Hubohraní | en.dru | TEDxBrno

Ondřej Havlík alias en.dru je beatboxer, hudebník a hlasový improvizátor. V první části svého vtipného představení předvádí ukázky mnoha hudebních nástrojů, převážně rytmických, hraných jen tak na pusu a další orgány lidského těla. Druhou část tvoří ukázka beatboxu a loopingu neboli smyčkování.

Ondřej Havlík vyrůstal v Severních Čechách a titul získal na Janáčkově akademii múzických umění v Brně. Beatboxem se zabývá od svých 12 let. V roce 2012 se stal vice mistrem světa v hudebním smyčkování neboli hudební improvizaci na loopstation. Přístroj opakovaně přehrává hudební stopy, které En.dru tvoří hlasem a ústy na živo před publikem. Tak vznikají „a capella“ improvizace různých hudebních stylů (elektro, hip hop, jazz, funky, etno) s beatboxovými efekty, imitace hudebních nástrojů nebo rapování. Jeho beatboxová představení se dostávají na zcela novou hudební úroveň.

Tato přednáška zazněla na místní události TEDxBrno, která byla pořádána nezávisle na konferencích TED.

Bezvadný. Dobrý den přátelé.

Já vás ještě jednou zdravím.

Moje jméno je, jak říkal pan kolega,
moderátor Petr,

Ondřej Havlík neboli En.dru

a živím se tím, že dělám hudbu na pusu.

Co si pod tím představit.

No, asi bych začal tím, že hudba je
pro mě nejlepší věc k obživě.

A to z několika důvodů.

Za prvé je to nejjednodušší
způsob seberealizace, v mém případě,

a za druhé nejjednodušší způsob
přenosu informace,

ale nikoliv ve smyslu verbální informace,

ale ve smyslu, řekněme, přenosu
nálady nebo přenosu radosti.

To je asi to nejlepší slovo.

Na světě máme nejrůznější množství
hudebních nástrojů.

Každý ten hudební nástroj
má nějakou náladu,

využívá se na jinou hudbu,
má jiné posluchače,

ale já jsem si vlastně vybral
hudební nástroj lidské tělo,

nebo hlas, nebo pusu,
nebo rty, nebo jazyk, nebo zuby,

nebo horní a dolní patro
a pár dalších malých orgánků,

kterými vlastně vytvářím tu svoji hudbu.

Vybral jsem si to opět z několika důvodů.

Za prvé si myslím, že lidský hlas má
neuvěřitelné možnosti.

Průměrný lidský hlas, jen tak
pro informaci, umí vytvořit

třeba 40 až 60 tónů,
v mém případě je to třeba 57 tónů,

tím pádem já vlastně můžu,

no pozor, jako v případě Bobbyho McFerrina
to bude třeba 65 tónů, jo,

a v případě některých zpěváků šílených
to může být i víc jak 70 tónů,

takže opravdu ty možnosti jsou velké
a ty hranice se neustále můžou posouvat,

každopádně každý tenhleten tón může mít
vlastně jinou barvu,

může mít jinou hlasitost,
a tak dále a tak dále,

a když k tomu ještě připočtete,
že ten reprák neboli pusa,

dokáže vytvářet neuvěřitelné
množství různých zvuků,

tak vlastně získáte nekonečnou kombinaci
různých hluků, zvuků, tónů

a podobných věcí, které když inteligentně
poskládáte smysluplně správně

na časové ose dohromady,
tak to může vydat libozvučný zvuk.

Nebo libozvučnou píseň.

Tedy nikoliv kakofonickou.

Což může v lidech samozřejmě
vyvolat pozitivní emoci

nebo dokonce i radost
nebo dokonce i smutek,

ať už si zvolíte cokoliv

a proto si myslím, že v tom je vlastně
ta spontánní krása tadyté věci.

Další věc a další důvod,
proč jsem si vybral pusu,

je velmi jednoduchý, a to je ten,
že vlastně zavřete hubu a máte sbaleno.

(smích)

Což s sebou samozřejmě
nese malou nevýhodu,

která tkví v tom, že pakliže přijdete
na stage a tu hubu neotevřete,

tak ji za vás žádný bedňák neotevře
a tu aparaturu zkrátka nikdo nevybalí.

Ale na druhou stranu,
toto se mi ještě v životě nestalo.

Takže můžete být klidní a chtěli-li
byste se tím třeba také jednou živit,

tak já vám dávám své pro.

