Přehodnocení nevěry - přednáška pro každého, kdo někdy miloval

Nevěra je největší zrada. Ale musí to tak být? Vztahová terapeutka Esther Perel zkoumá, proč lidé podvádějí a odhaluje, proč jsou vedlejší poměry tak traumatizující: protože ohrožují naše emoční bezpečí. V nevěře spatřuje něco nečekaného – výraz touhy a ztráty.
Video by měl vidět každý, kdo někdy podváděl nebo byl podveden, i ten, kdo chce získat nový pohled na vztahy.

Proč podvádíme?

Proč šťastní lidé podvádějí?

A když řekneme "nevěra",
co tím vlastně myslíme?

Je to jednorázovka, románek,
placený sex, chatovací místnost,

masáž se šťastným koncem?

Proč si myslíme, že muži podvádí
z nudy a ze strachu z intimity,

ale ženy podvádí z osamělosti
a nedostatku intimity?

A znamená románek vždy
konec vztahu?

Posledních 10 let
jsem procestovala svět

a intenzivně jsem pracovala
se stovkami párů

otřesených nevěrou.

Existuje jeden jednoduchý
prohřešek,

který může pár okrást
o jejich vztah,

jejich štěstí a jejich
vlastní identitu: nevěra.

Přesto tomuto extrémně rozšířenému
aktu tak málo rozumíme.

Takže tato přednáška je pro každého,
kdo někdy miloval.

Cizoložství existuje od chvíle,
kdy bylo vynalezeno manželství,

a stejně dlouho existuje tabu
"nezcizoložíš".

Nevěra se drží s houževnatostí,
kterou jí manželství může jenom závidět.

Dokonce je to
jediné přikázání,

které se v Bibli opakuje dvakrát:

Jednou jako zákaz provádění,
a jednou jako zákaz jen na to pomyslet.

(Smích)

Tak jak se smířit s tím,
že je to všeobecně zakázáno,

a přesto všeobecně praktikováno?

Historicky měl muž
povolení podvádět

jen s malými následky.

Muže podporovaly
biologické a evoluční teorie,

které ospravedlnily jeho touhu přelétat.

Takže dvojí standard
je tak starý jako cizoložství samo.

Ale kdo ví, o co vlatně jde
pod peřinou, že.

Protože když dojde na sex,

na muže je vyvíjen tlak, aby
zveličovali a přeháněli,

ale ženy by měly
skrývat, minimalizovat a popírat.

To není nic překvapivého, když si
uvědomíte, že existuje stále devět zemí,

kde žena může být za nevěru zabita.

Monogamie kdysi znamenala
jeden člověk na celý život.

Dnes monogamie znamená
jeden člověk v jednu chvíli.

(Smích)

(Potlesk)

Spousta z vás určitě říká:

"Jsem monogamní ve všech svých vztazích."

(Smích)

Dříve jsme vstoupili do manželství

a pak poprvé v životě měli sex.

Ale dnes máme svatbu

a přestaneme mít sex s ostatními.

Ve skutečnosti neměla monogamie
nic společného s láskou.

Muži se spoléhali na věrnost žen,

aby věděli, čí jsou děti,

a kdo dostane krávy, až umřou.

Dnes každého zajímá,

jaké procento lidí podvádí.

Co jsem dorazila na tuhle konferenci,
už mi byla tato otázka položena.

(Smích)

To platí i pro vás.

Definice nevěry se stále rozšiřuje:

psaní sexuálních zpráv, sledování porna,
tajné používání seznamek.

Protože nemáme žádnou
univerzálně akceptovanou definici,

co přesně představuje nevěru,

odhady se velmi liší:
od 26 procent do 75 procent.

Více než to: jsme chodící
rozpory.

95% z nás bude tvrdit,
že je velmi špatné,

aby nám partner lhal
ohledně svého poměru.

Ale zhruba stejný počet
z nás bude tvrdit,

že to je přesně to, co bychom dělali,
kdybychom poměr měli.

(Smích)

Mám ráda tuto definici
nevěry--

obsahuje tři zásadní složky:

tajnůstkářský vztah,
který je podstatou nevěry,

emoční pouto,
k jednomu stupni nebo dalšímu,

a sexuální alchymii.

Alchymie je to klíčové slovo,

protože při erotickém jiskření
může být pouhá představa polibku

stejně vzrušující a lákavá

jako celé hodiny skutečného milování.

Jak říká Marcel Proust:

"Lásku vytváří naše představivost,
ne druhá osoba."

Nikdy nebylo jednodušší podvádět.

A nikdy nebylo složitější
udržet tajemství.

A nikdy si nevěra nevybírala
takovou psychologickou daň.

