Jessica Green: Jsme pokryti bakteriemi. Berme je v úvahu při projektování.

Naše těla a domovy jsou pokryty mikroby -- někteří jsou nám prospěšní, jiní nám škodí. Zatímco se dozvídáme stále více o bakteriích a mikrobech, kteří jsou přítomni v místech, kde žijeme, spolupracovnice TEDu Jessica Green se ptá: Můžeme navrhovat budovy, které podporují zdravé mikrobiální prostředí ?

Úplně vše je pokryté neviditelnými ekosystémy

tvořenými drobnými formami života: bakteriemi, viry a houbami.

Naše stoly, naše počítače, naše tužky, naše domy,

to vše poskytuje útočiště pro místní mikrobiální krajinu.

Když navrhujeme tyto věci, měli bychom přemýšlet

o projektování těchto neviditelných světů

a také o tom, jak ovlivňují

naše osobní ekosystémy.

Naše těla jsou domovem triliónům mikrobů

a tito tvorové určují, kým jsme.

Mikrobi ve vašich střevech mohou ovlivnit vaší váhu a náladu.

Mikrobi na vaší kůži mohou podpořit váš imunitní systém.

Mikrobi ve vašich ústech mohou osvěžit váš dech

nebo také ne,

klíčové je, že naše osobní ekosystémy

se vzájemně ovlivňují s ekosystémy na všem, čeho se dotkneme.

Takže, například, když se dotknete tužky,

dojde k mikrobiální výměně.

Kdybychom uměli projektovat ony neviditelné ekosystémy v našem okolí,

otevřelo by to cestu k ovlivnění

našeho zdraví bezprecedentním způsobem.

Lidé se mě pořád ptají:

"Je to opravdu možné projektovat mikrobiální ekosystémy?"

Já věřím, že odpověď zní ano.

Myslím, že to děláme právě teď,

ale děláme to nevědomky.

Podělím se s vámi o data

z jednoho aspektu mého výzkumu zaměřeného na architekturu,

která demonstrují, jak, ať už prostřednictvím vědomého či

nevědomého designu,

jsme ovlivňováni těmito neviditelnými světy.

Toto je obchodní komplex Lillis na univerzitě v Oregonu,

kde jsem spolu s týmem architektů a biologů

sbírala vzorky z více než 300 místností v této budově.

Chtěli jsme získat něco jako zkamenělinu budovy

a k tomu účelu jsme sbírali vzorky prachu.

Z prachu jsme dostali buňky bakterií,

otevřeli jsme je a srovnali jejich genetické sekvence.

V praxi to znamenalo, že lidé v mé skupině

během projektu často používali vysavač.

Toto je obrázek Tima, který mě,

právě v okamžiku, kdy jsem dělala tuto fotku, upozornil slovy:

"Jessico, v poslední laboratorní skupině, do které jsem se vmísil,

jsem dělal terénní práce v kostarickém pralese

a okolnosti se pro mě nyní dramaticky změnily."

Takže nyní vám nejprve ukážu, co jsme našli v kancelářích

a na údaje se podíváme pomocí vizualizačního nástroje,

na kterém jsem spolupracovala se společností Autodesk.

Způsob, jak nahlížet na tato data je následující --

podívat se na vnější okraj kruhu.

Uvidíte rozsáhlé skupiny bakterií,

a když se podíváte na tvar tohoto růžového lalůčku,

napoví vám to něco o velikosti každé skupiny.

Takže na dvanácti hodinách uvidíte, že v kancelářích se nachází mnoho

alfaproteobakterií a na jedné hodině uvidíte,

že přítomnost bacilů je relativně nízká.

Pojďme se podívat, co se děje v různých typech prostorů této budovy.

Když se podíváte na toalety,

všechny mají velmi podobné ekosystémy,

a pokud byste náhlédli do tříd,

také mají podobné ekosystémy.

Ale jestliže se podíváte napříč všemi typy prostorů, uvidíte,

že se jeden od druhého zásadně odlišují.

že se jeden od druhého zásadně odlišují.

Ráda přemýšlím o koupelně jako o tropickém pralese.

Řekla jsem Timovi:" Kdybys tak mohl vidět mikroby,

bylo by to trochu jako být v Kostarice. Svým způsobem."

Také ráda přemýšlím o kancelářích, jako by to byly lučiny.

Tento náhled je opravdu významný pro projektanty,

protože tak sem můžete vnést principy ekologie

a jeden opravdu důležitý ekologický princip je rozptyl,

způsob, kterým se organismy přemísťují.

Víme, že mikrobi jsou šířeni do okolí lidmi a vzduchem.

