Naše životy závisí na světě, který nevidíme. Přemýšlejte, co jste dělali tento týden. Dívali jste se na televizi, používali GPS, koukli na předpověď počasí nebo dokonce jedli jídlo? Všechny tyto věci v našich běžných životech závisí buď přímo, nebo nepřímo na družicích. A zatímco často bereme za samozřejmé služby, které nám družice umožňují, samy družice si zaslouží naši pozornost, protože zanechávají přetrvávající stopu ve vesmíru, ve kterém se nacházejí. Lidé na celém světě jsou každý den závislí na družicové infrastruktuře kvůli informacím, zábavě a komunikaci. Zajišťují zemědělský a environmentální monitoring, připojení k internetu, navigaci. Družice dokonce hrají roli ve fungování našich finančních a energetických trhů. Ale tyto družice, na kterých jsme závislí od rána do večera, mají danou životnost. Mohou jim dojít pohonné hmoty, mohou se pokazit nebo mohou prostě přirozeně dosáhnout konce svého účelu. V té chvíli se z těchto družic vlastně stává vesmírný odpad, který zaplňuje prostor oběžné dráhy. Představte si, že jedete po dálnici během krásného slunečného dne a pryč od všech povinností. Máte hudbu puštěnou naplno, okna stažená dolů, chladný vánek vám fouká do vlasů. Dobrý pocit, co říkáte? Všechno jde hladce, dokud motor náhle nezačne vynechávat a nevypoví službu přímo uprostřed dálnice. Teď nemáte jinou možnost, než opustit svoje auto tam, kde zůstalo na dálnici. Možná jste měli dost štěstí a byli schopni ho dostat ze silnice do odstavného pruhu, aby nepřekáželo provozu. Před pár hodinami bylo vaše auto užitečným strojem, na kterém závisel váš každodenní život. Teď je to zbytečný kus šrotu zabírající prostor v důležité dopravní síti. A představte si mezinárodní silnice, všechny přecpané rozbitými vozy, které se jenom staví do cesty ostatním, a představte si díly aut, které by byly všude roztroušeny, pokud by skutečně došlo ke srážce. Tisíce malých kousků aut by se staly novými překážkami. Toto je příklad družicového průmyslu. Družice, které již dosloužily, jsou často zanechány na oběžné dráze po mnoho, mnoho let, nebo pouze odklizeny z cesty jako dočasné řešení. A ve vesmíru neplatí žádné mezinárodní zákony, které by přikazovaly uklidit si po sobě. První družice světa, Sputnik I, byla vypuštěna v roce 1957. V tom roce se konaly pouze tři pokusy o vypuštění družice. Desítky let poté vypustily tucty zemí z celého světa na oběžnou dráhu tisíce družic. A četnost vypouštění se v budoucnosti ještě zvýší. Zvlášť když si uvědomíte, že bude možné vypustit konstelaci 900 a více družic najednou. Družice vypouštíme na různé oběžné dráhy v závislosti na využití. Jedním z nejobvyklejších míst, kam je posíláme, je nízká oběžná dráha Země, ze které je možné pořizovat snímky zemského povrchu z výšky přibližně 2 000 kilometrů. Družice zde přirozeně brzdí zemská atmosféra, takže klesají z oběžných drah a po nějaké době shoří, pravděpodobně během několika desetiletí. Další běžné místo, kam posíláme družice, je geostacionární oběžná dráha ve výšce asi 35 000 kilometrů. Družice setrvávají na stejném místě nad Zemí podle otáčení Země, což umožňuje věci, jako například komunikační či televizní přenos. Družice na vysokých oběžných drahách tam mohou setrvat po staletí. A pak je tu jedna oběžná dráha, které se přezdívá „hřbitov“. všudypřítomný odpad nebo odpadní orbit, kam jsou některé družice účelově umístěny na konci jejich životnosti, aby uvolnily cestu na běžně fungujících oběžných drahách. Z téměř 7 000 družic vypuštěných od konce 50. let 19. století aktuálně funguje jen asi každá sedmá. A společně s družicemi, které již neslouží, se na oběžné dráze vyskytují stovky a tisíce úlomků velikosti oblázku a miliony úlomků velikosti integrovaných obvodů, které krouží kolem Země. Vesmírné úlomky jsou velkým rizikem pro vesmírné mise, ale také pro družice, na které spoléháme každý den. Protože vesmírné úlomky a odpad nám dělají čím dál více starosti, jsou zde národní a mezinárodní snahy vyvinout technické standardy, které by pomohly omezit generaci dalších úlomků. Například existuje doporučení pro družice na nízké oběžné dráze Země, aby klesly do atmosféry během 25 let. To je ale i přesto dlouhá doba. Obzvlášť, pokud již družice nefungovala po mnoho let. Také existují směrnice pro mrtvé geostacionární družice, aby byly odklizeny na „hřbitovní“ oběžnou dráhu. Ale ani jedno z těchto nařízení se neváže na mezinárodní zákon a jsou chápány tak, že budou zakomponovány skrze národní