Maurizio Seracini: Tajné životy obrazů

Historie umění zdaleka není neměnně vytesána v kameni. Bioinženýr Maurizio Seracini strávil 30 let hledáním ztracené fresky Leonarda da Vinci "Bitva u Anghiari". V průběhu tohoto procesu objevil, že mnoho obrazů je překryto vrstvami skrývajícími zapomenutou historii. Měli bychom mít možnost vidět i ty skryté obrazy?

V roce 1975 jsem se ve Florencii seznámil s profesorem Carlem Pedrettim,

mým bývalým profesorem dějin umění,

dnes světově uznáváným znalcem Leonarda da Vinci.

Zeptal se mě, jestli bych mohl vymyslet nějakou technickou metodu,

kterou by se dalo odkrýt pět století staré tajemství týkající se

ztraceného díla Leonarda da Vinci

"Bitva u Anghiari", které se podle předpokladů nachází

v Sále pěti set v Palazzo Vecchio ve Florencii.

V polovině 70. let neměl bioinženýr jako já,

obzvláště v Itálii, mnoho příležitostí, a proto jsem se

rozhodl, spolu s několika vědci ze Spojených států

a z Florentské univerzity, začít zkoumat omítku

vymalovanou Vasarim na dlouhých zdech Sálu pěti set.

Začali jsme hledat ztracené Leonardovo dílo.

Tehdy jsme bohužel nevěděli, že to není to správné místo,

kde bychom měli hledat,

protože bylo potřeba jít mnohem hlouběji.

Výzkum se proto zastavil a byl obnoven až v roce 2000

díky zájmu a nadšení rodiny Guinness.

Tentokrát jsme se soustředili na pokusy rekonstruovat,

jak Sál pěti set vypadal před přestavbou,

a na takzvaný Sala Grande, postavený v roce 1494

a také na hledání původních dveří a oken.

Abychom to mohli udělat, vytvořili jsme nejprve 3D model

a potom jsme pomocí termografie odhalovali skrytá okna.

Toto jsou původní okna
v Sala Grande.

Zjistili jsme také, jaká byla výška stropu

a následně se nám podařilo rekonstruovat

celkový půdorys původního sálu tak,

jak vypadal před příchodem Vasariho.

Rekonstruovali jsme celkovou podobu
včetně schodiště,

což bylo velmi důležité

pro přesné zjištění místa "Bitvy u Anghiari"

na určité části jedné ze zdí.

Také jsme zjistili, že Vasari

byl pověřen vévodou
Cosimem I. Medicejským

přebudovat v letech 1560 až 1574 Sál pěti set.

Podle našich poznatků alespoň ve dvou případech

uchoval mistrovská díla tím,
že před ně vystavěl cihlovou zeď

a nechal před nimi malou vzduchovou kapsu.

Jedno z děl vidíme zde. Je to Masaccio v chrámu Santa Maria Novella ve Florencii.

Řekli jsme si tedy, že možná Vasari udělal něco

podobného i v případě mistrovských uměleckých děl Leonardových,

protože Vasari Leonarda da Vinci velmi obdivoval.

Vystavěli jsme několik velmi důmyslných radiových antén,

abychom mohli prozkoumat obě zdi a hledat vzduchové kapsy.

Skutečně jsme našli na pravém panelu východní zdi

vzduchovou kapsu a věříme,

že tam by mohla být umístěna "Bitva u Anghiari"

nebo alespoň její část o níž víme, že byla namalována

a nazývá se "Boj o vlajku".

V tomto bodě byl, bohužel,

v roce 2004 projekt zastaven.

Z mnoha politických důvodů.

Rozhodl jsem se opět obrátit na svou alma mater

a na Kalifornskou univerzitu v San Diegu.

Navrhl jsem otevřít výzkumné centrum

technických věd zabývající se kulturním dědictvím.

V roce 2007 jsme vytvořili CISA3, výzkumné centrum

kulturního dědictví, zejména umění, architektury

a archeologie. Začali se nám hlásit studenti

a my jsme začali pracovat
na přípravě technologií,

které jsme potřebovali,
abychom se mohli posunout dále

a přejít k práci v terénu.

