Jak se vyvinuly jazyky - Alex Gendler

Celou lekci najdete na http://ed.ted.com/lessons/how-languages-evolve-alex-gendler

V průběhu historie lidstva vznikly z původního malého množství tisíce jazyků. Proč jich dnes máme tolik? A jak můžeme sledovat jejich stopy v čase? Alex Gendler vysvětluje, jak lingvisté třídí jazyky do rodin a že nám jejich jazykové rodokmeny dávají klíčový vhled do minulosti.

Lekce: Alex Gendler, animace: Igor Coric

V biblickém příběhu
o Babylónské věži

mluvilo celé lidstvo
jedním jazykem,

než se náhle rozdělilo
do mnoha skupin,

které si navzájem nerozuměly.

Ve skutečnosti nevíme,
zda tento původní jazyk existoval,

ale víme, že sledováním
dnes existujících tisíců jazyků

do minulosti dostaneme
mnohem menší počet.

Jak je tedy možné,
že je jich dnes tak mnoho?

Na počátku migrace lidstva

byl svět mnohem méně obydlen.

Skupiny lidí sdílejících
stejný jazyk a kulturu

se často rozdělily na menší kmeny,

aby mohly hledat čerstvou zvěřinu
a úrodnou půdu.

Jak cestovaly a osidlovaly nová území,

byly od sebe navzájem izolovány

a vyvíjely se jiným způsobem.

Staletí života v odlišných podmínkách,

jiný typ jídla

a soužití s jinými sousedy

proměnily nářečí s rozmanitou
výslovností a slovní zásobou

na absolutně odlišné jazyky,

které se dále dělily, jak populace
rostla a šířila se dál.

Stejně jako genealogové
se i moderní lingvisté

snaží sledovat jazyky
tak daleko, jak mohou,

ke společnému předku
nebo prajazyku.

Skupinu takto souvisejících jazyků,
nazýváme jazyková rodina.

Ta může obsahovat
mnoho větví a pod-rodin.

Jak tedy předně určíme,
zda jsou jazyky příbuzné?

Podobně znějící slova nám mnoho neřeknou.

Mohli by to být falešní příbuzní
nebo slova přímo vypůjčená

spíše než odvozená od společného kořene.

Gramatika a větná stavba
jsou jistější vodítko,

podobně tak základní slovní zásoba,

jako jsou zájmena, číslovky
nebo slova pro příbuzné,

která pravděpodobně nejsou vypůjčena.

Systematickým srovnáváním těchto rysů

a hledáním pravidelných vzorců
ve změnách hlásek

a podobností mezi jazyky

mohou lingvisté stanovit příbuznost,

sledovat specifické kroky v jejich vývoji

či dokonce rekonstruovat rané jazyky,
které nebyly nikdy zaznamenány.

Lingvisté mohou odhalit
i další historické stopy,

jako je geografický původ
a životní styl starověkých lidí,

podle toho, která slova byla původní

a která vypůjčená.

Lingvisté čelí dvěma hlavním problémům

při tvorbě těchto jazykových rodokmenů.

Prvním je, že zde není
žádná cesta, jak jasně

rozhodnout, kde by
větve měly končit -

- které dialekty považovat
za samostatné jazyky a naopak.

Čínština je považována
za samostatný jazyk,

přestože se její nářečí různí
až do bodu nesrozumitelnosti,

zatímco Španělé a Portugalci

si často navzájem rozumějí.

Jazyky, kterými dnes lidé běžně mluví,

nejsou v čistě oddělených kategoriích,

ale mají tendenci postupně přecházet

přes hranice a klasifikace.

Často jsou rozdíly mezi jazyky
a nářečími

otázkou proměn politických
a národních faktorů

spíše než lingvistických.

Proto odpověď na otázku
"Kolik jazyků existuje?"

může být cokoliv mezi 3 000 a 8 000,

podle toho, kdo je počítá.

Další problém je, že čím
více se vracíme v čase

směrem k vrcholu stromu,

tím méně důkazů
o tamních jazycích máme.

Současné rozdělení
hlavních jazykových rodin

představuje limit, do kterého
mohou být příbuznosti stanoveny

s rozumnou jistotou,

takže jazyky jiných rodin

nepokládáme za příbuzné
na žádné úrovni.

Ale to se může změnit.

Zatímco mnohé návrhy
pro vyšší úrovně příbuznosti -

nebo super rodiny - jsou spekulativní,

některé jsou široce uznávány

a jiné zvažovány,

především pro jazyky s malým
množstvím rodilých mluvčích,

které doposud nemohly
být široce prostudovány.

Možná nikdy nebudeme schopni určit,
jak jazyky vznikly,

nebo jestli všechny lidské jazyky
měly ve skutečnosti společného předka

rozptýleného v průběhu migrace.

Ale až příště uslyšíte cizí jazyk,
dávejte pozor.

Nemusí být tak cizí, jak si myslíte.