-
Tady jsou potřeby vaší ženy.
-
Tady jsou vaše potřeby.
-
Když ona naslouchá vašim potřebám,
aniž by slyšela kritiku nebo požadavky,
-
a vy stejně tak nasloucháte jejím potřebám,
-
řešení si vás najde.
-
Konflikt se vyřeší sám.
Nemusíte ho řešit.
-
Ale většina z nás přeskočí to první a jde přímo k řešení.
-
Tak například…
-
Občas dělám semináře pro manželské páry.
-
Pro lidi, kteří spolu žijí v láskyplném vztahu.
-
A na začátku semináře vždy najdeme pár,
který má nejdéle trvající neřešitelný konflikt.
-
A já předpovídám,
a minimálně v 75 % případů se nemýlím…
-
Předpovídám následující:
Ten konflikt vyřešíme za 20 minut.
-
Za 20 minut od chvíle, kdy jsou oba schopní
pojmenovat potřeby toho druhého.
-
Jednou to byl pár po 39 letech manželství.
-
Měli spor celých 39 let
a nebyli schopní ho vyřešit.
-
Ta žena povídá: „To můžu říct hned,
ale tohle za 20 minut nevyřešíme.“
-
Máme dobré manželství, mluvíme spolu.
-
Ale v tomhle jsme každý jiný
a prostě se neshodneme.
-
Povídám: „Neřekl jsem,
že to vyřešíme za 20 minut.“
-
„Řekl jsem 20 minut od chvíle,
kdy pojmenujete potřeby toho druhého.“
-
Ona na to: „Marshalle, jsme svoji 39 let
a řešili jsme něco skoro každý den.“
-
„Rozumíme si dobře,
ale v tomhle jsme každý jiný.“
-
Povídám: „Mýlil jsem se dřív,
mohu se mýlit i teď. Uvidíme za 20 minut.“
-
„Nejdřív mi povězte,
jaké jsou v té situaci jeho potřeby.“
-
„Nechce, abych utrácela.“
-
On hned odpoví: „To je směšný!“
-
Devětatřicet let komunikace.
-
Tak zaprvé,
„Nechce, abych utrácela“ není potřeba.
-
Potřeba není totéž co strategie.
-
Mluvili o tom, kolik může utratit…
-
Ale důležitější bylo,
kdo má pod kontrolou šekovou knížku.
-
Tu měl pod kontrolou on,
což byl ten hlavní problém.
-
Ale já nechci, aby mluvili o strategii,
dokud nenavážou to spojení.
-
Pokud existuje to spojení,
konflikt se obvykle vyřeší sám.
-
Tak říkám: „To není potřeba.
A navíc on tvrdí, že to není pravda.“
-
„Dobrá, povím vám, jaké jsou jeho potřeby.“
-
„Víte, on je přesně jako jeho otec.“
-
„Oba mají úzkostné myšlení,
když jde o peníze.“
-
Povídám: „Počkejte, počkejte…
Teď slyším psychoanalytického vlka.“
-
„To potrvá dalších 39 let,
když na to půjdete takhle.“
-
„Nechci po vás analýzu jeho osobnosti.
Ptám se, jaké jsou jeho potřeby.“
-
Nevěděla. Po 39 letech netušila,
jaké jsou jeho potřeby.
-
Tak povídám: „Dobře, ona neví,
tak proč to nezkusíte vy?“
-
„Dobře, povím vám, jaké jsou její potřeby.
Víte, je to skvělá žena, úžasná matka.“
-
„Ale když jde o peníze,
je úplně nezodpovědná.“
-
A máme tu dalších 39 let.
-
Ptal jsem se na potřebu,
on mi řekl diagnózu.
-
Ona samozřejmě hned: „To není fér!"
Povídám: „Počkat, počkat…“
-
Viděl jsem, že nevědí, co je to potřeba.
Tak jsem jim půjčil své uši.
-
S žirafíma ušima vím, že každý soud,
jako třeba že je úplně nezodpovědná,
-
je nešťastným vyjádřením
nenaplněné potřeby.
-
Mít tyto uši, vyřešili by to v prvním roce.
Ale místo toho to brali osobně.
-
Tak jsem pomohl:
„Když říkáte, že je nezodpovědná,
-
cítíte strach a potřebujete ujistit,
že je rodina finančně zajištěná?“
-
„To jsem tím přesně myslel!“
-
Akorát to celých 39 let neřekl.
-
Neuměl své pocity a potřeby vyjádřit.
-
Dobře, jeho potřeby jsem měl.
Bál se, chtěl finančně ochránit rodinu.
-
Otočil jsem se na jeho ženu:
„Zopakovala byste, co podle vás říkal?“
-
Ale, protože jsem kdysi jednou přečerpala
šekovou knížku, on si teď myslí, že…
-
Všimněte si toho prvního slova: „Ale!“
-
Nezná zásadní žirafí pravidlo.
Naštvanému nikdy neříkejte „ale“.
-
Povídám: „Jaké jsou jeho pocity a potřeby?“
-
- Ale…
- Ne, ne, jaké má pocity a potřeby?
-
- Chcete, abych vám je zopakoval?
- Ano.
-
- Slyším, že má strach…
- No ale… - Počkejte.
-
Klid, jenom klid.
-
Slyšet jeho pocity a potřeby. Není lehké
po 39 letech sváru změnit přístup.
-
Jak si vytvoříme představu, že druhý je špatný,
neslyšíme jeho potřeby, i když je vyjadřuje.
-
Ten obraz nepřítele se těžko opouští.
-
Celých 39 let ho viděla jako úzkostného skrblíka
a teď už nevidí člověka za tou představou.
-
„Ještě vám to zopakuji. Slyšel jsem, že se bojí,
a potřebuje finančně zajistit rodinu.“
-
- Mohla byste to zopakovat?
- Jo. Myslí, že jsem nezodpovědná.
-
„Tak znovu…“ Po třech opakováních konečně,
bez soudů, slyšela jeho potřeby a pocity.
-
Konečně.
