Měli bychom darovat jinak?

Technologie nám umožňuje dávat hotovost přímo těm nejchudším na planetě. Měli bychom to dělat? V tomto podnětném příspěvku se Joy Sun, zkušená pracovnice mezinárodní pomoci, zabývá dvěma způsoby, jak pomáhat chudým.

Myslím, že každý pracovník

mezinárodní pomoci v Africe

dojde někdy k tomu,

že chce vzít všechny peníze na projekt

- třeba na školu
nebo vzdělávací program -

zabalit do kufru,

nasednout do letadla
směrem k nejchudším vesnicím v zemi

a vyhazovat je z okna.

Totiž pro zkušeného pracovníka

myšlenka, že dáte tvrdou hotovost

do rukou těm nejchudším na zemi

není bláznivá,

ale je opravdu uspokojující.

Zažila jsem takovou chvíli
asi před 10 lety

a naštěstí zrovna tehdy jsem zjistila,

že tato myšlenka opravdu existuje

a že systém pomoci možná
potřebuje právě toto.

Ekonomové tomu říkají
nepodmíněné finanční dávky

a to je přesně ono: hotovost,

kterou dáte bez jakýchkoliv závazků.

Vlády v rozvojových zemích

to dělají po desetiletí

a teď s větší informovaností

a novými technologiemi se to může stát

modelem pro poskytování pomoci.

Docela jednoduchá myšlenka, že?

Tak proč jsem tedy deset let dělala

pro chudé něco jiného?

Upřímně řečeno, věřila jsem, že já umím

udělat s penězi pro chudé víc,

než to umí udělat oni pro sebe.

Vycházela jsem ze dvou předpokladů:

jeden - chudí jsou chudí částečně proto,

že jsou nevzdělaní

a nerozhodují se dobře.

Druhý - potom lidé jako já

si musí uvědomit, co potřebují,
a dát jim to.

Ukazuje se, že skutečnost je jiná.

V posledních letech výzkumníci zkoumali,

co se stane, když dáme chudým
hotové peníze.

Množství studií z různých zemí

ukazuje, že lidé používají finanční dávky

pro zlepšení svého života.

Těhotné ženy v Uruguayi kupují lepší jídlo

a rodí zdravější děti.

Muži na Srí Lance
investují do svých podniků.

Výzkumníci, kteří sledovali
naši práci v Keni,

zjistili, že lidé kupují různý majetek,

od dobytka po zařízení
pro vylepšení domácnosti,

a viděli už za rok poté,

kdy peníze došly,

vyšší příjmy z obchodu a farmaření.

Žádná z těch studií nezjistila,

že lidé utrácejí víc za pití nebo kouření

nebo že lidé pracují méně.

Ve skutečnosti pracují víc.

To všechno jsou materiální potřeby.

Ve Vietnamu staří příjemci dávek

si za ně koupili rakve.

Někdo se může ptát,
jestli se Maslow mýlil,

podle mě upřednostňování
duchovních potřeb

ukazuje hlubokou pokoru.

Nevím, jestli bych byla vybrala

jídlo, nebo vybavení, nebo rakve,

takže se nabízí otázka:

Jak dobří jsme v rozdělování

zdrojů pro chudé?

Vyplatí se naše pomoc?

Podívejme se na empirické důkazy,

co se stane, když lidem dáme něco

podle svého výběru.

Jedna velmi výmluvná studie

se podívala na program v Indii,

který dává dobytek těm nejchudším,

a zjistila, že 30 procent příjemců

ten dobytek prodala za peníze.

Skutečná ironie je,

že každých 100 dolarů, které tento program

vynaložil na majetkové dary,

stálo dalších 99 dolarů
za realizaci.

Co kdybychom místo toho
použili technologii

a peníze - ať od agentur nebo kohokoliv -

dali přímo do rukou chudým?

Dnes tři ze čtyř Keňanů
používají mobilní peníze,

což je vlastně bankovní účet, který může

spravovat jakýkoliv mobil.

Dárce zaplatí poplatek 1,6 %

a jedním kliknutím

pošle peníze přímo na účet

bez zprostředkovatele.

Tak jako v našem životě

technologie mění průmysl,

tak by platební technologie

mohly měnit způsob pomoci.

Rozšiřuje se to tak rychle, že si můžeme

přestavit, že tímto způsobem

se dostane k milionům chudých na světě.

To jsme začali dělat
v organizaci Dej přímo.

Jsme první, kdo se věnuje

poskytování hotovosti chudým.

Poslali jsme hotovost 35 000
lidem na venkově

v Keni a Ugandě

v jednorázové platbě 1000 dolarů

pro rodinu.

Hledali jsme ty nejchudší lidi

v nejchudších vesnicích,
a v této části světa

tito lidé žijí v obydlích

z bláta a došků,

žádný cement nebo železo.

Řekněme, že je to vaše rodina.

Objevíme se u vašich dveří
s mobilem Android.

Zjistíme vaše jméno, vyfotografujeme

vás a vaši chatrč

a vezmeme si souřadnice GPS.

Téže noci pošleme ta data do oblak

a všechno zkontroluje

nezávislý tým za použití

například satelitních snímků.

Potom, až se vrátíme,

pošleme vám jednoduchý mobil,

pokud ještě žádný nemáte,

a za pár týdnů

vám na něj pošleme peníze.

Co by se před pěti lety

zdálo nemožné,

můžeme teď dělat efektivně

a bez korupce.

Čím víc hotovosti dáme chudým,

a čím víc důkazů máme, že to funguje,

tím víc musíme přehodnotit

vše ostatní, co dáváme.

Dnes velmi často je logika pomoci taková:

dobrá, děláme alespoň něco dobrého.

Když se s tím spokojíme

a přijememe to jako naše měřítko,

když si řekneme, že pomáhat

je lepší než nepomáhat vůbec,

máme tendenci investovat neefektivně,

podle svých představ,
které se nám zdají novátorské,

za psaní zpráv,

za letenky a automobily.

Co kdyby logika byla,

neuděláme lépe, když dáme hotovost přímo?

Organizace by musely

dokázat, že dělají pro chudé víc,

než mohou udělat chudí pro sebe.

Samozřejmě, darovat hotovost

neznamená vytvořit veřejné statky,
jako je vymýcení nemoci nebo vybudování

silné instituce, ale může zvýšit možnost,

jak pomůžeme jednotlivým rodinám

zlepšit jejich život.

Věřím na pomáhání.

Věřím, že většina pomoci
je lepší než prostě

házet peníze z letadla.

Jsem si také naprosto jistá,

že dnes mnoho pomoci

není lepší než dávat peníze rovnou chudým.

Doufám, že jednou bude.

Děkuji.

(Potlesk)