3 způsoby, jak napravit zpravodajství

Něco je se zpravodajstvím velmi špatně. Důvěra v média je na bodu mrazu; jsme zaplaveni subjektivními příběhy a konzistentní, vysoce kvalitní reportáže jsou vzácné, říká novinářka a podnikatelka Lara Setrakian. Sdílí tři způsoby, jak můžeme napravit zpravodajství a udělat složité otázky naší doby srozumitelnější.

Před pěti lety jsem měla vysněnou práci.

Byla jsem zahraniční reportérka
pro Střední východ

a dělala reportáže pro ABC News.

Byla tam však skulinka,

jistý problém s naším odvětvím,

který jsem chtěla napravit.

Na Střední východ jsem se dostala
kolem konce roku 2007,

což bylo asi uprostřed

třetí války v Perském zálivu.

Nicméně v době, kdy jsem tam přišla,
bylo již přímo nemožné

vidět někde vysílat reportáže o Iráku.

Zájem mnoha médií

výrazně klesl.

A co se týče těch odvysílaných reportáží,

přes 80 procent bylo o nás.

Nezachytili jsme příběhy o Iráku,

o lidech, kteří tam žili

a to co se jim stalo
pod tíhou války.

Afghánistán již tehdy
vypadl z mediální agendy.

V roce 2008 bylo méně než
1 procento reportáží

týkajících se války v Afghánistánu.

Byla to nejdelší válka
v historii Spojených států,

ale informace byly tak omezené,

že učitelé, s kterými jsme si povídali,

nám řekli, že mají problém
vysvětlit svým studentům

co jsme tam dělali,

navíc když daní studenti měli rodiče,

kteří v zámoří bojovali
a občas i umírali.

Neuspěli jsme

a to nejen v Iráku a Afghánistánu.

Od zón konfliktu přes změnu klimatu

až po mnohé jiné problémy
kolem krize ve veřejném zdravotnictví,

postrádali jsme něco, čemu říkám
problémy na druhové úrovni.

Protože by nás jako druh
mohly nakonec potopit.

A tím, že jsme neporozuměli
složitým problémům naší doby,

jsme čelili jistým
praktickým důsledkům.

Jak jsme chtěli řešit problémy,

kterým jsme, v zásadě, nerozuměli,

které jsme nemohli
sledovat v reálném čase,

a kde lidé, pracující
na řešení problémů,

byly neviditelní pro nás

a někdy také i pro sebe?

Když se podíváme zpětně na Irák,

na roky, během nichž
jsme nedávali pozor na to, co se děje,

byly to roky, kdy se společnost
postupně rozpadala,

a kdy jsme vytvořili podmínky
pro něco, z čeho vzešel ISIS

následně převzetí moci ISIS
nad městem Mosul

a teroristické násilí,
které se šířilo

za hranice Iráku
napříč celým světem.

V době, kdy jsem
shromažďovala tyto postřehy,

jsem se podívala za hranice Iráku

a zachytila jsem další zprávu,
o níž jsme nevěděli:

válka v Sýrii.

Pokud jste specialista na Střední východ,
věděli jste, že Sýrie byla důležitá

už od začátku.

Ta zpráva ale dopadla

jako jeden z mnoha zapomenutých
příběhů arabského jara.

Už předem jsem věděla,
jaké budou následky.

Sýrie je úzce spjata
s bezpečím v regionu,

a celosvětovou stabilitou.

Měla jsem pocit, že nemůžeme dovolit,

aby i tato zpráva upadla do zapomnění.

Tak jsem se vzdala práce v TV, abych
založila webovou stránku "Syria Deeply".

Navrhli jsme ji jako zdroj
zpráv a informací,

které usnadní pochopit
závažné problémy,

a během posledních čtyř let
byla zdrojem

pro politické činitele a profesionály,
kteří pracovali na konfliktu v Sýrii.

Vytvořili jsme obchodní model

založený na stálém přísunu
kvalitních informací

a svolávání těch nejlepších odborníků
pro daný problém.

Zjistili jsme,
že tento model jde škálovat.

Dostávali jsme vášnivé žádosti,
abychom dělali i jiné věci do hloubky.

Tak jsme začali pracovat na splnění
našeho seznamu požadavků.

Jsem jen jedna z mnoha podnikatelů

a my jsme jen jeden z mnoha start-upů,

který se snaží opravit to,
co je na médiích špatné.

My, co vše vidíme z první linie,

víme, že s médii
něco není v pořádku.

Jsou zkažené.

Důvěra v média dosáhla
rekordně nejnižší úroveň.

A statistika, kterou můžete vidět,
je ze září --

situace se pravděpodobně ještě zhoršila.

Můžeme to však napravit.

Můžeme napravit zpravodajství.

Vím, že to tak je.

