Zvrácení postupu diabetu 2. typu začíná u ignorování běžných doporučení | Sarah Hallberg | TEDxPurdueU

Tato přednáška proběhla jako událost TEDx za použití formátu TED, ale byla organizována nezávisle, místní komunitou. Více informací najdete na http://ted.com/tedx.

Může být člověk „vyléčen“ z cukrovky 2. typu? Dr Sarah Hallbergová nám představí přesvědčivé důkazy o tom, že může. Řešení je jednodušší, než si myslíte.

Mám tu nejlepší práci na světě.

Jsem lékařka.

Ale věřte mi, není to proto.

Jsem obezitolog.

Mám tu čest pracovat se skupinou lidí,

kteří jsou obětí nejrozšířenějšího
akceptovaného předsudku: že jsou tlustí.

Než se s nimi setkám,
vytrpí si tito lidé dost:

Stydí se, cítí vinu, výčitky
a jsou diskriminováni.

Přístup mnoha lidí,
včetně zdravotnických odborníků,

je, že tito lidé
si za svůj problém mohou sami.

Kdyby se jen lépe ovládali,
neměli by nadváhu,

a oni se ani nechtějí změnit.

Věřte mi, takhle to není.

Na vině jsou,
když to trochu rozvedu,

naše vlastní rady.

A je čas, abychom to změnili.

Obezita je nemoc, a ne něco
způsobeného nedostatkem charakteru.

Jde o hormonální onemocnění,
a v roli je spousta hormonů.

Jeden z těch hlavních
je hormon zvaný inzulín.

Většina obézních lidí
je na inzulín rezistentní.

Takže co to vlastně znamená
být rezistentní na inzulín?

No, inzulínová rezistence je vlastně
stav předcházející cukrovce 2. typu.

Inzulín má za úkol dopravit glukózu,
krevní cukr,

do těch buněk, kde může být využita.

V kostce, když je někdo
rezistentní na inzulín,

je pro něj problém dostat
krevní cukr tam, kde je ho třeba,

do těch buněk.

A přece nemůže jen tak zůstat
v krvi po každém jídle,

jinak bychom se ocitli
v diabetické krizi po každém jídle!

Takže, když má někdo
inzulínovou rezistenci,

tělo na to odpoví
ještě větší produkcí inzulínu.

A hladina inzulínu bude stoupat víc a víc,

a na chvíli, i na několik let,
to bude pokračovat,

a krevní cukr klidně může zůstat v normě.

Obvykle tenhle stav ale nevydrží věčně,

a ani ta zvýšená hladina inzulínu

nedokáže udržet hladinu cukru
v normálním rozmezí.

Takže ta začne stoupat.

To je cukrovka.

Asi vás nepřekvapí,

že většina mých pacientů trpí na
inzulínovou rezistenci nebo cukrovku.

A pokud tam sedíte a myslíte si
„Uf, ještě že ne já,“

možná se opět zamyslete,

protože téměř 50 % Američanů
má nyní diabetes, nebo prediabetes.

To je téměř 120 milionů z nás.

Ale těžko jde o každého,
kdo má problémy s inzulínem.

Protože jak jsem říkala,

lidé mají zvýšené hladiny
kvůli inzulínové rezistenci

roky, nebo desítky let,

než jsou diagnostikování i na prediabetes.

Navíc, ukázalo se, že 16-25 % dospělých
s normální hmotností

je také rezistentních na inzulín.

Takže pokud pořád počítáte,
jde o zatraceně hodně z nás.

Problém s inzulínovou rezistencí je tento:

Když stoupne, hrozí nám diabetes 2. typu.

Ale také, kvůli inzulínu máme hlad,

a je více pravděpodobné, že jídlo,
které sníme, se uloží do tukových zásob.

Inzulín je náš hormon ukládání tuku.

Takže už začínáme vidět,
proč to bude problém,

pro nemoci, jako je obezita, a pro
metabolické poruchy, jako je cukrovka.

Ale co kdybychom sledovali
ten problém k jeho počátku,

a neměli jsme takové množství glukózy,

aby s ní musel soupeřit inzulín?

Pojďme se podívat, jak toho docílit.

Ve všem, co sníte

je buď sacharid, bílkovina nebo tuk,

a každý z nich má jiný účinek na hladinu
glukózy a inzulínu,

jak vidíte na grafu.

Takže když jíme sacharidy,

hladina glukózy i inzulínu
vystřelí vzhůru.

S bílkovinami to vypadá lépe.

Ale podívejte se, jak to vypadá,
když sníme tuk.

V podstatě nic, žádná vlnka.

A tohle je rozhodně velmi důležité.

Nyní vám ten graf vysvětlím

za pomoci reálné situace.

