Být introvert je dobrá věc | Crystal Robello | TEDxStMaryCSSchool

Introverti tvoří 50 % Američanů, přesto má o nich společnost negativní mínění. Ve své přednášce Crystal Robello, studentka 12. ročníku, přináší pohled na problémy, které mají introverti v dnešní společnosti, stejně jako důvody, proč být introvertem není nic špatného. Zpochybňuje negativní aspekty introvertů a snaží se dokázat, že zde žádná negativa nejsou. Crystal doufá, že inspiruje další k tomu, aby přijali sebe takové, jací skutečně jsou.

Tato přednáška zazněla na místní akci TEDx, kterou ve formátu konference TED nezávisle uspořádala místní komunita.
Podrobnější informace najdete na stránce http://ted.com/tedx.

Dnes se tu snažím být něčím, čím nejsem.

Což je něco, o co se snažím už dva roky:

napsat řeč pro TED, sdílet své myšlenky,

mluvit před takto velkou skupinou lidí.

Vím, co si většina z vás teď asi myslí:
„Působí trochu plaše.“

Nebo možná: „Ta asi snadno znervózní.“

Jasně, všechno je to
100% pravda, ale proč?

Jednoduše jsem introvert.

Takže, kdo je to introvert?

Introvert je tichá osoba,
která nerada příliš mnoho mluví

a ráda si nechává většinu
myšlenek pro sebe.

Je tím typem, který chodí domů
prostě odpočívat a přemýšlet.

Ale to neznamená, že společenská osoba
nemůže být introvert.

Pokud si užívá klidu sama se sebou,

je velmi pravděpodobně
do určité míry introvert.

To hlavní, co se snažím
touto přednáškou sdělit, je,

že není nic špatného
na tom být introvert.

Nicméně společnost to nevidí stejně.

Společnost nás naučila, že být introvert
je to nejhorší, co můžete být,

a že každý by se měl
snažit být extrovertní.

Bylo nám řečeno, že být společenský
je dobré a být plachý a tichý je špatné.

Na základní škole nám říkali,
že se musíme hlásit,

zapojovat se ve třídě, nebo neprospějeme.

Mí rodiče na třídních schůzkách
každý rok slýchali:

„Vaše dcera je velmi plachá
a potřebuje se naučit více mluvit.“

Řekli mi, ať mluvím nahlas,
kdykoliv je to možné.

Pro mě jako introverta
je velmi těžké toho dosáhnout.

A proto jsem se před dvěma lety
připojila k TED Ed Clubu ‒

abych dokázala nejen sobě,
ale i ostatním, že nejsem plachá.

Mohla bych napsat přednášku,
tak jako to dělají ostatní.

Nic zvláštního.

Je tu malý problém,
nikdy jsem přednášku nepsala.

Nemohla jsem přijít na téma,
které by mě nadchlo natolik,

abych ho chtěla sdílet se světem.

Setkávala jsem se se svými vrstevníky,

sledovala, jak pracují
na svých přednáškách,

a byla jsem sama sebou frustrovaná.

Jak mohli sdílet své myšlenky tak snadno
a já nemohla přijít ani na téma?

Zpětně si uvědomuji, že zažívám emoce

a že mám svůj pohled na svět
a svoje názory.

Jen jsem je prostě nechtěla sdílet,
protože jsem introvert.

Ale je na tom něco špatného?

Statistiky říkají,
že 50 % Američanů jsou introverti.

Takže společnost říká, že 50 % Američanů ‒

okolo 160 milionů lidí ‒

se potřebuje změnit,

aby byli přijímáni, úspěšní a šťastní.

Uvědomte si, že v této velké
skupině introvertů jsou lidé jako:

Elton John, Emma Watson,

Michael Jordan,
Audrey Hepburn, Albert Einstein,

a mnoho dalších,
neuvěřitelně inspirujících lidí.

Myslíte, že to, že jsou introverti,
jim někdy bránilo

v dosahování svých cílů a ve štěstí?

Ne.

Mnohým z vás bylo pravděpodobně
řečeno něco ve smyslu,

proč být následovníkem,
když můžete být vůdcem.

Ale co když každý vůdce potřebuje,
aby ho někdo následoval?

Podívejme se na Justina Trudeau,
předsedu vlády Kanady.

Myslíte, že by byl tam, kde je dnes,
bez podpory lidí?

Pokud by chtěl být každý vůdcem,
nikdo by skutečně neuspěl,

protože jsou to následovníci,
kteří dělají opravdového vůdce.

Ale to neznamená,
že introvert nemůže být vůdcem.

Podívejte se na Abrahama Lincolna,
Rosu Parks a Gandhího.

Všichni ohromně inspirativní vůdci
a všichni introverti.

Ve firemním prostředí

se ředitel společnosti
podívá na introverta a řekne:

„Pokud se nebude dělit o své myšlenky,
je pro mě zbytečný.“

Dobrá, ale víte co?

Tyto společnosti o něco přicházejí.

Introverti jsou známí
svou všestranností, zodpovědností,

pracují dobře v malých skupinách
a samostatně.

Takže jestliže jste introvert,
nemá to vliv na to,

jak šťastní či úspěšní budete,

pokud se na to díváte ve správném světle.

Pokud sebe vidíte jako introverta

a myslíte si, že je to
ta nejhorší věc na světě,

nikdy se sebou
nebudete skutečně spokojení

a neustále se budete snažit
přizpůsobit požadavkům společnosti.

Ale pokud přijmete,
že jste introverti a že jste šťastní,

nestojí vám v cestě nic,

co by vám bránilo
v dosažení toho, co chcete.

Celkem vzato není vůbec nic špatného
na tom být introvert.

Bez ohledu na to, co si myslí společnost,

vy se nepotřebujete změnit,
protože být introvertem je skvělé.

Než odejdu, chtěla bych skončit
citátem z knihy

„Ticho, síla introvertů ve světě,
který nikdy nepřestává mluvit"

od Susan Cain.

„Tajemství života je
dostat se do správného světla.“

„Pro některé jsou to světla Broadwaye,
pro jiné je to osvětlený stůl.“

Takže příště, až uvidíte
to tiché dítě vzadu ve třídě,

které se moc nezapojuje,

zkuste si v duchu říct:

„Zajímalo by mě,
jaké velké věci příště vymyslí.“

Děkuji vám.

(potlesk)