Proč třicet není nových dvacet

Klinická psycholožka Meg Jay směle vzkazuje dvacátníkům: na rozdíl od všeobecně rozšířeného názoru nejsou vaše dvacáté roky dekádou k zahození. V této provokativní přednášce Jay říká, že i když se nyní manželství, práce a děti odkládají na později, neznamená to, že nemůžete již nyní plánovat. Přidává 3 rady, jak mohou dvacátníci dozrát k dospělosti v rozhodujícím desetiletí svého života.

Když mi bylo něco přes dvacet,

měla jsem psychoterapeutické sezení
se svým prvním klientem.

Byla jsem doktorandkou klinické
psychologie na Berkeley.

Klientce bylo 26 a jmenovala se Alex.

Když přišla Alex na své první sezení,

měla na sobě džíny a rozevlátou halenu

a hodila sebou na gauč v mé ordinaci.

Odkopla své balerínky

a řekla mi, že se mnou chce probrat
své problémy s kluky.

Oddechla jsem si, když jsem to slyšela.

Prvním klientem mé spolužačky byl žhář.

(Smích)

A já jsem dostala holku přes dvacet,
která chtěla mluvit o klucích.

Říkala jsem si, že tohle
bych mohla zvládnout.

Ale nezvládla jsem to.

Alex vyprávěla na svých sezeních legrační historky

a pro mě bylo lehké jen přikyvovat,

zatímco řešení jejích problémů
zůstávalo v nedohlednu.

„Třicet je nových dvacet,“ říkala Alex

a mně se zdálo, že má pravdu.

Práce přišla později, manželství přišlo později,

děti přijdou později,
dokonce i smrt přichází později.

Lidé přes dvacet jako Alex a já neměli ničeho tak moc jako času.

Ale zakrátko mě můj odborný poradce
začal tlačit k tomu,

abych přiměla Alex k hovoru
o jejím milostném životě.

Tomu jsem se bránila.

Řekla jsem: „Jasně, randí jak o závod,

spí s nějakým pakem,

ale nevypadá to,
že by si toho kluka vzala.“

A pak můj poradce řekl:

„Toho ne, ale možná si vezme toho příštího.

A nejlepší doba, kdy připravit Alex na manželství

je předtím, než se vdá.“

Tomu psychologové říkají „Aha“ moment.

Tehdy jsme si uvědomila,
že 30 není nových 20.

Ano, lidé se usazují později,
než tomu bývalo dříve,

ale to neznamená, že dvacítka
je dobou čekání a prostojů.

Pro Alex to měla být doba maximálních výhod

a my jsme tam vysedávaly a marnily čas.

Tehdy jsem si uvědomila,
že tohle neškodné zanedbávání

je ve skutečnosti problém se všemi důsledky

nejen pro Alex a její milostný život,

ale i pro kariéry a rodiny a budoucnost

všech dvacetiletých všude kolem.

V USA je nyní asi

50 milionů lidí ve věku 20–30 let.

Jedná se o 15 % populace

nebo lépe řečeno o 100 %,

protože nikdo nedosáhne dospělosti,

aniž by předtím prošel dvacítkou.

Komu je kolem 20, zvedněte ruku.

Moc ráda bych tady nějaké dvacítky viděla.

Á, ano, jste skvělí!

Jestliže pracujete s dvacítkami,
milujete někoho takového,

trápíte se kvůli dvacítce, chci vás vidět -

Dobrá. Výborně, dvacátníci jsou velmi důležití.

Takže se na ně zaměřuji, protože věřím,

že každý z těchto 50 milionů dvacetiletých

by měl vědět, co psychologové,

sociologové, neurologové
a odborníci na neplodnost

již dávno vědí:

využít čas mezi 20 a 30 rokem
je jednou z nejjednodušších,

ale také nejpřínosnějších věcí,
které můžete udělat

pro práci, lásku, osobní spokojenost,

možná i pro celý svět.

To není můj osobní názor.
To jsou fakta.

Víme, že 80 % rozhodujících životních okamžiků

se děje do věku 35 let.

Což znamená, že 8 z 10 rozhodnutí, zážitků

a „Aha“ momentů,

které vytvářejí váš život,

zažijete do věku asi 35 let.

Komu je přes 40, nepanikařte.

Myslím, že vy to zvládnete.

Víme, že prvních 10 let kariéry

má exponenciální dopad na to,

kolik budete vydělávat.

Víme, že více než polovina Američanů

se ožení či vdá, žijí nebo chodí

se svým budoucím partnerem
před dovršením 30 let.

Víme, že mozek dokončuje svůj druhý

a také poslední růstový spurt po 20. roce věku

a připravuje se tak na dospělost.

Což znamená, že pokud chcete
na sobě něco měnit,

ta pravá chvíle je právě teď.

Víme, že osobnost se ve věku
mezi 20 a 30 lety mění více,

než kdykoliv jindy v celém životě

a víme, že plodnost ženy
je na vrcholu ve věku 28 let

a že po 35 nastávají s plodností problémy.

