Staré knihy ožívají díky vybroušenému umění

Co uděláte se zastaralými encyklopediemi ve věku informací? Brian Dettmer, umělec s X-Acto noži a smyslem pro vhodný remix, vytváří nádherné a nečekané skulptury, které starým knihám vdechují nový život.

Jsem umělec a vyřezávám z knih.

Toto je jedna z mých prvních prací.

Nazývá se „Alternativní cesta k poznání“.

Chtěl jsem naskládat knihy na sebe,
aby si lidé vcházející do galerie mysleli,

že se dívají na obyčejnou hromadu knih,

ale jakmile by přišli blíž,
uviděli by v ní nahrubo vyřezanou díru.

A zajímali by se, co se stalo a proč

a přemýšleli by, z čeho ta kniha je.

Zajímám se o texturu,

ale více mě zajímají text a obrázky,
které se v knihách nacházejí.

U většiny svých prací slepuji
konce knihy hustým lakem,

takže na vnější straně knihy
vytvoří jakousi kůži.

Stane se z toho pevný materiál,
ale stránky uvnitř zůstávají volné.

Pak vyřezávám do povrchu knihy,

s ničím nehýbu a nic nepřidávám.

Prostě jen oříznu nožem cokoli,
co mi přijde zajímavé.

Takže vše, co vidíte uvnitř hotového díla,

je přesně na tom místě, kde to
v knize bylo, než jsem začal.

Svým způsobem svou práci
beru jako nějaký remix,

protože pracuji s materiálem
někoho jiného,

což je to samé, jako když DJ
pracuje s hudbou někoho jiného.

Tohle původně byla kniha s obrazy
renesančního umělce Raffaela

a tím, že jsem vzal jeho práci,
zremixoval ji, vyřezal do ní něco,

ji svým způsobem přetvářím
do něčeho novějšího a modernějšího.

Také přemýšlím o tom, jak knihu
vymanit z tradičního pojetí

a potlačit její lineární formát

a zkouším potlačit
strukturu knihy samotné ‒

aby se stala zcela skulpturální.

Používám svorky a provazy
a celou řadu materiálů, závaží,

abych zafixoval věci na svém
místě předtím, než je nalakuji

a mohl je natvarovat, než začnu.

Takže z něčeho takového ‒

může vzniknout například toto,

což je vyrobeno z jednoho slovníku.

Nebo z něčeho takového ‒

se může stát tohle.

Nebo tahle věc,

u níž ještě nikdo neví, co to bude
nebo proč je to v mém studiu,

se stane něčím takovým.

Myslím, že jedním z důvodů,
proč lidi znepokojuje ničení knih,

proč je neradi trhají

a už vůbec se jim nechce je vyhazovat,

je ten, že o nich uvažují
jako o živých věcech.

Přemýšlíme o nich jako o těle.

Pokud jde o velikost, jsou vytvořeny
v poměru k našemu tělu,

ale mají také potenciál
pokračovat v růstu

a stávat se novými věcmi.

Takže knihy jsou vskutku živé.

Přemýšlím o knize jako o tělu

a uvažuji o ní jako o technologii,

pohlížím na ni jako na nástroj.

Také o ní přemýšlím jako o stroji.

Ale také jako o krajině.

Toto jsou všechny díly encyklopedie
spojené a osmirkované dohromady

a jak se jimi prořezávám,

rozhoduji se, co si vyberu.

U encyklopedie jsem si mohl vybrat cokoli,

ale zaměřil jsem se
výhradně na obrázky krajin.

Na materiál samotný používám
smirkový papír

a opracovávám okraje,
takže nejenom obrázky krajiny,

ale i samotný materiál připomíná krajinu.

Když se prořezávám knihou,

zamýšlím se nad obrázky,
ale přemýšlím také o textu.

O obojím přemýšlím dost podobně.

Protože je zajímavé,
že když čteme text,

když čteme nějakou knihu,
ukládají se nám v hlavě obrazy,

takže si ji jakoby zaplňujeme.

Když čteme text,
vytváříme si něco jako obrazy

a když se díváme na obraz,
používáme řeč,

abychom porozuměli tomu,
na co se díváme.

Je to tak trochu jing a jang,

dvě strany jedné věci.

Tvořím dílo, které si divák sám doplní.

Považuji svou práci téměř za archeologii.

Prokopávám se a snažím se
vyzvednout dosud neobjevené,

objevuji, kam až mohu zajít

a obnažuji to uvnitř vlastního díla.

Zároveň se zabývám

úvahami o ztracených záznamech

a o tom, co se děje teď,
kdy je většina informací nehmotných,

a zabývám se tou představou ztráty.

Myslím na to, že nejde jen o formáty,
které se v počítačích neustále obměňují,

ale i o informace samotné,

které teď nikde fyzicky nezálohujeme

a které musí být neustále aktualizovány,
abychom o ně nepřišli.

Mám ve svém studiu několik slovníků

a počítač používám každý den.

Když si potřebuji vyhledat slovo,
tak jdu k počítači,

protože mohu jít přímo
a ihned k tomu, co hledám.

Myslím si, že kniha vlastně nikdy nebyla

tím správným formátem
pro nelineární informace,

což je důvod, proč jsou příručky

ohroženy jako první nebo
brzy upadají v zapomnění.

Nemyslím si ale, že knihy
někdy opravdu zaniknou.

Lidé si myslí, že když teď
máme digitální technologie,

že knihy zaniknou

a na každém kroku vidíme,
jak se věci mění a vyvíjejí.

Myslím si, že se knihy budou vyvíjet

a stejně jako lidé říkali,
že zaniknou obrazy,

když se fotografie a potisk
staly běžnou záležitostí,

tak to malbě vlastně umožnilo
opustit každodenní rutinu.

Umožnilo jí to oprostit se
od rutinního vyprávění příběhů.

Osvobodila se a mohla
vyprávět svůj vlastní příběh.

Tehdy z toho vzešel modernismus

a bylo vidět, jak se malba
vydala různými směry.

A to stejné se teď děje s knihami.

Teď, když je většina našich technologií,
většina informací,

většina našich osobních a kulturních
záznamů v digitální podobě,

myslím, že to vlastně knihám
umožňuje stát se něčím novým.

Myslím, že pro umělce jako jsem já,
je to velice vzrušující doba

a bude velmi vzrušující sledovat,
co se s knihou bude dít v budoucnu.

Děkuji.

(potlesk)