Za Velkou Čínskou internetovou zdí

Michael Anti (neboli Jing Zhao) bloguje z Číny již 12 let. I přes kontrolu, kterou má centrální vláda nad internetem (všechny servery jsou v Pekingu), říká, že stovky milionů mikroblogerů ve skutečnosti vytvářejí první národní veřejné fórum v historii země, a posouvají tak rozdělení moci neočekávanými směry.

V několika posledních dnech
jsem slýchal lidi mluvit o Číně.

A taky jsem mluvil s přáteli
o Číně a internetu v Číně.

Jedna věc je pro mě velmi náročná.

Chci, aby mí přátelé pochopili,

že Čína je komplikovaná.

Takže jim vždycky říkám obě strany,

na jednu stranu je to tak,
na druhou takhle.

Nedá se na to dívat jenom
z jednoho úhlu pohledu.

Dám příklad. Čína je zemí BRIC.

Země BRIC jsou
Brazílie, Rusko, Indie a Čína.

Tyto nově vznikající ekonomiky skutečně
napomáhají oživení světové ekonomiky.

Ale zároveň na druhou stranu

je Čína zemí SICK.

Tento termín byl použit v dokumentech
Facebooku při jejich vstupu na burzu.

Tam se psalo, že země SICK jsou Sýrie,
Írán, Čína a Severní Korea.

Tyto čtyři země nemají
přístup k Facebooku.

Takže Čína je vlastně země SICK BRIC.
(doslova "nemocná cihla")

(smích)

Byl vytvořen další projekt

na sledování Číny a čínského internetu.

A dnes se s vámi chci
podělit o své vlastní

postřehy z posledních několika let,
zpoza této zdi.

Pokud jste fanoušky Hry o trůny,

určitě víte, jak důležitá je zeď
pro království.

Zabraňuje příchodu podivných věcí
ze severu.

To samé platilo pro Čínu.

Na severu byla Velká čínská zeď,
Čchang Čcheng.

Chránila Čínu před nájezdníky po 2000 let.

Čína má ale také Velkou firewallovou zeď.

Ta je největší digitalní hranicí
na celém světě.

Není jenom na obranu Čínského režimu
před zámořím,

před univerzálními hodnotami,
ale také zabránit

vlastním občanům v přístupu
k celosvětovému svobodnému Internetu,

a taky je chce rozdělit do skupin,
aby nemohli být spojeni.

Takže "Internet" má vlastně dva Internety.

Jedním je Internet, ten druhý je Čínanet.

Pokud si ale myslíte, že Čínanet je nějaká

pustina, myslím, že tak to není.

Taky ale používáme jednoduchou metaforu,
hru kočky s myší.

Tak můžeme popsat posledních 15 let

trvající boj mezi čínskou cenzurou,

vládní cenzurou, což je kočka,

a čínskými uživateli internetu.
To jsme my, ta myš.

Někdy je ale taková
metafora příliš zjednodušující.

Dneska ji tedy vylepším na verzi 2.0.

V Číně je 500 milionů
internetových uživatelů.

To je největší populace netizenů,
internetových uživatelů, na celém světě.

Takže i když má Čína
naprosto cenzurovaný internet,

i tak je čínská internetová
společnost na vzestupu.

Jak se to může stát? Jednoduše.

Vy máte Google, my máme Baidu.

Vy máte Twitter, my máme Weibo.

Vy máte Facebook, my máme Renren.

Vy máte Youtube, my máme Youku a Tudou.

Čínská vláda zablokovala

každou jednu službu Webu 2.0

a my Číňani jsme každou okopírovali.

(Smích)

Něčemu takovému říkám chytrá cenzura.

Nemá za úkol vás jenom cenzurovat.

Někdy je čínská národní internetová
politika velice jednoduchá.

Blokovat a klonovat.

Na jedné straně chtějí uspokojit
lidskou touhu po sociálních sítích,

což je velmi důležité, protože
lidé sociální sítě milují.

Na druhou stranu, chtějí mít server

v Pekingu, aby měli kdykoli
přístup ke všem datům.