Pojďme ale k té praktické části,
protože jak říkal kolega, dělám beatbox,

který můžeme v mém případě
možná spíš nazvat mouth drummingem

neboli hubohraní, zkrátka vytváření
bicích na pusu.

Když si tady představíte
vedle mě bicí nástroje,

tak mají několik,
několik vlastně bubnů v sobě.

Jeden z těch z těch bubnů
se jmenuje basový kopák,

jo, ten zní takto:

(beatbox)

(smích)

První zvuk —
já vám to tady, jak chcete —

(nesmělý potlesk)

Můžeme tleskat samozřejmě, dělá to
jako egu toho umělce rozhodně dobře,

(smích)

na druhou stranu máme
prostě už jenom 16:08, jo,

tak se domluvme, že si dáme briskní,
vlastně krátký potlesk, 10 z 10,

který o to bude kratší.

Tak další zvuk z těchto bicích nástrojů je

snare neboli rytmický buben,
ten zní takhle:

(beatbox)

Na okraji...
(nesmělý potlesk) (smích)

Ono těch zvuků bude hodně,
ale teď jste to pojali výtečně,

skutečně spoříte čas, to je krásné.

Na okraji toho bubnu je taková hranka,

které se říká vlastně
ream shot v angličtině,

v češtině se tomu říká hranka.

(smích)

Na ni se dělá metličkou tento zvuk:

(beatbox)

jak vidíte, můžeme to tlumit,
můžeme měnit jeho frekvenci.

Potom máme metličku,
pardon metličku, máme hajtku,

která představuje takový činýlek,

dva činýlky proti sobě a paličkou,
(zvuk)

na něj hrajeme tento zvuk.
(beatbox)

Hajtku můžeme takhle otevřít:

(beatbox)

Pak máme — (smích) — děkuju,

pak máme přechodové bubny
neboli tom tomy,

to jsou takové bubínky vepředu:

(beatbox)

A potom máme (potlesk)
děkuju, děkuju,

a potom máme na snare
položeny 2 metličky

a s nimi děláme, s nimi vlastně
mazlíme bubínek

a hrajeme nebo používáme to

především v jazzové hudbě,
jazzové metličky:

(beatbox)

a činel.
(potlesk)

To je ve stručnosti takový
arzenál bicích nástrojů,

pak samozřejmě existuje
neuvěřitelné nepřeberné množství

nejrůznějších efektů,
nejrůznějších hudebních nástrojů,

například trumpeta:
(tóny trumpety)

nebo kytara:
(zvuk elektrické kytary)

nebo bonga:

(beatbox)

nebo indický tumbler:

(beatbox)

(potlesk)

a tak dále a tak dále.

Nicméně kouzlo beatboxu
je především v tom,

že vytvoříte, u toho klasického beatboxu,
v klasickém slova smyslu beatboxu,

je vlastně ta iluze vytvořit
na jednu pusu co nejvíc.

V ideálním případě propojit
rytmiku i s harmonií.

Pak to může znít třeba takto:

(beatbox)

Lekce 2.
(potlesk)

Super. Děkuju samozřejmě.

Lekce 2 spočívá v tom,
odkud vychází ten zvuk,

na to se mě často lidé ptají,
tak jim ukazuju toto:

(beatbox)

A hele, odtud —

(smích)

— odtud nám jdou basy, jo,

odtud nám jdou basy,
ukážeme si to na elektronické hudbě,

tam je to dobře slyšet:

(beatbox)

(smích)

(potlesk)

jet turbo, bop be bop

(beatbox)
(smích)

jdeme dál:

(beatbox)

Vy se smějete, ale z oční bulvy
vychází určité frekvence.

(smích)

Jsou to výškové frekvence,

dobře poslouchejte a dívejte se
na moji levou bulvu,

z vašeho pohledu pravou:

(smích)

(beatbox)

Tak, pro vás, kteří třeba —

(potlesk)

— jste v zadních řadách,

připomenu, já jsem levou bulvu
zavíral, v průběhu (smích)

a ve chvíli, kdy jsem ji zavřel,
bylo slyšet skutečně méně zvuku,

než v případě, že byla otevřená, jo,

dáme si to ještě jednou pro vás vzadu:

(beatbox)

Tak, kdo tomu věří, ať se přihlásí.

(smích)

Dva, tři, čtyři, pět, šest, sedm,
sedm lidí. Sedm lidí je naivních, no.

