Return to Video

Jak dětské trauma ovlivňuje zdraví po celý život

  • 0:01 - 0:02
    V polovině 90. let
  • 0:02 - 0:06
    objevilo Americké centrum pro kontrolu a
    prevenci nemocí spolu s Kaiser Permanente
  • 0:06 - 0:09
    něco, co dramaticky zvyšuje riziko výskytu
  • 0:09 - 0:14
    7 z 10 hlavním příčin úmrtí v USA.
  • 0:15 - 0:18
    Ve velkých dávkách ovlivňuje vývoj mozku,
  • 0:18 - 0:22
    imunitní systém, hormony,
  • 0:22 - 0:27
    dokonce i způsob jakým je čtena
    a přepisována naše DNA.
  • 0:27 - 0:30
    Ti, kteří jsou vystaveni velmi
    vysokým dávkám,
  • 0:30 - 0:34
    mají 3x vyšší riziko srdečního
    onemocnění, rakoviny plic
  • 0:34 - 0:39
    a rozdíl 20-ti let v předpokládaném
    věku dožití.
  • 0:40 - 0:46
    Přesto nejsou lékaři školeni v rutinních
    kontrolách a léčbě.
  • 0:46 - 0:52
    To, o čem hovořím, není pesticid
    ani obalová chemikálie.
  • 0:52 - 0:54
    Je to dětské trauma.
  • 0:55 - 0:58
    O jakém druhu traumatu mluvím?
  • 0:58 - 1:02
    Nemluvím o nepovedeném testu nebo
    prohraném basketbalovém zápasu.
  • 1:02 - 1:07
    Mluvím o hrozbách, které jsou tak silné
    a všudypřítomné,
  • 1:07 - 1:11
    že se nám doslova dostanou pod kůži
    a mění naši fyziologii:
  • 1:11 - 1:14

    věci jako zneužívání nebo zanedbání
  • 1:14 - 1:17
    nebo vyrůstání s rodičem, který trpí
    duševní nemocí
  • 1:17 - 1:19
    nebo závislostí.
  • 1:21 - 1:25
    Dlouho jsem tyto věci vnímala tak,
    jak jsem k tomu byla vyškolena,
  • 1:25 - 1:29
    buď jako sociální problém --
    odkázat na sociální služby --
  • 1:29 - 1:33
    nebo jako problém duševního zdraví --
    odkázat na služby duševního zdraví.
  • 1:34 - 1:40
    Pak se stalo něco, co mě donutilo
    přehodnotit celý svůj přístup.
  • 1:40 - 1:42
    Když jsem dokončila svou stáž,
  • 1:42 - 1:45
    chtěla jsem jít někam, kde bych se
    cítila potřebná,
  • 1:45 - 1:49
    někam, kde bych mohla něco změnit.
  • 1:49 - 1:52
    Tak jsem šla pracovat pro Kalifornské
    pacifické zdravotní centrum,
  • 1:52 - 1:55
    jednu z nejlepších soukromých nemocnic
    v severní Kalifornii
  • 1:55 - 2:00
    a společně jsme otevřeli kliniku
    v Bayview-Hunters Point,
  • 2:00 - 2:04
    jedné z nejchudších, nejzanedbanějších
    čtvrtí San Francisca.
  • 2:04 - 2:06
    Do té doby
  • 2:06 - 2:09
    byl v oblasti Bayview pouze jeden
    dětský lékař
  • 2:09 - 2:12
    na více jak 10 000 dětí.
  • 2:12 - 2:17
    Tak jsme zavěsili vývěsní štít
    a poskytovali prvotřídní péči,
  • 2:17 - 2:19
    bez ohledu na možnost placení.
  • 2:19 - 2:23
    Bylo to skvělé. Zaměřili jsme se na
    typické disproporce ve zdraví:
  • 2:23 - 2:28
    přístup k péči, míra imunizace,
    míra hospitalizace kvůli astma
  • 2:28 - 2:30
    a dosáhli jsme všech svých čísel.