Právě proto byl taky Google
stáhnut z Číny,

protože nemohli přijmout skutečnost,

že si chce Čínská vláda ponechat server.

Například arabští diktátoři
tyto dvě stránky věci nepochopili.

Například Mubarak odstavil internet.

Chtěl zabránit tomu, aby
ho netizeni kritizovali.

Ale jakmile netizeni nemůžou
na internet, tak jdou do ulic.

A výsledek je nasnadě.

Všichni víme, že Mubarak
je technicky po smrti.

Ale ani Ben Ali, Tuniský prezident,

se neřídil tím druhým pravidlem.

To říká držte server ve svých rukou.

Dovolil, aby Facebook, americká služba,

zůstal uvnitř Tuniska.

Takže nemůže zabránit tomu,
aby jeho vlastní lid zvěřejňoval

videa kritizující jeho korupci.

A skončil stejně. Během
arabského jara

byl svržen jako první.

Přesto tyto dvě velmi chytré
strategie mezinárodní cenzury

nezabránily tomu, aby se čínské
sociální sítě staly veřejnou sférou,

branou pro veřejné mínění a
noční můrou pro čínské představitele.

Protože v Číně máme
300 milionů mikroblogerů.

To je jako populace
celých Spojených států.

Takže když těchto 300 milionů mikroblogerů

zveřejní tweet na naší
cenzurované platformě,

to samo o sobě,
sám "Čínanet", může vytvořit

velmi silnou energii, což se nikdy předtím

v dějinách Číny nedělo.

V červenci roku 2011 se srazily sva vlaky

ve Wenzhou, ve městě na jihu země.

Hned po nehodě chtěli úředníci

vlaky odstranit, pohřbít je.

A to naštvalo čínské netizeny.

Pět dní po této vlakové nehodě

se na sociálních sítích
objevilo 10 milionů kritik

této zprávy, což se ještě
nikdy předtím nestalo.

A později toto roku
vyhodili ředitele železnic

a odsoudili ho k 10 letům vězení.

Nedávno se taky odehrála
vtipná diskuze mezi

pekingským ministerstvem
životního prostředí

a americkou ambasádou v Pekingu.

MInisterstvo totiž obvinilo

americkou ambasádu z toho, že
zasahuje

do vnitřní politiky Číny tím,

že odhaluje údaje
o kvalitě vzduchu v Pekingu.

To nahoře jsou údaje Ambasády, PM 2,5.

Čísla ukazovala 148, což je nebezpečné
pro ohroženou skupinu.

Doporučením bylo nevycházet z domu.

Toto jsou ale údaje ministerstva.
Ukazují číslo 50.

Podle nich je vzduch v pořádku.
Ven jít můžete.

Ale 99 procent čínských mikroblogerů

stojí pevně na straně ambasády.

Já žiju v Pekingu. Každý den sleduju

data americké ambasády, abych věděl,
jestli můžu otevřít okna.

Jak je možné, že čínské sociální sítě,
i za takové cenzury,

nadále rostou? Jedním z důvodu
je samotná čínština.

Víme, že Twitter a klony Twitteru

jsou limitovány počtem 140 znaků.

V angličtině to je jenom 20 slov
nebo věta s krátkým odkazem.

Možná, že v Německu, v němčině
je to jenom "Aha!"

(Smích)

V čínštině je to ale opravdu 140 znaků,

což je odstavec, celý příběh.

Najdete tam skoro všechny
prvky žurnalistiky.

Například, toto je Hamlet od Shakespeara.

Úplně stejný obsah. Můžete vidět, že

jeden čínský tweet odpovídá 3,5
anglickým tweetům.

Čínština vždycky podvádí, že?

A právě proto je pro číňany mikroblogování

médium, ne jenom titulek médií.

A stejně tak klon, společnost Sina,

která naklonovala Twitter.

Má své vlastní jméno, Weibo.

"Weibo" v čínštině zmanená "mikroblog".

Mají vlastní inovace.