(smích)

Vlastně, vy budete
mít hezčí život, o trošku.

(potlesk)

Super, tak, jedeme dál.

Samozřejmě z oční bulvy

prakticky žádný zvuk nevychází.
Je mi to líto. (smích)

Jdeme dál. Máme tady v beatboxovém
žargonu rypáček neboli nos,

který vlastně neustále přijímá vzduch.

Nos funguje jako takový
nasávadlo a vyfukovadlo,

které vlastně si musí mezi beaty

najít ten prostor, aby se nadechlo, jo.

Předvedu:

(beatbox)

Jo, není to jednoduchý pro ten nos,
skutečně musí makat.

V podstatě, já nad tím
samozřejmě nepřemýšlím,

on funguje biologicky sám o sobě,
jako nezávislá jednotka,

která nezatěžuje žádným způsobem
můj procesor,

i když třeba ráno,
když nahazuju hard disk,

mám s tím lehký problém.

Nicméně, když zrychlíte ten beat,
on dýchá ještě rychleji:

(beatbox)

Ale nejvíce zvuku samozřejmě
vychází z úst:

(beatbox)

(potlesk)

Pak existují nejrůznější
techniky v beatboxu,

může to být například
propojení zpěvu a beatu.

Já vám to můžu ukázat
na nějaké známé písni,

kterou možná někteří budete znát,
někteří možná ne,

je to Bobby McFerrin, známe jeho hity
jako takové to:

(tóny Don't Worry, Be Happy)

Znáte to?
(smích)

Známe tuto píseň, že.

Tento umělec se zabývá tím,

že velmi zajímavým způsobem používá hlas,

a to tak, že přeskakuje basový a výškový,

řekněme falzetový rejstřík. To je tedy:

(bas) tento rejstřík
a (falzet) tento rejstřík

(smích)

v podstatě on skáče mezi tímto
(bas) a tímto.

Tak, předvedeme si to v praxi.

Proč vám to ukazuji, je ten důvod,

že vlastně se dá i propojit
rytmika se zpěvem.

Pak to zní třeba takto:

(beatbox)

(falzet) abych vás nepoprskal.
(smích)

(beatbox)

(potlesk)

Děkuji. To je tedy…
Teď tam bliklo 5 minut.

To je tedy, řekněme, k technikám beatboxu,
které které se dají v rychlosti ukázat,

abyste si dovedli představit,
jaké možnosti má třeba lidský hlas,

samozřejmě je to skutečně
jenom zlomkové procento z toho,

co se dá vlastně všechno vytvářet.

Jdeme dál.

Já mám pro vás teď takové překvapení,
které spočívá v tom smyčkování.

Ano, jak říkal kolega Petr,
je to smyčkování.

Nepředstavujme si tam žádné provazy,
žádné oběšování,

dokonce bývá i v Brně takový malý milník,

protože v angličtině je to looping,

tak někteří moderátoři říkají,
že to je luping, jo.

V Brně vznikne určitý
problém slangového výrazu,

který znamená trošku něco jiného —
luping než looping

[v hantecu luping = šoustání]
Takže ani takto si to nevykládejte.

Zkrátka je to mašina,
která nahrává zvuky.

Tady zmáčknu čudlík
ono začne se to nahrávat,

zmáčknu ho podruhé,
tak se to zasmyčkuje, teď

ono začne se to nahrávat,
(vrstvená řeč)

zmáčknu ho podruhé,
tak se to zasmyčkuje, teď

ono začne se to nahrávat,

zmáčknu ho podruhé,
tak se to zasmyčkuje, teď

Teď to bude hrát dokola,
dokud to nevypnete,

vy samozřejmě můžete zmáčknout
ten čudlík ještě jednou

a ono se to začne vrstvit
a každý celek se nahraje něco nového.

Velmi brzo se to zavrství
a začne to být nepříjemný bordel.

V tu chvíli vy si budete přát,
abych to vypnul,

protože abyste mně rozuměli,
já to musím přeřvávat, což je matoucí, jo.

Takže já to teď vypnu —
(konec vrstvené řeči)

(smích) (potlesk)

A vzhledem k tomu, že zbytek už znáte,

tak můžeme začít tvořit hudbu:

(beatbox) (looping)

(potlesk)

Díky moc a mějte se krásně
a ať se máte skvěle a hudebně. Ahoj!

(potlesk)