Do Sálu pěti set jsme se vrátili v roce 2011,

tentokrát s velkou skupinou studentů

a mým kolegou, profesorem Falko Kuesterem,

který je nyní ředitelem CISA3. Vrátili jsme se na místo,

na kterém jsme byli přesvědčeni, že máme hledat.

Chtěli jsme zjistit, jestli tam ještě něco z malby zůstalo.

Ze všech metod, které byly k dispozici,

jsme z důvodů, které tu není nutné uvádět,

mohli použít pouze endoskopii.

Připojenou 4 milimetrovou kamerou jsme úspěšně

natočili záznam a také jsme odebrali vzorky

něčeho, co se ukázalo být červenou barvou,

černou barvou a rovněž i několik

béžových fragmentů. Později jsme provedli mnohem

propracovanější průzkum pomocí rentgenové

fluorescence a difrakce. Výsledky jsou zatím

velmi pozitivní. Indikují pravděpodobně,

že jsme skutečně nalezli nějaké pigmenty
a vzhledem k tomu, že víme,

že na tuto zeď nemaloval žádný jiný malíř,

až do příchodu Vasariho 60 let poté, náleží tedy

tyto pigmenty k nástěnné malbě,

velmi pravděpodobně Leonardově.

Hledáme to nejskvostnější, vysoce ceněné umělecké dílo,

které kdy bylo stvořeno člověkem.

Je to fakticky nejdůležitější zakázka,

kterou byl Leonardo kdy pověřen.

Díky tomuto dílu byl ve své době označován za

nejvyšší uměleckou autoritu.

V uplynulých 37 letech jsem měl tu čest pracovat

na několika mistrovských dílech, která můžete vidět za mnou,

ale co bylo vlastně náplní mé práce?
Například jsem posuzoval stav,

ve kterém se dílo uchovalo. Tady vidíte tvář

Madony se židlí. Když na ni posvítí ultrafialové světlo,

vidíte náhle další, jinou dámu,

spíše bych měl říct, starší dámu.

Je tam stále hodně laku, několik retuší

a obraz byl několikrát čištěn.
Je to takto velmi dobře viditelné.

Technologické postupy nám pomohly napsat nové stránky

naší historie nebo je alespoň aktualizovat.

Například "Dáma s jednorožcem",

další Rafaelovo dílo.
Vidíte jednorožce.

O jednorožci toho bylo hodně řečeno i napsáno,

ale pokud se podíváte na rentgenový snímek jednorožce, stane se z něj štěně.

(Smích) -- V pořádku, ale bohužel, při následném

vědeckém zkoumání tohoto obrazu se zjistilo,

že Rafael nenamaloval jednorožce,

ani štěně,
ale nechal obraz nedokončený,

takže ta všechna pojednání o jednorožci jako

exotickém symbolu ¨-- (Smích) -- bohužel

nejsou velmi spolehlivá.

Další věcí je autentičnost. Představte si na okamžik,

že by se věda skutečně mohla zabývat autenticitou uměleckých děl.

To by znamenalo přinejmenším kulturní revoluci,

ale také, řekl bych, revoluci na trhu s uměním.

Podívejte se na tento příklad:

Otto Marseus, hezký obraz. Je to "Zátiší"

umístěné v Galerii Pitti. Právě ho zkoumá infračervená kamera

a naštěstí pro historiky umění, bylo právě potvrzeno,

že je zde podpis Otto Marseuse. Dokonce se tak zjistilo,

kdy a kde byl obraz namalován.

Takže to byl dobrý výsledek. Někdy to není tak dobré.

Při zjišťování pravosti uměleckého díla by věda mohla

změnit způsob posuzování obrazu,

či spíše přispět k tomu,
aby přikládání významu jednotlivých složek obrazu

bylo více objektivní nebo raději řeknu

méně subjektivní než je tomu dnes.

Objev, který vážně zaujal moji představivost

a získal moje uznání, to je neuvěřitelně živoucí

malba pod touto hnědou vrstvou

na obraze "Klanění třech králů".

Tady vidíte ručně sestavený skener XYZ se zabudovanou infračervenou kamerou,

který se dívá skrz tuto hnědou vrstvu

mistrovského díla,

aby odhalil, co se může skrývat vespod.