Víme, že mikrobi jsou šířeni do okolí lidmi a vzduchem.

Takže úplně první věc, kterou jsme chtěli v této budově udělat,

bylo podívat se na vzduchotechniku.

Techničtí inženýři navrhují zařízení vedoucí vzduch tak,

aby měli jistotu, že se lidé cítí dobře

a že teplota a proud vzduchu jsou nastavené optimálně.

Dosahují toho použitím principů fyziky a chemie,

ale mohli by také využívat biologii.

Když se podíváte na mikroby

v jedné části vzduchotechniky v této budově, uvidíte,

že jsou si velmi podobní.

A když to srovnáte s mikroby

v jiné části vzduchotechniky,

uvidíte, že tito jsou úplně odlišní.

Místnosti této budovy jsou jako ostrovy jednoho souostroví

a co z toho vyplývá, je poznatek, že techničtí inženýři

jsou jako eko-inženýři a mají schopnost

strukturovat biomy v této budově způsobem, kterým chtějí.

Dalším činitelem, který roznáší mikroby, jsou lidé

a projektanti často umisťují místnosti těsně vedle sebe,

aby usnadnili kontakty mezi lidmi,

sdílení jejich myšlenek, stejně jako v laboratořích a kancelářích.

Jestliže tedy mikrobi cestují spolu s lidmi,

můžete očekávat, že místnosti, které jsou blízko sebe,

mají podobné biomy.

A to je přesně to, co jsme zjistili.

Když se podívate do spolu sousedících tříd,

mají velmi podobné ekosystémy,

ale když jdete do kanceláře,

která je vzdálenější,

ekosystém je úplně odlišný.

A když na těchto bio-zeměpisných vzorcích vidím,

jakou sílu roznášení má,

myslím, že je možné

vyřešit opravdu náročné problémy,

jako jsou infekce získané v nemocnicích.

Věřím, že toto musí být alespoň částečně

otázka ekologie budovy.

Řeknu vám ještě jeden příběh týkající se této budovy.

Spolupracuji s Charliem Brownem.

Je architektem

a vážně se zabývá celosvětovou změnou klimatu.

Svůj život zasvětil udržitelnému designu.

Když mě potkal a pochopil, že je možné

studovat měřitelným způsobem,

jak jeho různé návrhy ovlivní

ekologii a biologii této budovy,

nadchnul se, protože to přidalo novou dimenzi tomu, co dělal.

Přestal zvažovat pouze energetické hledisko,

začal také přemýšlet o lidském zdraví.

Podílel se na návrzích některých částí systému vzduchotechniky

této budovy a způsobu, jakým byla větrána.

Takže první, co vám ukážu, je vzduch,

který jsme odebrali mimo budovu.

To na co se díváte je otisk bakteriálních komunit

ve venkovním vzduchu a to jak se průběžně mění.

Dále vám ukážu, co se stalo,

když jsme experimentálně upravili třídy.

Na noc jsme je ucpali tak,

tak, aby neměly žádné větrání.

Mnoho budov funguje tímto způsobem,

pravděpodobně i u vás v zaměstnání,

firmy to dělají kvůli úspoře peněz za energii.

Zjistili jsme, že tyto místnosti zůstaly relativně nehybné

až do soboty, kdy jsme větrací otvory znovu otevřeli.

Když jste do těchto místností vešli,

opravdu nepříjemně zapáchaly

a naše data naznačují, že to má něco do činění s

bakteriální polévkou ve vzduchu, který zde zůstal

po lidech z předchozího dne.

Dejme to do kontrastu s místnostmi,

pro které byla navržena udržitelná strategie pasivního designu,

kdy se vzduch dostává dovnitř skrze okna se žaluziemi.

Vzduch v těchto místnostech relativně dobře kopíroval venkovní ovzduší,

a když to Charlie viděl, opravdu ho to zaujalo.

Cítil, že udělal dobrou volbu

s navrženým designem,

protože to bylo energeticky úsporné

a zároveň smylo místní mikrobiální klima.

Příklady, které jsem vám dala jsou z oblasti architektury,

ale jsou platné pro návrh čehokoli.

Představte si práci s užitečným druhem mikrobů

v letadle

nebo na telefonu.

Známe nový druh mikrobů, nedávno jsem jej objevila.

Nazývá se BLIS a ukázalo se,

že odpuzuje patogeny

a zároveň vám dá svěží dech.

Nebylo by to úžasné, kdybychom všichni měli BLIS na našich telefonech?

Jde o vědomý přístup k designu,

já jej nazývám bioinformační design

a myslím, že je uskutečnitelný.

Děkuji vám.

(Potlesk)