Když manželství bývalo ekonomickou
jednotkou,

nevěra ohrožovala
naši ekonomickou stabilitu.

Ale teď je manželství
romantický vztah.

Takže nevěra ohrožuje
naši emoční stabilitu.

Ironií je, že dříve jsme
se obrátili k nevěře --

tam jsme hledali čistou lásku.

Ale nyní hledáme lásku v manželství,

a cizoložství ji ničí.

Myslím, že nevěra dnes zraňuje
třemi jinými způsoby než dříve.

Máme nějaký romantický ideál,
ve kterém se obracíme na jednu osobu,

aby nám naplnila
nekonečný seznam potřeb:

být nejlepším milencem, nejlepším
kamarádem,

nejlepším rodičem,
mým spolehlivým důvěrníkem,

mou emoční podporou,
mně intelektuálně rovným.

A já tím jsem: Jsem vybrán,
jsem jedinečný,

jsem nepostradatelný, jsem nenahraditelný,

jsem ten jediný.

A nevěra mi říká, že nejsem.

Je to maximální zrada.

Nevěra otřásá
velkými ambicemi lásky.

Kdykoliv v historii
byla nevěra bolestnou zkušeností,

dnes je často traumatizující,

protože ohrožuje naše vědomí sebe samého.

Můj pacient Fernando je usoužený.

Pokračuje: "Myslel jsem si, že znám svůj
život.

Myslel jsem, že vím, kdo jsi,
kdo jsme jako pár, kdo jsem já.

Teď pochybuji o všem."

Nevěra - porušení důvěry,
krize identity.

"Mohu ti ještě někdy věřit?", ptá se.

"Mohu ještě někdy někomu věřit?"

A toto mi říká také má
pacientka Heather,

když mi vypráví svůj
příběh s Nickem.

Je vdaná, má dvě děti.

Nick právě odjel na služební cestu,

a Heather si hraje na jeho
iPadu s dětmi.

Vtom se na displeji objeví
vzkaz:

"Nemůžu se dočkat,
až tě uvidím."

To je divné, myslí si.
Před chvílí jsme se viděli.

A vzápětí druhý vzkaz:

"Nemohu se dočkat,
až tě vezmu do náruče."

A Heather si uvědomí,

že ty vzkazy nejsou pro ni.

Taky mi řekla,
že její otec měl bokovky,

ale její matka našla jen
účtenku v kapse,

a šmouhu od rtěnky
na límečku.

Heather se dá do pátrání,

a najde stovky vzkazů,

vyměněné fotky,
vyjádřené vášně.

Jasné důkazy Nickova dvouletého
mimomanželského vztahu,

který se před ní odkrývá v reálném čase.

Připadá mi,

že nevěra v digitálním věku
je jako smrt tisíci bodnutími.

A pak tu máme další paradox,
se kterým se v dnešní době potýkáme.

Kvůli romantickému ideálu

spoléháme na partnerovu věrnost
opravdu vroucně.

A současně jsme nikdy
nebyli ve větším pokušení zahnout.

Ne protože bychom dnes měli
nové vášně,

ale protože žijeme v éře,

která nám říká, že je oprávněné
uspokojovat své touhy.

Protože v této kultuře
si zasloužíme své štěstí.

Pokud jsme se rozváděli,
protože jsme se necítili šťastní,

tak dnes se rozvádíme proto,
že bychom mohli být šťastnější.

A jestli dříve rozvod znamenal hanbu,

tak dnes zůstat, když můžeš odejít,

je novou hanbou.

Heather nemůže mluvit se svými přáteli,

bojí se, že by ji odsoudili za to,
že Nicka stále miluje.

A kamkoliv se obrátí,
dostane stejnou radu:

Běž od něj pryč. Vykopni ho.

A kdyby ta situace nastala obráceně,
Nick by byl ve stejné situaci.

Zůstat je současná hanba.

Ale když se můžeme rozvést,

proč jsme stále nevěrní?

Typický předpoklad tvrdí, že
když někdo podvádí,

tak je něco špatně ve vztahu
nebo on sám není v pořádku.

Ale miliony lidí přece
nemohou být všichni patologičtí.

Logicky: Pokud máte vše,
co potřebujete, doma,

tak není důvod
chodit se poohlížet jinam.

Předpokládá to, že existuje
cosi jako ideální manželství,

které nás naočkuje proti toulání.

Ale co když vášeň
má omezenou dobu spotřeby?

Co když existují věci,
které ani dobrý vztah

nemůže nikdy poskytnout?

Pokud podvádí i šťastní lidé,

proč to dělají?

