Street-art se vzkazem naděje a míru

eL Seed se narodil ve Francii tuniským rodičům. Libuje si v žonglování s více kulturami, jazyky a identitami. A také ve svém umění, v němž zasazuje arabskou poezii do stylu inspirovaného street-artem a graffiti. V tomto vášnivém projevu představí umělec a TED chlapík svůj ústřední cíl: vytvořit umění takové krásy, že nepotřebuje překlad.

Když jsem v roce 2012,
maloval minaret mešity Jara Mosque

v mém rodném městě Gabés
na jihu Tuniska,

vůbec mě nenapadlo, že graffiti
přitáhne městu takovou pozornost.

Zpočátku jsem se jen poohlížel
po zdi v rodném městě,

a tento minaret byl postaven v r.1994.

Těch 57 m betonové zdi
bylo 18 let jen šedých.

Když jsem se poprvé setkal s imámem
a řekl mu, co chci udělat,

pronesl: "Díkybohu, konečně jsi tu!"

a řekl mi, že už léta čekal na někoho,

kdo s tou zdí něco udělá.

Nejúžasnější na něm bylo,
že po mě nic dopředu nechtěl -

ani nákres,
ani co tam chci psát.

Do každého svého díla píšu vzkaz

svým vlastním stylem kaligraffiti -
mixem kaligrafie a graffiti.

Používám citáty nebo básně.

Uvažoval jsem, že vzkaz
zdobící stěny minaretu mešity

by měl vycházet z Koránu.

A tak jsem vybral tento verš:

"Lidé, věru jsme vás
stvořili z muže a ženy

a učinili jsme z vás národy a kmeny,
abyste se vzájemně poznali."

Ta slova volají po míru,
toleranci a přijetí

ze strany, kterou média obvykle
nepředstavují v dobrém světle.

Byl jsem ohromen tím,
jak místní lidé na tu malbu reagovali,

a jak začali být pyšní na minaret
poutající tolik pozornosti

v mezinárodním tisku
po celém světě.

Pro imáma to nebyla jen malba;

mělo to mnohem větší hloubku.

Doufal, že se minaret stane
městskou památkou,

která přivede lidi do této
zapomenuté části Tuniska.

Univerzálnost toho vzkazu,

tehdejší politické okolnosti v Tunisku,

a fakt, že jsem opisoval Korán
ve stylu graffiti,

nebyl bezvýznamný.

Spojilo to komunitu.

Propojovat lidi, budoucí generace,

pomocí arabské kaligrafie,

je moje práce.

Vysílat vzkazy je
základem mého umění.

Vtipné je, že dokonce i
arabsky mluvící lidé

se musí hodně soustředit,
aby rozluštili, co píšu.

Ale k prožití díla
nepotřebujete znát význam.

Věřím, že arabské písmo zasáhne
vaši duši dříve než oči.

Je v něm krása,
kterou není třeba překládat.

Věřím, že arabské písmo
promlouvá ke každému;

k vám, k vám, k vám, ke komukoli.

A ve chvíli, kdy pochopíte význam,

se s ním cítíte spojení.

Vždy se ujistím, že vzkaz, který píšu,

je relevantní k místu, kde jej tvořím.

Současně je to však také sdělení
univerzální povahy,

takové, s nímž se může spojit
kdokoliv na celém světě.

Narodil jsem se a vyrůstal
ve Francii, v Paříži,

a začal jsem se učit arabsky
psát a číst, když mi bylo 18.

Dnes píšu vzkazy jedině v arabštině.

Jedním z důvodů,
proč je to pro mě tak důležité,

jsou všechny ty reakce, se kterými
jsem se ve světě setkal.

V Riu de Janeiru jsem přeložil
tuhle portugalskou báseň

od Gabriely Torres Barbosy,

která vzdávala hold
chudým lidem z předměstí,

a potom ji namaloval na střechu.

Mezi místními to vyvolalo
opravdové pozdvižení,

ale jakmile jsem jim vysvětlil
smysl kaligrafie,

poděkovali mi, protože
se s tím dílem cítili svázáni.

V Jihoafrické republice, v Kapském městě,

mi lidé z místního slumu ve Philippi

nabídli jejich jedinou betonovou zeď.

Byla to škola,
a tak jsem na ni napsal

citát Nelsona Mandely,

který říká: "[arabsky]",

což znamená "Zdá se to být nemožné,
dokud to není hotové."

Potom za mnou přišel jeden člověk a říká:
"Proč nepíšeš v angličtině?"

a já mu odpověděl: "Zvážil bych tvé obavy,
kdyby ses mě zeptal,

proč nepíšu zulštinou."

Jednou se v Paříži
konala událost,

a jistý člověk si přál,
aby jeho zeď byla pomalovaná.

Když ale uviděl, že
maluju v arabštině,

rozčílil se – vlastně byl hysterický –
a chtěl, abych to smazal.

Byl jsem naštvaný a zklamaný.

Avšak o týden později mě organizátor
té akce zavolal zpět,

a řekl mi, že je tam zeď
přímo před domem onoho člověka.

Nakonec byl –

(smích)

vlastně nucen vídat to každý den.

Zpočátku jsem chtěl napsat:
"[arabsky]",

což znamená "Přímo do tvého obličeje",

(smích)

ale rozhodl jsem se být chytřejší
a napsal jsem: "[arabsky]",

což je "Otevři své srdce".

Jsem skutečně hrdý na svou kulturu,

a snažím se být jejím vyslancem
prostřednictvím svého umění.

Taky doufám, že se mi
díky kráse arabského písma

podaří zničit zaběhlé stereotypy.

Dnes už na zdi nepíšu
překlad svých vzkazů.

Nechci narušovat poezii kaligrafie,

protože je to umění a to můžete ocenit
i bez znalosti významu,

stejně jako si můžete užít
hudbu z jiných zemí.

Někteří lidé to vidí jako překážku
nebo zavřené dveře,

ale pro mě je to spíš pozvání –

k setkání s mým jazykem, mou kulturou
a mým uměním.

Děkuji.

(potlesk)