Gary Kovacs: Vypátrejte, kdo vás sleduje

V průběhu toho, jak surfujete na webu, jsou o vás shromažďovány informace. Sledování chování lidí na webu není nutně ve všech případech zlo -- poskytnutí osobních dat vám může prohlížení usnadnit; cookies (malá množství dat, které je WWW serverům dovoleno uložit na vašem počítači; pozn. překl.) mohou vašim oblíbeným stránkám pomoci udržet se v podnikání. Ale, jak říká Gary Kovacs, máte plné právo znát, jaká data jsou o vás právě shromažďována a jakým způsobem to ovlivní váš život. Odhalí vám rozšíření Firefoxu, které právě tohle umožňuje.

Nevím proč, ale neustále žasnu při představě,

že je na celém světě dvě a půl miliardy lidí

spolu propojeno přes internet

a že v jakoukoliv dobu

může být víc než 30 procent světové populace

online, učit se, vytvářet a sdílet.

A množství času, které tím vším každý z nás tráví,

také průběžně roste.

Nedávná studie ukazuje,

že jen sama mladá generace

tráví přes osm hodin denně online.

Jako rodiči devitileté dívky

se mi zdá toto číslo děsně malé.

(Smích)

Ale právě s tím, jak internet každému z nás otevřel svět,

tak také každého z nás světu vystavil.

A cena, kterou jsme nuceni se vzrůstající měrou platit

za všechnu tu propojenost,

je naše soukromí.

Dneska by mnozí z nás rádi věřili,

že je internet soukromým místem; není.

A s každým kliknutím myší a každým dotykem obrazovky

jsme jako Jeníček a Mařenka,

když zanecháváme drobky chleba našich osobních informací

všude, kde procházíme digitálním lesem.

Svěřujeme svá data narození, svá bydliště,

svoje zájmy a preference,

svoje vztahy,

svoje finanční situace, a tak dále a tak dále.

Teď mě nechápejte nijak zle,

ani na minutu teď nenavrhuji, že podělit se o data je špatná věc.

Vlastně, když vím, že budou data sdílena

a jsem výslovně požádán o souhlas,

chci, aby některé stránky pochopily moje zvyky.

Pomáhá jim to doporučit mi knihy ke čtení

nebo filmy ke shlédnutí pro moji rodinu

nebo naše přátele, se kterými se dá spojit.

Ale když nevím a když nejsem požádán,

tak tehdy vyvstává problém.

Je to fenomén dnešního internetu

nazývaný sledování způsobu chování,

a je to opravdu velký byznys.

Ve skutečnosti existuje celé průmyslové odvětví zformované

okolo sledování našeho průchodu digitálními lesy

a sestavování profilu každého z nás.

A když jsou všechna ta data někým vlastněna,

může si s nimi dělat téměř cokoliv se mu zachce.

V dnešní době je to velmi málo regulovaná oblast

s ještě méně pravidly.

Až na několik nedávných prohlášení zde ve Spojených státech a v Evropě

je to oblast ochrany spotřebitele, která je téměř úplně bezbranná.

Takže mi dovolte tento slídivý průmysl poněkud poodhalit.

Vizualizace, která se teď za mnou utváří, se jmenuje Collusion

a je to experimentální rozšíření prohlížeče,

které si můžete nainstalovat do svého Firefoxu

a které vám pomůže zjistit, kam odcházejí vaše data na webu a kdo vás sleduje.

Ty červené body, které tam nahoře vidíte,

jsou stránky sledující způsoby chování,

po kterých jsem se přímo nepohyboval, ale které mě sledovaly.

Ty modré body jsou stránky, které jsem opravdu přímo navštívil.

A ty šedé body jsou stránky, které mě rovněž sledují,

ale o nichž nevím, kdo za nimi stojí.

Jak můžete pozorovat, všechny jsou propojeny,

aby tak vytvořily můj obraz na webu.

A toto je můj profil.

Dovolte mi teď přejít od příkladu k něčemu velmi určitému a osobnímu.

Před dvěma týdny jsem si nainstaloval Collusion

a nechal ho sledovat co dělám v průběhu svého poměrně typického dne.

Jako většina z vás

začínám den připojením se online a kontrolou pošty.

Pak jdu na stránky se zprávami, prohlédnu si nadpisy.

A v tomto konkrétním případě se stalo, že se mi jeden z nich líbil,

na téma podstata hudební gramotnosti na školách,

a nasdílel jsem ho na sociální síti.

Naše dcera se k nám pak přidala u snídaně

a já jsem se jí zeptal: "Stará se vaše škola o hudební gramotnost?"

A ona se na mě, samozřejmě jako každé devítileté dítě,

podívala a udiveně se zeptala: "Co je to gramotnost?"

Tak jsem jí, samozřejmě online, poslal odkaz.

Teď mi dovolte se zastavit.

Ještě jsme nesnědli ani dvě sousta snídaně

a už mě sleduje skoro 25 stránek.

Já jsem klikal celkem na čtyři.

Takže mi dovolte rychlý průchod zbytkem mého dne.

Jdu do práce, kontroluji email,

přihlašuji se na několik dalších sociálních stránek, bloguji,

zjišťuji další zpravodajské novinky, některé z nich sdílím,

jdu se podívat na nějaká videa,

docela typický den -- v tomto případě vlastně poměrně nezáživný --

a na jeho konci, když moje aktivita ustává --

pohleďte na můj profil.

Červené body explodovaly.

Počet šedých bodů vzrostl exponenciálně.

Celkem vzato, přes 150 stránek

právě teď sleduje moje osobní informace,

většina bez mého souhlasu.

Pozoruji tenhle obrázek a šílím z něho.

Není to nic zvláštního. Právě jsem na webu pronásledován.

A proč se tohle děje?

Docela jednoduché -- je to obrovský obchod.

Příjmy hrstky největších firem v tomto segmentu

dnes překračují 39 miliard dolarů.

A jako dospělí v tom zajisté nejsme sami.

Ve stejné době, kdy jsem si nainstaloval svůj vlastní profil na Collusion,

nainstaloval jsem ho i své dceři.

A tady je její profil z jednoho sobotního rána,

po dvou hodinách na internetu.

Je to devítiletá dívka,

která se většinou pohybuje na dětských stránkách.

Tohle mnou pohnulo, od šílenosti k zuřivosti.

Tady přestávám být technologickým průkopníkem nebo ochráncem soukromí;

stávám se rodičem.

Představte si, že by ve skutečném světě

někdo sledoval vaše děti s fotoaparátem a notebookem

a nahrával každý jejich pohyb.

Můžu vám říct, že v téhle místnosti není nikdo, kdo by seděl se založenýma rukama.

Přijali bychom nějaké opatření. Možná by to nebylo vhodné opatření, ale nějaké bychom přijali.

(Smích)

Nemůžeme tady jen tak sedět.

Tohle se právě dnes děje.

Soukromí není volba,

a nemělo by být cenou, kterou přijímáme,

jen abychom se dostali na internet.

Na našich hlasech záleží a na našich činech ještě víc.

Dnes jsme spustili Collusion.
(collusion = tajná dohoda, pozn. překl.)

Můžete si ho stáhnout, nainstalovat do Firefoxu,

abyste viděli, kdo za vámi slídí při pohybu na síti

a kdo vás následuje přes digitální lesy.

Do budoucna je třeba, aby byly slyšet všechny naše hlasy.

Protože to, co neznáme, nám může ve skutečnosti uškodit.

Protože paměť internetu je věčná.

Právě teď jsme sledováni.

A nastává čas, abychom my sledovali, kdo sleduje nás.

Děkuji vám.

(Potlesk)