Většina lidí, se kterými pracuji,

nejsou chroničtí nevěrníci.

Jsou to často lidé, kteří
hluboce věří v monogamní vztah,

alespoň pro svého partnera.

Ale sami se nachází v konfliktu

mezi svými hodnotami a svým chováním.

Často jsou to lidé,
kteří celá desetiletí byli věrní,

ale jednoho dne překročili čáru,

o které si nikdy nemysleli,
že ji překročí,

a riskují, že ztratí vše.

Pro záchvěv čeho?

Románek je aktem zrady

a také výrazem touhy a ztráty.

A v samotné podstatě nevěry
často najdete

touhu
po emočním spojení,

po něčem novém, po svobodě,
po autonomii, po sexuální síle,

přání znovu najít
poztrácené částečky sebe samých.

Nebo pokus vrátit vitalitu
tváří v tvář tragédii a ztrátě.

Přemýšlím o své další pacientce, Priye,

která je šťastně vdaná,

miluje svého manžela,

a nikdy by mu neublížila.

Ale také mi říká,

že vždy dělala to,
co se od ní čekalo:

hodná holčička, hodná žena, hodná matka,

stará se o své rodiče - imigranty.

Pryia se zamilovala do arboristy,
který pokácel strom na jejich dvoře

po hurikánu Sandy.

A se svým náklaďákem a tetováním
je jejím pravým opakem

V jejích 47 letech je pro Priyu románek
pubertou, kterou nikdy neprožila.

Její příběh mi zdůrazňuje, že když
hledáme obdiv druhých,

ne vždy to znamená,
že se odvracíme od svého partnera,

ale spíše od osoby,
kterou jsme se sami stali.

A není to úplně tak, že
hledáme další osobu,

ale spíše hledáme
své jiné já.

Nyní, po celém světě

mi lidé, kteří byli nebo jsou nevěrní,
říkají jedno slovo.

Cítí se naživu.

A často budou pokračovat
příběhem nějakých nedávných ztrát -

rodiče, který zemřel,

přítele, který odešel příliš brzy,

špatné zprávy od lékaře.

Smrt a smrtelnost často žijí
ve stínu nevěry,

protože nás nutí klást si tyto otázky.

Je to to pravé? Existuje něco víc?

To budu dalších 25 let žít takto?

Ucítím TO ještě někdy znova?

A to mě vede k názoru, že
možná tyto otázky

nás vedou k tomu,
že překročíme onu dělící čáru.

Že některé nevěry jsou
pokusem překonat smrtelnost.

Jsou protijedem smrti.

A oproti tomu, co si možná myslíte,

nevěra není tak moc o sexu,
ale mnohem více o touze.

Touze po pozornosti,
touze cítit se výjimečný,

touze cítit se důležitý.

Samotná podstata nevěry,

to, že nikdy nemůžete
vlastnit svého milence,

vás udržuje v touze.

To samotné je stroj na touhu,

kvůli své necelistvosti, dvojznačnosti,

vás nutí chtít to,
co nemůžete mít.

Někteří z vás si asi myslí,

že se nevěry nedějí v
otevřených vztazích,

ale není to pravda.

Za prvé, diskuze o monogamii
je něco jiného

než diskuze o nevěře.

Ale je fakt, že se zdá,
že i když máme

svobodu mít další sexuální partnery,

stále nás láká
moc zakázaného.

Pokud uděláme to,
co se nemá,

tak se cítíme, že
děláme to, co opravdu chceme.

A taky jsem několika svým pacientům řekla,

že kdyby dokázali do svého vztahu
přenést

jednu desetinu kuráže,
představivosti a elánu,

které vložili do nevěry,

nikdy by se se mnou
nepotřebovali potkat.

(Smích)

Jak se zotavit z nevěry?

Touha koření hluboko.

Zrada koření hluboko.

Ale může být vyléčena.

Některé mimomanželské vztahy
zvoní umíráček vztahům,

které už mlely z posledního.

Ale jiné nevěry nás postrčí
k novým možnostem.

Je fakt, že většina párů

i po nevěře zůstává spolu.

Některé z nich jen přežívají,

další prostě dokážou přeměnit
krizi v příležitost.

Dokáží z ní udělat
přínosnou zkušenost.

A momentálně myslím hlavně na
onoho oklamaného partnera,

který často prohlásí:

"Myslíš, že já jsem nechtěl víc?

Jenže já to neudělal."

Ale teď, když vyšla najevo nevěra,

tak také nárokují více.

Už nemusí udržovat status quo,

který pro ně stejně moc nefungoval.

