Pojďme uklidit vesmírný odpad obíhající kolem Země

Naše životy závisí na světě, který nevidíme. Tím světem je družicová infrastruktura, kterou používáme k získávání informací, zábavě, komunikaci a mnoha dalším věcem. Ale zemská oběžná dráha není neomezeným zdrojem a problém vesmírného smetí se bude zhoršovat, pokud výrazně nezměníme naše chování. Natalie Paneková nás vyzývá, abychom se zamysleli nad dopadem družic, na kterých jsme závislí, na životní prostředí. Krása prostředí oběžné dráhy bere dech a je naší branou k objevování, říká. Je na nás, abychom ho takové zachovali.

Naše životy závisí na světě,
který nevidíme.

Přemýšlejte, co jste dělali tento týden.

Dívali jste se na televizi, používali GPS,

koukli na předpověď počasí
nebo dokonce jedli jídlo?

Všechny tyto věci
v našich běžných životech

závisí buď přímo,
nebo nepřímo na družicích.

A zatímco často bereme za samozřejmé
služby, které nám družice umožňují,

samy družice si zaslouží naši pozornost,

protože zanechávají přetrvávající stopu
ve vesmíru, ve kterém se nacházejí.

Lidé na celém světě jsou každý den
závislí na družicové infrastruktuře

kvůli informacím, zábavě a komunikaci.

Zajišťují zemědělský
a environmentální monitoring,

připojení k internetu, navigaci.

Družice dokonce hrají roli

ve fungování našich finančních
a energetických trhů.

Ale tyto družice, na kterých jsme závislí
od rána do večera, mají danou životnost.

Mohou jim dojít pohonné hmoty,
mohou se pokazit

nebo mohou prostě přirozeně
dosáhnout konce svého účelu.

V té chvíli se z těchto družic vlastně
stává vesmírný odpad,

který zaplňuje prostor oběžné dráhy.

Představte si, že jedete po dálnici
během krásného slunečného dne

a pryč od všech povinností.

Máte hudbu puštěnou naplno,
okna stažená dolů,

chladný vánek vám fouká do vlasů.

Dobrý pocit, co říkáte?

Všechno jde hladce,

dokud motor náhle nezačne
vynechávat a nevypoví službu

přímo uprostřed dálnice.

Teď nemáte jinou možnost,
než opustit svoje auto tam,

kde zůstalo na dálnici.

Možná jste měli dost štěstí

a byli schopni ho dostat ze silnice
do odstavného pruhu,

aby nepřekáželo provozu.

Před pár hodinami bylo
vaše auto užitečným strojem,

na kterém závisel váš každodenní život.

Teď je to zbytečný kus šrotu

zabírající prostor
v důležité dopravní síti.

A představte si mezinárodní silnice,
všechny přecpané rozbitými vozy,

které se jenom staví do cesty ostatním,

a představte si díly aut,
které by byly všude roztroušeny,

pokud by skutečně došlo ke srážce.

Tisíce malých kousků aut

by se staly novými překážkami.

Toto je příklad družicového průmyslu.

Družice, které již dosloužily,

jsou často zanechány na oběžné dráze
po mnoho, mnoho let,

nebo pouze odklizeny z cesty
jako dočasné řešení.

A ve vesmíru neplatí žádné
mezinárodní zákony,

které by přikazovaly uklidit si po sobě.

První družice světa, Sputnik I,

byla vypuštěna v roce 1957.

V tom roce se konaly pouze
tři pokusy o vypuštění družice.

Desítky let poté vypustily
tucty zemí z celého světa

na oběžnou dráhu tisíce družic.

A četnost vypouštění se
v budoucnosti ještě zvýší.

Zvlášť když si uvědomíte,
že bude možné

vypustit konstelaci 900
a více družic najednou.

Družice vypouštíme
na různé oběžné dráhy

v závislosti na využití.

Jedním z nejobvyklejších míst,
kam je posíláme,

je nízká oběžná dráha Země,
ze které je možné pořizovat

snímky zemského povrchu
z výšky přibližně 2 000 kilometrů.

Družice zde přirozeně brzdí
zemská atmosféra,

takže klesají z oběžných drah
a po nějaké době shoří,

pravděpodobně během několika desetiletí.

Další běžné místo, kam posíláme družice,
je geostacionární oběžná dráha

ve výšce asi 35 000 kilometrů.

Družice setrvávají na stejném místě
nad Zemí podle otáčení Země,

což umožňuje věci, jako například
komunikační či televizní přenos.

Družice na vysokých oběžných drahách
tam mohou setrvat po staletí.

A pak je tu jedna oběžná dráha,
které se přezdívá „hřbitov“.

všudypřítomný odpad nebo odpadní orbit,

kam jsou některé družice účelově umístěny

na konci jejich životnosti,

aby uvolnily cestu na běžně
fungujících oběžných drahách.

Z téměř 7 000 družic vypuštěných
od konce 50. let 19. století

aktuálně funguje jen asi každá sedmá.

A společně s družicemi,
které již neslouží,

se na oběžné dráze vyskytují
stovky a tisíce úlomků velikosti oblázku

a miliony úlomků velikosti
integrovaných obvodů,

které krouží kolem Země.

Vesmírné úlomky jsou velkým rizikem
pro vesmírné mise,

ale také pro družice,
na které spoléháme každý den.

Protože vesmírné úlomky a odpad
nám dělají čím dál více starosti,

jsou zde národní a mezinárodní snahy
vyvinout technické standardy,

které by pomohly omezit generaci
dalších úlomků.

Například existuje doporučení pro družice
na nízké oběžné dráze Země,

aby klesly do atmosféry během 25 let.

To je ale i přesto dlouhá doba.

Obzvlášť, pokud již družice
nefungovala po mnoho let.

