Cesar Kuriyama: Jedna vteřina každý den

Existuje tolik drobných, překrásných, zábavných a tragických momentů ve vašem životě -- jak si je zapamatujete všechny? Režisér Cesar Kuriyama natáčí jednu vteřinu videa každý den jako součást dlouhodobého projektu, aby shromáždil všechny zajímavé útržky svého života.

Nuže, jsem umělec.

Žiji v New Yorku a pracuji v reklamě

už -- od doby, co jsem vyšel ze školy.

Takže už okolo sedmi, osmi let

a bylo to vyčerpávající.

Pracoval jsem dlouho do noci. Pracoval jsem o víkendech

a došlo mi, že nemám čas na všechny ty projekty,

na kterých jsem chtěl pracovat sám.

A jednoho dne jsem byl v práci a viděl jsem talk

od Stefana Sagmeistera na TEDu,

který se jmenoval „The power of time off“ [Síla volna],

a on povídal o tom, jak si každých sedm let

bere rok volno od práce, aby mohl dělat

své vlastní kreativní projekty, a já byl okamžitě inspirován

a jen jsem řekl, „To musím udělat. Musím si vzít rok volna.

Potřebuji mít čas na cestování a strávit čas se svojí rodinou

a začít mé vlastní kreativní myšlenky.“

Takže první z těch projektů dopadl jako něco,

čemu říkám „Jedna vteřina každý den.“

V podstatě nahrávám jednu vteřinu každého dne mého života

po zbytek mého života,

chronologicky skládám tyto vteřinové

segmenty mého života do jednoho plynulého videa

až do té doby, kdy je natáčet už nebudu moci.

Záměr toho projektu je jediný:

Nenávidím nepamatování si věcí, které jsem udělal v minulosti.

Existuje spousta věcí, které jsem v životě udělal,

na které nemám žádnou vzpomínku,

dokud to někdo nevytáhne. A někdy se zamyslím,

„A jo, to je něco, co jsem udělal.“

A něco, co jsem si uvědomil krátce na začátku projektu,

bylo, že kdybych nedělal cokoliv zajímavého,

pravděpodobně bych zapomněl video nahrát.

Takže toho dne -- poprvé, když jsem zapomněl, mě to skutečně ranilo,

protože to je něco, co jsem skutečně chtěl --

od okamžiku, kdy jsem překročil třicítku, jsem chtěl

udržet tento projekt v chodu navždy.

A vynecháním té jedné sekundy jsem si uvědomil --

nějak to vytvořilo něco v mé hlavě,

takže na to už nikdy znovu nezapomenu.

Když se dožiji 80 let,

budu mít pětihodinové video,

které shrne 50 let mého života.

Až mi bude 40, budu mít hodinové video,

které bude obsahovat pouze dekádu.

To mě skutečně

povzbuzuje den co den když vstávám,

abych se svým dnem zkusil udělat něco zajímavého.

Jedna z věcí, se kterou mám problémy, je,

že jak dny, týdny a měsíce plynou,

čas se začíná zastírat

a splývat jeden s druhým.

A, chápete, to jsem nesnášel.

A vizualizace je způsob, jak spustit vzpomínku.

Tento projekt je pro mě způsobem,

jak přemostit tu mezeru a zapamatovat si vše, co jsem udělal.

I tato pouhá vteřina mi umožní si vzpomenout

na vše ostatní, co jsem toho dne udělal.

Občas je obtížné vybrat tu jednu vteřinu.

Když je dobrý den, mám možná tři nebo čtyři vteřiny,

které chci opravdu vybrat.

Ale musím to prostě zúžit na jednu,

ale i to zúžení mi umožní

si zapamatovat ostatní tři tak jako tak.

Je to také takový protest, osobní protest

proti kultuře, kterou teď máme, kde mají lidé

na koncertech vytažené své mobilní telefony

a natáčejí si celý koncert a obtěžují vás tím.

Vždyť si ani tu show neužívají.

Sledují koncert skrz své mobilní telefony.

