo jim spíše o nedostatek potravin a politický systém,

který vytvořil největší ekonomické přiškrcení chudým.

Teď by mohl být vysloven dobrý argument, a to že

první fáze revoluce nebyla zase tak převratná.

Národní shromáždění požadovalo vytvoření konstituční monarchie.

Věřili, že k fungujícímu státu je nezbytný král

a zabývali se hlavně tím, že voliči

a úředníci jsou bohatí muži.

Pouze to nejradikálnější křídlo, jakobíni, chtěli mít z Francie republiku.

Ale věci se měly zvrtnout v mnohem radikálnější

a také horší pro Francii.

Nejdříve měli Jakobíni rozsáhlou petici, která se zvrtla v trochu divokou

a která vedla vojsko ovládané ne králem, ale Národním shromážděním,

aby zaútočila na dav a zabila 50 lidí.

To znamená, že Národní shromáždění,

které bylo revolučním hlasem lidí,

zabíjelo lidi ve snaze
ovládnout revoluční nadšení.

To jsme mohli vidět i během
dalších revolucí v dějinách.

To co vypadalo
jako naděje na zásadní změnu

se náhle "polidštilo" s tím,
jak byly přijaty radikální názory.

Díky, video.

Mezitím se monarchie sousedící s Francií

stávala nervóznější kvůli všem těm věcem ohledně republiky,

především Leopold II., který - kromě toho, že nebyl svatý, nebyl Říman

a nebyl velkolepý císař Svaté říše římské -

byl bratr Marie Antoinetty.

Měl bych jen tak mimochodem zmínit, že v této chvíli

byla Svatou říší římskou vlastně jen Rakousko.

Takže, jako mnoho monarchům,

se i Leopoldovi II. líbila představa o monarchii a chtěl si udržet svoji práci

osoby, která postává okolo v šatech,

ukazuje na nic, vlastní sochy okřídlených lvů ze zlata.

Kdo ho může vinit?

Leopold II. s králem Williamem Frederickem II. pruským

společně vydali prohlášení Pillnitz,

které slíbilo znovuobnovení francouzské monarchie.

V této chvíli Ludvík a Národní shromáždění vytvořili plán:

,,Zaútočme na Rakousko!"

Cílem bylo vykrást rakouské bohatství

a možná také ukrást nějaké rakouské obilí, aby byly obnoveny zásoby potravin ve Francii.

A také rozšířit revoluční nadšení.

Co se však ve skutečnosti stalo bylo to, že se Prusko spojilo s Rakouskem v boji proti Francii.

Poté Ludvík podpořil Prusy,

kteří z něj udělali nepřítele revoluce,

kterým on skutečně byl.

Národní shromáždění poté hlasovalo, aby byla pozastavena monarchie,

byly nové volby, při nichž mohl volit každý,

pokud byl muž,

a vytvořilo novou republikánskou ústavu.

Brzy se toto shromáždění rozhodlo vést soud s Ludvíkem XVI.,

který byl shledán vinným a jednohlasně

odsouzen k popravě gilotinou.

To ale přitížilo snaze Rakouska a Pruska navrátit Ludvíka na trůn.

Je správná chvíle na otevřený dopis?

(hudba)

Otevřený dopis pro gilotinu.

Ale nejdříve se podívejme, co je v tajném oddělení dnes.

Nic tam není.

No páni, Stan!

To není vtipné.

Milá gilotino,

nenapadá mě žádný lepší příklad šílenství osvícenského myšlení.

Doktor Joseph Guillotine, vynálezce gilotiny,

si ji představoval jako rovnostářský způsob smrti.

Říká se, že gilotina byla humánní

a také nedělala rozdíly mezi chudými a bohatými, urozenými nebo venkovany.

Zabíjela stejně.

Také jste byli populární za to, že z popravy uděláte mučení.

Ale připomínám vám, že popravou nezničíte umírání.

Bohužel pro vás, ve Francii nebyl nikdo popraven od roku 1977.

Ale určitě vás potěší,

že poslední legální poprava ve Francii byla s pomocí gilotiny.

A navíc bude mít budoucnost v hororech.

S pozdravem, John Green.

Smrt Ludvíka XVI. značí počátek Teroru,

neznámější nebo přinejmenším nejvíce senzační fází revoluce.

Tím myslím, že pokud dokážete zabít krále,

dokážete zabít prakticky každého, což vláda udělala

pod vedením Výboru veřejné bezpečnosti.

Heslo: Jsme na nic v ochraně veřejné bezpečnosti, vedené Maxmilianem Robespierrem.

Během teroru bylo popraveno 16 000 nepřátel revoluce

včetně Marie Vlastnějsemjenidkynenechalasnísttekoláč Antoinetty

a samotného Maxmiliana Robespierra,

který byl popraven v měsíci Thermidor roku 2.