Co se týče komentářů, tak
to má čínské Weibo

spíše jako Facebook,
než jako původní Twitter.

Když v roce 2009 vznikly v Číně
tyto inovace a klony,

jako weibo a mikroblogování,

hned se staly platformou pro média.

Staly se mediální platformou
pro 300 milionů čtenářů.

Staly se médiem.

Cokoli, co není zmíněno na Weibu,

jakoby pro čínskou veřejnost neexistovalo.

Čínská sociální média ale také mění

smýšlení a životní postoje číňanů.

Například lidé bez hlasu

tak mají cestu, kterou
mohou být vyslyšeni.

Měli jsme petiční systém. Je to nápravné
řešení mimo justiční systém,

protože čínská centrální vláda chce
udržovat mýtus, že

vládce je dobrý
a místní úředníci jsou zločinci.

Proto signatáři, oběti, venkované

chtěji ohledně toho vlaku podat petici
k centrální vládě v Pekingu.

Chtějí, ať vládce vyřeší problém.

Ale čím více lidí jde do Pekingu,

tím zvyšují riziko revoluce.

Proto byli v posledních
letech posíláni zpátky.

A některé z nich dokonce
zavřeli do "černých věznic".

Teď ale máme Weibo,
a tak tomu říkám Weibo petice.

Lidi jednoduše tweetují ze svých mobilů.

Váš dojemný příběh může být vybrán

některým z reportérů,
profesorů nebo celebritou.

Jednou z nich je Yao Chen,

nejpopulárnější mikroblogerka v Číně,

která má okolo 21 milionů následovníků.

Je to skoro jako národní TV stanice.

Když si vybere
nějaký dojemný příběh.

Takže Weibo jako sociální médium,
i s cenzurou,

umožnilo Číňanům, 300 milionům lidí,

aby spolu každý den
hovořili a diskutovali.

Je to jako velký TED, že?

Ale taky je to poprvé,
kdy se v Číně

objevila veřejná sféra.

Číňané se začínají učit vyjednávat

a mluvit s lidmi.

Kočka, ta cenzura, ale nikdy nespí.

Je velmi těžké zmínit na Weibu
nějaká citlivá slova.

Nemůžete například
zmínit jméno prezidenta -

Hu Jintao - a taky nemůžete napsat
název města Chongqing.

Donedávna jste nemohli vyhledávat
příjmení předních představitelů.

Proto jsou Číňani experti
na různé slovní hříčky,

alternativní názvy a taky memy.

I sami sebe pojmenovávají

slangovými výrazy

jako "grass-mud horse" a "river crab".

Grass-mud horse se řekne Cǎonímǎ,

což je fonogram pro slovo zkurvysyn.

tak si netizeni říkají.

River crab se řekne héxié, to je fonogram

pro harmonizaci, pro cenzuru.

Takže proti sobě stojí caoníma a héxié,
to je dobré.

Takže když dojde k nějaké
zajímavé politické události,

najdete na Weibu mnoho
zvláštních příběhů.

Zvláštní fráze a slova.
I kdyby jste měli doktorát

z čínštiny, tak tomu nebudete rozumět.

Ale dál už nemůžete zajít,

protože čínský Sina Weibo
byl založen

jen měsíc po oficiálním
zablokování Twiiteru.

To znamená, že Weibo od počátku

přesvědčilo čínskou vládu,

že se nestane dějištěm

žádného ohrožení režimu.

Napříkad pokud chcete napsat něco jako

"sejdeme se", "srazit se"
nebo "projít se",

automaticky se to zaznamená

a uchová pro další politickou analýzu.

I když chcete uspořádat shromáždění,

ještě než se tam dostanete,
už na vás čeká policie.

Proč? Protože mají data.

Všechno mají ve svých rukou.

Mohou dolovat data z disidentů
ve stylu Orwellova 1984.

Zásahy jsou velmi vážné.

Chci, abyste si všimli zajímavé věci

ohledně té kočky a myši.

Kočka je cenzura, ale v Číně
není kočka jenom jedna.

Má ale také místní kočky.
Hlavní kočka a místní kočky.

