Jak si vypěstovat les na své zahradě

Lesy nemusí být odlehlé přírodní rezervace daleko od lidí. Naopak, můžeme je pěstovat tam, kde jsme -- dokonce ve městech. Eko-podnikatel a TED Fellow Shubhendu Sharma pěstuje ultra husté, biologicky rozmanité minilesy z původních druhů stromů v městských oblastech pomocí půdního inženýrství, mikrobů a biomasy, aby pomohl přírodnímu procesu růstu. Sledujte, jak popisuje vypěstování stoletého lesa v pouhých deseti letech, a naučte se, jak se dostat na tuto malou lesní párty.

Toto je člověkem vytvořený les.

Může zabírat velkou plochu,

nebo malý prostor --

jako je vaše zahrada.

Všechny tyto lesy
jsou dva roky staré.

Já mám les na své zahradě.

Láká mnoho zvířat.

(Zpěv ptáka)

Každé ráno se probouzím

jako princezna z Disneyho pohádky

(Smích)

Jsem podnikatel,

který se zabývá pěstováním
takovýchto lesů.

Pomohli jsme továrnám,

farmám,

školám,

domovům,

letoviskům,

obytným domům.

veřejným parkům,

a dokonce i zoo

vytvořit takové lesy.

Les není osamocený kus země,
kde žijí zvířata.

Les může být nedílnou součástí
našich životů ve městech.

Les, pro mě,

je místo tak hustě zarostlé,
že nedokážete jen tak projít skrz.

Nezáleží na velikosti.

Většina míst, kde dnes žijeme,
byla dříve les.

Dříve, před zásahem člověka.

Pak jsme postavili města
namísto těchto lesů,

například São Paulo,

a zapomněli jsme, že jsme
také součástí přírody,

stejně jako 8,4 milionu
dalších druhů na planetě.

Naše přirozené prostředí
přestalo být přirozeným.

Ale pro některé z nás už to neplatí.

Já a někteří další se dnes živíme
vytvářením těchto lesů --

všude.

Jsem průmyslový inženýr.

Mou specializací je produkce aut.

Když jsem pracoval pro Toyotu,

naučil jsem se, jak přeměnit
přírodní zdroj na produkt.

Například,

nechali jsme odkapat
mízu z kaučukovníku,

udělali z ní surový kaučuk

a z toho vyrobili pneumatiku -- produkt.

Ale takový produkt už se nikdy
znovu nestane přírodním zdrojem.

Bereme prvky z přírody

a zpracováváme je tak,
že je to nevratné.

To je průmyslová výroba.

Příroda, na druhou stranu,
funguje úplně obráceně.

Vše je tvořeno spojováním prvků,

atom po atomu.

Všechny přírodní produkty
se stávají opět přírodními zdroji.

To je něco, co jsem se naučil,

když jsem pěstoval les
na své zahradě.

A to bylo poprvé, kdy jsem
spolupracoval s přírodou,

než abych jí vzdoroval.

Od té doby

jsme vytvořili 75 takových lesů
v 25 městech po celém světě.

Pokaždé, když pracujeme na novém místě,

zjistíme, že vše, co je potřeba,
abychom vypěstovali les,

je dostupné všude kolem nás.

Vše, co musíme udělat,
je spojit jednotlivé prvky

a nechat přírodu pracovat.

Při pěstování lesa začínáme s půdou.

Zjišťujeme, jaká je, dokonce i jak chutná,

abychom zjistili, co jí chybí.

Jestliže je půda z malých částic,
stává se pevnou --

tak pevnou, že se do ní
nemůže vsáknout voda.

Přidáváme do půdy biomasu,
kterou najdeme kolem,

což zvýší její porozitu.

Voda se pak vsakuje.

Jestliže půda nemá dostatečnou
kapacitu na udržení vody,

přidáme ještě více biomasy --

nějaký vodu pohlcující materiál
jako třeba rašelinu nebo rýži,

aby půda dokázala vodu
udržet a zůstala vlhká.

K růstu potřebují rostliny vodu,
sluneční světlo a živiny.

Co když v půdě nejsou žádné živiny?

Nemůžeme jen tak přidat
živiny přímo do země.

To by byl způsob průmyslový.

Nepřirozený.

