Denise Herzing: Mohli bychom mluvit jazykem delfínů?

Přes 28 let tráví Denise Herzing každé léto pět měsíců se skupinkou kapverdských delfínů, během kterých sleduje tři generace rodiných vztahů a chování. Je zřejmé, že spolu komunikují – ale jedná se o jazyk? Mohli by jej lidé také používat? Herzing se podělí o fascinující, nový experiment, který přiblíží tuto myšlenku.

Nyní se podíváme na Bahamské ostrovy,

na pozoruhodnou skupinku delfínů, se kterou jsem pracovala

v divočině posledních 28 let.

Zajímám se o delfíny kvůli jejich velkému mozku

a tomu, co všechno můžou s takovou mozkovnou provádět

v divočině.

My víme, že používají část své mozkové kapacity

k tomu, aby prostě žili složité životy,

ale co opravdu víme o delfíní inteligenci?

Víme jen pár věcí.

Co se týče poměru velikosti mozku k tělu,

což je fyzický ukazatel inteligence,

jsou jen druzí po člověku.

Kognitivně můžou rozumět

uměle vytvořeným jazykům.

A dokáží poznat sami sebe v zrcadle.

V některých částech světa používají nástroje

jako mořské houby k lovení ryb.

Ale zůstává jedna velká otázka:

mají svůj jazyk, a pokud ano,

o čem si povídají?

Před desetiletími, tedy ne několika lety,

jsem se vydala hledat místo na světě,

kde bych mohla pod vodou pozorovat delfíny,

abych se pokusila dešifrovat jejich komunikační systém.

Jenže v mnoha částech světa je voda hodně kalná,

takže je velmi obtížné pozorovat zvířata pod vodou,

ale já jsem našla společenství delfínů, které žije

v nádherných a průzračných bahamských mělčinách,

které se nacházejí východně od Floridy.

Svůj den tráví odpočinkem a socializací

v bezpečí mělčin, ale v noci

opouští břeh a loví v hlubokých vodách.

A navíc to pro badatele není vůbec špatné místo.

Takže tam každé léto jezdíme na 5 měsíců

ve 20metrovém katamaránu, ve kterém žijeme, spíme a pracujeme

po několik týdnů na širém moři.

Můj hlavní přístroj je podmořské video s hydrofonem

což je podvodní mikrofon, které mi umožňují

sloučit zvuk s chováním.

Většina naší práce je zcela nenásilná.

Když jsme pod vodou, snažíme se dodržovat delfíní etiketu,

jelikož je opravdu fyzicky pozorujeme ve vodě.

Pracovat s delfíny kapverdskými je skutečně příjemné,

a to z několika důvodů.

Rodí se bez skvrn, které získávají až s přibývajícím věkem

a procházejí dosti odlišnými vývojovými fázemi,

takže je zábava sledovat jejich chování.

Okolo věku 15 let jsou plně černobíle tečkovaní.

Matka, kterou vidíte zde, je Mugsy.

Na tomto snímku má 35 let,

ale delfíni se mohou dožít i něco přes 50 let.

A jako všechny delfíny v našem společenství,

jsme fotili Mugsy a sledovali její malé skvrnky

a zářezy na její hřbetní ploutvi,

a také jedinečné skvrnité vzory,

když v průběhu času dospívala.

Mladí delfíni se naučí hodně, když dospívají,

a tato mladistvá léta využívají k nácviku sociálních dovedností,

a ve věku okolo 9 let se samice

stávají sexuálně vyspělé, takže mohou otěhotnět,

ale samci dospívají celkem později,

až okolo 15 let.

Delfíni jsou velice promiskuitní,

takže abychom vypátrali otce,

provádíme testy otcovství sbíráním delfíních exkrementů

z vody a zkoumáním DNA.

Znamená to, že během 28 let

sledujeme tři generace,

včetně babiček a dědečků.

Delfíni jsou přirození akustici.

Vytvářejí zvuky desetkrát vyšší

a rovněž slyší zvuky 10 vyšší než my.

Ale také používají jiné komunikační signály.

Mají dobrý zrak, takže ke komunikaci využívají i řeč těla.

