Utajované tabu o lepším zdraví

Naše hovínka a čůránky mají supervlastnosti, které ale z velké části nevyužíváme. Molly Winter zkrotí naši přecitlivělost a požádá nás, abychom viděli to, co splachujeme do záchodu, jako zdroj. Takový, který dokáže pomoci v boji proti klimatickým změnám, popohnat inovace a dokonce nám ušetřit peníze.

Pokaždé, když jedu na služební cestu,

snažím se zjistit,
odkud pochází moje pitná voda

a kam odchází
moje hovínka a čurání.

(smích)

To mi v rodině vysloužilo přezdívku
„Princezna Hovínek“

a taky to zničilo

dost našich dovolených,

protože to není normální.

(smích)

Ale přemýšlení o tom, kam to všechno jde,

je prvním krokem k tomu,

abychom si uvědomili,
jaké skvělé vlastnosti

naše hovínka a čuránky mají.

Jo.

A když je dobře využijeme,

můžeme žít zdravěji a lépe.

Mrkněte na tuhle krajinu

v Sante Fe, v Novém Mexiku.

Zapamatujte si, jaká slova a pocity

vám přišly na mysl:

Tahle krajina

byla zavlažována upravenou odpadní vodou.

Mění to pro vás něco?

Dokážu si představit, že může.

To je v pořádku.

Jaký k tomu máme postoj,

přesně určí, jak pokrokoví dokážeme být.

A já chci teď vysvětlit, jak to funguje,

ale jaké slova mám používat?

Chci říct, můžu použít sprostá slova

jako „hovna“ a „chcanky“,

ale pak se na to

moje babička nebude dívat.

Nebo můžu použít dětská slova jako

„hovínka“ a „čuránky“. Ehm.

Nebo můžu použít odborná slova

jako „exkrementy“ a „výkaly“.

No teda.

Budu používat mix.

(smích)

To je všechno, co mám. (zasměje se)

Na tomhle předměstí,

hovínka, čuránky a splašková voda

putují do čističky odpadních vod

přímo uprostřed obce.

Vypadá to spíš jako park,

než čistička odpadní vody.

A hovínka jsou úplně na dně,

oddělená vrstvami štěrku -

s nikým nejsou v kontaktu -

zajišťují pevnou stravu

pro všechny ty mokřadní rostliny.

A čistá, průzračná voda,

která vychází na druhém konci,

cestuje podzemím,

aby zavlažila všem lidem zahrady.

I když jsou na poušti,

mají své soukromé oázy.

Tomu se říká

integrované vodní hospodářsví,

nebo holistické

nebo uzavřený okruh.

Jakkoliv to chcete nazývat,

je to v rozporu se současným stavem,

jak o sanitaci přemýšlíme,

což znamená shromáždit, vyčistit,

vypustit pryč.

Ale v tomto novém přístupu

postoupíme o krok dál,

od samého počátku,

plánujeme vše znovu využít,

protože vše se dá znovu využít,

akorát teď to rovnou plánujeme.

A často z toho vzniknou opravdu

krásné prostory.

Ale ta nejdůležitější věc

v tomto systému

není jeho technické řešení.

Nejdůležitější je,
jaký z toho máte pocit.

Chcete to na své zahradě?

Proč ne?

Mě tahle otázka hrozně zajímá.

Proč v sanitaci nemáme více inovací?

Proč to není úplně normální?

Tak moc mě to zajímá,

že pracuji pro neziskovku jménem Recode.

Chceme urychlit zavádění

úsporných budov a stavebních postupů.

Chceme více novátorství.

Ale často se ukazuje,

že celé skupiny inovací

- ty které nám pomohou žít lépe -

nejsou legální.

Dnešní předpisy a zákony

byly psány s předpokladem,

že ty nejlepší postupy

zůstanou těmi nejlepšími

- s malým vylepšením -
až do konce věků.

Ale inovace vždy není
jen postupné vylepšování.

A ukazuje se, že to, jaký máme pocit

z určité nové metody,

ovlivňuje vše, co děláme:

jak o tom mluvíme,

jak povzbuzujeme lidi, aby to studovali,

naše vtipy, naše výrazy, ...

Nakonec to určuje,
jak inovativní dokáme být.

To je první důvod,

proč v sanitaci nejsme průkopníci.

Cítíme se tak nějak nepříjemně,

když mluvíme o sanitaci,

proto mi tak často říkají
„Princezna Hovínek“.