Nesnáším to. Sice jsem býval trochu ten typ člověka

kdysi, a rozhodl jsem se, že nejlepší způsob

pro mě, jak zachytit a udržet vizuální vzpomínku svého života

a nebýt tím člověkem, je natočit pouze tu jednu vteřinu,

která mi umožní spustit vzpomínku

„Jo, ten koncert byl úžasný. Skutečně se mi ten koncert líbil.“

A zabere to jen rychlou, rychlou vteřinu.

Byl jsem na tříměsíčním road tripu toto léto.

Bylo to něco, o čem jsem celý svůj život snil, že podniknu.

Prostě jen jezdit po Spojených státech a Kanadě

a jen přemýšlet o tom, kam vyrazit další den.

A bylo to jaksi výjimečné.

Vlastně mi došly peníze, na své cestování jsem utratil spoustu peněz

z úspor, které jsem měl na svůj rok volna,

takže jsem musel... jel jsem do Seattlu a strávil jsem nějaký čas

s přáteli prací na skutečně parádním projektu.

Jeden z důvodů, proč jsem si vzal rok volna, byl strávit více času s mojí rodinou

a stala se skutečně tragická věc, když

má švagrová,

její střevo se náhle jednoho dne zaškrtilo

a vzali jsme ji na pohotovost

a byla, byla na tom opravdu moc špatně.

Několikrát jsme ji skoro ztratili

a byl jsem tam s mým bratrem každý den.

Tento projekt mi pomohl něco si uvědomit:

že natáčení jedné vteřiny opravdu špatného dne

je velmi obtížné.

Není to -- máme tendenci vytahovat kamery, když děláme úžasné věci.

Nebo v situaci „Jasně, večírek, vyfotíme se.“

Ale jen zřídkakdy to děláme, když máme špatný den

a děje se něco hrozného.

A zjistil jsem, že bylo ve skutečnosti velmi, velmi důležité

nahrát i tuto jednu vteřinu opravdu špatného momentu.

Skutečně vám to pomůže si cenit těch dobrých chvílí.

Ne vždy je dobrý den, takže když máte špatný,

myslím si, že je důležité si ho zapamatovat

stejně tak jako je důležité si zapamatovat ty dobré dny.

Jedna věc, kterou dělám, je, že nepoužívám žádné filtry.

Nepoužívám nic, abych -- Snažím se zachytit moment

jak jen to je možné způsobem, jako bych to viděl svýma vlastníma očima.

Začal jsem pravidlo pohledu z první osoby.

Ze začátku, myslím, jsem měl pár videí, kde

jste mě mohli vidět, ale uvědomil jsem si, že takhle to nepůjde.

Způsob, jak si skutečně zapamatovat to, co jsem viděl,

bylo natočit to tak, jak jsem to skutečně viděl.

Teď několik věcí o tomto projektu, které mám v hlavě, jsou:

Nebylo by zajímavé, kdyby tisíce lidí dělaly přesně tohle?

Minulý týden mi bylo 31, což je tady.

Myslím si, že by bylo zajímavé vidět,

co udělal každý s projektem jako je tento.

Myslím, že by měl každý rozdílnou interpretaci.

Myslím, že by každý mohl těžit pouze z toho, že má jednu vteřinu k zapamatování každý den.

Sám jsem unaven ze zapomínání

a tohle je opravdu jednoduchá věc.

Mám na mysli, že všichni máme HD kamery v našich kapsách právě teď --

vsadím se, že většina lidí tady v místnosti --

a je to něco, co --

Nikdy nechci zapomenout další den, který jsem prožil,

a tohle je můj způsob, jak to dělám

a bylo by opravdu zajímavé vidět,

kdybyste mohli naťukat na stránce

„18. června 2018“

a viděli byste videa životů lidí

toho konkrétního dne z celého světa.

Nevím, myslím, že tento projekt má spousty možností

a povzbuzuji vás všechny, abyste nahráli jen malý útržek svého života každý den,

abyste nikdy nezapomněli ten den, který jste prožili.

Děkuji vám.

(Potlesk)