My přidáme do půdy mikroorganismy.

Ty tvoří živiny v půdě přirozeně.

Živí se biomasou, kterou
jsme do půdy přidali,

takže jediné, co musí,
je jíst a množit se.

A jak se zvyšuje jejich počet,

půda začíná znovu dýchat.

Znovu přichází k životu.

Zjišťujeme, které
stromy jsou původní.

Jak to poznáme?

Vše, co existovalo před zákrokem
člověka, je původní.

Je to jednoduché pravidlo.

Zkoumáme národní park,

abychom našli poslední
části původního lesa.

Zkoumáme posvátné háje

nebo posvátné lesy okolo starých chrámů.

A pokud nenajdeme vůbec nic,

jdeme do muzeí,

abychom viděli semena nebo dřevo stromů,
které tam byly před dávnými dobami.

Zkoumáme staré malby, básně
a literaturu z daného místa,

abychom identifikovali druhy
stromů, které tam patří.

Jakmile máme stromy vybrané,

rozdělíme je do čtyř pater:

keřové, podstromové,
stromové a klenbové patro.

Stanovíme poměry mezi vrstvami

a rozhodneme, jak namícháme ve vrstvách
jednotlivé druhy stromů.

Jestliže děláme ovocný sad,

zvýšíme počet stromů
nesoucích ovoce.

Může to být kvetoucí les,

les, který přitahuje
ptáky a včely,

nebo to může být jednoduše
původní neudržovaný jehličnatý les.

Sbíráme semena
a klíčíme z nich sazenice.

Staráme se o to, aby stromy
patřící do stejné vrstvy

nebyly sázeny vedle sebe,

nebo budou bojovat
mezi sebou o místo, až vyrostou.

Sazenice sázíme blízko sebe.

Na povrch rozprostřeme
tlustou vrstvu mulče,

takže i když je horko,
půda zůstává vlhká.

Když je zima,

námraza se tvoří jen na mulči

a půda může stále dýchat,
i když venku mrzne.

Půda je velmi měkká --

tak měkká, že kořeny se do ní
zavrtávají jednoduše

a hodně.

Zpočátku se nezdá,
že by les rostl,

ale roste pod povrchem.

V prvních třech měsících

kořeny dosáhnou hloubky jednoho metru.

Tyto kořeny tvoří síť,

která pevně drží půdu.

V této změti kořenů
žijí mikroby a houby

Takže pokud v blízkosti stromu
není dostupná nějaká živina,

tyto mikroby stromu živinu dodají.

Kdykoliv zaprší,

jako kouzlem

se přes noc objeví houby.

A to znamená, že půda pod nimi
má zdravou houbovou síť.

Jakmile se stromy zakoření,

les začíná růst na povrchu.

Jak les roste, my ho stále zaléváme --

po další dva tři roky.

Chceme, aby všechna voda
a živiny zůstaly jen stromům,

takže odstraňujeme trávu a plevel.

Jak les roste,
zastiňuje slunce.

Nakonec je les tak hustý,

že jím sluneční světlo nepronikne.

Plevel už tedy nemůže růst,
protože také potřebuje sluneční svit.

V tomto stádiu

se z lesa už neodpařuje každá kapka vody,

která do něj spadne.

V hustém lese se kondenzuje vlhký vzduch

a zachovává se vlhkost.

Postupně přestáváme les zalévat.

A i bez zalévání

půda v lese zůstává vlhká a někdy i tmavá.

Když teď na zem spadne list,

okamžitě se začne rozkládat.

Rozložená biomasa tvoří humus,

který je potravou pro les.

Jak les roste,

více listů padá na zem --

to znamená více humusu,

to znamená více potravy,
takže les se stále zvětšuje.

A takový les roste exponenciálně.

Je-li les jednou zavedený,

regeneruje sám sebe znovu a znovu,

pravděpodobně navždy.

V takovém lese

nejlepší údržba je žádná údržba.

Je to taková malá lesní párty.

(Smích)

Tento les roste jako kolektiv.

Kdyby ty samé stromy --

ty samé druhy --

byly zasazeny nezávisle,

nerostly by tak rychle.

A takhle vytvoříme stoletý les

za deset let.

Velice děkuji.

(Potlesk)