  • 2:30 - 2:33
    Byli jsme na sebe velice pyšní.
  • 2:33 - 2:37
    Pak jsem si ale začala všímat
    znepokojujícího trendu.
  • 2:37 - 2:41
    Hodně dětí ke mně bylo posíláno
    kvůli ADHD,
  • 2:41 - 2:44
    neboli poruše pozornosti s hyperaktivitou.
  • 2:44 - 2:48
    Když jsem ale udělala důkladnou anamnézu
    a prohlídku,
  • 2:48 - 2:52
    zjistila jsem, že u většiny pacientů
  • 2:52 - 2:55
    nemůžu diagnózu ADHD potvrdit.
  • 2:55 - 3:01
    Většina těch dětí prožila tak
    závažné trauma,
  • 3:01 - 3:04
    že jsem měla pocit, že se děje ještě
    něco jiného.
  • 3:04 - 3:08
    Nějak mi chybělo něco důležitého.
  • 3:10 - 3:13
    Než jsem šla na stáž, udělala jsem si
    magistra ve veřejném zdravotnictví.
  • 3:13 - 3:17
    Jednou z věcí, kterou nás ve škole
    veřejného zdravotnictví učili je,
  • 3:17 - 3:18
    že pokud jste doktor
  • 3:18 - 3:22
    a přijde k vám 100 dětí, které pijí ze
    stejné studně
  • 3:22 - 3:25
    a 98 z nich má průjem,
  • 3:25 - 3:28
    můžete psát recept za receptem
  • 3:28 - 3:32
    na antibiotika,
  • 3:32 - 3:38
    nebo můžete přijít a říct:
    "Co je ksakru s tou studní?"
  • 3:38 - 3:42
    Začala jsem číst všechno možné o tom,
  • 3:42 - 3:44
    jak vystavení nepřízni osudu
  • 3:44 - 3:48
    ovlivňuje mozky a těla dětí.
  • 3:48 - 3:52
    Jednoho dne přišel kolega do práce
  • 3:52 - 3:56
    a řekl: "Doktorko Burke,
    viděla jste tohle?"
  • 3:57 - 4:01
    V ruce měl kopii výzkumné studie
  • 4:01 - 4:04
    nazvané Studie o neblahých dětských
    zkušenostech.
  • 4:05 - 4:12
    Ten den změnil mou klinickou praxi,
    a tím i mou kariéru.
  • 4:12 - 4:15
    Studie o neblahých dětských zkušenostech
  • 4:15 - 4:18
    je něco, o čem musí všichni vědět.
    Provedli ji Dr. Vince Felitti z Kaiseru
  • 4:18 - 4:23
    a Dr. Bob Anda z Centra pro kontrolu
    a prevenci nemocí.
  • 4:23 - 4:31
    Společně se zeptali 17 500 dospělých
    na jejich minulé vystavení
  • 4:31 - 4:36
    "neblahým dětských zážitkům", neboli NDZ.
  • 4:37 - 4:41
    Ty zahrnují fyzické, emoční nebo
    sexuální zneužívání;
  • 4:41 - 4:45
    fyzické nebo emoční zanedbávání;
  • 4:45 - 4:48
    duševní nemoc, závislost nebo
    uvěznění rodiče;
  • 4:48 - 4:51
    rozchod nebo rozvod rodičů
  • 4:51 - 4:53
    či domácí násilí.
  • 4:53 - 4:58
    Za každé "ano", dostanete jeden
    bod na NDZ skóru.
  • 4:58 - 4:59
    Poté udělali to,
  • 4:59 - 5:04
    že korelovali NDZ skór
    se zdravotními výsledky.
  • 5:05 - 5:08
    Našli něco do očí bijícího.
  • 5:08 - 5:09
    Dvě věci:
  • 5:09 - 5:13
    Číslo 1: NDZ jsou nesmírně běžné.