Chci, abyste se vrátili zpátky

a vzpomněli si, jak jste posledně jedli
nějakou americkou verzi čínského jídla.

Je nám jasné, že existují věci,
které pravidelně nastanou.

Tím prvním je fakt,
že se přejíte.

Protože nebyl poslán STOP signál,

dokud jste doslova nepraskali ve švech.

Druhým pravidlem je:
do hodiny budete mít hlad.

Proč?

No, protože rýže v jídle způsobí
glukózovou i inzulínovou špičku,

která spustila hlad, ukládání tuku
a chutě na sladké.

Takže pokud trpíte inzulínovou rezistencí,

a hladina inzulínu je jíž nyní vysoká,

vážně máte pořád hlad.

A fungujeme na tomhle nastavení:

Snězte sacharidy, glukóza stoupne,
inzulín stoupne,

a vy máte hlad a ukládáte tuk.

Tak jaké jídlo doporučíme těmto lidem?

Jak se zdá,
je to velmi důležité.

Soustřeďme se nyní na diabetiky 2. typu,

protože obvyklá doporučení
pro všechny diabetiky 2. typu

jsou sníst 40-60 g sacharidů
v jednom jídle,

a další sacharidy během svačin.

Věřte mi, to je spousta sacharidů.

A pamatujte, co se stane
s glukózou a inzulínem,

s krevním cukrem a inzulínem,

když je sníme?

Ano. V podstatě doporučujeme,

aby jedli přesně to,
co způsobuje jejich problém.

Nezní to šíleně?

Je to vážně šílené.

Protože v podstatě je diabetes
stav toxicity z přemíry sacharidů.

Nedokážeme dostat krevní cukr do buněk,

a to velmi brzy působí problém.

Ale dlouhodobé důsledky
jsou ještě horší.

A inzulínová rezistence je v podstatě
intolerance na sacharidy.

Tak proč pořád doporučujeme lidem,
aby je jedli?

Nutriční doporučení americké
diabetologické asociace

přesně uvádějí, že existují
neprůkazné důkazy

o doporučování omezení sacharidů.

Ale tato doporučení se shodují na tom,
co už víme:

Náš příjem sacharidů je jediným
největším faktorem ovlivňujícím glukózu,

a také potřebu léků.

Tato doporučení pak říkají:

Hele, koukni, když bereš určité léky,

vlastně musíš jíst sacharidy,
jinak by hladina glukózy klesla příliš.

Dobře. Podívejme se tedy

na ten bludný kruh,
jaký způsobuje tahle rada.

Jezte sacharidy, abyste museli brát léky,

pak musíte jíst víc sacharidů,

abyste se vyhnuli vedlejším účinkům
těchto léků,

a pořád dokola.

Ještě horší je, že v doporučeních ADA
nikde nenajdete

cíl, který by zvrátil
průběh diabetu 2. typu.

To se musí změnit,

protože diabetes 2. typu může být zvrácen,
v mnoha, ve většině případů,

obzvláště, pokud s tím začneme brzy.

Nejenže o tom musíme říct lidem,

ale musíme jim začít dávat praktické rady,
aby toho byli schopní.

Zamyslete se nad sacharidy.

Zaprvé, a to pro vás bude šok:
nepotřebujeme je.

Vážně! Minimální denní potřeba
sacharidů je nulová.

Máme esenciální aminokyseliny,
to jsou bílkoviny,

esenciální mastné kyseliny,

ale ne, žádný esenciální sacharid.

Živiny jsou esenciální

pokud je potřebujeme, abychom fungovali,
a nedokážeme je vyrobit z ničeho jiného.

Vytváříme glukózu,
vlastně pořád a docela velké množství,

říká se tomu glukoneogeneze.

Takže je nepotřebujeme,

kvůli jejich nadměrné konzumaci
jsme nemocní,

a přesto doporučujeme pacientům,

aby jedli téměř, nebo možná více než

polovinu denního energetického příjmu
ve formě sacharidů.

To nedává smysl.

Řekněme si, co smysl dává.

Významné omezení sacharidů.

Ano, v mém oddělení učíme pacienty,

aby jedli sacharidy v minimální míře,

ne v té maximální.

A jak to funguje?

No, když naši pacienti sníží
příjem sacharidů,

jejich glukóza se sníží,
takže nepotřebují tolik inzulínu.

Takže hladina inzulínu rychle klesá.

A to je velmi důležité,

protože studie,

která prověřila údaje
z Výzkumu národního zdraví a stravy,

lépe známá pod zkratkou NHANES,

ukázala, že jediný,
největší rizikový faktor

koronárního onemocnění

je inzulínová rezistence.

Má na svědomí celých
42 % srdečních infarktů.