Vnímají chuť, nemají čich.

A mají hmat.

A zvuk můžete ve vodě dokonce pociťovat,

protože akustická impedance tkáně a vody je téměř stejná.

Takže delfíni mohou hučet a lechtat se na dálku.

Víme něco málo o tom, jak používají zvuky

během určitého chování.

Podpisový pískot je pískání,

které je charakteristické pro jednotlivé delfíny a je jako jméno. (Delfíní pískavé zvuky)

A tohle je nejlépe prostudovaný zvuk,

protože je skutečně snadné ho měřit,

a tento pískot zaslechnete, když se například

matka shledá s mládětem.

Dalším dobře prostudovaným zvukem jsou echolokační cvaky.

Tohle je delfíní sonar. (Delfíní echolokační zvuky)

A tyto cvaky používají pro lov a krmení.

A můžou je také pevně spojit dohromady

do bzučení a užít jich sociálně.

Například samci, kteří stimulují samičky

během námluvního obřadu.

Také to na mě zkoušeli ve vodě.

(Smích)

Nikomu to neříkejte, je to tajemství.

Ale tento zvuk můžete opravdu cítit. To jsem tím chtěla říct.

(Smích)

Delfíni jsou také politická zvířata,

takže musí řešit konflikty.

(Delfíní zvuky)

Když spolu zápasí, používají tyto výbušné,

pulzující zvuky a míří hlavami k sobě.

A tohle jsou úplně neprozkoumané zvuky,

jelikož je obtížné měřit je.

Zde je video typického delfíního boje.

(Delfíní zvuky)

Vidíte dvě skupinky,

uvidíte také pozice s hlavami u sebe,

pár otevřených tlam,

hodně skřehotání.

Tu je bublina.

A jedna z těchto skupinek se tak nějak stáhne

a všechno dopadne dobře,

nedojde k velkému násilí.

Tady na Bahamách sídlí také delfín skákavý,

který se socializuje s kapverdskými delfíny.

Například si vzájemně hlídají mláďata.

Samci vykazují dominantní chování,

když nahání samičky toho druhého.

A tyto dva druhy vytváří dočasné spojenectví,

když spolu zahánějí žraloky.

Jedním z komunikačních mechanismů, které používají

ke koordinaci je synchronizace.

Synchronizují své zvuky a tělesné postoje,

aby vypadali větší a zněli silněji.

(Delfíní zvuky)

Tohle jsou delfíni skákaví,

a vidíte, jak začínají synchronizovat

své chování a své zvuky.

(Delfíní zvuky)

Vidíte, že se synchronizují se svým partnerem

stejně jako ta druhá dvojice.

Také bych si přála být tak koordinovaná.

Je důležité si pamatovat, že člověk slyší

pouze určité části delfíních zvuků,

a delfíni vytváří ultrasonické zvuky,

takže ve vodě používáme speciální přístroje,

abychom tyto zvuky zachytili.

Vědci dokázali změřit složitost pískotu

použitím teorie informace,

a toto pískání je opravdu složité i ve srovnání s lidskými jazyky.

Ale výbušné, pulzující zvuky jsou takovým tajemstvím.

Toto jsou tři spektrogramy.

Dva představují lidská slova a jeden je delfíní zpěv.

Zkuste v duchu uhádnout, který z nich patří delfínovi.

Zdá se, že výbušné, pulzující zvuky vypadají

trošku jako lidské fonémy.

Jedním způsobem, jak prolomit tento kód,

je interpretovat tyto signály a zjistit, co znamenají,

jenže je to obtížná práce, a my zatím nemáme Rosettskou desku.

Ale druhým způsobem, jak rozluštit tento kód,

je vyvinout nějakou technologii,

rozhraní pro obousměrnou komunikaci,

a přesně o to se na Bahamách pokoušíme,

a to v reálném čase.

Vědci použili rozhraní klávesnice,

aby překonali propast mezi druhy

včetně šimpanzů a delfínů.

Tato podmořská klávesnice v Orlandu na Floridě

v Epcot Center byla

nejdůmyslnějším obousměrným rozhraním, jaké kdy bylo navrženo

pro spolupráci mezi lidmi a delfíny pod vodou

a pro výměnu informací.