Takže po 20. roce je ta pravá doba na poznání

svého těla a svých možností.

Když přemýšlíme o vývoji dítěte,

všichni víme, že prvních 5 let života je kritických

pro vývoj jazyka a spojení v mozku.

V tomto období má obyčejný, každodenní život

neobyčejný dopad na to, co se z vás stane.

Ale už méně slýcháme, že je něco jako

vývoj k dospělosti a že věk po 20. roce

je pro dospělost kritické období.

Ale toto dvacítky neslýchají.

V novinách čteme o změněném rozvrhu dospívání.

Výzkumníci nazývají dvacítku
prodlouženou pubertou.

Novináři pro dvacítky vymýšlejí
přihlouplé přezdívky,

například „twixters“ a „kidults.“

Je to tak.

My jako společnost jsme bagatelizovali to,

co je vlastně rozhodující dekádou dospělosti.

Leonard Bernstein řekl,
že k dosažení velkých cílů

je potřeba plán a hodně málo času.

Není to přesně tak?

Co se asi tak stane,

když pohladíte dvacítku po hlavě a řeknete:

„Máš na to přece ještě dalších 10 let,
začít opravdový život.“

Nestane se nic.

Okradli jste tohoto člověka
o pocit urgence a ambici

a nestane se vůbec nic.

A pak den co den, chytří,
zajímaví lidé přes 20,

jako jste vy nebo vaši synové a dcery,

přicházejí do mé ordinace a říkají:

„Já vím, že tento kluk pro mě není ten pravý,

ale tento vztah se přece nepočítá.
Jen se tak bavím.“

Nebo prohlašují: „Říká se,
že když začnu na kariéře pracovat

než mi bude 30, tak to zvládnu.“

Ale pak slyším toto:

„Brzy mi bude 30 a není za mnou nic.

Můj profesní životopis vypadal líp ten den, kdy jsem promoval.“

A pak slyším také toto:

„Randění ve 20 byla jako hra na židle.

Všichni běhali kolem dokola a byla to zábava,

ale ve 30 je to jako když ta hudba
najednou přestane hrát

a všichni si honem začnou sedat.

Nechtěla jsem být tou, kdo zůstane stát,

a tak si někdy říkám, že jsem se vdala,

protože můj manžel byl tou židlí,
co jsem ve 30 měla nejblíž.“

Kde jste, vy dvacítky tady?

Nedělejte to.

Možná se vám to zdá moc ostré,
ale nenechte se mýlit,

tady jde o hodně.

Když toho hodně odložíte na věk po 30,

budete toho mít najednou moc.

Začít kariéru, vybrat si bydliště, partnera,

a mít 2-3 děti v docela krátké době.

Mnoho těchto věcí nejde zvládnout naráz

a jak ukazuje současný výzkum,

je prostě těžší a více stresující

vše toto najednou zvládnout po třicítce.

Krize středního věku v novém tisíciletí

není v tom, že si koupíte
červeného sporťáka.

Je to pocit, že nemáte kariéru,
kterou byste nyní chtěli.

Je to uvědomění si, že nemůžete mít dítě,
které teď tak chcete

nebo že už si nemůžete pořídit další.

Příliš mnoho třicátníků a čtyřicátníků

se v mé ordinaci dívá na sebe a na mě

a vypráví o svém věku po 20.

„Co jsem to jen dělal?
Co jsem si to vůbec myslel?“

Chci změnit, co dvacítky

dělají a co si myslí.

Zde je příběh, jak by to mohlo být.

Je to příběh ženy jménem Emma.

Emma přišla do mé ordinace ve věku 25 let,

protože měla, dle svých vlastních slov,
krizi identity.

Říkala, že by ráda pracovala v oboru umění

nebo zábavy, ale že se ještě nerozhodla,

takže posledních pár let pracovala jako číšnice.

Protože to bylo levnější, žila s přítelem,

který dával najevo spíše svůj vztek
než své schopnosti.

A jakkoli byla její doba po 20 těžká,

její život předtím byl ještě těžší.

Na našich sezeních často plakala,

ale pak se sebrala a řekla:

„Rodinu si člověk nevybere,
ale přátele volit může.“

Jednoho dne Emma přišla

se svěšenou hlavou

a plakala skoro celou hodinu.

Koupila si nový diář

a celé ráno přepisovala své četné kontakty,

ale pak se zarazila, když měla vyplnit kolonku,

která následuje po slovech

„V naléhavém případě prosím kontaktujte ……"

Neměla daleko k hysterii,
když se na mě podívala a řekla:

„Kdo za mnou přijde,
když budu mít autonehodu?

Kdo se o mě postará,
když dostanu rakovinu?“

V té chvíli jsem se musela hodně držet,

abych neřekla: „Já.“

Emma nepotřebovala nějakou terapeutku,

která by ji měla opravdu, opravdu ráda.

Emma potřebovala lepší život
a já jsem věděla, že toto je její šance.