(Smích)

Server je v rukou hlavní kočky,

takže i když netizeni kritizují
místní vládu,

místní vláda nemá přístup
k datům v Pekingu.

Pokud by nepodplatili
hlavní kočku,

tak nezmůžou nic,
můžou se leda tak omluvit.

V posledních třech letech

společenská hnutí okolo mikroblogů

změnila místní vlády.

Ty jsou čím dál tím transparentnější,

protože nemají přístup k datům.

Server je v Pekingu.

U té události vlakové nehody

možná není otázkou proč
se vyskylo 10 milionu

kritiků v pěti dnech, ale
proč čínská centrální vláda

dovolila těchto pět dní
svobody projevu na internetu.

To se nikdy předtím nestalo.

Je to jednoduché, protože
i vysocí představitelé

už měli dost tohoto
nezávislého království.

A tak potřebovali najít důvod -

a názor veřejnosti je velmi dobrý
důvod, proč centrální vládu potrestat.

A taky nedávný případ Bo Xilaie,
což byla velká novina,

že se stal princátkem.

Od února do dubna tohoto roku

se Weibo stalo inzercí drbů.

Z těchto princátek si můžete
dělat legraci téměř podle libosti.

Skoro jakoby jste žili
ve Spojených státech.

Pokud se ale opovážíte retweetovat nebo
zmínit nějakou falešnou zprávu o převratu

v Pekingu, jistojistě vás zavřou.

Takže tato svoboda je cílená.
Je to přesně vymezené okénko.

V Číně je cenzura normální.

Brzy zjistíte, že na svobodě
je něco divného.

Něco za ní určitě stojí.

Protože byl velmi populární
levicový vůdce,

tak se ho centrální vláda
chtěla zbavit.

A bylo roztomilé, jak přesvědčila
všechny čínské obyvatele,

že je opravdu ten špatný.

Takže Weibo, 300 milionová
veřejná platforma,

se stala velmi dobrým nástrojem
pro politický boj.

Tato technologie je velmi nová,

ale technicky je vlastně stará.

Proslavil ji známý tajemník Mao Ce-tung,

protože zmobilizoval miliony Číňanů

během Kulturní revoluce,
aby zničili každou místní vládu.

Je to jednoduché, protože
čínská centrální vláda

ani nepotřebuje kočírovat
veřejné mínění.

Stačí jim dát cílené okénko,
ve kterém nebudou lidé cenzurováni.

Necenzurování se stalo v Číně
politickým nástrojem.

Takže tohle je na hře
kočky s myší nové.

Sociální média změnila
nastavení mysli Číňanů.

Číňané stále více
přijímají svobodu projevu

a lidská práva jako
své vrozené právo,

ne jako importované
americké privilegium.

Taky to ale číňanům poskytlo
národní veřejnou sféru,

která je pro lidi trénink
jejich občanství,

aby se připravili na budoucí demokracii.

Nezměnilo to ale čínský
politický systém

a navíc čínská centrální vláda
použila tuto strukturu

centralizovaného serveru
k posílení své moci

a k odporu vůči místní vládě
a dalším frakcím.

Jaká je tedy budoucnost?

Koneckonců, my jsme ta myš.

Ať už je budoucnost jakákoli,
měli bychom bojovat s kočkou.

Ta není jenom v Číně, ale
taky ve Spojených státech

jsou nějaké malé, sice
roztomilé, ale zlé kočky.

(Smích)

SOPA, PIPA, ACTA, TPP a ITU.

A taky jako Facebook a Google tvrdí,
že jsou přáteli myši,

ale někdy je vidíme randit s kočkama.

Můj závěr je jednoduchý.

My číňané budeme bojovat za svoji svobodu,

vy ale dávejte pozor
na své vlastní zlé kočky.

Nedovolte, ať se spolčí s těmi čínskými.

Jenom takhle v budoucnu

dosáhneme snů, které myš má:

že budeme tweetovat kdykoli,
kdekoli a beze strachu.

(Potlesk)

Děkuji.

(Potlesk)