Druhým důvodem je,

že si ve Spojených státech myslíme,

že tento problém je vyřešený.

Ale tak to není.

Tady, ve Spojených státech,

stále lidé onemocní,

protože pijí hovna z odpadní vody.

Každoročně onemocní 7 milionů lidí,

ročně umře 900 lidí.

A my k tomu nepřistupujeme
holisticky, komplexně

abychom to zlepšili.

Neřešíme to.

Tam kde žiji,
v Portlandu v Oregonu,

nemůžu během deštové sezóny

vzít Echa vykoupat se v řece,

protože někdy vypouštíme

nevyčištěnou odpadní vodu

přímo do naší řeky.

Naše dešťová voda a naše odpadní voda

přicházejí do stejné čističky.

Když hodně prší,
odpadní voda přetéká přímo do řeky.

A Portland v tomto není jediný.

40% obcí hlásí,

že nevyčištěnou nebo
jen částečně vyčištěnou odpadní vodu

vypouští do našich toků.

Další nepříjemnost,

spojená se současným stavem, je to,

že jen polovina našich hovínek a čuránek

se používá na hnojení zemědělské půdy.

Druhá půlka je spalována

nebo jde na skládky.

A to je pro mě frustrující,

protože v našich každodenních bobcích

jsou úžasné živiny.

Dá se to srovnat s prasečím hnojem;

my jsme všežravci, oni jsou všežravci.

Myslete na svá hovínka a čuránky

jako na zdravý koktejl pro stromky.

(smích)

Další nepříjemností je,

že léky, které bereme,

se rychle dostávají do vodních toků.

Průměrná čistička odpadních vod

dokáže odstranit možná tak polovinu léčiv,

které se do ní dostanou.

Druhá polovina rovnou vytéká

na druhé straně.

Představte si, co takový koktejl léčiv -

- hormony, steroidy, analgetika -

udělá s rybou,

se psem,

s dítětem.

Ale tohle není jen problém,

který musíme potlačit.

Když se na to podíváme
z druhé strany,

můžeme získat zdroj,

který pomůže řešit mnoho našich problémů.

A já chci, abyste neodmítali

tuhle myšlenku,

takže vezměte věci,

které vám budu ukazovat,

tyto technologie,

přístup, který říká:

„My to znovu použijeme.“

„Navrhneme to tak, ať je to krásné.“

vezměte to jako trénink
na nočník pro pokročilé.

(smích)

Myslím, že jste připraveni.

Myslím, že my, společnost,

jsme připraveni na trénink

na nočník pro pokročilé.

A tady jsou tři bezvadné důvody,

proč se zapojit už dnes.

Zaprvé:

můžeme si hnojit naše jídlo.

Každý z nás kadí a čurá něco,

co stačí pohnojit polovinu

nebo možná všechno naše jídlo,

podle druhu naší stravy.

Proč je to tmavě hnědé hovínko

v záchodě tak tmavé?

Mrtvá hmota, bakterie.

To je uhlík.

A uhlík, který dáme do půdy,

se tam naváže

na ostatní minerály a živiny.

Bum! Zdravější jídlo.

Ejhle! Zdravější lidé.

Chemická hnojiva, už z podstaty,

neobsahují žádný uhlík.

Představte si,

kdybychom mohli dostat

naše zvířecí a lidské hnojivo

do naší půdy,

nemuseli bychom být závislí

na hnojivech vyrobených

z fosilních paliv,

na vydolovaných minerálech
z velkých dálek.

Představte si,

kolik bychom ušetřili energie.

Někteří z nás mají obavy

z průmyslových škodlivých látek,

které by kontaminovaly
tento recyklační okruh.

To může být vyřešeno.

Ale musíme rozbít naše rozpaky,

když se bavíme o hovínkách a čuránkách,

abychom mohli v klidu mluvit o tom,

jak je chceme opětovně použít

a jaké věci nechceme znovu recyklovat.

Pochopte:

pokud změníme svůj přístup k sanitaci,

můžeme zpomalit klimatické změny.

Vzpomínate si na ten uhlík v hovínkách?

Pokud bychom ho dostali do půdy,

uhlík začne vázat oxid uhličitý,

který vypouštíme do ovzduší.

A to by mohlo zpomalit

globální oteplování.

Chci vám ukázat několik statečných duší,

které měly odvahu si osvojit

tento nočníkový trénink pro pokročilé.

Tyhle lidičky v Novém Mexiku,

proč to udělali?

Protože jsou na poušti?
Protože šetří peníze? Ano.