Naučila jsem se již příliš mnoho od doby,
kdy jsem poprvé pracovala s Alex,

abych tam jen tak seděla a sledovala,

jak kolem Emmy odplouvá rozhodující dekáda.

Takže v následujících týdnech a měsících

jsem Emmě vyprávěla

tři věci, které by každý,
ať muž nebo žena, ve věku po 20

měl uslyšet.

Nejprve jsme Emmě řekla,
ať zapomene na krizi identity

a získá nějaký kapitál identity.

Tím myslím dělat něco,

co přidává hodnotu k tomu, kdo jste.

Udělejte něco, co je investicí

do toho, kým se chcete stát.

Neznala jsme Emminu budoucí kariéru,

nikdo nezná budoucnost své práce,
ale vím jedno:

Kapitál identity generuje kapitál identity.

Takže nyní je vhodná doba
pro práci na druhém konci státu,

pro stáž nebo pokus o založení firmy.

Neznevažuji zde objevování dvacátníků,

ale nevidím hodnotu v objevování,
které se nemá počítat,

což mimochodem není žádné objevování.

To je odkládání.

Řekla jsme Emmě, ať objevuje práci
a ať to stojí za to.

Dále jsem jí řekla, že městská komunita přátel
je přeceňována.

Nejlepší přátelé nás rádi svezou na letiště,

ale dvacátníci, kteří se stýkají jen

se stejně smýšlejícími vrstevníky,
jsou omezeni v tom, koho znají

co vědí, jak myslí, jak mluví

a kde pracují.

Ten nový kapitál, toho nového partnera

skoro vždy najdeme mimo vnitřní okruh přátel.

Nové věci přicházejí od našich
takzvaných slabých vazeb,

od přátel přátel našich přátel.

Takže ano, polovina dvacátníků
jsou nezaměstnaní nebo téměř bez práce.

Ale polovina práci má a slabé vazby

umožňují dostat se mezi ně.

Polovina nových pracovních nabídek
se nezveřejňuje,

takže seznámením se
s šéfem vašeho souseda

můžete získat tuto nezveřejněnou práci.

Toto není podvádění.
To je způsob šíření informací.

A v neposlední řadě, Emma věřila,

že rodinu si nevybereš, ale své přátele ano.

Toto platilo, když vyrůstala,

ale jako dvacátnice si Emma brzy zvolí svou rodinu,

až si najde nějakého partnera

a vytvoří s ním svou vlastní rodinu.

Řekla jsem Emmě, že čas pro výběr
své vlastní rodiny je teď.

Možná si myslíte, že ve 30 bude

doba k usazení lepší

než ve 20 nebo 25

a já s vámi souhlasím.

Ale popadnout kohokoliv,
s kým právě žijete nebo spíte,

když všichni na Facebooku oznamují své svatby,

není žádný pokrok.

Nejlepší doba pracovat na svém manželství

je předtím, než nějaké máte

a to znamená soustředit se na lásku stejně jako

se soustředíte na práci.

Volba své rodiny znamená vědomý výběr

koho a co chcete,

spíše než pouhou akci z nouze nebo pro kratochvíli

s kýmkoliv, kdo si náhodou vybere vás.

Takže jak to bylo s Emmou?

No, prošly jsme ten diář

a ona našla sestřenici své dávné spolubydlící,

která pracovala v muzeu umění v jiném státě.

Tato slabá vazba jí pomohla získat tam práci.

Tato pracovní nabídka jí dala důvod

opustit přítele, se kterým bydlela.

Nyní, o 5 let později, pracuje
na přípravě speciálních akcí pro muzea.

Je vdaná za muže,
kterého si vědomě zvolila.

Miluje svou novou kariéru,
miluje svou novou rodinu,

a poslala mi pohlednici, kde stálo:

„Zdá se, že kolonka pro kontaktní osobu
v naléhavém případě

není dost velká.“

Podle Emmina příběhu se to zdá snadné,

ale to právě mám ráda na práci s dvacátníky.

Je tak snadné jim pomoci.

Dvacátníci jsou jako letadla
odlétající z losangeleského letiště

a mířící někam na západ.

Hned po startu jen malá změna kurzu určí,

zda přistanete na Aljašce nebo na Fiji.

Podobně jako ve věku 21, 25 nebo dokonce 29,

jeden dobrý rozhovor, jedna dobrá změna,

jeden dobrý TED Talk může mít nesmírný účinek

na mnoho budoucích let a dokonce generací.

Tuto myšlenku stojí za to šířit

všem dvacátníkům, které znáte.

Je to tak snadné jako to,
co jsem se naučila říkat Alex,

toto nyní mohu říkat

dvacátníkům jako je Emma každý den:

Třicet není nových dvacet,
takže získej svou dospělost,

získej kapitál identity,
využij své slabé vazby,

vyber si svou rodinu.

Nenech se utvářet tím, co jsi nevěděl

nebo co jsi neudělal.

O svém životě rozhoduješ právě teď.

Děkuji vám.

(Potlesk)