Účinky nízkosacharidové stravy
se projeví tak rychle,

že dokážeme lidem snížit dávky
inzulínu o stovky jednotek

během dnů či týdnů.

Jeden z mých oblíbených příběhů
se stal nedávno.

Mladá dívka, která měla diabetes
2. typu téměř 20 let,

k nám přišla po tom, co jí lékař odjinud
tvrdil, že je prostě nemocná,

a měla by si na to zvyknout.

Její cukrovka byla zcela mimo kontrolu.

A to přesto, že brala
několik léků,

včetně téměř 300 jednotek inzulínu,

které do jejího těla vstřikovala pumpa.

A to všechno, pamatujete,
když byla glukóza mimo kontrolu.

Takže jsme jí doporučili nízkosacharidovou
stravu a popojeďme o 4 měsíce vpřed.

Zhubla, ano,
ale ještě lepší je, že už není nemocná.

Její krevní cukry
byly po celou dobu normální.

A co víc: nebrala žádné léky na cukrovku.

Pryč s 300 jednotek inzulínu,

už žádná inzulínová pumpa,

žádné píchání do prstu
několikrát denně,

pryč, už žádná cukrovka.

Jednou z největších radostí mé práce
je právě sdělit takovémuto pacientovi,

že už nemá cukrovku,

a slavnostně ji vyškrtneme ze seznamu
jejich potíží.

Takže jsou vyléčeni? Je tohle zázrak?

Tohle divadýlko necháme
Čarodějovi ze země Oz.

„Vyléčeni“ by naznačovalo,
že se to nemůže vrátit.

A pokud opět začnou jíst nadmíru
sacharidů, vrátí se to.

Takže ne „vyléčeni“,
ale už nemají cukrovku.

Je to vyřešeno, a může to tak zůstat,
dokud se zbavíme příčiny.

Takže jak to vypadá?
Jak vlastně vypadá ta strava?

No, nejprve vám řeknu, jak to nevypadá.

Nízkosacharidová neznamená bez sacharidů
a není o vysokém podílu bílkovin.

Tohle jsou běžné kritiky,
a jsou tak frustrující,

protože nejsou pravdivé.

Dál, pokud snížíme příjem sacharidů,
čím je nahradíme?

Protože, víme, že existují jen
tři makroživiny:

Když jednu snížíme, musíme zvýšit jinou.

Moji pacienti jedí tuk. A jedí ho hodně.

„Cože?“, říkáte si. Co se stane,
když budete jíst tuk?

No, řeknu vám, budete šťastní,

protože tuky chutnají skvěle,
a jsou neuvěřitelně uspokojující.

(Potlesk)

(Smích)

Ale, pamatujte, že
tuk je jedinou makroživinou,

která udrží hladinu
glukózy a inzulínu nízko,

a to je velmi důležité.

Takže tady jsou má jednoduchá pravidla
jak byste měli jíst.

Tato pravidla, pamatujte,
budou pro vás ještě důležitější,

pokud jste jedním z desítek milionů
Američanů,

kteří mají problémy s hladinou inzulínu.

Pravidlo č. 1: Pokud je to nízkotučné,
light, či bez tuku, nechte to v obchodě.

Protože když ubrali tuk,
nahradili ho sacharidy a chemií.

Pravidlo č. 2: Jezte jídlo.

Nejdůležitější pravidlo
nízkosacharidové stravy:

skutečné jídlo není z krabice,

a nikdo vám nemusí připomínat,
že je přírodní.

To byste měli poznat na první pohled.

Nejezte nic, co vám nechutná.

A jezte, když máte hlad,
nejezte, když ho nemáte,

a je jedno, kolik je hodin.

Číslo pět je jednoduchý způsob
jak si zapamatovat, čemu se vyhnout.

Žádný BOC: brambory.
obiloviny a cukr.

To je docela nálož, co?
Žádné obiloviny?

Ne, žádné.

Ale my je potřebujeme.

Ne, jsou to sacharidy.

Ale celozrnné je pro nás přece dobré.

Tak zaprvé, existuje velmi málo potravin,

které jsou skutečně celozrnné,
i když to o sobě tvrdí.

Většina potravin, která tvrdí, že jsou
celozrnná,

jsou vysoce zpracované a vláknina
v nich je zničená.

Anebo jsou vyráběny s vysoce
rafinovanou moukou,

ale obvykle to bývá obojí.

Takže pokud skutečně nemáte
inzulínovou rezistenci,

můžete jíst skutečné celozrnné potraviny.

Ale pokud jste v té většině
populace mající problémy s inzulínem,

věci to jen zhoršuje.

Takže co když nemáte problémy s inzulínem?

Můžete takto jíst?

Ano! Jsem skvělým příkladem.

Více než před rokem jsem se rozhodla,
že snížím sacharidy,

na co takovou míru,
jakou doporučuji svým pacientům.

