Být tvůrcem příležitostí

Během svých životů chceme využít své talenty k vytvoření něčeho smysluplného. Ale jak začít? (A... co když se stydíte?) Spisovatelka Kare Andersonová s námi sdílí svůj příběh o chronické stydlivosti a o tom, jak otevřela svůj svět pomáháním druhým, aby i oni mohli využít své talenty a vášně.

Vyrůstala jsem

s diagnózou fobické plachosti

a podobně jako minimálně 20 dalších lidí

v místnosti této velikosti,

koktala jsem.

Odvážíte se zvednout ruku?

A ono se to s námi drží. Skutečně,

protože když jsme takto bráni,

cítíme se neviditelní

nebo opomíjení v rozhovorech.

A jak jsem se začala pozorovat lidi,

což je většinou vše, co jsem dělala,

všimla jsem si, že někteří lidé

opravdu hodně chtějí pozornost a uznání.

Berte na vědomí, že jsem tehdy byla mladá.

Takže co udělají?

Co děláváme až příliš často?

Hovoříme o sobě.

A přesto jsou i lidé,
jak jsem zpozorovala,

kteří mají, jak tomu říkám,
myšlenkové nastavení vzájemnosti.

V každé situaci najdou způsob,
jak hovořit o nás

a vytvoří tu ideu "nás".

Takže má představa nového pohledu na svět

je vidět svět, kde se všichni staneme

většími tvůrci příležitosti s
ostatními a pro ostatní.

V součastnosti pro nás
neexistuje větší příležitost

nebo výzva než se stát

tvůrci příležitostí,

kteří využívají nejlepších talentů
společně

a častěji pro větší prospěch

a dosažení věcí, které
nemůžeme zvládnout sami.

A to je to, o čem chci s Vámi hovořit,

protože dokonce více než darování,

dokonce více než darování,

je schopnost udělat pro nás
něco chytřejšího

společně, pro větší dobro,

které nás oba povznáší

a které se může stupňovat.

To je důvod, proč zde sedím.

Ale chci také poukázat na něco dalšího:

každý z vás

je v něčem lepší než kdokoli jiný.

Což vyvrací rozšířený názor,

že pokud jste nejchytřejší
osobou v místnosti,

jste ve špatné místnosti.

(smích)

Takže Vám teď povím
o jedné Hollywoodské párty,

kterou jsem před pár lety navštívila

a potkala vycházející filmovou hvězdu

a brzy jsme se bavily o něčem,

o co jsme se obě vášnivě zajímaly:
veřejné umění.

Byla vroucně
přesvědčena o tom,

že každá nová budova v Los Angeles

by měla mít v sobě veřejné umění.

Chtěla to regulovat,

a zaníceně začala –

– kdo je zde z Chicaga? –

zaníceně začala hovořit

o zrcadlících sochách tvaru fazole

v parku Millenium.

Že lidé k nim přijdou

a usmívají se do svého obrazu.

Pózují a pitvoří se,

dělají si společně selfies,

a smějou se.

A zatímco hovořila,
napadlo mne,

řekla jsem, "Znám někoho,
koho byste měla potkat.

Za několik týdnů
ho propustí ze San Quentinu"

(smích)

"a sdílí vaši vášnivou touhu,

po angažovaném umění
které dokáže lidi spojovat."

Strávil 5 let v izolaci,

a já jej potkala, protože jsem
v San Quentinu měla projev,

a on je přesvědčivý,

a dobře se na něj dívá,
protože je takový vypracovaný.

Měl každodenní program cvičení.

(smích)

Myslím, že mne v tu chvíli pochopila.

Řekla jsem, "Byl by nečekaným spojencem".

A nejenom tom. Je zde i James.
Je architektem

a profesorem,
a miluje vytváření prostorů.

Vyváření prostorů je, když máte

ty mini náměstí a městské průchody

a ta jsou posetá uměním,

kde lidé malují a
objevují se a hovoří spolu.

Ti by byli také dobrými spojenci.

A vskutku byli.

Setkali se. Připravili se.

Vystoupili před Radou města Los Angeles.

A členové rady nejenom schválili vyhlášku,

ale polovina z nich přišla a
požádala o společnou fotografii.

Byli překvapující,
přesvědčiví a důvěryhodní.

To si nemůžete koupit.

Žádám Vás o zvážení toho,

jakými tvůrci příležitostí
bychom se mohli stát,

protože více než bohatství

nebo populární tituly

nebo mnoho kontaktů,

je naše schopnost propojovat

lepší stránky těch okolo nás
a vynášet je na světlo.

Neříkám, že je to snadné,

a jsem si jistá, že mnoho z Vás
se povedly i přešlapy v tom,

s kým jste se chtěli spojit.