Správně, zatímco Francie byla zlomena a účastnila se boje v 9 válkách,

Výbor pro veřejnou bezpečnost změnil jednotky času,

protože tradiční jednotky byly příliš iracionální.

Přejmenovali všechny měsíce a rozhodli, že každý den bude mít 10 hodin

a každá hodina 100 minut.

A po období teroru se revoluce trochu uklidnila

a byla vytvořena nová ústava,

která dávala více moci bohatým.

V této chvíli byla Francie stále ve válce s Rakouskem a Británií,

válkám, které Francie vyhrála

především díky malému desátníkovi Napoleonovi Bonaparte.

Válka byla pozadím pro několik státních převratů a protipřevratů,

kterými se teď nebudu zabývat, protože byly příliš komplikované,

ale poslední převrat, o kterém se budeme bavit, v roce 1799

dal Napoleonovi titul prvního konzula Francie.

Zaručilo mu to téměř neomezenou výkonnou moc s pomocí další ústavy.

Když byl prohlášen prvním konzulem Francie, Napoleon prohlásil:

,,Občané, revoluce je založena na principech, se kterými započala.

Je po všem."

Čímž myslel, že francouzská vláda

ušla celou tu cestu z bodu A do bodu B.

Co se týče americké revoluce,

je lehké usoudit, že Velká francouzská revoluce nebyla tak revoluční.

Tím myslím, že Napoleon byl v podstatě císař

a v některých ohledech byl dokonce více než absolutistickým monarchou,

než byl Ludvík XVI.

Šlechta se pozvolna vracela do Francie,

ačkoliv téměř přišla o všechny své výsady.

Duchovní se také vraceli,

přestože byli mnohem slabší, když ztratili půdu

a možnost vybírat desátky.

Když byl Napoleon zabit, Francie nastolila monarchii,

a kromě čtyřletého období mezi lety 1815 a 1870

měla Francie krále, který byl buď Bourbon nebo Bonaparte.

Teď už neexistují absolutističtí monarchové,

kteří by tvrdili, že jejich právo vládnout pochází od Boha.

Oni byli ústavními monarchy toho typu,

jež revoluce roku 1789 původně představovaly.

Faktem zůstává, že Francie měla znovu krále

a šlechtu a uznávané náboženství,

a už rozhodně Francie nebyla demokracií ani republikou.

Možná to je důvod, proč je Velká francouzská revoluce tak sporná

a otevřená k mnoha interpretacím.

Někteří tvrdí, že revoluce byla úspěšná v rozšíření osvícenských myšlenek,

přestože nepřinesla do Francie demokracii.

Jiní věří, že skutečný odkaz této revoluce

nebylo posílení svobody, ale státní moci.

Bez ohledu na to bych podotkl, že Francouzská revoluce byla nakonec

mnohem revolučnější, než její americký protějšek.

Tím myslím, že v některých ohledech Amerika nikdy neměla šlechtu,

ale jinak pokračovala, aby ji měla.

Osvícenský filozof z Francie, Diderot,

cítil, že by Američani měli mít strach z nerovného rozložení bohatství

plynoucího v malém množství od bohatých občanů

a z velké části z obyvatel žijících v chudobě.

Americká revoluce nezměnila rozvrstvení bohatství.

To, co udělalo Francouzskou revoluci tak radikální,

bylo její trvání na univerzálnosti jejích idejí.

Tím myslím tohle: Podívejte se na odstavec číslo 6 Deklarace práv člověka a občana.

,,Zákon je výrazem všeobecné vůle.

Každý občan má právo zúčastnit se osobně

nebo skrze svého zástupce na jeho založení.

Musí být stejné pro všechny, ať už chrání, nebo trestá."

Toto jsou radikální ideje, z nichž plyne, že zákony pochází od občanů,

ne od králů nebo bohů,

a že tyto zákony by měly platit pro všechny stejně.

Což je dlouhá cesta od Chammurappiho zákoníku. A popravdě,

je to dlouhá cesta od držení otroka Thomasem Jeffersonem.

V 70. letech 20. století byl tázán prezident Číny Zhou Enlai,

jaké si myslí, že byly dopady Francouzské revoluce, a on prohlásil:

,,Je příliš brzo, abych mohl odpovědět."

A svým způsobem měl pravdu.

Francouzská revoluce pokládala nové otázky ohledně povaze lidských práv

a o původu těchto práv.

Stále tyto otázky zodpovídáme

a řadíme je skrze to, jak by tyto otázky měly formovat společnost.

Musí být vláda složena z lidí, aby byla pro lidi?

Pochází naše práva z přírody, od Boha, nebo ani od jednoho?

A jaká jsou tato práva?

Jak prohlásil Williamem Faulkner:

,,Minulost neumírá.

Ani to není minulost."

Díky za pozornost.

Příští týden na viděnou.