Takže jsme chtěli podobné rozhraní vyrobit

i na Bahamách, ale v přirozenější podobě.

A jedním z důvodů, který nás utvrdil v tom, že to dokážeme,

byla zvýšená zvědavost, kterou nám delfíni

začali projevovat.

Spontánně napodobovali naše zvuky

i pohyby, a také nás zvali k svým

delfíním hrám.

Delfíni jsou sociální savci, takže si rádi hrají,

a jedna z jejich nejoblíbenějších her je vláčení chaluhy,

v tomto případě hroznovice.

A jsou velice obratní. Rádi ji vlečou

a upustí z ploutve na ploutev.

Na tomto záznamu je dospělá Caroh.

Tady má 25 let a tohle je její miminko Cobalt,

který se právě učí, jak hrát tuto hru.

(Delfíní zvuky)

Trošku ho škádlí a posmívá se mu.

Cobalt chce mít tu hroznovici.

Když delfíni vyzývají člověka k této hře,

často se potápí kolmo ve vodě,

na ploutvi mají kousíček hroznovice,

a tak nějak ji šťouchají a někdy ji upustí

na dno a dovolí nám sebrat ji,

a pak můžeme hrát malou hru "Chyť tu chaluhu".

Ale pokud se neponoříme a nesebereme ji,

vynesou ji k povrchu

a trochu s ní před námi máchají na ocase

a upustí ji pro nás jako to dělají pro mláďata,

a tak ji sebereme a pustíme se do hry.

Přemýšleli jsme nad tím, jak by bylo krásné

sestrojit zařízení, které by umožnilo delfínům

požadovat tyto věci, jejich oblíbené hračky, v reálném čase.

Takže původní vize byla klávesnice, která

visí z lodi, připojená k počítači,

a potápěči a delfíni by aktivovali tlačítka

na klávesnici a šťastně by si vyměňovali informace

a požadovali hračky od druhého.

Ale rychle jsme přišli na to, že delfíni se prostě

nebudou potulovat kolem naší lodi a mačkat klávesy.

V divočině mají lepší věci na práci.

Možná by tak činili v zajetí, ale v divočině --

Takže jsme postavili přenosnou klávesnici, kterou jsme protlačili do vody,

a označili čtyři předměty, se kterými si rádi hrají,

šátek, lano, hroznovice a také lodní příď,

což je pro delfíny zábavná činnost. (Pískání)

Tohle je pískání pro šátek,

které je také spojené s vizuálním symbolem.

Jde o uměle vytvořená pískání.

Nenachází se v běžném delfíním repertoáru,

ale delfíni je snadno napodobují.

Čtyři roky jsem pracovala se svými kolegy Adamem Packem a Fabienne Delfour

v terénu s touto klávesnicí

a jeden druhého jsme žádali o hračky,

zatímco nás delfíni pozorovali.

Delfíni se mohli zapojit do hry.

Mohli ukazovat na vizuální objekty

nebo mohli napodobovat pískání.

Tady je záznam jednoho pokusu.

Potápeč drží hračku z lana,

a já jsem u klávesnice nalevo,

a právě jsem zahrála na klávesu pro lano.

Je to prosba o hračku od člověka.

Takže mám lano, potápím se,

a snažím se získat pozornost delfína,

protože jsou trošku jako malé děti.

Musíte udržovat jejich pozornost.

Teď upustím lano a čekám, jestli připlují.

A už plavou,

pak zvednou lano

a vlečou ho kolem jako hračku.

Jsem u klávesnice nalevo,

a ve skutečnosti je to poprvé, co jsme to vyzkoušeli.

Zkusím poprosit o hračku, o tu z lana

od delfínů, kteří napodobují zvuk lana.

Podíváme se, jestli skutečně rozumí tomu, co to znamená.

(Pískání)

Tohle je zapískání pro lano.

Delfíni plavou vzůru,

a pouštějí lano, hurá. Páni.

(Potlesk)

Ale tohle bylo jen jedinkrát.

Nejsme si jistí, jestli opravdu rozumí funkci tohoto pískání.

Tady máme druhou hračku ve vodě.