Chci vám navrhnout

tuto příležitost.

Začala jsem o tom přemýšlet už dřív,

když jsem byla reportérkou
Wall Street Journalu

a pracovala jsem v Evropě.

Měla jsem zachytit trendy

a to trendy, které přesahovaly busines

nebo politiku nebo životní styl.

Takže jsem musela mít kontakty

v různých světech odlišných
od toho mého,

protože bych jinak ty trendy nezachytila.

Zatřetí, měla jsem napsat příběh

z pohledu čtenáře tak,

aby mohli spatřit, jak tyto trendy
mohou ovlivnit jejich životy.

To je to, co dělají tvůrci příležitostí.

A tady je ta podivná věc:

na rozdíl od vzrůstajícího
počtu Američanů,

kteří pracují a žijí a hrají si s lidmi,

kteří přemýšlejí přesně jako oni,

protože jsme se stali
rigidními a exrémními,

tvůrci příležitosti aktivně hledají situace

s lidmi, kteří nejsou jako oni,

a vytvářejí vztahy.

A protože to dělají,

vytvářejí důvěryhodné vztahy,

do kterých mohou přizvat správný tým

a doplnit je tak, aby vyřešili problém
lépe a rychleji

a chopit se tak více příležitostí.

Nejsou uraženi odlišnostmi.

Jsou jimi fascinováni,

a to je velký posun v myšlení,

a jakmile jej jednou ucítíte,
budete chtít,

aby se stával mnohem častěji.

Tento svět volá po kolektivním myšlení,

a já v ně věřím.

Je to důležité obzvláště teď.

Proč je to důležité teď?

Protože vznikají věci jako drony

a drogy a sběr dat.

Mohou být používány mnoha lidmi

a levněji pro prospěšné účely.

Ale také, jak víme z každodenních zpráv,

mohou být zneužity i pro nebezpečné účely.

Upozorňuje nás to, každého z nás,

na vyšší poslání.

Ale je tam i třešnička na dortu:

Není to jen ta první příležitost,

kterou otevřete pro někoho jiného.

Ta je pravděpodobně to největší,

ať už jste instituce nebo jednotlivec.

Úžasná je to až následně,

když věříte jeden druhému.

Jsou to ty nečekané věci,

vytvořené později,

které byste nikdy nepředpokládali.

Například Marty je manžel
herečky, kterou jsem zmínila,

a pozoroval je, když zkoušeli,

a brzy hovořil s Wallym,

tím bývalým trestanecem,

o tom cvičebním plánu.

A pomyslel si,

mám pár ricochetových kurtů.

Ten chlapík by to mohl vyučovat.

A řada lidí, kteří zde pracuji,
jsou členy mých klubů.

Často cestují.

Mohou cvičit ve svých
hotelových pokojích

bez dalšího náčiní.

To je tedy způsob,
kterým si Wally našel práci.

A nejenom to, pár let poté

také učil ricochet.

Pár let poté,

učil učitele ricochetu.

Co zde navrhuji je, že když
propojíte vzájemně lidi

okolo sebe se sdílenými zájmy
a činnostmi,

zvyknete si na náhody,

které se stanou v budoucnu,

a to je myslím to, co hledáme.

Otevřeme se těmto příležitostem.

V této místnosti jsou
klíčoví hráči na poli technologií,

klíčoví hráči, kteří mají výjimečnou
možnost toto udělat:

propojovat společně systémy a projekty.

Toto navrhuji, abyste udělali.

Zapamatujte si 3 znaky
tvůrce příležitostí:

tvůrci příležitostí rozvíjejí svou
nejvýznamnější silnou stránku

a stávají se hledači vzorců.

Zapojují se do různých světů mimo
ten jejich vlastní,

takže získávají důvěru
a sledují tyto vzorce,

a komunikují, aby propojovali

talenty okolo bodů společného zájmu.

Žádám vás o to,

protože svět je hladový.

Skutečně věřím, díky vlastní zkušenosti,

že svět hladoví po tom, abychom se

spojili jako tvůrci příležitostí.

Podporujme takové jednání,

jak již mnozí z nás dělají –

což také vím z vlastní zkušenosti –

a představme si svět,

kde užíváme své nejlepší talenty společně

a častěji, k dosažení věcí větších,

než jakých bychom dosáhli sami.

Jen si vzpomeňte,

jak říkal Dave Liniger
(zakladatel RE/MAXu),

"Nemůžete uspět, když na večírek
se společně připravovaným jídlem

přijdete jen s vidličkou".

(smích)

Děkuji vám.

Děkuji. (Potlesk)