Proč jsou někteří lidé leváci? - Daniel M. Abrams

Podívejte se na celou lekci: http://ed.ted.com/lessons/why-are-some-people-left-handed-daniel-m-abrams

V dnešní době tvoří leváci zhruba jednu desetinu světové populace -- proč vlastně tato vlastnost existuje? Daniel M. Abrams zkoumá, jak nestejný poměr leváků a praváků objasňuje rovnováhu mezi tlaky konkurence a spolupráce v rámci lidské evoluce.

Lekce: Daniel M. Abrams, animace: TED-Ed.

Pokud znáte nějakého staršího leváka,

je dost pravděpodobné,
že byl jako malý nucen

učit se psát nebo jíst svou pravou rukou.

V mnohých částech světa

je stále běžné nutit
děti používat "správnou" ruku.

Dokonce i slovo pravý
vlastně znamená správný,

a to nejen v češtině,
ale i v ostatních jazycích.

Jestliže je tak špatné být levákem,

proč se to vlastně vůbec stává?

V dnešní době tvoří leváci
zhruba 1/10 světové populace.

Archeologické nálezy ukazují,
že tomu tak je

už nejméně 500 tisíc let,

protože zhruba 10 % lidských ostatků

vykazuje související rozdíl v délce paží
i hustotě kostí

a některé starověké nástroje a artefakty
jeví známky používání levou rukou.

Navzdory tomu, co si mnozí myslí,
preference ruky není otázkou volby.

A může být ale předpovězeno
už před narozením

podle polohy plodu v děloze.

Pokud je preference ruky vrozená,
znamená to, že je i dědičná?

Ano i ne.

Jednovaječná dvojčata,
která mají shodný genom,

mohou mít odlišnou dominantní ruku.

To se ve skutečnosti stává stejně často
v jakémkoliv sourozeneckém páru.

O tom, jestli z nás budou
leváci nebo praváci,

rozhodují preference ruky našich rodičů,

a to v překvapivě konstantním poměru.

Pokud váš otec byl levoruký
ale vaše matka pravoruká,

měl jste 17% pravděpodobnost,
že se narodíte jako levák,

zatímco oba pravorucí rodiče mají
levoruké dítě jen v 10 % případů.

Preference ruky se zdá být dílem náhody,

ale je dílem nastavení genů.

Vše naznačuje tomu,
že existuje důvod,

proč evoluce vytvořila
malé procento leváků

a zachovala ho v průběhu tisíciletí.

A zatímco vzniklo několik teorií,

které se pokoušely vysvětlit,
proč vůbec existuje preference ruky

nebo proč jsou lidé většinou praváci,

nedávný matematický výpočet

poukázal na to, že skutečný
poměr odráží bilanci

mezi evolučními tlaky
konkurence a spolupráce.

Výhody leváctví jsou nejzřejmější

při aktivitách se soupeřem,

jako je třeba zápas
nebo soutěžní sporty.

Například 50 % nejlepších
baseballových pálkařů bylo leváků.

Proč?

Zvažte moment překvapení.

Jelikož jsou leváci minoritou,

tak se všichni soutěžící -
leváci i praváci -

soustředí na utkávání se

a trénování proti pravákům.

Tedy když se dva soupeři střetnou,

levák bude zákonitě lépe připraven
proti svému pravorukému soupeři

a pravoruký soupeř
bude vyveden z míry.

Tato hypotéza boje,

kde určitá nerovnováha v populaci

vyústí ve výhodu pro pravorukého
bojovníka nebo sportovce,

je příkladem negativního výběru
závislého na četnosti výskytu.

Podle principů evoluce

mají skupiny s relativní výhodou

tendenci se rozrůstat,
dokud tato výhoda nezmizí.

Pokud by lidé v průběhu evoluce
pouze bojovali a soutěžili,

přirozený výběr by vedl
k růstu počtu leváků,

dokud by se jejich počet nezvýšil natolik,

že by už jejich odlišnost nepřekvapovala.

Tedy v čistě konkurenčním světě

by bylo 50% populace tvořeno leváky.

Jenže lidská evoluce byla formována
jak spoluprací, tak konkurencí.

A evoluční tlak spolupráce

posunuje preferenci ruky
opačným směrem.

V golfu, kde výkon
nezávisí na protihráči,

jsou pouze 4 %
z nejlepších golfistů leváci.

To je příklad podstatného fenoménu
dělení se o nástroje.

Stejně jako začínající golfisté

snáze seženou
golfové hole pro praváky,

vidíme i u dalších důležitých nástrojů
formujících společnost,

že byly navrženy pro pravorukou většinu.

Protože leváci jsou horší
při používání těchto nástrojů

a mají vyšší pravděpodobnost nehody,

byli by méně úspěšní ve světě
založeném pouze na spolupráci

a časem by zmizeli z populace.

Matematický model zastoupení leváků

v běžné populaci,

stejně jako údaje z různých sportů,

indikují, že leváci jako

malá, ale stálá minorita

jsou výsledkem rovnováhy

mezi soutěživostí a spoluprací

zároveň působících v čase.

A tou opravdu fascinující věcí

je fakt, kolik nám toho čísla mohou říct
o různých populačních skupinách.

Ze zkresleného zastoupení preference
tlapy u spolupracujících zvířat,

až po údaj o trochu větším procentu leváků

v konkurenční společnosti lovců a sběračů,

můžeme dokonce zjistit, že odpovědi
na některé záhady časné lidské evoluce,

máme dávno ve svých rukách.