Jak si vybrat svoje zprávy - Damon Brown

Podívejte se na celou lekci zde: http://ed.ted.com/lessons/how-to-choose-your-news-damon-brown

S nástupem internetu a sociálních médií jsou zprávy zveřejňovány v neuvěřitelném tempu nebývalým počtem nejrůznějších masmédií. Jak si má člověk vybrat zprávy, které bude sledovat? Damon Brown poskytuje zasvěcenou informaci o tom, jak se názory a fakta (a často falešná fakta) dostávají do zpravodajství a jak by je měl bystrý čtenář odlišit.

Autorem lekce je Damon Brown, animace je od Augenblick Studios.

Jak víte, co se děje ve světě kolem vás?

Informace, od kterých nás dělí pouhý klik,

se mohou zdát být nekonečné,

což ale neplatí o čase a energii,

které potřebujeme
k jejich vstřebání a posouzení.

Veškeré informace na světě jsou k ničemu,

pokud nevíme, jak ke zprávám přistupovat.

Vašim prarodičům, rodičům,

nebo i starším sourozencům

může tato myšlenka znít divně.

Před pár desítkami let

byly však zprávy

veřejnou záležitostí.

Výběr byl omezený

na několik časopisů vydávaných
v obecném zájmu,

pár široce respektovaných novin,

a tři nebo čtyři televizní kanály,

kde důvěryhodní hlasatelé

přinášeli zprávy pravidelně, každý večer.

Problémy tohoto systému
se brzy začaly projevovat

s šířením hromadných sdělovacích
prostředků.

Ačkoliv bylo známo,
že v autoritářských státech

jsou informace kontrolovány a cenzurovány,

řada skandálů ukázala,

že demokratické vlády rovněž
klamaly veřejnost,

často pak ve spolupráci s médii.

Odhalení skrytých válek,
utajených atentátů,

a politické korupce

podkopalo důvěru veřejnosti
v oficiální verze událostí,

sdělovanou hlavními zdroji.

Tato ztráta důvěry k dosavadním médiím

vedla k rozmachu alternativních novin,
rádiových pořadů

a zpráv na kabelových stanicích,

které konkurovaly hlavním médiím,

a informovaly o událostech
z různých perspektiv.

Nejnověji to byl internet,
který mnohonásobně rozšířil

objem informací a pohledů,

a to vše díky sociálním médiím,
blogům a online videím,

které z každého občana udělaly
potencionálního reportéra.

Ale když je reportérem každý,
pak jím ve skutečnosti není nikdo,

různé zdroje se nemusí shodovat

nejen v názorech, ale v samotných
faktech.

Jak se tedy můžeme dobrat pravdy,
nebo alespoň něčemu jí blízkému?

Jednou z nejlepších cest je
seznámit se s původní zprávou,

neupravenou jejím zprostředkováním.

Místo článků, které poskytují
jen výklad vědecké práce

nebo politického projevu,

je často možné najít původní materiál
a udělat si názor osobně.

V případě aktuálních událostí je možné
sledovat reportéry v sociálních médiích.

Během zásadních událostí,

jako třeba arabské jaro
nebo ukrajinské protesty,

reportéři a blogeři zveřejňovali
aktuální informace a nahrávky

přímo z centra dění.

Ačkoliv se mnohé z nich později objevují
v článcích a přenosech,

je potřeba si uvědomit,
že tyto upravené verze

často spojují hlas osoby,
která byla opravdu na místě,

se vstupem redaktora,
který tam nebyl.

Navíc, čím je událost nepřehlednější,

tím spíše je lepší se ji nesnažit sledovat
v reálném čase.

V případě teroristických útoků
a přírodních katastrof

se dnešní média snaží poskytnout
nepřetržité zpravodajství,

a to i v případech, kdy není žádná
spolehlivá nová informace k dispozici,

což někdy vede k nesprávném informování,

nebo k falešnému obvinění nevinných lidí.

Je snadné nechat se strhnout,

ale je lepší ověřovat si
aktuální informace,

raději jen několikrát denně

než každých pár minut,

a dát tak čas tomu, aby vyšly najevo
ověřené informace

a falešné zprávy byly vyvráceny.

Ačkoliv se kvalitní publicistika snaží
o dosažení objektivity,

je mediální zkreslení často nevyhnutelné.

Pokud není dostupná původní informace,

pak je dobré si přečíst zpravodajství
z různých zdrojů,

které zaměstnávají různé zpravodajce
a oslovují různé experty.

Sledováním různých zdrojů
se zaměřením na rozdíly

umožňuje vám udělat si

mnohem komplexnější obrázek.

Je také zcela zásadní oddělit
fakta od názorů.

Výrazy jako myslet si, pravděpodobně
nebo možná znamenají,

že je takový pramen opatrný,

nebo co hůř, že jen hádá.

A pozor na takové zprávy,
které se spoléhají na anonymní zdroje.

To mohou být lidé, kteří mají s celou věcí
jen pramálo společného,

nebo mají zájem zpravodajství ovlivnit,

přičemž díky anonymitě

nenesou žádnou odpovědnost
za informaci, kterou poskytli.

Nakonec je ze všeho nejdůležitější

ověřovat si zprávy ještě před tím,
než je sdílíme.

Ačkoliv sociální média umožňují to,

aby pravda vyšla rychleji najevo,

zároveň umožňuje šíření fám
ještě před tím,

než mohou být ověřeny,

a zároveň udržuje při životě lži

dlouho poté, co byly vyvráceny.

Proto ještě před tím, než budete sdílet

tu neuvěřitelnou a šokující zprávu,

prohledejte web a zkuste najít

další informace nebo kontext,
který jste mohli opomenout

a také, co o tom říkají jiní.

V současnosti jsme méně závislí
než kdykoliv předtím

na původních mediích,

která ovládala tok informací.

Avšak ruku v ruce se svobodou
jde zodpovědnost:

zodpovědnost za budování
vlastní zkušenosti

a za to, že se tento tok nestane záplavou,

která by nás ve svém důsledku ponechala
méně informovanými než dosud.