Všimla jsem si, že hodně párů

bezprostředně po nevěře,

kvůli tomu chaosu, který
ve skutečnosti může vést k novému řádu,

bude vést hluboké rozhovory
otevřeně a upřímně,

což se jim nepodařilo
celá desetiletí.

A partneři, kteří byli k sobě
sexuálně chladní,

najednou zjistí, že
jsou tak žádostivě nenasytní,

a přitom netuší, odkud to pramení.

Ten strach ze ztráty nějak
oživí touhu.

A umožní vzniku úplně nové pravdy.

Takže když vyjde najevo nevěra,

co konkrétně mohou páry dělat?

Víme z traumat, že léčení začíná,

když pachatel uzná,
že jednal špatně.

Partner, který byl nevěrný,

třeba Nick,

je jedna věc nevěru ukončit,

ale druhá a zásadní věc je,
vyjádřit svou vinu

a lítost nad tím, že ublížil své ženě.

Pravdou je,

že jsem si všimla, že hodně
lidí, kteří byli nevěrní

se mohou cítit velmi provinile
za to, že zranili svého partnera,

ale necítí vinu
za nevěru samotnou.

Tento rozdíl je důležitý.

Nick se musí starat
o svůj vztah.

Alespoň po určitou dobu
se musí stát strážcem hranice.

Je jeho odpovědností,
aby vztah znova ožil.

Když se nad tím pořádně zamyslí,

může Heather ulevit od posedlosti,

od neustálé kontroly nad tím, že
aféra nebude zapomenuta

a že se v jádru
pomalu navrací důvěra.

Co se týče Heather,

neboli podvedených partnerů,

je zásadní dělat věci,
které vám navrátí sebedůvěru.

Obklopte se láskou,
přáteli a aktivitami,

které vám přináší radost
a vědomí vlastní identity.

Ještě důležitější je

potlačit zvědavost
a nepátrat po hanebných detailech --

Kde jsi byl? Kde jste to dělali?

A jak často? Je v posteli lepší než já?...

otázky, které jenom působí
větší bolest

a nedovolí vám v noci usnout.

Místo toho se zaměřte na to,
čemu říkám investigativní otázky.

Ty, které zjišťují k motivy
a význam.

Co pro tebe tato nevěra znamenala?

Dokázal jsi při ní vyjádřit
nebo zažít něco,

co už se mnou nemůžeš?

Jaké to pro tebe bylo
vracet se domů?

Čeho si na nás dvou ceníš?

Jsi rád, že to skončilo?

Každá nevěra znovu vytyčí hranice vztahu.

A každý pár určuje,

co po sobě nevěra zanechá.

Vedlejší poměry tady budou dál,
nikam nezmizí.

A dilemata lásky a vášně

nemají jednoduché odpovědi
ve smyslu černá -bílá a dobrý - špatný,

nebo oběť - pachatel.

Zrada ve vztahu
na sebe bere různou podobu.

Svého partnera můžete
zradit mnoha způsoby:

můžete jím pohrdat, zanedbávat ho,

může vám být lhostejný,
můžete na něm spáchat násilí.

Sexuální zrada je jen jedním
ze způsobů, jak lze ublížit partnerovi.

Jinými slovy, oběť nevěry

nemusí být vždy obětí v manželství.

Tak jste si mě poslechli,

a vím, co si myslíte:

"Má francouzský přízvuk,
určitě nevěru schvaluje."

(Smích)

Mýlíte se.

Nejsem francouzka.

(Smích)

(Potlesk)

Nevěru neschvaluji.

Ale protože si myslím, že z nevěry
může vzejít něco dobrého,

je mi často kladena
velmi podivná otázka:

"Doporučila bych ji někdy?"

Tedy nedoporučila bych vám
nevěru o nic víc,

než bych vám
doporučila mít rakovinu.

Ano, znám lidi, kteří onemocněli,

a často říkají, jak nemoc
změnila jejich pohled na svět.

Co jsem dorazila na tuhle konferenci,
lidé se mě ptají hlavně na toto:

Když budu mluvit o nevěře,
jsem pro, nebo proti?

Řekla jsem: "Ano."

(Smích)

Dívám se na nevěru ze dvou
úhlů pohledu:

zrada a bolest na straně jedné,

růst a objevení sebe samého na
straně druhé --

Co ti to způsobilo
a co to pro mě znamenalo.

A tak když ke mně přijde pár
bezprostředně po nevěře,

která se provalila,

říkám jim často toto:

V dnešní době na západě

většina z nás bude mít
dva až tři vztahy

nebo manželství.

Někteří z nás
se stále stejným člověkem.

Vaše první manželství skončilo.

Chcete vytvořit společně druhé?

Děkuji vám.

(Potlesk)