  • 5:13 - 5:20
    67% populace mělo alespoň jednu NDZ,
  • 5:20 - 5:26
    12,6%, 1 z 8, mělo čtyři a více NDZ.
  • 5:27 - 5:29
    Druhý objev
  • 5:29 - 5:32
    byl vztah závislosti na dávce,
  • 5:32 - 5:37
    mezi NDZ a zdravotními výsledky.
  • 5:37 - 5:41
    Čím vyšší NDZ skór, tím horší
    zdravotní výsledky.
  • 5:41 - 5:44
    Člověk s NDZ skórem 4 a výš
  • 5:44 - 5:48
    měl 2,5 krát vyšší riziko chronického
    obstrukčního plicního onemocnění,
  • 5:48 - 5:52
    než někdo s NDZ skórem nula.
  • 5:53 - 5:56
    U žloutenky to bylo také
    2,5 krát.
  • 5:56 - 6:00
    U deprese to bylo 4,5 krát.
  • 6:00 - 6:03
    U sebevražednosti to bylo 12 krát.
  • 6:03 - 6:06
    Člověk s NDZ skórem 7 a výš
  • 6:06 - 6:11
    měl trojnásobné riziko rakoviny plic
  • 6:11 - 6:15
    a 3,5 krát vyšší riziko ischemické
    srdeční choroby,
  • 6:15 - 6:18
    největšího zabijáka v USA.
  • 6:19 - 6:22
    Samozřejmě to dává smysl.
  • 6:22 - 6:27
    Někteří lidé se na to podívali a řekli:
    "Ale no tak.
  • 6:27 - 6:31
    Máte těžké dětství, s větší
    pravděpodobností budete pít a kouřit
  • 6:31 - 6:34
    a dělat věci, které vám zničí zdraví.
  • 6:34 - 6:38
    To není věda.
    Je to jen špatné chování."
  • 6:38 - 6:44
    Ukázalo se, že přesně v tuhle chvíli
    do toho věda vstupuje.
  • 6:44 - 6:48
    Dnes lépe než kdykoli předtím
    rozumíme tomu,
  • 6:48 - 6:52
    jak vystavení rané nepřízni osudu
  • 6:52 - 6:55
    ovlivňuje vyvíjející se
    dětské mozky a těla.
  • 6:55 - 6:58
    Ovlivňuje to místa jako nucleus accumbens,
  • 6:58 - 7:00
    mozkové centrum pro rozkoš a odměnu,
  • 7:00 - 7:03
    které má na svědomí závislosti.
  • 7:03 - 7:05
    Inhibuje prefrontální kortex,
  • 7:05 - 7:09
    který je nezbytný pro ovládání impulsů
    a exekutivní funkce,
  • 7:09 - 7:12
    kritickou oblast pro učení.
  • 7:12 - 7:13
    Na snímcích z magnetické rezonance
  • 7:13 - 7:17
    vidíme měřitelné rozdíly v amygdale,
  • 7:17 - 7:20
    mozkovém centru pro úlekovou reakci.
  • 7:20 - 7:24
    Existují tedy opravdové
    neurologické důvody,
  • 7:24 - 7:27
    proč lidé vystaveni velkým nesnázím,
  • 7:27 - 7:31
    jsou náchylnější k rizikovému chování.
  • 7:31 - 7:32
    Je to důležité vědět.
  • 7:32 - 7:38
    Ukazuje se, že i když neprovozujete
    rizikové chování,
  • 7:38 - 7:43
    stejně máte větší pravděpodobnost výskytu
    srdečního onemocnění nebo rakoviny.
  • 7:44 - 7:50
    Důvodem je dráha
    hypotalamus-hypofýza-nadledvinky,
  • 7:50 - 7:54
    tedy systém těla a mozku,
    jak reagovat na stres,
  • 7:54 - 7:57
    jak řídit reakce obrany nebo útoku.
  • 7:57 - 7:59
    Jak funguje?
  • 7:59 - 8:03
    Představte si, že jdete lesem
    a uvidíte medvěda.