Toto je shodou okolností nejdůležitější obraz Leonarda da Vinci,

který v Itálii máme.

Podívejte se na nádherně zachycené tváře,

které za uplynulých pět set let nikdo neviděl.
Podívejte se na ty portréty.

Jsou překrásné. Vidíte Leonarda při práci.

Vidíte genialitu jeho tvorby, přímo na základní

vrstvě desky a vidíte, že tady je

tahle zajímavá věc, raději bych měl říci slon.

(Smích)
Po objevení tohoto slona jsme odkryli

více než 70 nových výjevů, které nebylo možné po staletí vidět.

Bylo to zjevení. Pochopili jsme a prokázali,

že tu hnědou vrchní vrstvu, kterou dnes vidíme,

nemaloval Leonardo da Vinci. Nový povrch zakryl obraz,

který nebylo možné vidět pět století

a nyní ho můžeme díky novým technickým poznatkům obdivovat.

Tak a teď tablet. Říkali jsme si, když my máme teď

to potěšení, tu čest to všechno vidět,

odhalit tyto skryté obrazy, co kdybychom je zpřístupnili ostatním.

Přemýšleli jsme o aplikaci, která používá rozšířenou realitu, tj. zobrazení reality s přidanými digitálními prvky,

s použitím tabletu. Ukáži vám to na simulaci toho,

co by každý z nás mohl použít

při návštěvě muzea.

Řekněme si, že jdeme do muzea s tabletem.

Namíříme takhle objektiv tabletu na obraz,

který nás zajímá.

Vidíte? Prostě na to kliknu, pauza,

a teď se s dovolením obrátím k vám, takže,

kamera zachytila obraz, následně se načítají

snímky obrazu, který jste pravě viděli, do tabletu.

A tady to vídíme. Jak jsem řekl,

můžeme si to přiblížit a potom posouvat.

Vidíte? Tak a teď budeme hledat slona.

Jediné co potřebujeme je jeden náš prst.

Setřeme to a vidíme slona. (Potlesk)

(Potlesk)

Pokud chceme, můžeme obraz

dále posouvat a mazat vrstvy, abychom například zjistili,

že se na schodišti celá ikonografie se změní.

Spousta neodborných pracovníků rekonstruovala

nový chrám z ruin starého chrámu

a začíná tu vystupovat hodně čísel.
Vidíte?

Není to jen zajímavost,

ale mění to nejen ikonografii, jak vidíte,

ale také ikonologii, vykládání významu obrazu.

Jsme přesvědčeni, že to je přitažlivý a snadný způsob,

ke kterému by mohl mít přístup každý

a který by při prohlídce nekonečných sálů muzea umožnil

komukoliv aktivně prozkoumávat obrazy,

nejenom si je pasivně prohlížet.

(Potlesk)

Dalším projektem je digitální klinická karta,

což zní jasně, pokud mluvíme o skutečných pacientech,

ale pokud hovoříme o uměleckých dílech,

něco takového nikoho dříve nenapadlo.

My se však domníváme, že by to měl být začátek,

první krok vedoucí k účinné ochraně uměleckých děl,

který by nám umožnil řádně prozkoumat a pochopit vše,

co souvisí se současným stavem uměleckého díla,

techniku, materiály a také zda, kdy a proč bychom

měli dílo restaurovat nebo raději změnit podmínky prostředí,

ve kterém je umělecké dílo přechováváno.

Naší vizí je objevit znovu

renesačního ducha, vytvořit novou disciplínu,

kde technický průzkum kulturního dědictví bude

ve skutečnosti symbolizovat propojení vědy a umění.

Každopádně potřebujeme novou generaci technicky vzdělaných odborníků,

kteří budou moci v terénu zkoumat tato díla

a znovu pro nás objeví tyto kulturní hodnoty,

jejichž připomenutí zvláště v dnešní době tak nutně potřebujeme.

Kdybych to měl krátce shrnout,

snažíme se o následující.

Snažíme se dát naší minulosti budoucnost,

abychom zajistili budoucnost.

Pokud žijeme život plný zvědavosti a vášně,

je kousek Leonarda v každém z nás. Děkuji vám. (Potlesk)

(Potlesk)