mechanismy. Tyto směrnice také nejsou dlouhodobé, nejsou proaktivní, ani se nevztahují na úlomky, které již na oběžné dráze jsou. Jsou pouze připraveny na omezení budoucí tvorby úlomků. Vesmírný odpad není ničí zodpovědnost. Mount Everest je skutečně zajímavým porovnáním nového přístupu k tomu, jak zacházet s naším životním prostředím. Často je mu přisuzováno nechtěné prvenství nejvýše umístěné skládky na světě. Desetiletí po prvním dobytí nejvyššího vrcholu světa, začaly tuny odpadu, které zde zanechali horolezci, vzbuzovat obavy. A možná jste četli zprávy o spekulacích, že Nepál tvrdě zasáhne proti horolezcům striktnějším vynucováním postihů a zákonných povinností. Cílem je, samozřejmě, donutit horolezce, aby po sobě uklízeli. Možná tedy místní neziskovky zaplatí horolezcům, pokud dolu snesou více odpadu, nebo mohou expedice zorganizovat dobrovolné úklidové výlety. I přesto si stále mnoho horolezců myslí, že jednotlivé skupiny by se měly kontrolovat samy. Neexistuje žádná jednoduchá či lehká odpověď a i dobře míněné snahy o ochranu přírody často vyvolávají problémy. To neznamená, že bychom neměli udělat cokoliv, co je v našich silách, abychom ochránili životní prostředí, na kterém jsme plně závislí. Stejně jako u Everestu, je odstranění odpadu kvůli vzdálenosti a nedokonalé infrastruktuře náročný problém. My ale jednoduše nemůžeme udělat nový rekord a vytvořit ještě výše umístěnou skládku, která by byla mimo náš svět. Realita ve vesmíru je taková, že pokud se rozbije součástka družice, jsou zde pouze omezené možnosti její opravy a pouze za vysokou cenu. Ale co kdybychom byli chytřejší ve způsobu navrhování družic? Co kdyby všechny družice, nehledě na to, ve které zemi byly vyrobeny, musely být nějak standardizovány pro recyklaci, údržbu či aktivní klesání z oběžné dráhy? Co kdyby zde byly skutečně účinné mezinárodní zákony, které by přikazovaly likvidaci dosloužilých družic namísto jejich odstraňování z cesty jako dočasného řešení? Možná by výrobci družic měli být nuceni zaplatit zálohu, aby mohli vypustit družici na oběžnou dráhu, a tato záloha by byla vrácena pouze tehdy, pokud by družice byla správně zlikvidována nebo pokud by odstranili určité množství odpadu. Nebo možná družice potřebují vestavěnou technologii, která urychlí klesání z orbitu. Už existují povzbudivé náznaky zlepšení. Například u britské družice TechDemoSat-1, která byla vypuštěna v roce 2014, byla navržena její konečná likvidace pomocí malé tažné plachty. Toto funguje u této družice, protože je malá, ale družice, které jsou větší, nebo jsou na vyšší oběžné dráze nebo jsou celkově rozměrnější, třeba jako školní autobus, budou vyžadovat jiné druhy likvidace. Takže možná dojde na vysoce výkonné lasery nebo odtahování pomocí sítí či provazů, ačkoliv to zatím zní šíleně. A další opravdu skvělou možností je myšlenka orbitálních odtahovek či vesmírných mechanismů. Představte si robotické rameno připevněné na vesmírné odtahovce schopné opravit rozbité součásti družice, aby byly znovu použitelné. Nebo co kdyby to stejné rameno dokázalo doplnit palivovou nádrž družice, která spoléhá na chemický pohon, stejně jako byste doplnili nádrž u vašeho auta? Robotická oprava a údržba by mohla prodloužit životy stovek družic obíhajících kolem Země. Ať už přijdeme s jakoukoliv možností likvidace či úklidu, očividně to není pouze technický problém. Jedná se také o složité vesmírné zákony a politiku, kterou musíme vyřešit. Jednoduše řečeno, dosud jsme nenalezli udržitelné řešení pro vesmír. Objevování, inovování s cílem změnit náš život a práci, je to, co my lidé děláme, a v prozkoumávání vesmíru se doslova posouváme za hranice Země. Ale jak posouváme limity ve jménu poznání a inovace, musíme pamatovat na to, že se zodpovědnosti za naše životní prostředí nikdy nezbavíme. Není pochyb o tom, že je nízká a geostacionární oběžná dráha přetížena, a my nemůžeme vypouštět nové družice, aby nahradily ty, které se rozbily, aniž bychom s nimi nejdříve něco neudělali, stejně jako bychom nikdy nenechali rozbité auto uprostřed dálnice. Až příště použijete svůj telefon, mrknete na počasí či použijete GPS, zamyslete se nad technologiemi, které tyto aktivity umožňují. Přemýšlejte také o skutečném dopadu, jaký mají družice na prostředí obklopující Zemi a pomozte šířit poselství, že společně musíme snížit následky. Krása zemského orbitu bere dech a je to naše brána k objevování. Je na nás, abychom ho takový zachovali. Děkuji. (potlesk)