Co je však důležitější,

cítili se v pohodě.

To, co splachují do záchodu,

chápali jako zdroj.

Takhle vypadá běžný dům

v Portlandu, v Oregonu.

Ale tento je speciální,

protože mají kompostovací záchod,

který časem přemění

všechny jejich hovínka a čuránky,

na půdní živiny.

Jejich splašková voda, voda ze sprchy,

jde do podzemí,

do série nádrží s mulčem.

A potom zavlaží ten sad dole.

Když se snažili získat povolení od úřadů,

v Oregonu to neschválili.

Ale povolili to

v pěti okolních státech.

To byla první kampaň Recode -
mojí organizace -

která změnila zákon.

Tady je skvělý příklad toho,

že integorvané vodní hospodářství

je nejlevnější.

Tohle jsou tři výškové obytné budovy

v centru Portlandu

a lidé nevypouští splašky

do kanalizačního systému.

Jak to?

Jejich splašková voda

se znovu použije na splachování záchodů,

na ochlazování mechanických systémů,

na zavlažování krajiny.

Potom, co celá budova

všem kompletně posloužila -

neboli řečeno, všichni se vykadili -

vše je podle nejpřísnějších norem

přímo na místě
vyčištěno rostlinami a bakteriemi

a potom se to vsákne

do podzemní vody hned pod čističkou.

A to všechno

bylo levnější,

než rekonstrukce původní

kanalizační sítě.

Takže to je poslední důvod,

proč bychom měli být nadšení,

že děláme věci jinak:

můžeme ušetřit hodně peněz.

Tohle bylo první povolení

svého druhu v Oregonu.

Odvážní a svobodomyslní lidé

se spolu posadili

a cítili se v pohodě,

když si řekli:

„Jo, tyhle sračky dávají smysl.“

(smích)

„Uděláme to.“

(potlesk)

Vídíte?

Stále ukazuji příklady toho,

jak všichni znovu všechno

využijí přímo na místě.

Proč?

Když se podíváme na naši

stárnoucí infrastrukturu

- a že stará je -

na to, kolik by stálo ji opravit;

tři čtvrtiny ceny

je jen potrubí,

vinoucí se podzemím.

Když stavíme nové,

když rekonstruujeme,

možná by dávalo větší smysl

vyčistit a znovu použít vše na místě.

San Francisko si uvědomilo,

že má smysl

poskytnout slevu každé domácnosti,

která použije

splaškovou a dešťovou vodu

na zalévání zahrad,

protože množství vody,

které město ušetří, bude obrovské.

Proč byly všechny
ty projekty tak úspěšné?

Peníze, jasně.

Ale co je více důležité,

přijali myšlenku

nočníkového tréninku pro pokročilé.

Představte si,

kdybychom si osvojili

inovace v sanitaci

stejným způsobem jako třeba

v solární energetice.

Zamyslete se nad tím -

solární energie byla
neznámá a cenově nedostupná

a teď je součástí naší elektrické sítě

jako nikdy předtím.

Zvyšuje její odolnost.

Teď máme zdroj energie,

Slunce,

které se nemění

podle událostí na Zemi.

Co pohání všechny ty inovace?

Jsme to my.

Mluvíme o energii.

Je to skvělé, bavit se o energii.

Někteří lidé dokonce mluví

o problémech

s omezenými zdroji,

z nichž bereme energii nyní.

Povzbuzujeme naše nejlepší a nejchytřejší,

aby se tím zabývali -

lepší solární panely,
lepší baterie, všechno.

Takže si pojďme říct,

odkud pochází naše pitná voda

a kam vlastně jdou naše hovínka a čuránky.

Pokud se dokážeme zbavit rozpaků,

spojených s tímhle tématem,

mohli bychom vytvořit něco,

co bude náším budoucím zlatým dolem.

Pokaždé, když splachujete záchod,

chci, abyste se zamysleli:

„Kam odchází moje hovínka a čuránky?“

„Budou výdělávat?“

(smích)

„Nebo budou dělat paseku
v nějakém vodním toku?“

Pokud to nevíte, zjistěte si to.

Když se vám odpověď nebude líbit,

vymyslete, jak to podáte těm,

kteří můžou prosadit změnu.

Máte nočníkový trénink pro pokročilé

a jste připraveni na opětovné použití.

To, jak se k tomu postavíte vy,

přesně určí,

jak inovativní dokážeme být.

Děkuji mnohokrát.

(potlesk)