  • 8:03 - 8:07
    Váš hypotalamus okamžitě
    vyšle signál hypofýze,
  • 8:07 - 8:10
    která pošle signál nadledvinkám,
    které dají příkaz:
  • 8:10 - 8:13
    "Uvolněte stresové hormony!
    Adrenalin, kortizol!"
  • 8:13 - 8:16
    Takže vám začne bušit srdce,
  • 8:16 - 8:18
    rozšíří se vám zorničky, otevřou se
    dýchací cesty
  • 8:18 - 8:24
    a vy jste připraveni buď utkat se
    s medvědem, nebo utéci.
  • 8:24 - 8:27
    Je to úžasné,
  • 8:27 - 8:30
    pokud jste v lese a je tam medvěd.
  • 8:30 - 8:33
    (Smích)
  • 8:33 - 8:38
    Problém je, co se stane, když medvěd
    každý den přijde domů
  • 8:38 - 8:44
    a ten systém je znovu a znovu
    a znovu aktivován.
  • 8:44 - 8:48
    Nejprve je adaptivní, život zachraňující,
  • 8:48 - 8:53
    ale postupně se stane maladaptivní,
    ničící zdraví.
  • 8:53 - 8:58
    Děti jsou velmi citlivé na tuto
    opakovanou stresovou aktivaci,
  • 8:58 - 9:01
    protože se jejich mozky a těla
    teprve vyvíjejí.
  • 9:02 - 9:08
    Velké dávky strádání ovlivňují nejen
    strukturu a funkci mozku,
  • 9:08 - 9:11
    ale i vyvíjející se imunitní systém,
  • 9:11 - 9:14
    vyvíjející se hormonální systém,
  • 9:14 - 9:19
    dokonce i způsob, jakým je čtena
    a přepisována naše DNA.
  • 9:20 - 9:25
    Tahle informace pro mě znamenala
    zahodit všechnu dosavadní praxi,
  • 9:25 - 9:29
    protože když rozumíme mechanismu
    onemocnění,
  • 9:29 - 9:34
    když známe nejen které dráhy
    jsou narušeny, ale i jak,
  • 9:34 - 9:38
    pak jako doktoři musíme
    použít tuto vědu
  • 9:38 - 9:41
    k prevenci a léčbě.
  • 9:41 - 9:43
    To je to, co děláme.
  • 9:43 - 9:47
    V San Franciscu jsme tedy založili
    Centrum pro zdraví mládeže,
  • 9:47 - 9:52
    abychom předcházeli, testovali a léčili
    dopady NDZ a toxického stresu.
  • 9:52 - 9:56
    Začali jsme s rutinním testováním
    všech našich dětí
  • 9:56 - 9:58
    při běžných preventivních prohlídkách,
  • 9:58 - 10:03
    protože vím, že pokud má můj pacient
    NDZ skór 4,
  • 10:03 - 10:08
    má 2,5 x větší pravděpodobnost žloutenky
    nebo chronické obstrukční plicní nemoci,
  • 10:08 - 10:10
    má 4,5 krát větší pravděpodobnost
    výskytu deprese
  • 10:10 - 10:15
    a 12 krát větší pravděpodobnost
    pokusu o sebevraždu,
  • 10:15 - 10:17
    než pacient s NDZ nula.
  • 10:17 - 10:20
    Tohle už vím, když je v mé ordinaci.
  • 10:20 - 10:23
    Pro pacienty, kteří se při screeningu
    ukáží jako positivní,
  • 10:23 - 10:28
    máme multidisciplinární tým, který
    pracuje na snížení dávky strádání
  • 10:28 - 10:34
    a léčí symptomy s použitím nejlepších
    praktik včetně domácích návštěv,
  • 10:34 - 10:38
    koordinace péče, péče o duševní zdraví,
    výživy,
  • 10:38 - 10:43
    celostní intervence a ano, když
    je potřeba, léky.