Tohle je hračka z šátku a snažím se přivést delfína

ke klávesnici a ukázat jí

vizuální i akustický signál.

Tento delfín, říkáme jí "zlodějka šátků",

protože v průběhu let se ztratila

asi s 12 šálami.

Popravdě si myslíme, že si někde na Bahamách otevřela butik.

Natahuji se přes ni. Má šátek na pravé straně.

Snažíme se zvířat moc nedotýkat,

nechceme je příliš ochočovat.

Snažím se ji dostat zpět ke klávesnici.

A potápěč aktivuje zvuk pro šátek,

aby ji o ten šátek požádal.

Snažím se jí předat šátek.

Hopla, málem odplaval.

Právě nastala chvíle, kdy je všechno možné.

Delfín je u klávesnice.

Máme jeho plnou pozornost.

A tohle někdy trvalo i hodiny.

Chci se s vámi podělit o toto video,

ne abych vám ukázala přelomový objev,

protože zatím k němu ještě nedošlo,

ale abych ukázala sílu úmyslů a soustředění,

které tito delfíni mají, včetně zájmu o systém.

A kvůli tomu potřebujeme o něco

více propracovanější technologii.

Takže jsme spojili síly s Georgia Tech,

s týmem Thada Starnera, který vyrábí oblékatelné počítače,

aby nám postavil počítač vhodný k použití pod vodou,

který jsme nazvali CHAT. ("Sluch kytovců a telemetrie")

Tedy místo abychom museli klávesnici protláčet vodou,

nosil na sobě potápěč kompletní systém, který je čistě akustický,

takže potápeč aktivuje zvuky na klávesnici

na předloktí,

zvuk prochází podvodními reproduktory,

pokud delfín napodobí pískání

nebo člověk pískání přehraje, jsou zvuky zachyceny

a lokalizovány dvěma hydrofony.

Počítač dokáže určit, kdo požaduje hračku,

pokud se zvuky shodují.

Skutečná síla systému spočívá v reálném čase

rozpoznání zvuku, takže delfínům můžeme odpovědět

rychle a přesně.

Je to zatím prototypní stádium, ale doufáme, že se to tak bude odehrávat.

Takže potápeči A a B si nasadili počítač

a delfíni slyší pískání jako pískání,

potápěč slyší pískání pod vodou také jako pískání,

ale i jako slovo díky zvukové vodivosti kosti.

Potápěč A přehraje pískot pro šátek

nebo potápěč B přehraje pískot pro hroznovici,

aby požádal o hračku od toho, kdo ji má.

Doufáme, že delfín napodobí pískání,

a pokud potápěč A má hroznovici, pokud je to zvuk,

který byl přehrán a požadován,

pak dá potápěč hroznovici delfínovi, který o ni žádal

a delfíni odplavou šťastně do západu slunce

zpívajíce si už napořad o hroznovici.

Jak daleko může taková komunikace zajít?

CHAT byl navržen obzvláště pro to, aby umožnil delfínům

požadovat od nás věci.

Je navržen, aby byl opravdu obousměrný.

Ale naučí se napodobovat pískání účelně?

Myslíme si to a doufáme v to.

Ale jakmile rozluštíme jejich přirozené zvuky,

plánujeme je uložit do digitalizované podoby.

Například nyní můžeme uložit jejich vlastní podpisové pískání

do počítače a požadovat interakci s konkrétním delfínem.

Stejně tak můžeme vytvořit naše vlastní pískání,

představující naše jména, a nechat delfíny,

aby si k hrátkám sami vybrali potápěče.

Může se stát, že celá naše mobilní technologie

bude ta samá technologie, která nám

v budoucnu pomůže komunikovat s jinými druhy.

Co se týče delfínů, jedná se o druh,

který je zřejmě naší inteligenci v mnoha ohledech velmi blízký,

i když si to třeba nyní nechceme přiznat,

jenže žijí v úplně jiném prostředí,

a tuto propast musíme zatím překonávat senzorickými systémy.

Představte si, jaké by to bylo

skutečně rozumět mysli

jiného inteligentního druhu na této planetě.

Děkuji vám.

(Potlesk)