Matematika historie

Co může matematika říct o historii? Podle TED Fellow Jeana-Baptisty Michela docela dost. Na případech proměn jazyka či vražednosti válek ukazuje, jak nám digitalizovaná historie začíná odhalovat v hloubce ukryté vzorce.

Ukázalo se, že matematika
je velmi mocným jazykem.

Značným způsobem příspěla fyzice,

biologii a ekonomii,

ale už ne tolik
humanitním vědám a historii.

Domnívám se, že za tím
stojí názor o nemožnosti

kvantifikace počínání lidstva,

tedy že nemůžeme měřit historii.

Nemyslím si, že je tomu tak.

Ukáži vám pár příkladů,
proč si to myslím.

Se spolupracovníkem Erezem
jsme uvažovali o následujícím faktu:

že dva králové, které dělí staletí,

budou mluvit velmi odlišným jazykem.

To je mocná historická síla.

Anglický král Alfréd Veliký

bude používat slovník a gramatiku

dost odlišnou od té,
kterou používá král hip hopu Jay-Z.

(Smích)

Tak to prostě je.

Jazyk se postupem času mění,
a to je mocná síla.

S Erezem jsme se
o tom chtěli dozvědět víc.

Takže jsme se zaměřili na konkrétní
gramatické pravidlo, minulý čas.

Prostě přidáte příponu „ed" ke slovesu,
abyste vyjádřili minulost.

„Today I walk. Yesterday I walked."

Ale některá slovesa

jsou nepravidelná.

„Yesterday I thought."

Zajímavé na tom je,

že nepravidelná slovesa se mezi
Alfrédem a Jay-Z stala pravidelnějšími.

Třeba sloveso „wed", jak zde vidíte,
se stalo pravidelným.

S Erezem jsme sledovali osud
víc než 100 nepravidelných sloves

v průběhu 12 století anglického jazyka

a nalezli jsme mezi nimi velmi
jednoduchý matematický vzorec,

který zachycuje tuto
složitou historickou změnu.

Konkrétně, pokud je sloveso
100krát častější než jiné,

zpravidelňuje se 10krát pomaleji.

To je kus historie,
ale v matematickém balení.

V některých případech může
matematika dokonce pomoci vysvětlit

nebo navrhnout vysvětlení
historických sil.

Se Stevem Pinkerem

jsme přemýšleli nad rozsahem válek
ve dvou minulých stoletích.

Je tu známá pravidelnost,

kdy počet válek,
které přinášejí 100krát víc mrtvých,

je 10krát menší.

Takže 30 válek mělo zhruba tolik mrtvých
jako šestidenní válka,

ale jen čtyři války měly
100krát víc mrtvých --

jako první světová válka.

Jaký druh historického mechanismu
to může způsobit?

Jaký to má původ?

Se Stevem, prostřednictvím
matematické analýzy,

tvrdíme, že za tím stojí
docela jednoduchý jev,

který se nachází v našich mozcích.

Je to velmi známá věc

skrze kterou vnímáme kvantity relativně --

kvantity jako intenzita světla
nebo hlasitost zvuku.

Například obětovat 10 000 vojáků
v příští bitvě zní jako velký počet.

Je to relativně velký počet,
pokud jste už obětovali 1 000 vojáků.

Ale nezní to jako velký počet,

relativně to nepůsobí jako velký počet,

pokud jste už obětovali 100 000 vojáků.

Takže vidíte, že kvůli způsobu,
jakým vnímáme množství,

když se válka táhne,

počet obětovaných vojáků a obětí

se nebude zvyšovat lineárně --

jako 10 000, 11 000, 12 000 --

ale exponenciálně -- 10 000,
pak 20 000, pak 40 000.

A to vysvětluje tento vzorec,
který jsme viděli.

Matematika může propojit
známý jev jednotlivé mysli

s dlouhodobým historickým vzorcem,

který se vine stoletími a kontinenty.

Tyto typy příkladů,
dnes je tu jen pár z nich,

se stanou v příštím
desetiletí zcela běžnými.

Důvodem je, že se historické záznamy

velmi rychle digitalizují.

Zhruba 130 milionů knih

bylo napsáno od úsvitu času.

Společnosti jako Google
mnoho z nich digitalizovaly --

více než 20 milionů.

A jakmile je historie dostupná
v digitální formě,

zpřístupňuje se matematické analýze,

která velmi rychle a příhodně

přezkoumá trendy
naší historie a kultury.

Myslím si, že v příštím desetiletí

se přírodovědné a humanitní směry sblíží,

aby mohly zodpovědět
vážné otázky o lidstvu.

A myslím si, že matematika
pro to bude mocným jazykem.

Bude moci odhalit nové trendy
v naší historii,

někdy je i vysvětlí

a možná v budoucnosti
dokáže i předvídat, co se stane.

Velmi vám děkuji.

(Potlesk)