  • 10:43 - 10:47
    Také vzděláváme rodiče o dopadech
    NDZ a toxického stresu,
  • 10:47 - 10:53
    stejně jako třeba o zakrývání
    eleketrických zásuvek nebo otravě olovem.
  • 10:53 - 10:57
    Šijeme na míru péči o naše astmatiky
    a diabetiky,
  • 10:57 - 11:01
    způsobem, kdy si uvědomujeme, že mohou
    potřebovat agresivnější léčbu
  • 11:01 - 11:06
    s ohledem na změny jejich hormonálního
    a imunitního systému.
  • 11:06 - 11:10
    Ve chvíli, kdy porozumíte této vědě,
  • 11:10 - 11:13
    to chcete vykřičet do celého světa,
  • 11:13 - 11:17
    protože se nejedná jen o děti v Bayview.
  • 11:17 - 11:21
    Myslela jsem si, že ve chvíli, kdy se
    to dozví ostatní,
  • 11:21 - 11:24
    dojde k rutinním screeningům,
    multidisciplinární léčbě
  • 11:24 - 11:29
    a bude to závod o nejefektivnější
    protokoly klinické léčby.
  • 11:29 - 11:33
    No, to se nestalo.
  • 11:33 - 11:36
    Byla to pro mě obrovská lekce.
  • 11:36 - 11:41
    O čem jsem si myslela, že je prostě
    nejlepší klinická praxe,
  • 11:41 - 11:44
    teď rozumím, že je hnutí.
  • 11:45 - 11:47
    Slovy Doktora Roberta Blocka,
  • 11:47 - 11:51
    bývalého prezidenta Americké pediatrické
    akademie:
  • 11:51 - 11:54
    "Neblahé dětské zkušenosti
  • 11:54 - 11:59
    jsou největší nepodchycenou
    zdravotní hrozbou,
  • 11:59 - 12:01
    které dnes náš národ čelí."
  • 12:01 - 12:06
    Pro mnoho lidí je to děsivá vidina.
  • 12:06 - 12:12
    Rozsah a míra tohoto problému se zdá být
    tak obrovská, že je zdrcující
  • 12:12 - 12:14
    myslet na to, jak k němu přistupovat.
  • 12:14 - 12:19
    Pro mě, ale v tom ve skutečnosti
    spočívá naděje,
  • 12:19 - 12:22
    protože když máme správný rámec,
  • 12:22 - 12:27
    když si uvědomujeme, že je to
    veřejná zdravotní krize,
  • 12:27 - 12:32
    pak můžeme začít používat správné nástroje
    k hledání řešení.
  • 12:32 - 12:36
    Od tabáku, přes otravu olovem, po
    HIV/ AIDS,
  • 12:36 - 12:41
    USA má ve skutečnosti dobré výsledky
  • 12:41 - 12:43
    při řešení veřejných zdravotních problémů.
  • 12:43 - 12:49
    Zopakovat tyto úspěchy u NDZ
    a toxického stresu
  • 12:49 - 12:54
    bude stát odhodlání a závazek.
  • 12:54 - 12:58
    Když se podívám na to jaká byla
    dosavadní reakce našeho národa,
  • 12:58 - 12:59
    říkám si,
  • 12:59 - 13:03
    proč to nebereme dost vážně?
  • 13:03 - 13:07
    Nejprve jsem si myslela, že
    ten problém přehlížíme,
  • 13:07 - 13:09
    protože se nás netýká.
  • 13:09 - 13:12
    Je to problém těch dětí v oněch
    čtvrtích.
  • 13:12 - 13:16
    Je to zvláštní, protože
    data to nepotvrzují.
  • 13:16 - 13:21
    Původní výzkum NDZ byl proveden
    na populaci,
  • 13:21 - 13:23
    která byla ze 70% bělošská,
  • 13:23 - 13:26
    70% vysokoškolsky vzdělaná.
  • 13:26 - 13:30
    Čím více jsem mluvila s lidmi,
  • 13:30 - 13:34
    tím spíš si začínám myslet, že
    jsem to měla celé popletené.