Můžete si myslet, že jsem idealistka.
Já si říkám horlivá optimistka.

Vím, že je takových na světě mnoho.

Máme nápady, co a jak vylepšit.

Chci se s vámi podělit o tři
konkrétní nápady, na kterých pracujeme.

Nápad číslo jedna:

Musíme tvořit zprávy, které jsou založeny
na vysoce odborných znalostech.

Když bereme v úvahu ty vlny propouštění
napříč všemi redakcemi v zemi,

ztratili jsme umění specializace.

Specializované zpravodajství je ohroženo.

Co se týče zahraničních zpráv,

můžeme je napravit zvýšením
spolupráce s místními reportéry,

zacházet s nimi jako s partnery
a spolupracovníky,

a ne jen jako zprostředkovateli, kteří nám
dohodí čísla a nahrávky z rozhovorů.

Naši místní reportéři v Sýrii
a napříč Afrikou a Asií

nám přinášejí příběhy, které bychom
rozhodně sami neobjevili.

Jak tento z předměstí Damašku
o závodech na invalidních vozících,

které vrátily naději
zraněným z války.

Nebo tento ze Sierra Leone

o místním vůdci,
který zabránil šíření eboly tím,

že sám sestavil karanténu
pro svou obytnou čtvrť.

Nebo tento z hranic Pákistánu

o afghánských uprchlících,
kteří byli nuceni vrátit se domů

pod hrozbou policejního násilí.

Naši místní reportéři jsou naši mentoři.

Každý den nás naučí něco nového

a dodávají nám příběhy,
o kterých by měl vědět každý z nás.

Nápad číslo dvě:

potřebujeme něco jako Hippokratovu přísahu
pro zpravodajské odvětví,

přísahat, že nikoho nepoškodí.

(Potlesk)

Novináři musí být tvrdí.

Musíme bojovat za pravdu,

ale musíme být i zodpovědní.

Musíme žít jako naše ideály

a musíme si uvědomit,

že to, co děláme, může
potenciálně uškodit společnosti,

pokud bychom seběhli z cesty zpravodajství
jako veřejné služby.

Sledovala jsem naše zpravodajství o ebole.

Spustili jsme Ebola Deeply.
Dělali jsme co se dalo.

Viděli jsme však jen veřejnost

zaplavenou hysterickými
a subjektivními informacemi,

občas nepřesnými,
občas zcela nesprávnými.

Odborníci na veřejné zdraví mi říkají,
že nás to stálo dokonce lidské životy,

protože podněcováním paniky
a občasnými nepřesnými fakty

lidem ztěžujeme šanci pochopit,

co se ve skutečnosti děje.

Kvůli všemu tomu zmatku je těžší
se správně rozhodnout.

Jako celé odvětví se můžeme zlepšit,

ale musíme si uvědomit,
jak jsme naposledy pochybili,

a přinutit se nepostupovat stejně.

Máme na výběr.

Musíme odolat pokušení
používat strach na zvýšení hodnocení.

A takto se musí rozhodnout
každá zpravodajská redakce

a každý vedoucí zpravodajství samostatně.

Protože další vražedný virus

může být ještě mnohem horší
a následky mnohem vyšší,

pokud uděláme to, co naposledy;

pokud naše zpravodajství není zodpovědné
a není správné.

Třetí nápad?

Musíme se otevřít komplikovanosti,

pokud chceme pochopit složitý svět.

Otevřít se komplikovanosti --

(Potlesk)

a ne brát svět příliš zjednodušeně,
protože jednoduchost je nepřesná.

Žijeme ve složitém světě.

Zprávy vzdělávají dospělé.

Naší prací reportérů je
dostat se do hloubky této složitosti

a najít nové způsoby, jak usnadnit,
aby tomu každý porozuměl.

Pokud to neuděláme,

pokud se budeme tvářit,
že existují jen jednoduché odpovědi,

tak dovedeme všechny ke srázu.

Porozumění složitosti je jediný způsob,
jak poznat ty pravé hrozby,

které číhají hned za rohem.

Jsme zodpovědní vám
přetlumočit tyto hrozby

a pomoci vám pochopit,
co je skutečnost,

abyste se připravili a abyste věděli,
co to znamená, být připraven

na to, co přichází.

Jsem horlivá optimistka.

Věřím, že co je zkažené, se dá napravit.

Všichni chceme.

Je množství skvělých reportérů
odvádějících vynikající práci.

Potřebujeme však nové formáty.

Pevně věřím, že toto
je období znovuzrození,

zamyšlení se nad tím,
co dokážeme.

Věřím, že dokážeme napravit,
co je zkažené.

Vím, že dokážeme napravit zprávy.

Vím, že to stojí za pokus,

a opravdu věřím tomu, že nakonec

to všechno dobře dopadne.

Děkuji vám.

(Potlesk)