Také existují směrnice
pro mrtvé geostacionární družice,

aby byly odklizeny na „hřbitovní“
oběžnou dráhu.

Ale ani jedno z těchto nařízení
se neváže na mezinárodní zákon

a jsou chápány tak, že budou zakomponovány
skrze národní mechanismy.

Tyto směrnice také nejsou dlouhodobé,

nejsou proaktivní,

ani se nevztahují na úlomky,
které již na oběžné dráze jsou.

Jsou pouze připraveny na omezení
budoucí tvorby úlomků.

Vesmírný odpad není ničí zodpovědnost.

Mount Everest je skutečně
zajímavým porovnáním

nového přístupu k tomu,
jak zacházet s naším životním prostředím.

Často je mu přisuzováno
nechtěné prvenství

nejvýše umístěné skládky na světě.

Desetiletí po prvním dobytí
nejvyššího vrcholu světa,

začaly tuny odpadu, které zde
zanechali horolezci, vzbuzovat obavy.

A možná jste četli zprávy o spekulacích,

že Nepál tvrdě zasáhne proti horolezcům

striktnějším vynucováním postihů
a zákonných povinností.

Cílem je, samozřejmě, donutit horolezce,
aby po sobě uklízeli.

Možná tedy místní neziskovky zaplatí
horolezcům, pokud dolu snesou více odpadu,

nebo mohou expedice zorganizovat
dobrovolné úklidové výlety.

I přesto si stále mnoho horolezců myslí,

že jednotlivé skupiny
by se měly kontrolovat samy.

Neexistuje žádná jednoduchá
či lehká odpověď

a i dobře míněné snahy o ochranu přírody

často vyvolávají problémy.

To neznamená, že bychom neměli
udělat cokoliv, co je v našich silách,

abychom ochránili životní prostředí,
na kterém jsme plně závislí.

Stejně jako u Everestu,
je odstranění odpadu kvůli vzdálenosti

a nedokonalé infrastruktuře
náročný problém.

My ale jednoduše nemůžeme
udělat nový rekord

a vytvořit ještě výše umístěnou skládku,

která by byla mimo náš svět.

Realita ve vesmíru je taková,
že pokud se rozbije součástka družice,

jsou zde pouze omezené možnosti
její opravy a pouze za vysokou cenu.

Ale co kdybychom byli chytřejší
ve způsobu navrhování družic?

Co kdyby všechny družice, nehledě na to,
ve které zemi byly vyrobeny,

musely být nějak standardizovány

pro recyklaci, údržbu

či aktivní klesání z oběžné dráhy?

Co kdyby zde byly skutečně účinné
mezinárodní zákony,

které by přikazovaly likvidaci
dosloužilých družic

namísto jejich odstraňování z cesty

jako dočasného řešení?

Možná by výrobci družic měli být
nuceni zaplatit zálohu,

aby mohli vypustit družici
na oběžnou dráhu,

a tato záloha by byla
vrácena pouze tehdy,

pokud by družice byla správně zlikvidována

nebo pokud by odstranili
určité množství odpadu.

Nebo možná družice potřebují
vestavěnou technologii,

která urychlí klesání z orbitu.

Už existují povzbudivé náznaky zlepšení.

Například u britské družice TechDemoSat-1,
která byla vypuštěna v roce 2014,

byla navržena její konečná likvidace
pomocí malé tažné plachty.

Toto funguje u této družice,
protože je malá,

ale družice, které jsou větší,
nebo jsou na vyšší oběžné dráze

nebo jsou celkově rozměrnější,
třeba jako školní autobus,

budou vyžadovat jiné druhy likvidace.

Takže možná dojde na vysoce výkonné lasery

nebo odtahování pomocí sítí či provazů,
ačkoliv to zatím zní šíleně.

A další opravdu skvělou možností

je myšlenka orbitálních odtahovek
či vesmírných mechanismů.

Představte si robotické rameno
připevněné na vesmírné odtahovce

schopné opravit rozbité součásti družice,
aby byly znovu použitelné.

Nebo co kdyby to stejné rameno

dokázalo doplnit palivovou nádrž družice,

která spoléhá na chemický pohon,

stejně jako byste doplnili
nádrž u vašeho auta?

Robotická oprava a údržba

by mohla prodloužit životy stovek družic
obíhajících kolem Země.

Ať už přijdeme s jakoukoliv
možností likvidace či úklidu,

očividně to není pouze technický problém.

Jedná se také o složité vesmírné zákony
a politiku, kterou musíme vyřešit.

Jednoduše řečeno, dosud jsme nenalezli
udržitelné řešení pro vesmír.

Objevování, inovování
s cílem změnit náš život a práci,

je to, co my lidé děláme,

a v prozkoumávání vesmíru
se doslova posouváme za hranice Země.

Ale jak posouváme limity
ve jménu poznání a inovace,

musíme pamatovat na to,

že se zodpovědnosti za naše
životní prostředí nikdy nezbavíme.

Není pochyb o tom, že je nízká
a geostacionární oběžná dráha přetížena,

a my nemůžeme vypouštět nové družice,

aby nahradily ty, které se rozbily,

aniž bychom s nimi
nejdříve něco neudělali,

stejně jako bychom nikdy
nenechali rozbité auto uprostřed dálnice.

Až příště použijete svůj telefon,
mrknete na počasí či použijete GPS,

zamyslete se nad technologiemi,
které tyto aktivity umožňují.

Přemýšlejte také o skutečném dopadu,

jaký mají družice
na prostředí obklopující Zemi

a pomozte šířit poselství,
že společně musíme snížit následky.

Krása zemského orbitu bere dech

a je to naše brána k objevování.

Je na nás, abychom ho takový zachovali.

Děkuji.

(potlesk)