  • 13:35 - 13:41
    Kdybych se zeptala, kolik
    lidí v téhle místnosti
  • 13:41 - 13:45
    vyrůstalo s rodinným příslušníkem,
    který trpěl duševní chorobou,
  • 13:46 - 13:48
    vsadím se, že by se zvedlo několik rukou.
  • 13:48 - 13:54
    Pokud bych se zeptala, kolik lidí mělo
    rodiče, který moc pil
  • 13:54 - 13:58
    nebo který opravdu věřil, že je škoda
    každé rány, která padne vedle,
  • 13:59 - 14:02
    vsadím se, že by se zvedlo
    dalších několik rukou.
  • 14:02 - 14:07
    I v této místnosti je to problém,
    který se dotýká mnohých z nás
  • 14:07 - 14:11
    a já začínám věřit, že přehlížíme
    tento problém,
  • 14:11 - 14:13
    právě protože se nás týká.
  • 14:13 - 14:16
    Možná ho spíše vidíme
    v ostatních čtvrtích,
  • 14:16 - 14:19
    protože se na něj nechceme dívat.
  • 14:19 - 14:21
    Raději budeme nemocní.
  • 14:22 - 14:28
    Naštěstí vědecký pokrok a také
    ekonomická realita
  • 14:28 - 14:32
    činí tuto možnost každým dnem
    méně uskutečnitelnou.
  • 14:34 - 14:35
    Věda je jasná:
  • 14:36 - 14:41
    Raná nepřízeň osudu ovlivňuje
    zdraví po celý život.
  • 14:42 - 14:47
    Dnes začínáme rozumět, jak
    přerušit postup
  • 14:47 - 14:51
    od raných nesnází po onemocnění
    a předčasnou smrt.
  • 14:51 - 14:53
    A za 30 let
  • 14:53 - 14:56
    dítě, které má vysoký NDZ skór
  • 14:56 - 14:59
    a jehož symptomům chování nikdo
    nevěnuje pozornost,
  • 14:59 - 15:02
    jehož léčba astmatu není propojená
  • 15:02 - 15:05
    a u kterého se postupně rozvine
    vysoký krevní tlak
  • 15:05 - 15:08
    a onemocnění srdce nebo rakovina,
  • 15:08 - 15:13
    bude stejně neobvyklý případ jako
    šesti měsíční úmrtnost na HIV/AIDS.
  • 15:13 - 15:17
    Lidé se podívají na tu situaci a řeknou
    si: "Co se to tam ksakru stalo?"
  • 15:18 - 15:21
    Je to léčitelné.
  • 15:21 - 15:24
    Je to porazitelné.
  • 15:24 - 15:28
    Nejdůležitější věc, kterou dnes
    potřebujeme,
  • 15:28 - 15:31
    je odvaha čelit tomuto problému
  • 15:31 - 15:36
    a říci, že je opravdový a týká
    se nás všech.
  • 15:36 - 15:41
    Věřím, že my jsme to hnutí.
  • 15:41 - 15:42
    Děkuji.
  • 15:42 - 15:46
    (Potlesk)
Title:
Jak dětské trauma ovlivňuje zdraví po celý život
Speaker:
Nadine Burke Harris
Description:

Přes dětské trauma se nepřenesete tím, že vyrostete. Pediatrička Nadien Burke Harris vysvětluje, proč opakovaný stres ze zneužívání, zanedbávání a rodičů bojujících s duševním onemocněním nebo závislostí má hmatatelné dopady na vývoj mozku. To se vyvíjí po celý život, až do bodu, kdy ti, kteří zažili velké trauma, mají trojnásobné riziko srdečního onemocnění nebo rakoviny plic. Vášnivá prosba, aby pediatrie konfrontovala prevenci a léčbu traumatu, přímo.

more » « less
Video Language:
English
Team:
closed TED
Project:
TEDTalks
Duration:
15:59

Czech subtitles

Revisions