Pro mé zdraví to není nutné tak,
jako pro to jejich,

nejsem rezistentní na inzulín,
takže, byl by to problém?

Ne! A o to jde.

Pokud nemáte velmi vzácný syndrom,

pak snížení sacharidů ve stravě
vám prospěje,

i když to není nutné.

Chci vám ukázat pár fotek
té mé radikální diety.

Tohle je běžná snídaně u nás doma.

Neporušila jsem právě
svá vlastní pravidla?

Ne, protože tenhle muffin
je z kokosové mouky.

Pořád peču.

Jen používám mouky bez obilovin:
kokosovou, mandlovou, lněnou, oříškovou.

Jsou z nich výborné věci.

A takhle vypadá typická večeře
s obvyklými „škroby".

To jsou orestované houby.

Ne, já a mí pacienti jíme neustále jen
výborná jídla a užíváme si to.

A co nějaký výzkum?

Nejsou to jen mé nepodložené důkazy
z mé ordinace?

Ne!

Existují desítky randomizovaných
řízených studií

o nízkosacharidové stravě,

kvůli rizikovým faktorům, jako je obezita,
kardiovaskulární rizika, diabetes.

Jsou důsledné. Funguje to!

Dokonce existuje mnohem více studií,
které ukazují,

že nízkosacharidová strava
snižuje zánětotvorné markery,

což jsou velmi vzrušující vyhlídky
u onemocněních, jak je rakovina.

Zrovna jsme dokončili jednu studii
na naší klinice.

Vzali jsme

50 diabetiků 2. typu,

které jsme léčili
nízkosacharidovou stravou,

a porovnali je s 50 pacienty,

kteří se drželi doporučení ADA.

Po šesti měsících

nejen že jsme konstatovali významné
metabolické zlepšení

u nízkosacharidové skupiny,

ale také, a to je důležité,
obrovské úspory nákladů.

Naše analýza ukázala, že pacienti
mohou ušetřit až 2 000 dolarů ročně

jen na lécích na diabetes
které už nemusí brát.

Jen pomyslete na to, jak se to nasčítá.

Nyní procházíme epidemií diabetu,

na který ročně v této zemi
dáváme 250 miliard dolarů.

Nyní vám ukážu stránku,

která dokazuje, odkud ty úspory jdou.

Jen se podívejte na rozdíl
potřebného inzulínu

v obou skupinách za 6 měsíců.

Vidíme tu,

že nízkosacharidová skupina
dokázala snížit své dávky

o témě 500 jednotek denně.

Zatímco ve skupině ADA

museli zvýšit svůj inzulín
o 350 jednotek denně.

Dvě důležité věci.

Jedna: inzulín je drahý.

A dvě: ne všichni lidé z této studie
vůbec potřebovali inzulín,

díky tomu jsou ty výsledky
mnohem působivější.

Ale řekla bych, že tento graf spíš ukazuje

dva rozdílné přístupy léčby
této nemoci.

Tahle první, naše skupina,
s cílem nemoc zvrátit,

aby už lidé nepotřebovali léky.

A ta druhá skupina, která se pevně
drží doporučení ADA,

a která tvrdí, že diabetes je
progresivní onemocnění,

které časem vyžaduje
vyšší a vyšší dávky léků.

Je progresivní,
dokud neodstraníme příčinu.

Tak kde je ten problém?

Proč se o tomhle nemluví? Proč
není nízkosacharidová strava normou?

Jsou tu dva velké důvody.

Jedna: status quo.
Je těžké ho zlomit.

Je v tom příliš politiky.

Tuhle nízkotučnou myšlenku
tu máme desítky let.

Ale nedávno vyšla studie,

která ukazuje, že neexistuje žádný
randomizovaný řízený důkaz pro to,

aby Američané ze své stravy
odstranili tuk.

A takhle se začaly přidávat sacharidy.

Šlo vlastně o obrovský experiment
milionů lidí

a obrovsky selhal.

Druhým důvodem, proč to nevidíme
nikde napsáno, jsou peníze.

Nenechte si nic namlouvat, spousty peněz
se investují, abychom byli nemocní.

A vidíme na těch specializovaných
tabulích s doporučeními,

že praskají ve švech kvůli
střetu zájmů.

Řešením této diabetické epidemie
na mojí klinice je tedy jasné:

přestaňte brát léky, a lečte se jídlem.

A u nemoci, jejímiž kořeny
je konzumace sacharidů:

přestaňte jíst nebo omezte sacharidy,

jenom se tím vrátíte k tomu,
co jsme dřív znali.

Znali jsme to před dávnou dobou,

už to bylo řečené před tisíci let,

a dnes se k této myšlence musíme vrátit.

Díky